Sepsání války peloponnesské/103.
| Sepsání války peloponnesské Thúkydidés | ||
| 102. | 103. | 104. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 103. |
| Autor: | Thúkydidés |
| Zdroj: | THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jan Nepomuk František Desolda |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Když pak ti, kteří v Ithomě sevřeni byli již deset let,[1] nemohouce odolati, vzdali se Lakedaimoňanům pod tou umluvenou výminkou, vystěhovati se z Peloponnesu a nikdy více se naň nenavrátiti; kdyby pak některý tam postížen byl, aby byl porobem toho, kdoby ho postihl. Byli pak Lakedaimoňané před dávným časem obdrželi věštní výrok od věštírny pythické, aby propustili toho, kdoby byl prosebníkem Zeusa Ithomského. Tak tedy oni se vystěhovali s dětmi i ženami; Atheňané pak je přijali z hněvu proti Lakedaimoňanům osadíce je v Naupaktu,[2] kteréž místo byli právě nedávno vzali od Lokrův Ozolských, kteří je měli. Přidružili pak se k Atheňanům jako spojenci též Megařané, odpadše od Lakedaimoňanů, poněvadž byli válkou tísněni od Korinťanů pro svár o pomezí. I zmocnili se Atheňané Megar i Peg,[3] a vystavěli Megařanům dlouhé hradby od města až k Nisaji[4] a stráží je osadili sami. U Korinťanů pak právě z toho vzal počátek nemalý jich hněv proti Atheňanům.