Sekáči/X.
| Sekáči Svatopluk Čech | ||
| IX. | X. | XI. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | X. |
| Autor: | Svatopluk Čech |
| Zdroj: | ČECH, Svatopluk. Tři cykly básní a Sníh. 3. vyd. Praha : F. Topič, 1913. (Sebrané spisy Svatopluka Čecha; sv. díl 16). S. 181-239. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1903 (časopisecky), 1904 (knižně) |
| Licence: |  PD old 70 |
Starý sekáč:
Za oběd a za pohovu
díky Bohu vzdejme
a zas k veselému tanci
kosy uchystejme!
Jiný:
Nevím, nevím - pohleď za les,
jak tam černo, brachu,
klasy vlní se, a cestou
letí kotouč prachu.
Starý sekáč:
Možná dost, že pod horami
zlá se strhne mela,
ale nám zde jenom větřík
schladí horká čela.
Šimon:
Bouřka bude, už se nebem
staví černé hrady,
k pospěchu sám statkář onde
honí žneček řady.
Jiskra:
Ba, i mladý pán se čile
kolem chasy točí,
však ten hlídá místo klasů
chrpy hezkých očí.
Mladý manžel:
Z kola děvčat ční jak hastroš
z kvetoucího máku.
Jiskra:
Pod střechou máš svoji slípku -
co ti po luňáku?
Mladý manžel:
Kam tím biješ? Co s mou ženou?
Pověz bez prodlení!
Jiskra:
Hleďme bloudka žárlivého,
jak hned zuby cení!
Což se ani řečí kmitnout
nesmí tvoje žínka? -
Pohleď raděj: vlk tu skokem,
sotva o něm zmínka.
Statkářův syn:
Z těžkých mračen hrozí bouře,
všechno z prací kvapí,
a tu chlapi v trávě!
Sekáči:
Zvolna!
Nejsme ničí chlapi.
Starý sekáč:
Už jsme vstali, sami víme,
čeho zapotřebí.
Statkářů syn:
Holí abys honil k práci
líné darmochleby!
Mladý manžel:
Darmochleb a lenoch, hejsku -
to jen t o b ě patří.
Statkářův syn (zvedá jezdecký bič):
Dám ti - -!
Mladý manžel:
Pojď jen - tu má kosa!
Jiní:
Ukažme mu, bratři!
Starý sekáč:
Zpátky, zpátky! Mějte rozum!
Šimon:
Odprosit nás musí!
Jiní:
Ukažme mu! Za svůj bičík
naše kosy zkusí.
Jiskra:
Škoda kos je na ten koukol -
obstupme ho v kole!
Šimon pak mu splatí za nás
v pěkné epištole.
Sekáči:
Dobrá, kosy napřáhněme
kolem něho v kruhu!
Statkářův syn:
Pusťte!
Sekáči:
Zpátky! Chraň svou nohu
krvavého pruhu!
Šimon:
Nuže poslyš, za tvé lání
jakou čest ti vzdáme. -
Ovšem, jenom sprostnou řečí,
jak jí na vsi známe:
nemohli nám tatíkové
platit městské školy,
z dětských let jen hrubou prací
hmoždíme se v poli.
Ale přece hrdě čelo
zpocené se tyčí,
že jen za své čestně žijem’
bez milosti ničí:
jíme skývu vlastní prací
dobře zaplacenou,
režný cár ten koupili jsme
mozolů svých cennou,
ba, z ní ještě na almužny
různým trubcům zbývá,
na řetěz, jenž u tvých prsou
blyštivě se kývá,
na tvé šaty podle mody,
na tvůj skřipec zlatý -
z našeho tvá celá sláva
od hlavy až v paty!
Měl bys našinci se za to
poklonit až k zemi,
že máš blaho jako v písmě
ptactvo s liliemi,
že jsi živ jen pro svou rozkoš,
pro ničemnou choutku,
že jen lelky chytat můžeš,
nepotřebný floutku!
My se ovšem neprosíme
o lenochů díky,
avšak, nehoříš-li hanbou
mezi pracovníky,
styď se příště aspoň jiné
nazvat darmochleby, -
a že hůř to neskončilo,
poděkuj se nebi!
Jiskra:
Kosy stranou! Šťastnou cestu
pánovi už přejem’.
Mladý manžel:
Nejlíp rovnou zpátky k městu
za pitkou a frejem!
Statkář:
Co se děje? Ký tu povyk?
Jeho syn:
Jako vlci draví
s kosami se vrhli na mne, -
soud jim hlavy spraví!
Statkář:
Cože? Který zbojník drzý
napad’ mého syna?
Jiskra:
Všichni za jednoho jsme byli -
jeho však je vina.
Nemáme na drsné slovo
příliš útlé vážky,
časem od leckoho snesem’
lecos bez urážky,
ale tenhle pán když houkl
o lenoších cosi,
a zdvih’ bičík - tu nám přece
zplašily se kosy.
Jen jsme mu je ukázali
s krátkou k tomu řečí -
že nic více, nezcuchaná
jeho krása svědčí.
Našinec dá za plat práci,
ale cti své nedá,
komu nevhod to, ať jiné
sekáče si hledá!
Statkář:
Ne!Jen zůstaňte! On chybil -
Jeho syn:
Vlastní vážnost tratíš
před tou luzou -
Statkář:
Jeď si na hon!
Zde jen práci hatíš.
Však vy, lidičky, se kosy
znovu chopte hbitě!
Starý sekáč:
Nebýt bičíku, již dávno
svištěla by v žitě.
Však za slovo spravedlivé
děkujeme pánu -
do večera ani stéblo
nezůstane v lánu.
Hle! jak prál jsem: Kamsi k horám
mračno s hromem táhne,
ale nás tu ani drobná
krůpěj nezasáhne.
Nechť se blýská, hrom tam vzadu
na svůj pozoun hude,
nám se tady, hoši, v chladu
krásně kosit bude.