Sluncem a stínem/Ve starém parku
| Sluncem a stínem Josef Václav Sládek | ||
| Vidění | Ve starém parku | České krajině |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ve starém parku |
| Autor: | Josef Václav Sládek |
| Zdroj: | citanka.cz Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Marii Šťastné[1]
Ten starý park tam pod zámeckou věží
ve slunci poledním tak plný dumy leží.
Kol cesty zarostlé; již k pádu nachýleny,
se táhnou alejí lip vydoutnalé kmeny.
Habrové špalíry je vroubí z každé strany —
od těch dob rokoka, jak jsou tak pocuchány!
Uprostřed jednoho — stín lip se táhne k němu —
ční Neptun zvětralý v rozpadlém vodojemu.
V zežloutlém lupení na trávníku a v mlází
řad girland kamenných a puklé leží vázy.
A v listném zákoutí, kde větve prosychají,
rozbitý starý faun se s dryádkou svou tají.[2]
Vše tu tak zpuštěné a vyžilé a charé,[3]
i samo slunce zdá se vybledlé a staré.
A přec tu zpívá pták a v prázdném vodojemu,
jak Neptun mračí se, — vine se svlačec k němu.
Tak svěží, porosen, tak jako z mlhy stkaný,
jak své jej krásce kdys dal šlechtic pudrovaný.
Své krásné chere Doris,[4] jíž při slavičím pění,
jak plouskal vodojem, dal první políbení.
Své krásné chere Doris, jež tam na zámku s věží
s tím puklým srdéčkem sto let již mrtva leží.
- ↑ Marie Šťastná – teta Sládkovy druhé ženy (z otcovy strany)
- ↑ faun – v římské mytologii jeden z lesních polobohů zpodobovaný s kozlíma nohama; dryádky – v řecké mytologii nižší bohyně zosobňující přírodní síly ve stromech; jako lesní víly žily v korunách stromů
- ↑ charý – zde vetchý
- ↑ drahá, milá Doris (franc.)