Smutek z domova/Havran

Smutek z domova Antonín Sova
Mladému vězni na Borech v roce 1895	Havran	Já do možností nových…

Údaje o textu
Titulek:	Havran
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Viděl jsem ho ustaraného, sešlého, pustou plání
sníh vál šlehavý přes bílé sosny; rákos
nad ledem bývalých bahnisk chřestil v dlouhém lkaní,
vítr pískal, vítr na zmrzlé pískal prsty.

Světla, lhostejné oči flegmatiků,
z křovin po sněžném kraji začla bdíti
pod nebem hlubokým, temně ocelovým,
které věstí mrtvou tmu, psů vytí.

Kmotře, cos melancholický? Co je ti? Smuten
rozjímáš? O čem? - Teď se hnul z rozklenutých
větví křoviny křídly rozbrázdil mrazivé ticho,
večer stmívavý, plný otvorů světel žlutých.

Nermuť se! Nevděčné pro zvěř i lidstvo teď časy!
Ale brzy - z nenadání! - pohoduješ, mrzoute hloupý,
záhy, královsky pohoduješ! - pohostí tě asi -
Evropa, plna mrtvol a páchnoucí krve.