Satiry o řemeslnících/O lazebníciech

Satyry
O sladovníciech	O lazebníciech	Řezník

Údaje o textu
Titulek:	O lazebníciech
Autor:	neznámý; upravil Adolf Patera
Zdroj:	PATERA, Adolf. Hradecký rukopis. Nákladem Matice české. Praha, 1881. S. 400–405 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1881
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: holič

Lazebníci ti jsú správni,
u svých peněz velmi stravni;
chce sě vezdy dobře jmieti,
mezi dobrými seděti,
[5]bohatým sě rovnajíce,
podle nich píce, jedúce;
nemóž j’mu tak brzo příti,
až musí všechno propiti.
Ti sě horníkóm vrovnají,
[10]ježto zlata mnoho jmají.
Horník tento obyčej jmá:
kehdyžto peněz drahně jmá,
nechceť nikdy utrpěti,
musie dobrú stravu jmieti;
[15]byť věděl, žeť j’mu žebrati,
zajtra sě s dětmi preč bráti,
na toť sě nerozpomíná,
musíť vždy býti pln vína.
Řiedkýť sě na to rozmyslí,
[20]die: Zajtra mě Bóh omyslí.
Ti jsú najsprávnější lidie,
že na lidech nic neludie.
Též jaz pravi lazebníkóm,
přirovnaji je k horníkóm,
[25]že jsú také správní lidie,
na lidech zle nic neludie;
obchodie sě po řemesle,
na tomť velmi nečinie zle.
Však by jediného nechal:
[30]by sě velmi neopíjal;
a druhého sě varoval,
aby proto bit nebýval.
Když zlú břitvú koho holí,
často velmi po nem bolí
[35]a častoť učiní hoře,
žeť tě, chvátaje, uřeže.
Druhéhoť sě rad dopúščie:
když komu krev z ruku púščie.
žeť sě žíly rád chybuje,
[40]riedkýť j’mu z toho děkuje;
učiníť člověku bolesť
a to jeho hrozná nečest
Co by to škodilo komu,
bych jaz sě přimluvil k tomu.
[45]aby právo nalezeno
bylo naň i ustaveno:
Když by koho, hole, uřezal,
by j’mu ten dobrý poliček dal
Druhé bych chtěl vymysliti,
[50]to bych j’mu chtěl naplniti:
když by mi (sě) žíly chybil,
bych j’mu pěstí zuby vybil;
snadť by púščal, rozhlédaje,
věčší na tě péči jmaje.