Slezské báje a pověsti národní/Poklad (1)
| Slezské báje a pověsti národní Karel Jaromír Bukovanský | ||
| Dobrý pastýř | Poklad | Podzemní duch |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poklad |
| Podtitulek: | (z Radvanic) |
| Autor: | Karel Jaromír Bukovanský |
| Zdroj: | BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír: Slezské báje a pověsti národní. Mor. Ostrava: vlastním nákladem, 1877. s. 19–21. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
V malé vesničce žil starý chalupník se svou drahou polovicí v domku malém, odlehlém, pod košatou lípou vystavěném. Jak to již na světě bývá, že chalupníci velkého majetku nemívají, tak to bylo i se starým Vášou. Žil sice skromně, avšak spokojeně.
Jedenkráte se mu snilo, že v malé světničce jeho, právě v koutě pod stolem, zakopán jest veliký poklad. Probudiv se, vykládal sen své manželce. Ta byla velmi lakomá a na peníze — jak se říká — jako čert. I umluvili se, že druhého dne v noci kopati budou na onom místě a že si k práci pozvou starého kmotra — Luňáčka. Nemohli již usnouti a s toužebností očekávali dne, protože, jak to u takých lidí bývá, světla nemívali za celé Boží léto. K ránu však usnuli přec.
Den zdál se jim půl věčností býti a k večeru dovedl starý Váša kmotra Luňáčka.
Sděliv s ním sen svůj, prosil Luňáčka, aby mu při kopání pokladu nápomocen byl, že zda-li poklad najdou, po bratrsku se o něj rozdělí. Kmotr Luňáček, dychtiv jsa dobrého výdělku, byl hned srozuměn. Sotva se smrklo, rozžehli malou lampičku, a zastřevše okénko jali se kopati. Stará Vášova, dobře vědouc, že při kopání pokladu ženská býti nesmí, prosila svého muže i kmotra, by ji nechali alespoň do postele lehnout, že se na ně ani dívati nebude. Ulehla, ale nespala. Dlouho trmácel se starý Váša s lopatou a kmotr Luňáček kopal, až mu pot jako zrna hrachová s čela na zem kapal.
Bylo právě dvanáct hodin. Tu kopne Luňáček do něčeho tvrdého. Byla to měděná truhlice a silným kopnutím odtrženo víko.
„Peníze jsou tu!“ pravil Luňáček, pot s čela utíraje. Avšak sotva to řekl, objevil se malý, červený mužík a pravil: „Koho z vás mám sebou sebrati?“
Stará Vášova, která se peněz již dočkati nemohla, vykřikla starostí. Ale v tu chvíli zmizel nejen červený mužík, nýbrž i peníze, které se hluboko do země propadly.
Od té doby nebylo jich, ač starý Váša s kmotrem Luňáčkem vícekráte se o to pokusili, k nalezení.