Sluncem a stínem/Večer

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
Heleně	Večer	Své spící ženě

Údaje o textu
Titulek:	Večer
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V černý vlas tvé drahé hlavy
    skrývám líc svou dnes,
ze světa k nám hlučné vřavy
    nedoléhá hles,
z jeho bojů, jeho slávy —
    jeho žal ni ples.

V krbu zvolna oheň hoří,
    v pokoj lije svit,
na zdech matné stíny tvoří
    jeho rudý kmit,
záře v stín, stín v zář se noří —
    kdo má zvítězit?

Na tvé dumné čelo padá
    stín a záře zas,
jako v letní večer v lada
    padá stín a jas,
jako v oku, když se skrádá
    slza z temných řas.

Co ten úsměv značí jasný?
    co zas povzdech ten?
Ó, jest blaho — jeden krásný
    v žití prosnít den!
Ó, jest muka vědět, šťastný
    že to jenom sen!

V naše dlaně Čas, jak pílí,
    hodí jeden květ,
hodí květ nám stříbrobílý,
    pak ho žádá zpět —
i ať srdce puká, šílí,
    — dá ho naposled!

A ty ve své duši snivé
    tušíš roků běh,
cítíš, pozděj nebo dříve,
    že zbude jen vzdech;
jedno srdce zbude živé,
    druhé skryje mech.

V jednom srdci divé lkání,
    v druhém klid a chlad,
jedno srdce: Na shledání,
    lásko! — bude lkát,
druhému o lásce ani
    nebude se zdát.

Nemysli! — Na tvojí tváři
    chci mít dnes jen jas,
ať mi plným proudem září
    v duši svět, pln krás —
vposled stín ať světlo zmaří;
    — světlo má svůj čas.

Zde! — to vřelé políbení
    dnes! — nač příští den?
dnešek náš a zítřek není,
    štěstí hostem jen, —
a byť přišlo jenom v snění,
    dnes nám stač ten sen.