Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně lužické/Okolo hradu cestička

Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně lužické
Aj když jsem jednou	Okolo hradu cestička	Co tu mladou dívku

Okolo hradu cestička

Okolo hradu cestička je, po ní tam chodí svatové.^[1]	Około grodu sćažcycka jo, po njej tam chóźe swaźbarje.
Výskají, hlučně střílejíce, za heskou pannou hledíce.	Chóźe tam z mjacom brinkajucy, za rědnym źowčom glědajucy.
Oni tam chodí za krahujcem, ten jim chce unést slavíka.	Wóni tam chóźe za sćagołkom, ten kco jim hułojś syłowika.
Slavíček, malinký ten ptáček, letěl si pánu stěžovat.	Syłowik leśi k swójom’ knězu, jomu wón skjaržy swóju nuzu.
Hnízdečko moje roztrhali, písklata moje vybrali.	Gnězdko su mě roztergali młodšego su mě zhuběrali.
Zda jsem ti dříve už nepravil, nevij si hnízda při cestě.	Njejsom ja śi to pjerwjej gronił: njewij ty gnězdko při puśiku?
Uvij si hnízdo v javořině, v javoru hustých haluzích.	Huwij ty gnězdko posrjeź gajka, na jaworje tam na gałuze.
Tam si jen mladé své upevni, přivaž pak mně je pod okno.	Tam ty te twóje młode huvjeź, prěz pak k mójom’ hoknu přiwjeź.
Já si z nich jednoho vyberu, který mi pěkně zazpívá.	Ja kcu tek sebje jadnog’ hubraś, kótryž b’źo potom lěpjej spěwaś
Starší ten zpívá nejlépe jen, ten bude paní poslušen.	Staršy ten b’dźo nejlěpjej spěwaś, ten derbi mójej kněni słužyś!
Ten bude ráno ze sna budit paní a všecku čeládku.	Zajtřa dej rano gyrej wółaś, móju tu kněnju, móju celaź!