Údaje o textu
Titulek: X.
Autor: Svatopluk Čech
Zdroj: ČECH, Svatopluk. Tři cykly básní a Sníh. 3. vyd. Praha : F. Topič, 1913. (Sebrané spisy Svatopluka Čecha; sv. díl 16). S. 181-239.  
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1903 (časopisecky), 1904 (knižně)
Licence: PD old 70

Starý sekáč:

Za oběd a za pohovu
díky Bohu vzdejme
a zas k veselému tanci
kosy uchystejme!

Jiný:

Nevím, nevím - pohleď za les,
jak tam černo, brachu,
klasy vlní se, a cestou
letí kotouč prachu.

Starý sekáč:

Možná dost, že pod horami
zlá se strhne mela,
ale nám zde jenom větřík
schladí horká čela.

Šimon:

Bouřka bude, už se nebem
staví černé hrady,
k pospěchu sám statkář onde
honí žneček řady.

Jiskra:

Ba, i mladý pán se čile
kolem chasy točí,
však ten hlídá místo klasů
chrpy hezkých očí.

Mladý manžel:

Z kola děvčat ční jak hastroš
z kvetoucího máku.

Jiskra:

Pod střechou máš svoji slípku -
co ti po luňáku?

Mladý manžel:

Kam tím biješ? Co s mou ženou?
Pověz bez prodlení!

Jiskra:

Hleďme bloudka žárlivého,
jak hned zuby cení!
Což se ani řečí kmitnout
nesmí tvoje žínka? -
Pohleď raděj: vlk tu skokem,
sotva o něm zmínka.

Statkářův syn:

Z těžkých mračen hrozí bouře,
všechno z prací kvapí,
a tu chlapi v trávě!

Sekáči:

          Zvolna!
Nejsme ničí chlapi.

Starý sekáč:

Už jsme vstali, sami víme,
čeho zapotřebí.

Statkářů syn:

Holí abys honil k práci
líné darmochleby!

Mladý manžel:

Darmochleb a lenoch, hejsku -
to jen t o b ě patří.

Statkářův syn (zvedá jezdecký bič):

Dám ti - -!

Mladý manžel:

Pojď jen - tu má kosa!

Jiní:

Ukažme mu, bratři!

Starý sekáč:

Zpátky, zpátky! Mějte rozum!

Šimon:

Odprosit nás musí!

Jiní:

Ukažme mu! Za svůj bičík
naše kosy zkusí.

Jiskra:

Škoda kos je na ten koukol -
obstupme ho v kole!
Šimon pak mu splatí za nás
v pěkné epištole.

Sekáči:

Dobrá, kosy napřáhněme
kolem něho v kruhu!

Statkářův syn:

Pusťte!

Sekáči:

Zpátky! Chraň svou nohu
krvavého pruhu!

Šimon:

Nuže poslyš, za tvé lání
jakou čest ti vzdáme. -
Ovšem, jenom sprostnou řečí,
jak jí na vsi známe:
nemohli nám tatíkové
platit městské školy,
z dětských let jen hrubou prací
hmoždíme se v poli.
Ale přece hrdě čelo
zpocené se tyčí,
že jen za své čestně žijem’
bez milosti ničí:
jíme skývu vlastní prací
dobře zaplacenou,
režný cár ten koupili jsme
mozolů svých cennou,
ba, z ní ještě na almužny
různým trubcům zbývá,
na řetěz, jenž u tvých prsou
blyštivě se kývá,
na tvé šaty podle mody,
na tvůj skřipec zlatý -
z našeho tvá celá sláva
od hlavy až v paty!
Měl bys našinci se za to
poklonit až k zemi,
že máš blaho jako v písmě
ptactvo s liliemi,
že jsi živ jen pro svou rozkoš,
pro ničemnou choutku,
že jen lelky chytat můžeš,
nepotřebný floutku!
My se ovšem neprosíme
o lenochů díky,
avšak, nehoříš-li hanbou
mezi pracovníky,
styď se příště aspoň jiné
nazvat darmochleby, -
a že hůř to neskončilo,
poděkuj se nebi!

Jiskra:
Kosy stranou! Šťastnou cestu
pánovi už přejem’.

Mladý manžel:

Nejlíp rovnou zpátky k městu
za pitkou a frejem!

Statkář:

Co se děje? Ký tu povyk?

Jeho syn:

Jako vlci draví
s kosami se vrhli na mne, -
soud jim hlavy spraví!

Statkář:

Cože? Který zbojník drzý
napad’ mého syna?

Jiskra:

Všichni za jednoho jsme byli -
jeho však je vina.
Nemáme na drsné slovo
příliš útlé vážky,
časem od leckoho snesem’
lecos bez urážky,
ale tenhle pán když houkl
o lenoších cosi,
a zdvih’ bičík - tu nám přece
zplašily se kosy.
Jen jsme mu je ukázali
s krátkou k tomu řečí -
že nic více, nezcuchaná
jeho krása svědčí.
Našinec dá za plat práci,
ale cti své nedá,
komu nevhod to, ať jiné
sekáče si hledá!

Statkář:

Ne!Jen zůstaňte! On chybil -

Jeho syn:

Vlastní vážnost tratíš
před tou luzou -

Statkář:

Jeď si na hon!
Zde jen práci hatíš.
Však vy, lidičky, se kosy
znovu chopte hbitě!

Starý sekáč:

Nebýt bičíku, již dávno
svištěla by v žitě.
Však za slovo spravedlivé
děkujeme pánu -
do večera ani stéblo
nezůstane v lánu.
Hle! jak prál jsem: Kamsi k horám
mračno s hromem táhne,
ale nás tu ani drobná
krůpěj nezasáhne.
Nechť se blýská, hrom tam vzadu
na svůj pozoun hude,
nám se tady, hoši, v chladu
krásně kosit bude.