Sluncem a stínem/Čtyři české znělky II.
Sluncem a stínem Josef Václav Sládek | ||
Čtyři české znělky I. | Čtyři české znělky II. | Čtyři české znělky III. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Čtyři české znělky II. |
Autor: | Josef Václav Sládek |
Zdroj: | citanka.cz Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Jak balvany, sterými blesky zryté,
však nepohnuté v sterých bouří sledu,
ční zvrhlým potomkům vstříc skutky dědů
chmurné a velké, přísné, obrovité.
Kol nich obchází plémě žitím syté
s tou hlavou pustou a s tím srdcem z ledu,
s tou v ruce chabostí, plachostí v hledu
a na čele znak hanby — nepokryté!
Kde kdys husitské pluky v boji stály,
tam chabý vnuk se poličkovat dává,
před každým šaškem trna v bázni bledé,
a i když silným býti chce, — se šálí!
Aj, žeť to české slunce zapadává
a v něm se rdí jen balvany ty šedé!