Sluncem a stínem/Jaro
Sluncem a stínem Josef Václav Sládek | ||
Nic nechci víc | Jaro | V jarní den |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jaro |
Autor: | Josef Václav Sládek |
Zdroj: | citanka.cz Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Zem se kouří, slunce hřeje,
lesy hučí z povzdálky,
bílou pěnou voda spěje,
líska pučí u ručeje,
křovím voní fialky.
Ani travka na pažitu
nepohne se od vánku,
všude klid, jen ku blankytu
plna vášně, plna citu
zvučí píseň skřivánků.
Slyš, to jako hudby znění
ve chrámové klenbě kdes,
s nímž u blahém vytržení
podzemského ze sklepení
letí srdce do nebes.
Hudbo, klide, kráso, jase,
žití ve svém klokotu!
jak to srdce rozpíná se
tobě vstříc — a po tvém hlase
v svém se řídí tlukotu!
Slunka zlaté pousmání,
bílý kvítek sněženky,
pták, jenž v hnízdo stéblo shání, —
jak to srdce letí maní
s ním, a všechny myšlénky!
V kvítek náhle porosený
celý blankyt nazírá —
a ten zrak náš zavlhčený
jaký svět, dřív netušený,
před námi to otvírá! —
Přírodo, — v tvém velkém žití
také nás máš v náručí —
a kdo tvojím srdcem cítí,
byť i mřel v tom vlnobití,
— také žít se naučí!