Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně lužické/Za českými horami

Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně lužické
Výše Hródka městečka	Za českými horami	Aj když jsem jednou

Za českými horami

Za českými horami je tam čistá studánka, ho hej! je tam čistá studánka.	Za čěskimi horami jena čista studźeńka, ho hej! jena čista studźeńka,
V ní se myla dívčina, hezká bílá červená.^[1]	W njej so myła holička rjana běła čerwjena.
Dříve než se umyla, přišla smutná novina.	Prjedy hač so wumyła, přišłe zrudne powěsće.
K rovu vezli milého, mnoho lidí za ním šlo.	Luboh k rovu wezechu, wele ludźi za nim du.
Všickni velmi plakali, jeho milá nejvíce	Wšitcy jara płakachu, jeho lubka najbóle.
Mlč a neplač, děvčátko, vždyť je v světě chlapců dost.	Mjelč a njepłač, holičo, wšak je w swěće hólcow dosć.
V světě sice hochů dost, ale žádný takový.	W swěće drje je hólcow dosć žadyn tola tajki njej.
Jednu misku jsme měli, oba na ní jsme jedli	Jenu škličku mějachmój, po rjadu z njej jědźachmój.
Jednu lžičku jsme měli, po řadě jí jsme jedli.	Jenu łžičku mějachmój, po rjadu z njej jědźachmój.
Jeden prsten jsme měli, po řadě ho nosili.	Jedyn pjeršćeń mějachmój, po rjadu w tom khodźachmój.
Jedno jablko jsme měli, po řadě s ním kouleli.	Jene jabłóčko mějachmój, po rjadu z tym kulachmój.