Wikizdroje

Sborník prací historických/Původní plán Erechtheia

< Sborník prací historických
Sborník prací historických
Stavba městských hradeb v Athénách r. 479 př. Kr. Původní plán Erechtheia Michal Syrský a dějiny balkánských Slovanů v VI. století
Údaje o textu
Titulek: Původní plán Erechtheia
Autor: František Groh
Zdroj: Sborník prací historických
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: Praha, Nákladem historického klubu 1906
Licence: PD old 70
Index stran

FRANT. GROH:
PŮVODNI PLÁN ERECHTHEIA.

Erechtheion, tento klenot architektury antické, odchyluje se tak značně ode všech dosud známých chrámů řeckých, že není divu, vyskytují-li se stále nové a nové pokusy, vyložiti jeho stavbu. Nemám v úmyslu, probírati výklady starší, také toho není již potřebí,[1] hodlám toliko posouditi nejnovější theorii, kterou před dvěma lety pronesl Vilém Dörpfeld, a zároveň přispěti k lepšímu pochopení této zajímavé památky.

Jako první sekretář německého archaeologického ústavu v Athenách konává prof. Dörpfeld každoročně přednášky o topografii athenské, vykládaje jednotlivé památky na místě samém. Když r. 1904 upozorňoval své posluchače, archaeology a ctitele umění antického vůbec, na architektonické zvláštnosti na západní straně Erechtheia, otázal se ho jeden z přítomných, baron Gudenus, člen vyslanectva rakouského, neměl-li snad chrám na té straně původně býti delší. Tato otázka stala se Dörpfeldovi, jak sám vyznává, podnětem k novému výkladu, jejž krátce potom uveřejnil v Athen. Mittheilungen.[2] Je to názor vskutku sensační:[3] zachované Erechtheion jest prý jen polovička chrámu původně projektovaného; stavba přerušena pro odpor kněží, ale přerušena tak, že se každé chvíle, kdyby se Atheňané na tom ustanovili, mohlo přikročiti k provedení plánu původního.

Které důvody má Dörpfeld pro toto řešení? Jsou vesměs rázu architektonického. Pozastavuje se nad tím, že severní předsíň (D na našem pláně) vybíhá přes západní zeď chrámovou, zdá se mu nápadným dvojitý pilíř v jihozápadním rohu oné předsíně, jakož i jihozápadní roh chrámu samého (u H), obzvláště pak podivná jest mu celá strana západní, kdež vedle vysokých sloupů

Původní plán Erechtheia podle Dörpfelda.
(Z Athen. Mittheíl. XXIX, 1904, tab. VI.)

severní předsíně zvedaly se menší, na zeď postavené sloupy chrámové a karyatidy předsíně jižní.[4] Z toho usuzuje, že stavba provedená byla jen prozatímním řešením původního plánu. Vedeme-li si osu od severu k jihu, kteráž prochází středem severní předsíně a obojích dveří, do místností C vedoucích, můžeme si symmetricky doplniti, jak byl projektován celý chrám. Měl se skládati ze tří částí, na východě i na západě měla býti cella s předsíni (A, G), uprostřed pak trojdílná stavba (B, C, F), opatřená na severu i na jihu předsíní (D, E). Obě první části měly ležeti v téže rovině jako sousední starý chrám, Athenin (Hekatompedon), část prostřední však musila býti položena asi o tři metry níže, poněvadž tam byly posvátné památky (znamení trojzubce Poseidonova, slaný pramen a oliva, darovaná Athenou), kteréž nebylo možno posunouti výše. Část prostřední měla zůstali pod širým nebem; pouze prostředek její (C), chodba to, spojující obě předsíně, měl býti opatřen nízkou střechou, kteráž by se zvedala přímo nad velikými dveřmi severními. Ve skutečnosti však provedena byla pouze cella východní (A), z prostřední části pak pouze dvě třetiny (B, C), při čemž i místnost B opatřena byla střechou.[5] Tím vyložiti jest zvláštní útvar obojí zdi, ohraničující místnost prostřední (C); pro místnost B mělo se tak získati co nejvíce světla.

Co se týče významu jednotlivých částí, soudí Dörpfeld, že prostředek (B C F) měl nahraditi starý chrám Erechtheův, o němž zmiňuje se Herodotos (VIII. 55 xxxxxxxx), ostatní pak části že měly býti náhradou za starý chrám Athenin, jenž po zbudování Erechtheia měl býti odstraněn. A sice měla místnost východní (A) býti cellou Atheninou, místnost západní (G) měla nahražovati opisthodomos starého chrámu.

Že tento plán proveden byl pouze částečně, toho příčinou byl podle Dörpfelda odpor kněží, kteří nechtěli dopustiti, aby byl zkrácen posvátný okres Pandrosin, jenž, jak na plánu naznačeno, šikmo zabíhal do prostoru, vyhlédnutého pro západní část chrámu. Jinou překážku tvořil hrob Kekropův (H), jenž donutil architekta, aby dokonce i západní zeď chrámovou posunul asi o metr dále, než jak původně bylo obmýšleno.

To je asi v podstatě nová theorie, která přijata byla dosud velmi sympathicky.[6] Jest otázka, je-li správna, vyloží-li se jí vskutku nynější podoba Erechtheia. Dejme tomu, že architekt, který měl vypracovati plány pro nový chrám, měl k disposici celý prostor, jak jej Dörpfeld nyní stanoví, že nepočítal s odporem kněží, ale doufal, že zřízením oltáře Pandrosina a Kekropova bude možno odstraniti námitky náboženské. Že by však připadl na myšlenku, řešiti úkol svůj takovým způsobem, jak Dörpfeld vykládá, musíme rozhodně popříti. A to z těchto důvodů.

1. Nový chrám byl by amfiprostylos, t. j. měl by pouze vpředu a vzadu sloupení, strany podélné byly by pak holé stěny až na to, že by jednotvárnost jejich přerušena byla předsíněmi. Avšak amfiprostylu užívalo se pouze u chrámů malých, čehož nejlepším dokladem jest chrám Atheny Niky; pro chrám, jehož délka měla býti – podle Dörpfelda – 120 řeckých stop, se tento tvar rozhodně nehodil.

2. Rovněž nevhodnou jest přílišná délka chrámu v poměru k šířce (120 : 35 ř. st. = 39,36 : 11,48 m). Pro takový poměr nemáme v řecké architektuře vůbec dokladu, ani u starých chrámů v Selinuntě. Poučný doklad, jaký byl v této věci vkus architektů athenských v V. stol. podává nám Parthenon. Jak Dörpfeld ukázal,[7] pojali Atheňané již za doby Kleisthenovy úmysl, zbudovati Atheně nový velkolepý chrám na místě, které se musilo se značným nákladem teprve nově upraviti. Tento tak řečený „starší Parthenon“, jehož stavba dostoupila při vpádu Peršanů (r. 480) právě k postavení nejdolejších břevnovů sloupových, měl býti 76,88 m dlouhý a 31,75 m široký.[8] Když za doby Perikleovy bylo usneseno, v přerušená stavbě pokračovati, vypracoval architekt Iktinos plán zcela nový; dle jeho návrhu zbudován byl Parthenon kratší (72,53 m), ale širší (33,88 m). Sotva lze tedy se domnívati, že by byl stavitel řecký v dvacátých letech V. století připadl na plán, jenž by vkusu řeckému tak velice odporoval.

3. Celé zřízení chrámu bylo by velice podivné: po stranách dvě celly ve vyšší rovině, uprostřed dva nízko položené dvory, oddělené od sebe krytou, se všech stran uzavřenou chodbou! Již Furtwängler[9] namítal proti tomu, že proti celle Athenině čekali bychom na straně západní ne opisthodomos, nýbrž cellu Poseidona Erechthea. Ale v té věci má Dörpfeld pravdu; svatyni Poseidonovu nelze odloučiti od jeho znamení, místnost G nemohla mu tedy býti zasvěcena. Ale tím jsme vedeni k otázce, zdali vůbec měl nový chrám, Erechtheion, býti náhradou za t. zv. starý chrám Athenin (Hekatompedon). A o tom lze vážně pochybovati. Jak dokázal Adolf Michaelis,[10] jest Erechtheův chrám, o kterém se zmiňuje Herodotos (na m. uv.), týž, o němž se mluví v Homerově Odyssei (VII. 80 n.) a v katalogu Iliady (II. 547 nn.) jako o chrámu Athenině. Stával tedy na akropoli, a sice při oněch znameních, která označovala zápas Poseidonův a Athenin, již v nejstarších dobách dvojitý chrám, zasvěcený kultu obou božstev. Jedině náhradou tohoto staršího Erechtheia mohlo býti Erechtheion nové, V l. 421–407 zbudované. Tímto poznáním, že Erechtheion nemá co činiti s Hekatompedem, stává se nám rázem úplně zbytečnou místnost G, jejíž spojení s níže položenými částmi F C B činí ostatně Dörpfeldovi samému nemalé obtíže.[11]

4. Ale nejenom místnost G, nýbrž i níže položená místnost F, byla by úplně zbytečná. Sotva který architekt athenský byl by připadl na myšlenku, uzavříti posvátnou olivu Atheninu dovnitř chrámu samého, třebas by jí tam vykázal nekrytý dvůr. Nikoliv! Tento symbol přízně Atheniny byl zajisté na místě volném, nejvýše jen nízkou zdí ohrazeném, aby jej viděl každý, kdožkoliv by sem zavítal. Že druhý, Poseidonovi zasvěcený dvůr (B) a chodba mezi oběma dvory (C) obtíže jen stupňují, nechci ani zvlášť zde uváděti.

O plánu Erechtheia musíme proto souditi jinak. Již z toho, že máme před sebou prostylos, jest patrno, že tu šlo o chrám malý, o náhradu ne za rozsáhlé Hekatompedon, nýbrž za malou svatyni starší. Kdyby byl měl architekt vypracovati návrh velkého chrámu, byl by jej rozšířil ne na západní stranu, kdež posvátná oliva byla nepřekročitelnou mezí, přes kterou se přejíti nesmělo, nýbrž na stranu východní, kde nebylo pražádného omezení. Z toho jde, že v zachovaném chrámě nemáme zatímní, poloviční řešení velké stavby, nýbrž úplné provedení plánu původního. Poněvadž při výkopech, podniknutých na akropoli v letech 1885–1889 nebyly objeveny pražádné základy staršího chrámu, jest pravdě nejpodobnější, že nový chrám rozkládal se v týchž místech jako starý.

Zvláštní tvar Erechtheia, pro nějž nemáme analogie z jiných chrámů řeckých, způsoben byl požadavky, jež architektu byly uloženy. Jednak se totiž chtělo, aby se chrám nevzdaloval od posvátných známek Poseidona Erechthea, jednak se žádalo, aby chrám ležel v téže rovině, jako leželo Hekatompedon a nedávno zbudovaný Parthenon. Tyto požadavky, náboženský i umělecky nutné, způsobily, že východní cella (A), bohyni Atheně určená, musila ležeti výše než cella západní (B), věnovaná kultu Poseidona Erechthea. Rozdíl půdy obnáší totiž, jak již řečeno, asi tři metry. Poněvadž pak se na straně západní přimykal již k starému chrámu posvátný okres Pandrosin s posvátnou olivou, nemohl tam býti položen vchod do celly Erechtheovy; zbývala tedy jen strana severní a jižní.[12] Zřízením obou předsíní, z nichž jedna ležela v rovině posvátných znamení, druhá o tři metry výše v rovině Hekatompeda a Parthenonu, zakryla se tato nerovnost půdy, která by jinak, kdyby totiž vchod byl se strany západní, byla ihned patrna.

A což námitky architektonické, týkající se zvláštní úpravy západní strany chrámové, pranic neplatí? Na tuto námitku lze odpověděti hned předem, že zajisté ne tolik, kolik jim Dörpfeld přičítá. Architekt učinil severní předsíň větší než jižní, jsa k tomu veden nejen snahou po rozmanitosti, nýbrž hlavně proto, že chtěl do ní pojmouti jak pohled na znamení trojzubce (K), tak vchod k posvátnému okresu Pandrosinu. Tím se vykládá zcela přirozeně, proč tato předsíň přesahuje vlastní chrám. Zvláštní útvar rohového pilíře jest zcela pochopitelný, uznáme-li, že se mělo Erechtheion připojovati k šikmě položenému Pandroseiu. Podobně nepůsobí zakončení zdi chrámové u H ani nejmenších obtíží, připustíme-li, že tu architekt bral ohled na Kekropion. A jak měl architekt vytvořiti západní stěnu, když v ní neměl býti hlavní vchod? Plnou stěnu zde položiti nemohl, poněvadž by při nízkém ohrazení Pandroseia působila prázdně a mimo to odnímala potřebného světlą místnostem C a B, kterým obě předsíně dodávaly světla jen ztlumeného. Bylo tedy zcela vhodné řešení, postavil-li sloupy na massivní opažení; tím získal uzavřenou stěnu i vhodný protějšek k sloupům v průčelí východním. Z toho patrno, že měl na mysli amfiprostylos.

Vidíme tedy v Erechtheiu dokonale promyšlenou a úplně provedenou stavbu a myslíme, že pranic nenasvědčuje tomu, že by byla zanechána v stavu nedokončeném.

  1. ↑ Srov. podrobný výklad Walthera Judeicha, Topographie von Athen, v Mnichově 1905, str. 243 nn.
  2. ↑ Der ursprüngliche Plan des Erechtheion, Ath. Mitt. XXIX, 1904, str. 101 nn.
  3. ↑ Tak jej nazval Ad. Furtwängler, Sitzungsber d. bayr. Akad. 1904, str. 370.
  4. ↑ Viz obraz dnešního stavu i rekonstrukci této strany u Jahna a Michaelise, Arx Athenarum a Pausania descripta, 3. vyd., v Bonnu 1901, tab. XXV D a. XXVIII.
  5. ↑ Stavba provedená označena jest v plánu černě, části podle domněni Dörpfeldova projektované křížovým čárkováním.
  6. ↑ Za velmi pravdě podobnou prohlásil ji již r. 1904 Ad. Furtwängler na uv. m. Podobně Hermann Freericks, jenž tehdáž poslouchal výklady Dörpfeldovy, shledává novou theorii velmi přesvědčivou. – Námitku proti ní pronesl dosud, pokud vím, jedině Judeich na m. uv., str. 246 pozn.
  7. ↑ Atheu. Mitth. XXVII, 1902, str. 420 nn.
  8. ↑ Jahn-Michaelis na uv. m., tab. VIII.
  9. ↑ Na uv. m., str. 371 n.
  10. ↑ Jahrbuch des arch. Instituts XVII, 1902, str. 6 nn.
  11. ↑ Čekali bychom, že s terasy západní povedou po straně schody dolů, jako na straně východní, ale místo toho klade je Dörpfeld na terasu samu (na plán). Ale tím by se dojem průčelí chrámového značně poškodil.
  12. ↑ Malá dvířka, která jdou z místnosti C do Pandroseia, byla asi určena jen pro kněze, jak dobře poznamenává Judeich na uv. m., str. 248.
Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Sborník_prací_historických/Původní_plán_Erechtheia&oldid=292023“