Otevřít hlavní menu

Slezské pohádky a pověsti/Ohnivý drak na Landeku

Údaje o textu
Titulek: Ohnivý drak na Landeku
Autor: K. J. Bukovanský
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 41–43.
Licence: PD old 70
Související: Zakletá princezna – verze z Bukovanského Slezských bájí a pověstí národních (1877)

Za dávných časů žil na hradě Landeku (blíže Ostravy) mocný pán. Odumřela ho manželka a zůstala mu potěchou jedinou krásná jeho dcera. Měla mnoho ženichů, ale nechtěla se vdáti, aby se nemusila odloučiti od svého otce.

Jednou vloudil se do hradu černokněžník. Byl přestrojen za žebráka a prosil o almužnu.

Dcera panská hojně ho obdařila, ale on ani se nepoděkoval, nýbrž švihl kouzelným proutkem a proměnil pannu v růži; růži tuto pak vzal k sobě a odešel, aniž kdo zvěděl, co se stalo. Jen dcery nebylo. Proto dal ji pán Landecký hledati a rozeslal služebníky na vše strany. Ale vše bylo marno, ubohý otec div se žalem neutrápil. Jeho žalosť byla veliká.

Starý jeho sluha zašel k babě, která rozuměla tajným i skrytým věcem, a prosil ji o radu. I pravila baba: „Panna jest zakletá a drží ji ve své moci černokněžník. Ten zavřel ji na zámek pevný a nepustí do zámku nikoho. Jen na den sv. Jana Křtitele lze ji vysvoboditi, neboť panna přijede v ten den do dvora otcovského svého hradu na draku a držeti bude v ruce klíče od zámku, ve kterémž jest zakleta. Kdo toho draka zabije a klíče ukryje, aby jich nikdo nenašel, ten ji osvobodí.“

A byla pravda co stará bába pravila. Když nadešel večer svatojanský, strhl se k půlnoci velký vítr a do hradu do dvora vletěl hrozný drak, a na něm seděla panna, klíče držíc na ruce. Na draka bylo hrůza se podívat, taková byla to potvora.

Starý sluha vida toho draka, třásl se po celém těle, ale dodal si mysli a se svěcenou vodou vyšel proti draku. Netvor rozevřel tlamu na sluhu. Z tlamy pryštěl mu oheň. Tu sluha pokropil ho vodou svěcenou a hle, div divoucí! drak hned pošel. Potom sluha vyrval panně zlaté klíče, zahodil je do vody a panna byla zachráněna, neboť černokněžník pozbyl nad ní moci. I nebylo potom radování konce.