Saintgermainská mírová smlouva (velká)

Spojené státy americké, říše britská, Francie, Italie a Japonsko,

info Údaje o textu
Titulek:	Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem, podepsaná v Saint-Germain-en-Leye dne 10. září 1919.
Původní znění:	507/1921 Sb. z. a n. PDF online
Licence:	PD CZ
Hlavní článek v české Wikipedii

mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako Čelné mocnosti spojené a sdružené;

Belgie, Čína, Kuba, Řecko, Nicaragua, Panama, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, stát srbsko-chorvatsko-slovinský, Siam a Československo,

tvořící s Čelnými mocnostmi svrchu uvedenými mocnosti spojené a sdružené,

se strany jedné;

a Rakousko

se strany druhé;

hledíce k tomu, že k žádosti bývalé císařské a královské vlády rakousko-uherské bylo povoleno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými dne 3. listopadu 1918 Rakousku-Uhersku příměří, aby mohla býti uzavřena mírová smlouva;

že mocnosti spojené a sdružené stejně jsou proniknuty snahou, aby ustoupila pevnému, spravedlivému a trvalému míru válka, do níž byly některé z nich postupně přímo nebo nepřímo proti Rakousko-Uhersku strženy, a jež vznikla tím, že bývalá císařská a královská vláda rakousko-uherská vypověděla dne 28. července 1914 válku Srbsku, jakož i nepřátelskými činy podniknutými od Německa, spojeného s Rakousko-Uherskem;

že bývalé mocnářství rakousko-uherské nyní přestalo trvati a ustoupilo v Rakousku vládě republikánské;

že Čelné mocnosti spojené a sdružené uznaly stát československý, do jehož území je vtělena část území řečeného mocnářství, za stát svobodný, nezávislý a spojenecký;

že řečené mocnosti rovněž uznaly sloučení některých částí území řečeného mocnářství s územím království srbského ve svobodný, nezávislý a spojenecký stát pode jménem státu srbsko-chorvatsko-slovinského;

hledíce k tomu, že je nutno při obnově míru upraviti poměry nastalé rozpadnutím řečeného mocnářství i zřízením řečených států a dáti vládě těchto zemí základy trvalé, vyhovující spravedlnosti a slušnosti;

k tomu cíli Vysoké smluvní strany, zastoupené takto:

president Spojených států amerických, jejž zastupovali:

ctihodný Frank Lyon Polk, státní podtajemník;

ctihodný Henry White, bývalý mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Spojených států v Římě a v Paříži;

generál Tasker H. Bliss, vojenský zástupce Spojených států v Nejvyšší válečné radě;

Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Británie a Irska i britských území zámořských, císař indický, jejž zastupovali:

velectihodný Arthur James Balfour, O. M., člen parlamentu, státní tajemník věcí zahraničních;

velectihodný Andrew Bonar Law, člen parlamentu, lord soukromé pečeti;

velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G. C. M. G., státní tajemník osad;

velectihodný George Nicoll Barnes, člen parlamentu, ministr bez portefeuille;

a:

za dominion kanadské:

ctihodný sir Albert Edward Kemp, K. C: M. G., ministr zámořské moci;

za commonwealth australský:

ctihodný George Foster Pearce, ministr obrany;

za unii jihoafrickou:

velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G. C. M. G.;

za dominion novozélandské:

ctihodný sir Thomas Mackenzie, K. C: M. G., vrchní komisař novozélandský ve Spojeném království;

za Indii:

velectihodný baron Sinha, K. C., státní podtajemník pro Indii;

president republiky francouzské, jejž zastupovali:

p. Georges Clemenceau, ministerský předseda, ministr války;

p. Stephen Pichon, ministr věcí zahraničních;

p. Louis Lucien Klotz, ministr financí;

p. André Tardieu, generální komisař pro francouzsko-americké věci válečné;

p. Jules Cambon, francouzský velvyslanec;

Jeho Veličenstvo král italský, jejž zastupovali:

ctihodný Tommaso Tittoni, senátor království, ministr věcí zahraničních;

ctihodný Maggiorino Ferraris, senátor království;

ctihodný Guglielmo Marconi, senátor království;

ctihodný Silvio Crespi, poslanec;

Jeho Veličenstvo císař japonský, jejž zastupovali:

vikomt Chinda, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře japonského v Londýně;

p. K. Matsui, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře japonského v Paříži;

p. H. Iljuin, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře japonského v Římě;

Jeho Veličenstvo král Belgů, jejž zastupovali:

p. Paul Hymans, ministr věcí zahraničních, státní ministr;

p. Jules van den Heuvel, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr J. V. krále Belgů, státní ministr;

p. Emile Vandervelde, ministr spravedlnosti, státní ministr;

president republiky čínské, jejž zastupovali:

p. Lou Tseng-Tsiang, ministr věcí zahraničních;

p. Chengting Thomas Wang, bývalý ministr zemědělství a obchodu;

president republiky Kuby, jejž zastupoval:

p. Antonio Sanchez de Bustamante, děkan právnické fakulty při universitě v Havaně, president kubánské společnosti pro mezinárodní právo;

Jeho Veličenstvo král Hellenů, jejž zastupovali:

p. Nicolas Politis, ministr věcí zahraničních;

p. Athos Romanos, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr při republice francouzské;

president republiky Nicaraguy, jejž zastupoval:

p. Salvador Chamorro, president poslanecké sněmovny;

president republiky Panamy, jejž zastupoval:

p. Antonio Burgos, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr panamský v Madridě;

president republiky polské, jejž zastupovali:

p. Ignác Paderewski, ministerský předseda, ministr věcí zahraničních;

p. Roman Dmowski, president polského Národního výboru;

president republiky portugalské, jejž zastupovali:

dr. Affonso Augusto da Costa, bývalý ministerský předseda;

dr. Augusto Luiz Vieira Soares, bývalý ministr věcí zahraničních;

Jeho Veličenstvo král rumunský, jejž zastupovali:

p. Nicolas Misu, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr Rumunska v Londýně;

Dr. Alexander Vaida-Voevod, ministr bez portefeuille;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců, jejž zastupovali:

p. Nikola P. Pašič, bývalý ministerský předseda;

p. Ante Trumbič, ministr věcí zahraničních;

p. Ivan Žolger, doktor práv;

Jeho Veličenstvo král siamský, jejž zastupovali:

Jeho Výsost princ Charoon, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr J. V. krále siamského v Paříži;

Jeho Výsost nejjasnější princ Traidos Prabandhu, státní podtajemník věcí zahraničních;

president republiky československé, jejž zastupovali:

p. Karel Kramář, ministerský předseda;

p. Eduard Beneš, ministr věcí zahraničních;

republika rakouská, již zastupoval:

p. Karel Renner, kancléř republiky rakouské,

vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Dobou, kdy tato smlouva nabude působnosti, skončí se stav válečný. Od téže chvíle a s výhradou ustanovení této smlouvy nastanou oficielní styky mocností spojených a sdružených s republikou rakouskou.

Část I. Úmluva o společnosti národů

Články 1.–26. obsahující Úmluvu o společnosti národů jsou vyčleněny do samostatného článku — viz Pakt Společnosti národů.

Část II. Hranice Rakouska

Článek 27

Hranice Rakouska budou stanoveny takto (viz připojenou mapu):

1. Se Švýcarskem a s Liechtensteinskem:
2. hranice nynější.
3. S Italií:

   od koty 2645 (Gruben J.) k východu a až ke kotě 2915 (Klopaier Spitz):

   čára, jež se určí na místě samém, procházející kotou 1483 na cestě z Reschen do Naudersu;

   odtud k východu a až k vrcholu Dreiherrn Spitz (kota 3505):

   rozvodí mezi povodím Innu na severu a Adiže na jihu;

   odtud zhruba k jihovýchodu a až ke kotě 2545 (Marchkinkele):

   rozvodí mezi povodím Drávy na východě a Adiže na západě;

   odtud k jihovýchodu a až ke kotě 2483 (Helm Spitz):

   čára, jež se určí na místě samém, přestupující Drávu mezi místy Winnbachem a Arnbachem;

   odtud k východojihovýchodu a až ke kotě 2050 (Osternik-Osternig), přibližně 9 km na severozápad od Trbiže (Tarvis):

   rozvodí mezi povodím Drávy na severu s jedné strany a postupně povodími Sextenbachu, Piavy a Tagliamenta se strany druhé;

   odtud k východojihovýchodu a až ke kotě 1492 (asi 2 km na západ od Vrat-Thörl):

   rozvodí mezi řekou Zilou (Gail) na severu a řekou Zilicou (Gailitz) na jihu;

   odtud k východu a až ke kotě 1509 (Peč-Pec):

   čára, jež se určí na místě samém, přetínající Zilicu (Gailitz) na jih od města a od nádraží Vrat (Thörl) a procházející kotou 1270 (Čabin B.).

4. K jihu, pak s krajinou celoveckou,
   s výhradou ustanovení Oddílu II, části III (Politické klausule evropské):

   od Peči (Pec) k východu až ke kotě 1817 (Malestižov-Malestiger):

   čára hřebenu Karavanek;

   od koty 1817 (Malestižov-Malestiger) a k severovýchodu až k Drávě k bodu ležícímu asi 1 km na jihovýchod od železničního mostu přes východní rameno oblouku, jejž tvoří tato řeka asi 6 km na východ od Běláku (Beljak, Villach):

   čára, jež se určí na místě samém, protínající železnici mezi Malestiči (Mallestig) a Blačemi (Faak) a procházející kotou 666 (Polana);

   odtud k jihovýchodu a až k bodu asi 2 km nad Sv. Martinem proti vodě:

   tok Drávy;

   odtud k severu až ke kotě 871 asi 10 km na východoseverovýchod od Běláku (Beljak, Villach):

   čára, jež se určí na místě samém, přibližně směrem od jihu k severu;

   odtud k východoseverovýchodu až k bodu, který se zvolí na správní hranici mezi okresy šent-vidským (St. Veit) a celoveckým (Klagenfurt) blíže koty 725 asi 10 km na severozápad od Celovce:

   čára, jež se určí na místě samém, procházející kotami 1069 (Golobinjek-Taubenbühel), 1045 (Goli Vrh-Gallinberg) 815 (Freudenberg);

   odtud k východu až k bodu, který se zvolí na místě samém na západ od koty 1075 (Steinbruchkogel):

   správní hranice mezi okresy šent-vidským (St. Veit) a celoveckým (Klagenfurt);

   odtud k severovýchodu a až ke Krce (Gurk) k bodu, kde správní hranice okresu celikoveckého (Völkermarkt) opouští tuto řeku:

   čára, jež se určí na místě samém, procházející kotou 1076;

   odtud k severovýchodu a až ke kotě 1899 (Špik-Speikkogel):

   správní hranice mezi okresy šent-vidským (St. Veit) a velikoveckým (Völkermarkt);

   odtud k jihovýchodu a až ke kotě 842 (1 km na západ od Kašparské hory-Kasparstein):

   severovýchodní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);

   odtud k východu a až ke kotě 1522 (Kurji Vrh-Hühnerkogel):

   čára, jež se určí na místě samém, jdoucí severně od Labodu (Lavamünd).

5. Se státem srbsko-chorvatsko-slovinským,
   s výhradou ustanovení Oddílu II, Části III (Politické klausule evropské):

   od koty 1522 (Kurji Vrh-Hühnerkogel), a k východu až ke kotě 917 (St. Lovrenc-St.Lorenzen):

   čára, jež se určí na místě samém, procházející kotou 1330;

   odtud k východu a až ke styku se správní hranicí mezi okresy mariborským (Marburg) a lipnickým (Leibnitz):

   rozvodí mezi povodími Drávy na jihu a Sulpy (Saggau) na severu;

   odtud k severovýchodu až k bodu, kde se správní hranice mezi okresy mariborským (Marburg) a lipnickým (Leibnitz) stýká s Murou:

   tato správní hranice;

   odtud až ke styku se starou hranicí z roku 1867 mezi Rakouskem a Uherskem asi 5 km na jihovýchod od Radgony (Radkersburg):

   hlavní tok Mury po proudu;

   odtud k severu a až k bodu, jenž se určí na východ od koty 400, ležícímu asi 16 km na sever od Radgony (Radkersburg):

   stará hranice z r. 1867 mezi Rakouskem a Uhrami;

   odtud k severovýchodu a až k bodu, jenž se určí na rozvodí mezi povodími Ráby a Mury asi 2 km na východ od Toky (tento bod je společným trojím hranicím

   Rakouska, Maďarska a státu srbsko-chorvatsko-slovinského):

   čára, jež se určí na místě samém, procházející mezi osadami Bonisfalvou a Gedoudvarem.

6. S Maďarskem:

   od bodu svrchu určeného k severovýchodu a až ke kotě 353, asi 6 km na severoseverovýchod od Sv. Gottharda:

   čára, jež se určí na místě samém, jdoucí kotou 353 (Janke Berg) a probíhající pak na západ od cesty radgonsko-svatthardské (Radkersburg-St. Gotthard) a na východ od míst Nagyfalvy, Nemetlaku a Rabakereszturu;

   odtud zhruba směrem severovýchodním až ke kotě 234 asi 7 km na severoseverovýchod od Pinkamindszentu:

   čára, jež se určí na místě samém, jdoucí kotou 322 (Hochkogel), pak na jih od míst Zsamandu, Nemtbükkösu, Karacsfy a mezi Nagysaroslakem a Pinkamindszentem;

   odtud k severu a až ke kotě 883 (Trott Kö) asi 9 km na jihozápad od Kyseku (Köszeg):

   čára, jež se určí na místě samém, jdoucí kotami 241, 260 a 273, pak na východ od Nagynardy a Rohoncze a na západ od Dozmatu a Bučniku (Butsching);

   odtud k severovýchodu a až ke kotě 265 (Kamenje) asi 2 km na jihovýchod od Nikitsche;

   čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na jihovýchod od Rendeku (Liebing), Olmodu a Locsmandu a na severozápad od Kyseku (Köszeg) a od cesty vedoucí z Kyseku (Köszeg) do Salamonfy;

   odtud k severu a až k bodu, jenž se zvolí na jižním břehu Neziderského jezera (Neusiedler See) mezi Bozem (Holling) a Velešínem (Hidegseg):

   čára, jež se určí na místě samém, jdoucí na východ od Nikitsche a Zinkendorfu a na západ od Kövesdu a Nemetperesztegu;

   odtud k východu a až ke kotě 115, ležící asi 8 km jihozápadně od Sv. Jana (St. Johann):

   čára, jež se určí na místě samém, probíhající Neziderským jezerem (Neusiedler See), jdoucí na jih od ostrova, na kterém leží kota 117, ponechávající Maďarsku podružnou železnici vedoucí ze stanice Mexiko na severozápad, jakož i průplav einserský (Einser), a jdoucí na jih od místa Pamhagen;

   odtud k severu a až k bodu, jenž se zvolí asi 1 km na západ od Antonienhofu (na východ od Kopčan-Kittsee) a jenž je společný trojím hranicím:

   Rakouska, Maďarska a státu československého: čára, jež se určí na místě samém, ponechávající úplně na území maďarském železniční trať z Csorna do Karlburgu, a jdoucí na západ od Wüstsommereinu a Kroatisch-Jahrndorfu a na východ od Andau, Nickelsdorfu, Deutsch-Jahrndorfu a Kopčan (Kittsee).

7. Se státem československým:

   od bodu svrchu určeného a až k ohbí staré hranice z r. 1867 mezi Rakouskem a Uhrami asi 2 km 500 m na severovýchod od Bergu:

   čára, jež se určí na místě samém, přetínající cestu z Kopčan (Kittsee) do Bratislavy ve vzdálenosti asi 2 km na sever od Kopčan (Kittsee);

   odtud k severu a až k bodu, jenž se zvolí na hlavním plavebním korytu Dunaje asi 4 km 500 m proti proudu od mostu bratislavského:

   čára, jež se určí na místě samém, držící se pokud možno starých hranic z r. 1867 mezi Rakouskem a Uhrami;

   odtud k západu a až ke stoku Moravy s Dunajem:

   hlavní plavební koryto Dunaje;

   odtud proti proudu tok Moravy, pak tok Dyje až k bodu zvolenému asi 2 km na jihovýchod od bodu, kde cesta z Ranšpurku (Rabensburg) do Poštorné (Themenau) přechází železnici vedoucí z Ranšpurku do Břeclavy;

   odtud k západoseverozápadu a až k bodu staré správní hranice mezi Dolními Rakousy a Moravou, ležícímu asi 400 m na jih od bodu, v kterém tato železnice protíná železnici mikulovsko-valčickou (Nikolsburg-Feldsberg):

   čára, jež se určí na místě samém, procházející kotami 187 (Dlouhý vrch), 221 (Rosenbergen), 223 (Wolfsberg), 291 (Raistenberg), 249 a 279 (Kallerhaide);

   odtud k západoseverozápadu tato správní hranice;

   potom k západu a až k bodu, který se zvolí asi 3 km na východ od osady Františkova (Franzensthal):

   stará hranice mezi Dolními Rakousy a Čechami;

   odtud k jihu a až ke kotě 498 (Gelsenberg) asi 5 km na severoseverozápad od Cmuntu:

   čára, jež se určí na místě samém, procházející na východ od cesty z Rabšachu (Rottenschachen) do Krabonoše (Zuggers) a kotami 537 a 522 (G. Nagel Berg);

   odtud k jihu, pak k západoseverozápadu a až k staré správní hranici mezi Dolními Rakousy a Čechami do bodu ležícího asi 200 m na severovýchod od bodu, kde tato hranice protíná cestu z Nových Hradů do Vitoraze (Weitra):

   čára, jež se určí na místě samém, procházející mezi Krabonošem (Zuggers) a Chřibkami (Breiensee), pak nejzazším jihovýchodním bodem železničního mostu přes Lužnici, ponechávající Rakousku město Cmunt a státu československému nádraží a železniční dílny cmuntské (Wolfshof) i rozvětvení železnic cmuntsko-českobudějovické a cmuntsko-třeboňské, jdoucí pak kotami 524 (Grundbühel), 577 (severně Hohenbergu) a 681 (Lagerberg);

   odtud k jihozápadu tato správní hranice;

   pak k severozápadu stará správní hranice mezi Čechami a Horními Rakousy až k jejímu styku s hranicí Německa.

8. S Německem:

   hranice ze dne 3. srpna 1914.

Článek 28

Hranice popsané touto smlouvou zobrazuje, pokud jsou již určeny, připojená mapa v měřítku 1:1,000.000. Byl-li by nesouhlas mezi textem a mapou, rozhoduje text.

Článek 29

Vytyčiti tyto hranice v terénu přísluší komisím rozhraničovacím, jejichž složení je buď určeno touto smlouvou, nebo bude určeno smlouvou mezi Čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a jedním nebo několika státy zúčastněnými.

Komise budou míti úplné právo nejen určiti části hranic definované výrazem „čára, jež se určí na místě samém“, ale i revidovati části hranic určené hranicemi správními, požádá-li o to některý ze zúčastněných států a uzná-li to komise za vhodné (vyjímajíc hranice mezinárodní, jak byly v srpnu roku 1914, u nichž se úloha komise obmezí na přezkoumání hraničních kolů nebo mezníků). Komise se vynasnaží v obou případech, aby se co nejpřesněji držely určení obsažených ve smlouvách, dbajíce pokud možno hranic správních a místních zájmů hospodářských.

Rozhodnutí komisí stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Náklady na rozhraničovací komise ponesou rovným dílem oba zúčastněné státy.

Článek 30

U hranic definovaných tokem vody výrazy „tok“ nebo „koryto“ užité v popisech této smlouvy znamenají: jednak u řek nesplavných střední čáru vodního toku nebo jeho hlavního ramene, jednak u řek splavných střední čáru hlavního plavebního koryta. Avšak přísluší rozhraničovacím komisím zřízeným touto smlouvou, aby v každém jednotlivém případě určily, zda se bude hraniční čára držeti toku nebo koryta nahoře definovaného i po jeho eventuelním přemístění, či zda bude určena trvale polohou toku nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 31

Jednotlivé zúčastněné státy se zavazují, že poskytnou komisím všechny doklady nutné pro jejich práce, zvláště autentické opisy protokolů o vytyčení hranic nynějších neb starých, všecky existující mapy velkého měřítka, data geodetická, provedená a neuveřejněná měření a zprávy o změnách řečiště hraničních toků vodních.

Mimo to se zavazují, že nařídí místním úřadům, aby dodaly komisím všecky doklady, hlavně plány, mapy katastrální a knihy pozemkové a na jejich požádání jim poskytly všecka poučení o vlastnictví, poměrech hospodářských i ostatní potřebné informace.

Článek 32

Jednotlivé státy zúčastněné se zavazují, že poskytnou komisím ohraničovacím podporu buď přímo, nebo prostřednictvím místních úřadů ve všem, co se týká dopravy, ubytování, pracovních sil a materiálů (kolů, mezníků) potřebných k provedení svěřeného úkolu.

Článek 33

Jednotlivé státy zúčastněné se zavazují, že se postarají o bezpečnost bodů trigonometrických, značek, kolů nebo mezníků hraničních, jež komise osadí.

Článek 34

Mezníky se osadí tak, aby bylo možno dohlédnouti od jednoho k druhému; očíslují se a jejich poloha i jejich čísla se zaznamenají do dokladu kartografického.

Článek 35

Konečné protokoly rozhraničovací, mapy a doklady vyhotoví se ve třech originálech; z nich dva se dodají vládám sousedících států a třetí vládě republiky francouzské, jež doručí jeho ověřené opisy signatárním mocnostem této smlouvy.

Část III. - Politické klausule Evropské.

Oddíl I. - Italie.

Článek 36

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Italie všech práv a právních titulů na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi Rakouska, tak jak jsou stanoveny v článku 27-2o Části II (Hranice Rakouska) a rozkládají se mezi těmito hranicemi, bývalou hranicí rakousko-uhersko-italskou, mořem Jaderským a východní hranicí Italie, jak bude později stanovena.

Rakousko se vzdává rovněž, pokud se jeho týče, ve prospěch Italie všech práv a právních titulů na jiná území bývalého mocnářství rakousko-uherského, uznaná za část Italie všemi smlouvami uzavřenými pro uspořádání věcí doby přítomné.

Komise složená z pěti členů, z nichž jeden bude jmenován Italií, tři ostatními čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a jeden Rakouskem, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouvy, aby určila na místě samém hraniční čáru mezi Italií a Rakouskem.

Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Článek 37

Odchylkou od ustanovení článku 269 Části X (Klausule hospodářské) jsou osoby, které mají řádné bydliště na územích bývalého mocnářství rakousko-uherského postoupených Italii a za války pobývaly mimo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo byly vězněny, internovány nebo evakuovány, účastny v plné míře ustanovení daných články 252 a 253 Části X (Klausule hospodářské).

Článek 38

Zvláštní úmluva určí podmínky, podle kterých budou zaplaceny v rakouské měně výjimečné výlohy válečné, jež poskytly během války zálohou buď území bývalého mocnářství rakousko-uherského, postoupená Italii, nebo veřejné korporace těchto území na účet toho mocnářství podle jeho zákonodárství, jako: příspěvky rodinám mobilisovaných, rekvisice, ubytování vojska, podpory evakuovaným.

Při stanovení těchto částek bude Rakousku připočtena ku prospěchu suma, jakou by byla řečená území přispěla k těmto výlohám Rakousko-Uherska podle poměru, v kterém příjmy z oněch území přispívaly roku 1913 k příjmům bývalého mocnářství rakousko-uherského.

Článek 39

Stát italský bude vybírati na vlastní účet daně, dávky a poplatky všeho druhu splatné na územích převedených na Italii a nezaplacené dne 3. listopadu 1918.

Článek 40

Ničím není povinna Italie za to, že se uvázala v držení „Palazzo Venezia“ v Římě.

Článek 41

S výhradou ustanovení článku 208 Části IX (Klausule finanční), o nabývání státních statků a majetků a platech za ně, nastupuje vláda italská ve všechna práva, která příslušela státu rakouskému stran všech železničních tratí, řízených železniční správou řečeného státu na územích převedených na Italii, ať jsou již v provozu, či v stavbě.

Stejně bude tomu, pokud jde o práva bývalého mocnářství rakousko-uherského na koncese železniční a pouličních drah na území výše dotčených.

Pohraniční stanice železniční budou ustanoveny pozdější dohodou.

Článek 42

Rakousko vrátí Italii do tří měsíců všechny vozy náležející železnicím italským, které před početím války přešly do Rakouska a nevrátily se do Italie.

Článek 43

Pokud se týče území postoupených Italii, vzdává se Rakousko za sebe a za své příslušníky počínajíc 3. listopadem 1918 veškerých úmluv, ustanovení nebo zákonů o trustech, kartelech a jiných organisací podobných, které snad stran výrobků z těchto zemí v jeho prospěch trvají.

Článek 44

Po deset let od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, jsou ústřední elektrárny, které leží na území rakouském a dříve dodávaly elektrickou sílu územím postoupeným Italii nebo jakýmkoli závodům, jejichž provoz přechází na Italii, povinny pokračovati v těchto dodávkách až do výše spotřeby podle cen a smluv platných dne 3. listopadu 1918.

Rakousko mimo to uznává právo Italie užívati svobodně jezera Rajblského a jeho výpusti a sváděti jmenované vody do nádrže korytnické.

Článek 45

1. Rozsudky vynesené od 4. srpna 1914 soudy území postoupených Italii ve sporech civilních a obchodních mezi obyvateli těchto území a jinými příslušníky bývalého císařství rakouského anebo mezi jmenovanými obyvateli a poddanými mocností spojených s mocnářstvím rakousko-uherským nejsou vykonatelné, dokud nebudou opatřeny doložkou vykonatelnosti, vyslovenou novým soudem stejného druhu na území, o než jde.
2. Všechny rozsudky vynesené pro zločiny neb přečiny politické od 4. srpna 1914 soudy bývalého mocnářství rakousko-uherského proti státním občanům italským, počítajíc v to ty, kdož se stávají státními občany italskými podle této smlouvy, prohlašují se za neplatné.
3. Ve všech věcech týkajících se sporů zahájených dříve, než nabude působnosti tato smlouva, u příslušných úřadů území postoupených Italii, mají až do doby, kdy nabude působnosti zvláštní úmluva o takových věcech, úřady italské a rakouské navzájem právo stýkati se přímo, a dožádáním takto učiněným bude vyhověno, pokud tomu nebrání ustanovení veřejného řádu platící v území, jehož úřadu dožádání došlo.
4. Všechny opravné prostředky proti rozhodnutím úřadů soudních nebo správních působících na území postoupených Italii,které jsou předloženy vyšším soudním a správním úřadům rakouským majícím sídlo mimo tato území, se staví. Spisy jest vrátiti úřadům, proti jejichž rozhodnutí byl opravný prostředek podán; tyto úřady je zašlou bez odkladu příslušnému úřadu italskému.
5. Všechny ostatní otázky týkající se příslušnosti, řízení nebo správy justiční budou upraveny zvláštní úmluvou mezi Italií a Rakouskem.

Oddíl II. - Stát Srbsko-chorvatsko-slovinský.

Článek 46

Rakousko uznává, jak již učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou nezávislost státu srbsko-chorvatsko-slovinského.

Článek 47

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu srbsko-chorvatsko-slovinského všech práv a právních titulů na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi Rakouska, tak jak jsou popsány v článku 27 Části II (Hranice Rakouska), a která jsou uznána za část státu srbsko-chorvatsko-slovinského touto smlouvou nebo jinými smlouvami uzavřenými pro uspořádání věcí doby přítomné.

Článek 48

Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden státem srbsko-chorvatsko-slovinským a jeden Rakouskem, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouvy, aby určila na místě samém hraniční čáru popsanou v článku 27-4o Části II (Hranice Rakouska).

Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Článek 49

Obyvatelstvo krajiny celovecké bude vyzváno, aby způsobem níže vytčeným označilo hlasováním stát, ke kterému si přeje, aby bylo připojeno toto území.

Hranice krajiny celovecké jsou tyto:

od koty 871, ležící asi 10 km na východoseverovýchod od Běláku, směrem jižním až k bodu toku Drávy ležícímu asi 2 km nad Sv. Martinem:

čára, která vede přibližně od severu k jihu a určí se na místě samém;

odtud k severozápadu až k bodu ležícímu asi 1 km na jihovýchod od železničního mostu přes východní rameno oblouku, který tvoří Dráva asi 6 km na východ od Běláku:

tok Drávy;

odtud na jihozápad až ke kotě 1817 (Malestižov-Malestiger):

čára, která se určí na místě samém, vedoucí přes kotu 666 (Polana) a protínající železnici mezi Malestičemi (Mallestig) a Blačemi (Faak);

odtud na východojihovýchod, pak na severovýchod až ke kotě 1929 (Guschowa):

rozvodní předěl mezi povodím drávským na severu a sávským na jihu;

odtud na severovýcho až ke kotě 1054 (Strojna):

čára, která se určí na místě samém, držící se zhruba západní hranice povodí Mižice (Miess), vedoucí přes koty 1558, 2124, 1185;

odtud na severovýchod až ke kotě 1522 (Kurji Vrh-Hühnerkogel):

čára, která určí na místě samém, protínající Drávu na jih od Labudu (Lavamünd);

odtud na západ až ke kotě 842, ležící asi 1 km na západ od Kašparské hory (Kasparstein):

čára, která se určí na místě samém, vedoucí na sever od Labudu;

odtud až ke kotě 1899 (Špik-Speikkogl):

severovýchodní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);

odtud k jihozápadu až k řece Krce:

severozápadní správní hranice okresu velikoveckého (Völkermarkt);

odtud k jihozápadu až k bodu správní hranice na západ od koty 1075 (Steinbruchkogel):

čára, která se určí na místě samém, vedoucí přes kotu 1076;

odtud na západ až k bodu, který se zvolí blízko koty 725, asi 10 km na severozápad od Celovce:

správní hranice mezi okresy šentvidským a celoveckým;

odtud až ke kotě 871, od které vyšel tento popis:

čára, která se určí na místě samém, vedoucí kotami 815 (Freudenberg), 1045 (Goli Vrh-Gallinberg) a 1069 (Golobinjek-Taubenbühel).

Článek 50

K uspořádání plebiscitu bude krajina celovecká rozdělena na dvě pásma:

na jedno pásmo na jih a na druhé na sever od příčné čáry, jež vede takto:

od bodu, kde západní hranice opouští Drávu, k severu až k bodu asi 1 km na východ od Rožaku (Rosegg) (Sv. Michala):

tok Drávy po proudu;

odtud k severovýchodu až k západnímu výběžku jezera Vrbského na jih od Verby (Velden):

po čáře, která se určí na místě samém;

odtud k východu až k bodu, kde řeka Glanfurt vytéká z jezera Vrbského:

po čáře vedoucí středem jezera;

odtud k východu až ke stoku s řekou Glan:

tokem Glanfurtu po proudu;

pak k východu až ke stoku s řekou Krkou:

tokem Glany po proudu;

odtud k severovýchodu až k bodu, kde severní hranice celovecká protíná řeku Krku:

tokem Krky.

Krajina celovecká bude podrobena dozoru komise, pověřené úkolem, aby tam připravila plebiscit a zabezpečila jeho nestranné řízení. Tato komise bude složena takto: čtyři členy jmenují Spojené státy, Velká Britanie, Francie a Italie, a to každý z těchto států jednoho; jednoho Rakousko, jednoho stát srbsko-chorvatsko-slovinský; člen rakouský bude účasten jednání, jen když půjde o jednání, která se týkají pásma druhého, člen srbsko-chorvatsko-slovinský, jen pokud půjde o pásmo prvé. Komise se bude usnášeti většinou hlasů.

Druhé pásmo bude obsazeno vojskem rakouským a bude spravováno podle obecných zásad rakouského zákonodárství.

Prvé pásmo bude obsazeno vojskem srbsko-chorvatsko-slovinským a bude spravováno podle obecných zásad zákonodárství tohoto státu.

V obou pásmech musí býti vojsko, a to jak rakouské, tak srbsko-chorvatsko-slovinské, zmenšeno na početný stav, jaký komise uzná za nutný k zachování pořádku; vojsko toto vykoná své poslání pod dozorem jmenované komise. Vojsko musí býti nahrazeno co možná brzo moci policejní, vybranou z území samého.

Komise bude pověřena úkolem, aby zařídila hlasování a učinila všechna opatření, která uzná za nutná k zabezpečení jeho svobody, čistoty a tajnosti.

V prvém pásmu bude plebiscit vykonán do tří měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, a to v době, kterou určí komise.

Jestliže hlasování dopadne příznivě pro stát srbsko-chorvatsko-slovinský, bude plebiscit v druhém pásmu vykonán ve třech nedělích po tom, kdy bude vyhlášen výsledek plebiscitu v pásmu prvém, a to v době, kterou určí komise.

Jestliže naopak dopadne hlasování v prvém pásmu příznivě pro Rakousko, k plebiscitu v pásmu druhém se nepřikročí, a celá krajina zůstane s konečnou platností pod svrchovaností rakouskou.

Hlasovací právo bude přiznáno každé osobě bez rozdílu pohlaví, která vyhoví těmto podmínkám:

1. že dovršila 20. rok do 1. ledna 1919;
2. že měla dne 1. ledna 1919 řádné bydliště v pásmu podrobeném plebiscitu
3. že se v tomto pásmu narodila nebo že tam má od doby před 1. lednem 1912 řádné bydliště nebo právo domovské.

Výsledek hlasování bude určen podle většiny hlasů v každém pásmu.

Po skončení každého hlasování bude výsledek jeho oznámen komisí Čelným mocnostem spojeným a sdruženým spolu s podrobnou zprávou o postupu při hlasování, a výsledek bude vyhlášen.

Bude-li hlasování příznivo přivtělení ke státu srbsko-chorvatsko-slovinskému, ať v prvém pásmu ať v obou, prohlašuje Rakousko, že se, pokud se jeho týká, vzdává od nynějška všech práv a právních titulů na toto území ve prospěch státu srbsko-chorvatsko-slovinského, a to měrou odpovídající výsledku hlasování. Po dohodě s komisí bude moci vláda srbsko-chorvatsko-slovinská zavésti s konečnou platností svoji svrchovanost na řečených územích.

Bude-li hlasování v pásmu prvním nebo v pásmu druhém příznivo Rakousku, bude moci vláda rakouská po dohodě s komisí obnoviti s konečnou platností svoji svrchovanost, a to podle okolností buď v celé krajině celovecké nebo v druhém pásmu.

Jakmile bude takto zabezpečena správa krajiny buď státem srbsko-chorvatsko-slovinským nebo Rakouskem, zanikne zmocnění komise.

Náklady na komisi ponese z poloviny Rakousko, z poloviny stát srbsko-chorvatsko-slovinský.

Článek 51

Stát srbsko-chorvatsko-slovinský tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů ve státě srbsko-chorvatsko-slovinském, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.

Stát srbsko-chorvatsko-slovinský rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.

Článek 52

Podíl a povaha finančních břemen bývalého císařství rakouského, která bude státu srbsko-chorvatsko-slovinskému převzíti na území postavené pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 203 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.

Oddíl III. - Stát československý.

Článek 53

Rakousko uznává, jak již učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní území Rusínů na jih od Karpat.

Článek 54

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi Rakouska, tak jak jsou popsány v článku 27 Části II (Hranice Rakouska), a která jsou uznána podle této smlouvy za části československého státu.

Článek 55

Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden státem československým a jeden Rakouskem, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouvy, aby určila na místě samém hraniční čáru popsanou v článku 27-6o Části II (Hranice Rakouska) této smlouvy.

Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany.

Článek 56

Stát československý se zavazuje nebudovati žádných vojenských zařízení na části svého území, která leží na pravém břehu Dunaje na jih od Bratislavy.

Článek 57

Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.

Stát československý rovněž schvaluje, aby byla pojata ve smlouvu s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti uznají za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.

Článek 58

Podíl a povaha finančních břemen bývalého císařství rakouského, která bude státu československému převzíti na území postavené pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 203 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.

Oddíl IV. - Rumunsko.

Článek 59

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Rumunska všech práv a právních titulů na část bývalého vévodství bukovinského, která leží v hranicích Rumunska, tak jak budou později určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 60

Rumunsko přistupuje na to, aby byla do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, pojata ustanovení, která tyto mocnosti budou považovati za nutná, aby v Rumunsku byly chráněny zájmy obyvatelů, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.

Rumunsko rovněž svoluje, aby byla do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými pojata ustanovení, která budou tyto mocnosti pokládati za nutná, aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.

Článek 61

Podíl a povaha finančních břemen bývalého císařství rakouského, která bude Rumunsku převzíti za území postavené pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 203 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.

Oddíl V. - Ochrana menšin.

Článek 62

Rakousko se zavazuje, že ustanovení obsažená v tomto Oddíle budou uznána za základní zákony, že žádný zákon, žádné nařízení ani žádný úkon úřední nebude v odporu nebo nesouhlase s těmito ustanoveními a že žádný zákon, žádné nařízení ani žádný úkon úřední proti nim nebude míti moci.

Článek 63

Rakousko se zavazuje, že poskytne všem obyvatelům Rakouska úplnou a naprostou ochranu jejich života a jejich svobody bez ohledu na jejich původ, státní občanství, jazyk, rasu nebo náboženství.

Všichni obyvatelé Rakouska budou míti právo, aby volně vyznávali jak veřejně tak soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, jejichž vykonávání nebude v neshodě s veřejným pořádkem a dobrými mravy.

Článek 64

Rakousko uznává za příslušníky rakouské ipso facto a bez jakékoli formality všechny osoby, které mají domovské právo na území rakouském v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, a nejsou příslušníky jiného státu.

Článek 65

Státní občanství rakouského nabude ipso facto pouhým zrozením na rakouském území každá osoba, která zrozením nenabývá státního občanství jiného.

Článek 66

Všichni státní občané rakouští budou si rovni před zákonem a budou požívati stejných práv občanských a politických bez ohledu na rasu, jazyk nebo náboženství.

Rozdíl v náboženství, víře nebo vyznání nemůže býti žádnému státnímu občanu rakouskému na závadu, pokud jde o požívání práv občanských a politických a zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, úřadů a k hodnostem neb o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání.

Státním občanům rakouským nebude ukládáno žádné omezení, pokud jde o volné užívání jakéhokoli jazyka ať ve stycích soukromých neb obchodních, ať ve věcech týkajících se náboženství, tisku neb veřejných projevů jakéhokoli druhu, ať ve veřejných shromážděních.

Jestliže by vláda rakouská zavedla nějaký oficielní jazyk, bude přes to poskytnuta příslušníkům rakouským jiného jazyka než německého přiměřená možnost, aby před soudy používali svého jazyka jak ústně, tak písemně.

Článek 67

S příslušníky rakouskými náležejícími k menšinám ethnickým, náboženským neb jazykovým bude po právu a ve skutečnosti za stejných záruk zacházeno stejně jako s ostatními příslušníky rakouskými. Zvláště budou míti stejné právo, aby vlastním nákladem zakládali, řídili a pod dozorem měli ústavy lidumilné, náboženské neb sociální, školy a jiné ústavy výchovné s právem používati tam volně svého jazyka a svobodně tam vykonávati své náboženství.

Článek 68

Pokud jde o veřejné vyučování, poskytne vláda rakouská v městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek rakouských příslušníků jiného jazyka než německého, přiměřené možnosti zajišťující, aby se dětem těchto rakouských příslušníků dostalo v obecných školách vyučování v jejich vlastní řeči. Toto ustanovení nebude však vládě rakouské brániti, aby učinila povinným vyučování řeči německé v řečených školách.

V městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek příslušníků rakouských, náležejícím k menšinám ethnickým, náboženským neb jazykovým, zabezpečí se těmto menšinám slušný podíl v požitku a v použití částek, které mají býti vynaloženy na výchovu, náboženství neb lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů obecních neb jiných.

Článek 69

Rakousko souhlasí s tím, že předpisy předcházejících článků tohoto oddílu, pokud se týkají příslušníků menšiny rasové, náboženské nebo jazykové, zakládají závazky zájmu mezinárodního a budou používati záruky Společnosti národů. Nesmějí býti měněny bez souhlasu většiny v Radě Společnosti národů. Mocnosti spojené a sdružené zastoupené v Radě se zavazují, každá, pokud se jí týče, že neodeprou svého souhlasu takovým změnám řečených článků, které by v předepsané formě byla schválila většina Rady Společnosti národů.

Rakousko souhlasí s tím, že každý člen Rady Společnosti národů bude míti právo obrátiti pozornost Rady na každé již nastalé nebo hrozící porušení kteréhokoli z těchto závazků a že Rada bude moci zvoliti postup a vydati pokyny takové, jaké se jí za daných okolností budou zdáti vhodné a účinné.

Rakousko souhlasí dále s tím, aby každý rozpor mínění, který by o právních nebo skutkových otázkách souvisících s oněmi články vznikl mezi vládou rakouskou a kteroukoli z čelných mocností spojených a sdružených neb kteroukoli jinou mocností, jež je členem Rady Společnosti národů, byl pokládán za spor rázu mezinárodního podle znění článku 14 úmluvy o Společnosti národů. Vláda rakouská souhlasí, aby každý takovýto spor, bude-li za to žádati druhá strana, byl vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude konečné a bude požívati téže moci a účinnosti, jako rozhodnutí podle článku 13 oné úmluvy.

Oddíl VI. - Klausule o státním občanství.

Článek 70

Všechny osoby, které mají právo domovské na území, jež dříve tvořilo část bývalého mocnářství rakousko-uherského, stávají se, pozbývajíce zároveň státního občanství rakouského, ipso facto příslušníky onoho státu, který na řečeném území vykonává práva svrchovanosti.

Článek 71

Přes ustanovení článku 70 nestávají se, jde-li o území postoupená Italii, ipso facto italskými příslušníky:

1. osoby, které měly sice na těchto územích právo domovské, ale nenarodily se tam;
2. osoby, které získaly na těchto územích domovské právo po 24. květnu 1915 nebo ho nabyly jen svým úředním postavením.

Článek 72

Osoby, o kterých je řeč v článku 71, jakož i ty osoby,

1. které měly dříve domovské právo na územích postoupených Italii, nebo jejichž otec, nebo, je-li otec neznám, matka měla domovské právo na těchto územích,
2. nebo které sloužily v italské armádě za této války, jakož i jejich potomci,

mohou požadovati italské státní občanství za podmínek, které článek 78 předpisuje pro právo opční.

Článek 73

Žádost o udělení italského státního občanství podanou osobami, o kterých je zmínka v článku 72, mohou příslušné italské úřady v jednotlivých případech zamítnouti.

Článek 74

Nebyla-li žádost za státní občanství italské podle článku 72 podána, neb byla-li zamítnuta, nabudou dotčené osoby ipso facto svrchovanost na území, v kterém měly právo domovské před tím, než ho nabyly na území postoupeném Italii.

Článek 75

Právnické osoby, které sídlí na územích postoupených Italii a jimž tato vlastnost bude přiznána buď italskými správními úřady nebo rozhodnutím italského soudu, budou pokládány za italské.

Článek 76

Přes ustanovení článku 70 osoby, které získaly domovské právo po 1. lednu 1910 v území postoupeném touto smlouvou státu srbsko-chorvatsko-slovinskému nebo státu československému, nabudou státního občanství srbsko-chorvatsko-slovinského nebo československého jen tehdy, dostanou-li svolení státu srbsko-chorvatsko-slovinského nebo československého.

Článek 77

Nebylo-li o povolení podle článku 76 žádáno, nebo bylo-li povolení odepřeno, stanou se dotčené osoby ipso facto příslušníky státu vykonávajícího práva svrchovanosti nad územím, kde měly dříve právo domovské.

Článek 78

Osoby, kterým je víc než 18 let a které pozbyly své státní příslušnosti rakouské a nabyly ipso facto nového státního občanství podle článku 70, budou po dobu jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, oprávněny optovati pro státní občanství státu, v němž měly právo domovské před tím, než ho nabyly na území postoupeném.

Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci jejich dětí, kterým ještě není 18 let.

Osoby vykonavší svrchu vzpomenuté právo opční budou povinny do následujících dvanácti měsíců přeložiti své bydliště do státu, pro který optovaly.

Bude jim volno podržeti nemovitý majetek, který mají na území druhého státu, kde měly své bydliště před svou opcí.

Mohou odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude jim uložena z tohoto důvodu nijaká dávka ani poplatek vývozní ani dovozní.

Článek 79

Obyvatelé, na nichž jest, aby hlasovali v některém plebiscitu zavedeném v této smlouvě, budou moci optovati do šesti měsíců po konečném přidělení krajiny, v které byl plebiscit vykonán, pro stát, kterému krajina ta není přidělena. Pro výkon práva uznaného tímto článkem budou platiti ustanovení článku 78 o výkonu práva opčního.

Článek 80

Osoby, které mají domovské právo na území tvořivším součást bývalého mocnářství rakousko-uherského a které se v něm liší rasou a jazykem od většiny obyvatelstva, budou do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, moci optovati pro Rakousko, Italii, Polsko, Rumunsko, stát srbsko-chorvatsko-slovinský nebo stát československý, podle toho, zda se tam většina obyvatelstva bude skládati z osob mluvících týmž jazykem a patřících k téže rase. Pro výkon práva uznaného tímto článkem budou platiti ustanovení článku 78 o výkonu práva opčního.

Článek 81

Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou klásti žádných překážek výkonu opčního práva, o kterém je řeč v této smlouvě, anebo ve smlouvách uzavřených mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem, Maďarskem nebo Ruskem, anebo ve smlouvách uzavřených mezi řečenými mocnostmi spojenými a sdruženými navzájem, a které dovoluje dotčeným osobám nabýti jakéhokoli jiného státního občanství, které by jim bylo přístupno.

Článek 82

Při provádění předpisů tohoto Oddílu budou ženy provdané sdíleti právní postavení manželů, a děti, kterým ještě není 18 let, právní postavení svých rodičů.

Oddíl VII. - Politické klausule o určitých evropských státech.

1. Belgie.

Článek 83

Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí, svoluje Rakousko, pokud se jeho týče, ke zrušení těchto smluv a zavazuje se od nynějška, že uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať jsou jakékoli, jež by uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo některé z nich s vládou belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily řečené smlouvy z roku 1839. Bylo-li by žádáno jeho výslovné přistoupení k těmto úmluvám nebo k některým z jejich ustanovení, zavazuje se Rakousko již nyní, že tak učiní.

2. Lucemburk.

Článek 84

Rakousko prohlašuje, že, pokud se jeho týče, svoluje ke zrušení neutrality velkovévodství lucemburského a že již předem přijímá všechny mezinárodní úpravy ujednané mocnostmi spojenými a sdruženými o tomto velkovévodství.

3. Šlesvik.

Článek 85

Rakousko prohlašuje, že uznává, pokud se jeho týče, veškerá ustanovení mocnostmi spojenými a sdruženými umluvená s Německem o území, kterého se Dánsko musilo vzdáti smlouvou ze dne 30. října 1864.

4. Turecko a Bulharsko.

Článek 86

Rakousko se zavazuje, že uzná a přijme, pokud se jeho týče, všecky úpravy, jež mocnosti spojené a sdružené uzavrou s Tureckem a s Bulharskem o jakýchkoli právech, zájmech a výsadách, na něž by mohlo Rakousko nebo rakouští příslušníci v Turecku nebo Bulharsku činiti nárok, a jež nejsou předmětem ustanovení této smlouvy.

5. Rusko a ruské státy.

Článek 87

1. Rakousko uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a nezadatelnou nezávislost všech území, jež byla částí bývalé říše ruské dne 1. srpna 1914.
   Ve shodě s ustanoveními obsaženými v článku 210 Části IX (Klausule finanční) a v článku 244 Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy, uznává Rakousko definitivně, pokud se týče, zrušení smluv brestlitevských, jakož i všech jiných smluv, dohod nebo úmluv, které sjednala bývalá vláda rakousko-uherská s maximalistickou vládou v Rusku.
   Mocnosti spojené a sdružené výslovně vyhrazují Rusko právo, aby dostalo od Rakouska veškeré restituce a náhrady zakládající se na zásadách této smlouvy.
2. Rakousko se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo úprav, jež by mocnosti spojené a sdružené uzavřely se státy, které se ustavily nebo ustaví na celém území nebo na části území bývalé říše ruské, jaká byla dne 1. srpna 1914, a uznati hranice těchto států, jak budou takovým způsobem určeny.

Oddíl VIII. - Obecná ustanovení.

Článek 88

Nezávislost Rakouska jest nezadatelná, leda by dala k tomu souhlas Rada Společnosti národů. Rakousko se proto zavazuje, že se, pokud nesvolí řečená Rada, zdrží jakéhokoli jednání, kterým by zadalo své nezávislosti, ať přímo či nepřímo a jakýmkoli způsobem, zejména tím, že by se před přijetím za člena Společnosti národů účastnilo záležitostí některé jiné mocnosti.

Článek 89

Rakousko prohlašuje, že již nyní uznává a přijímá hranice Bulharska, Řecka, Maďarska, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského a státu československého tak, jak budou hranice tyto stanoveny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 90

Rakousko se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a ujednání dodatkových., jež jsou nebo budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a mocnostmi, které bojovaly po boku bývalého mocnářství rakousko-uherského; že schválí ustanovení, jež byla nebo budou učiněna o území bývalé říše německé, Maďarska, království bulharského a říše ottomanské, a že uzná nové státy v hranicích, jež jim takto jsou určeny.

Článek 91

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech svých práv a právních titulů na území, která dříve náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému a která, ležíce za novými hranicemi Rakouska, tak jak jsou popsány v článku 27 Části II (Hranice Rakouska), nejsou dosud přidělena nikomu jinému.

Rakousko se zavazuje, že uzná opatření, které Čelné mocnosti spojené a sdružené učiní o těchto územích, zejména pokud jde o státní občanství obyvatelů.

Článek 92

Žádný z obyvatelů území bývalého mocnářství rakousko-uherského nesmí býti znepokojován nebo obtěžován ať pro svoje politické chování od 28. července 1914 až do konečného rozhodnutí o svrchovanosti nad tímto územím, ať pro úpravu svého státního občanství podle této smlouvy.

Článek 93

Rakousko vydá neprodleně zúčastněným vládám spojeným nebo sdruženým archivy, záznamy, plány, listiny a vůbec doklady všeho druhu, týkající se správy civilní, vojenské, finanční, soudní nebo jiné v postoupených územích. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, záznamů. listin nebo plánů byly přemístěny, vydá je Rakousko na žádost zúčastněných vlád spojených nebo sdružených.

Jestliže by se archivy, záznamy, plány, listiny nebo doklady, uvedené v odstavci 1 a nemající rázu vojenského, týkaly zároveň správy rakouské a jestliže by proto jejich vydání bylo pro správu rakouskou spojeno s újmou, zavazuje se Rakousko, že za podmínky vzájemnosti poskytne vládám spojeným a sdruženým, o které jde, volný přístup k nim.

Článek 94

Zvláštními smlouvami mezi Rakouskem a každým ze států, kterým bylo postoupeno nějaké území bývalého císařství rakouského, nebo které vznikly rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského, bude postaráno o úpravu zájmů obyvatel, zejména pokud jde o jejich práva občanská, jejich obchod a provozování jejich povolání.

Část IV. - Zájmy rakouské mimo Evropu.

Článek 95

Mimo své hranice, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se Rakousko, pokud se jeho týče, všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad na všech územích nebo stran všech území mimo Evropu, která by byla snad náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému nebo jeho spojencům, jakož i všech práv, právních titulů nebo výsad, jež by mu snad z jakéhokoli právního titulu náležely vůči mocnostem spojeným a sdruženým.

Rakousko se zavazuje, že již od nynějška uznati a schváliti opatření, jež učinily nebo učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené, bude-li třeba, v dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky předchozího ustanovení.

Oddíl I. - Marokko.

Článek 96

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, veškerých práv, právních titulů nebo výsad vyplývajících v jeho prospěch z generální akty algesiraské ze dne 7. dubna 1906, z dohod francouzsko-německých ze dne 9. února 1909 a 4. listopadu 1911. Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo ujednání, které uzavřela vláda bývalého mocnářství rakousko-uherského s říší šerifskou, pokládají se za zrušeny dnem 12. srpna 1914.

Rakousko nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž by mohlo dojíti mezi Francií a ostatními mocnostmi o Marokku.

Článek 97

Rakousko prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení francouzského protektorátu nad Marokkem, uznaného vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského, a že se vzdává, pokud se jeho týče, platnosti kapitulací v Marokku.

Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.

Článek 98

Šerifská vláda bude míti úplnou volnost, aby upravila právní postavení a podmínky usazování rakouských příslušníků v Marokku.

Bude se míti za to, že rakouští chráněnci, poplatníci a zemědělští družstevníci od 12. srpna 1914 přestali požívati výsad spojených s těmito vlastnostmi a podléhají právu obecnému.

Článek 99

Všechna práva k věcem movitým bývalého mocnářství rakousko- uherského v říši šerifské přejdou ipso facto na Maghzen bez jakékoli náhrady.

V této příčině se bude míti za to, že statky bývalé monarchie rakousko-uherské zahrnují veškeré vlastnictví koruny, jakož i soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.

S veškerými právy k věcem movitým i nemovitým náležejícím v říši šerifské příslušníkům rakouským bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Horní práva, která by byla přiznána rakouským příslušníkům rozhodčím soudem, zřízeným marockým horním řádem, stihne osud majetku, který náleží v Marokku rakouským příslušníkům.

Článek 100

Vláda Rakouská zabezpečí převod akcií, které představují účast Rakouska v kapitálu marocké státní banky, na osobu, kterou jí označí vláda francouzská. Tato osoba nahradí oprávněným hodnotu těchto akcií, jak ji ustanoví státní banka.

Tento převod bude proveden bez újmy zaplacení dluhů, jež snad udělali poddaní rakouští u státní banky marocké.

Článek 101

S marockým zbožím bude při dovozu do Rakouska nakládáno podle předpisů platných o zboží francouzském..

Oddíl II. - Egypt.

Článek 102

Rakousko prohlašuje, že uznává protektorát prohlášený nad Egyptem Velikou Britanií dne 18. prosince 1914 a že se vzdává, pokud se jeho týče, platnosti kapitulací v Egyptě.

Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.

Článek 103

Veškeré smlouvy, dohody, úpravy neb ujednání, uzavřená vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského a Egyptem, pokládají se za zrušeny dnem 12. srpna 1914.

Rakousko nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž by mohlo dojíti mezi Velikou Britanií a ostatními mocnostmi o Egyptě.

Článek 104

Dokud nenabude působnosti egyptské zákonodárství o organisaci soudů, kterými budou zavedeny soudy s obecnou pravomocí, bude dekrety Jeho Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad rakouskými příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.

Článek 105

Vláda egyptská bude míti úplnou volnost jednání při úpravě právního postavení a podmínek usazování rakouských příslušníků v Egyptě.

Článek 106

Rakousko, pokud se jeho týče, dává své svolení, aby byl zrušen nebo změněn podle přání vlády egyptské dekret vydaný Jeho Výsostí khedivem dne 28. listopadu 1904 o komisi pro veřejný dluh egyptský.

Článek 107

Rakousko svoluje, pokud se jeho týče, aby byla přenesena na vládu Jeho britského Veličenstva práva udělená Jeho císařskému Veličenstvu sultánovi úmluvou podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné plavbě průplavem Suezským.

Vzdává se veškeré účasti v egyptské zdravotnické radě námořní a karanténní a svoluje, pokud se jeho týče, aby oprávnění této rady byla přenesena na úřady egyptské.

Článek 108

Veškeré statky a majetek bývalé monarchie rakousko-uherské v Egyptě přecházejí ipso facto na vládu egyptskou bez jakékoli náhrady.

V tomto směru se bude míti za to, že statky a majetek bývalého mocnářství rakousko-uherského zahrnují veškerý majetek koruny, jakož i soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.

S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v Egyptě příslušníkům rakouským bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 109

Při dovozu do Rakouska bude nakládáno se zbožím egyptským jako se zbožím britským.

Oddíl III. - Siam.

Článek 110

Rakousko, pokud se jeho týče, uznává, že dnem 22. července 1917 pozbyly platnosti veškeré smlouvy, úmluvy nebo dohody, jež uzavřelo se Siamem bývalé mocnářství rakousko-uherské, dále veškerá práva, právní tituly a výsady, jež by mohly z nich vyplývati, jakož i veškerá práva na konsulární soudnictví v Siamu.

Článek 111

Rakousko postupuje, pokud se jeho týče, Siamu veškerá svá práva na statky a majetek, jež náležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému v Siamu, mimo budovy užívané za sídla nebo kanceláře diplomatické nebo konsulární, jakož i zařízení a movitosti v nich. Tyto statky a majetek připadnou ipso facto vládě siamské bez jakékoli náhrady.

Se soukromým jměním, majetkem a právy příslušníků rakouských v Siamu bude naloženo podle ustanovení Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Článek 112

Rakousko se vzdává jak jménem svým tak jménem svých příslušníků vůči vládě siamské veškerých nároků z likvidace rakouských statků nebo z internování příslušníků rakouských v Siamu. Toto ustanovení se netýká práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Oddíl IV. - Čína.

Článek 113

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Číny veškerých výsad a výhod vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu podepsaného v Pekinu dne 7. září 1901, počítaje v to veškeré přílohy, noty a listiny doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech náhradních nároků na základě tohoto protokolu ode dne 14. srpna 1917.

Článek 114

Od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou se Vysoké smluvní strany říditi, pokud se jich týče:

1. ujednání ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech;
2. ujednání ze dne 27. září 1905 týkajícím se Whang-Poo, prozatímním doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.

Čína však nebude povinna poskytovati Rakousku výhody nebo výsady, jež povolila v těchto úpravách bývalému mocnářství rakousko-uherskému.

Článek 115

Rakousko postupuje, pokud se jeho týče, Číně všecka svá práva na budovách, nábřežích a přístavištích, kasárny, opevnění, zbraně a válečné střelivo, lodi všeho druhu, zařízení bezdrátové telegrafie a jiný veřejný majetek náleževší bývalému mocnářství rakousko-uherskému, jež jsou nebo by mohly býti v rakousko-uherském koncedovaném území v Tien-Cinu nebo v jiných částech území čínského.

Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární sídla neb úřadovny, jakož i zařízení a movitosti v nich nejsou zahrnuty do tohoto postupu; mimo to neučiní vláda čínská nijakého opatření, aby disponovala veřejným nebo soukromým majetkem bývalého mocnářství rakousko-uherského ležícím v t. zv. vyslanecké čtvrti v Pekinu bez souhlasu diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude tato smlouva působnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne 7. září 1901.

Článek 116

Rakousko souhlasí, pokud se jeho týče, se zrušením ujednání, jichž dosáhlo od vlády čínské a o něž se opírá držba koncedovaného území Rakousko-Uherska v Tien-Cinu.

Čína, nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad řečenými územími, vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodními bydlení a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, o něž se opírá držba řečeného koncedovaného území, nedotkne se vlastnických práv příslušníků mocností spojených a sdružených, kteří jsou držiteli přídělů v těchto koncedovaných územích.

Článek 117

Rakousko se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli vládě spojené nebo sdružené z důvodů internování rakouských příslušníků v Číně a jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává, pokud se jeho týče, všech nároků z důvodu zabavení rakouských lodí v Číně, likvidace, sekvestrace, disposice nebo konfiskace majetku, práv nebo zájmových účastenství rakouských v této zemi ode dne 14. srpna 1917. Toto ustanovení se však nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.

Část V. - Klausule vojenské, námořní a vzduchoplavecké.

Aby bylo umožněno připraviti obecné omezení zbrojení u všech národů, zavazuje se Rakousko dbáti přesně klausulí vojenských, námořních a vzduchoplaveckých takto stanovených:

Oddíl I. - Klausule vojenské.

Hlava I. - Klausule obecné.

Článek 118

Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, budou vojenské síly rakouské demobilisovány způsobem níže předepsaným.

Článek 119

Všeobecná branná povinnost bude v Rakousku zrušena. Rakouská armáda bude příště sestavována a doplňována jenom dobrovolným vstupem.

Hlava II. - Početný stav a rozčlenění rakouské armády.

Článek 120

Celkový počet vojenských sil v armádě rakouské nesmí přesahovati 30.000 mužů, čítajíc v to důstojníky a doplňovací tělesa.

Rakousko může určiti samo formace tvořící rakouskou armádu, avšak s těmito výhradami:

1. početný stav utvořených jednotek bude se držeti v mezích nejvyšší a nejnižší číslice uvedené v tabulce IV, přiložené k tomuto oddílu;
2. poměr důstojnictva, čítaje v to příslušníky štábu a zvláštních služeb, nebude přesahovati dvacátý a poměr poddůstojníků patnáctý díl celkového početného stavu jsoucího ve službě;
3. počet kulometů, děl a houfnic nebude přesahovati počet, který je v tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu, stanoven na 1000 mužů celkového početného stavu jsoucího ve službě.

Armády rakouské smí se užívati výhradně jen k udržování pořádku v hranicích území rakouského a k střežení jeho hranic.

Článek 121

Největší početnost štábů a všech formací, jež by mohlo Rakousko utvořiti, jest uvedena v tabulkách přiložených k tomuto Oddílu. Tyto číslice se nemusí dodržovati přesně, nesmějí se však překročiti.

Každá jiná organisace, týká-li se velení vojsku nebo přípravy k válce jest zakázána.

Článek 122

Všechna opatření mobilisační nebo vztahující se k mobilisaci jsou zakázána.

Vojsková tělesa, pomocné služby ani štáby nesmějí míti v žádném případě doplňovacích kádrů.

Je zakázáno činiti přípravy k rekvisici zvířat nebo jiných dopravních prostředků vojenských.

Článek 123

Počet četníků, celníků, hajných, místních nebo obecních strážníků a jiných podobných zaměstnanců nesmí přesahovati počet osob, které vykonávaly podobné služby v roce 1913 a které nyní slouží v územních hranicích rakouských, jak byly stanoveny touto smlouvou.

Počet těchto zaměstnanců smí v budoucnosti býti rozmnožován jen v poměru odpovídajícím přírůstku obyvatelstva v místech nebo obcích, v jejichž službách jsou.

Tito zřízenci a úředníci, ani zřízenci železniční nesmějí býti svoláváni k tomu, aby se zúčastnili jakéhokoli vojenského výcviku.

Článek 124

Každé vojenské těleso, které není uvedeno v tabulkách přiložených k tomuto Oddílu, jest zakázáno. Ta, která by tu byla nad povolený početný stav 30.000 mužů, budou zrušena ve lhůtě stanovené článkem 118.

Hlava III. - Doplňování a výcvik vojska.

Článek 125

Všichni důstojníci musí býti důstojníky z povolání. Důstojníci, kteří jsou nyní ve službě a kteří budou ponecháni v armádě, musí se zavázati, že budou sloužiti nejméně do věku 40 let. Důstojníci, kteří jsou nyní ve službě a kteří se nezaváží k službě v nové armádě, budou prosti jakékoli vojenské povinnosti; nesmějí se zúčastniti nijakého výcviku vojenského, teoretického ani praktického.

Důstojníci nově jmenovaní musí se zavázati, že budou sloužiti činně nejméně dvacet let za sebou jdoucích.

Poměrný počet důstojníků opouštějících službu z jakékoli příčiny před uplynutím doby, na niž se zavázali, nesmí přesahovati každoročně dvacítinu celkového početného stavu důstojnictva uvedeného v článku 120. Je-li tento poměr překročen z důvodů vyšší moci, nesmí se úbytek tím v tělese vzniklý nahraditi novým jmenováním.

Článek 126

Celková služební doba poddůstojníků a mužstva nesmí býti nižší než dvanáct let za sebou jdoucích a z toho nejméně šest let služby pod prapory.

Poměrný počet mužstva propuštěného před uplynutím doby, na kterou se zavázalo, ať již bylo propuštěno z důvodů zdravotních či opatřením disciplinárním či z jakékoli jiné příčiny, nesmí ročně přesahovati dvacítinu celkového stavu stanoveného článkem 120. Je-li tento poměr překročen z důvodů vyšší moci, nesmí se úbytek tím vzniklý nahraditi novým přijímáním.

Hlava IV. - Školy, učiliště, spolky a sdružení vojenská.

Článek 127

Počet žáků připuštěných k návštěvě škol vojenských bude přesně úměrný uprázdněným místům ve sborech důstojnických. Žáci i kádry budou se započítávati do početního stavu stanoveného v článku 120.

Proto budou veškeré vojenské školy, které neodpovídají této potřebě, zrušeny.

Článek 128

Jiná učiliště než ta, která jsou stanovena článkem 127, ani jakékoli sportovní nebo jiné spolky nesmějí se zabývati žádnou věcí vojenskou.

Hlava V. - Výzbroj, střelivo, materiál a opevnění.

Článek 129

Po uplynutí tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmí výzbroj rakouské armády přesahovati číslici stanovenou na 1000 mužů v tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu.

Přebytků v poměru k početným stavům bude používáno jedině k doplňování, jehož by snad bylo třeba.

Článek 130

Zásoby střeliva armády rakouské nesmějí přesahovati množství uvedené v tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu.

Za tři měsíce od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, složí rakouská vláda nynější přebytek zbraní a střeliva na místech, která jí budou oznámena Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Žádná jiná zásobárna, sklad nebo záloha střeliva nebude zakládána.

Článek 131

Počet a ráže kusů dělostřeleckých, které jsou pevně stanovenou normální výzbrojí pevností nyní v Rakousku trvajících, budou neprodleně oznámeny Čelným mocnostem spojeným a sdruženým a budou maximem, jež se nesmí překročiti.

Do tří měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude maximum střeliva pro tato děla sníženo a udržováno na této jednotné výši:

1500 ran na kus pro děla, jejichž ráže je 105 mm nebo menší;

500 ran na kus pro děla, jejichž ráže je větší než 105 mm.

Článek 132

Zbraně, střelivo a materiál válečný smějí se vyráběti v jediné toliko továrně. Tato továrna bude řízena státem, který bude jejím vlastníkem, a její výroba bude přesně omezena na práce, které by byly potřebné pro početný stav vojska a pro výzbroj, jak jsou stanoveny v článcích 120, 123, 129, 130 a 131.

Výroba zbraní loveckých nebude zakázána, s výhradou, že žádná lovecká kulovnice, vyrobená v Rakousku, nebude téže ráže jako zbraně válečné, užívané v kterémkoli vojsku evropském.

Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou zrušeny nebo k potřebám čistě obchodním proměněny všechny jiné závody, jejichž účelem je výroba, příprava, ukládání nebo zkoumání zbraní, střeliva nebo jakéhokoli jiného válečného materiálu.

V téže době budou taktéž zrušeny všechny zbrojnice, vyjímaje ty, které budou skladišti dovolené zásoby střeliva, a jejich personál bude propuštěn.

Zařízení závodů nebo zbrojnic, přesahující potřeby dovolené výroby, bude vyřaděno z činnosti nebo proměněno k potřebám čistě obchodním podle rozhodnutí mezispojenecké dozorčí komise vojenské, ustanovené článkem 153.

Článek 133

Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou všechny zbraně, všechno střelivo a všechen válečný materiál, které jsou v Rakousku, počítajíc v to jakýkoliv obranný materiál proti letadlům, ať už je původ jakýkoli, pokud přesahují dovolené množství, vydány Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.

Toto vydání bude provedeno v těch místech území rakouského, která určí jmenované mocnosti; tyto mocnosti rozhodnou rovněž, jak s tím materiálem naložiti.

Článek 134

Dovážeti do Rakouska zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli druhu je výslovně zapovězeno.

Totéž platí o výrobě a vývozu zbraní, střeliva a jakéhokoli válečného materiálu určena pro cizinu.

Článek 135

Ježto je zakázáno užívati chrličů plamenů, dusivých, otravných a podobných plynů, jakož i všech takových kapalin, látek a prostředků, je v Rakousku přísně zapověděno je vyráběti a tam dovážeti.

Totéž platí o materiálu zvlášť určeném k výrobě, uchovávání nebo používání jmenovaných výrobků nebo prostředků.

Rovněž se zakazuje v Rakousku vyráběti i dovážeti obrněné vozy, tanky a všechny jiné podobné stroje, jež mohou sloužiti válečným účelům.

Tabulka I.

Složení a nejvyšší početný stav pěší divise.

Jednotky:	Nejvyšší početný stav každé jednotky
	Důstojníků	Mužstva
Štáb pěší divize	25	70
Štáb divisní pěchoty	5	50
Štáb divisního dělostřelectva	4	30
3 pěší pluky (1) (po 65 důstojnících a 2000 mužích	195	6.000
1 eskadrona	6	160
1 prapor zákopového dělostřelectva (3 roty)	14	500
1 prapor zákopníků (2)	14	500
1 pluk polního dělostřelectva (3)	80	1.200
1 prapor cyklistů po 3 rotách	18	450
1 spojovací oddíl (4)	11	330
Divisní služba zdravotní	28	550
Parky a vozatajstvo	14	940
Úhrn pro pěší divisi	414	10.780
(1) Pluk má 3 prapory pěchoty.Prapor má 3 roty pěchoty a 1 rotu kulometnou. (2) Prapor se skládá i ze štábu, ze 2 rot kopníků, 1 oddílu pontonového a 1 oddílu pro reflektory. (3) Pluk se skládá ze štábu, ze tří skupin polního nebo horského dělostřelectva, které se skládají celkem z 8 baterií po 4 kusech děl nebo houfnic polních nebo horských. (4) Tento oddíl se skládá z 1 oddílu telefonního a telegrafního, z 1 oddělení zvědů a z 1 oddělení holubářů.

Tabulka II.

Složení a nejvyšší početný stav jízdní divise.

Jednotky:	Nejvyšší počet těchto jednotek v jedné divisi	Nejvyšší početný stav každé jednotky
		Důst.	Mužstva
Štáb jízdní divise	1	15	50
Pluk jízdy (1)	6	30	720
Skupina polního dělostřelectva (3 baterie)	1	30	430
Skupina automobilů s kulomety a s děly (2)	1	20	400
	1	4	80
Různé služby	-	30	500
Úhrn pro jízdní divisi o šesti plucích		259	5.380
(1) Pluk má 4 eskadrony. (2) Skupina má 9 bitevních vozů, každý s 1 dělem, s 1 kulometem a 1 kulometem náhradním, 4 spojovací vozy, 2 nákladní vozy zásobovací, 7 nákladních vozů, z toho 1 dílenský, 4 motocykly. Poznámka: Velké Jednotky jízdy mohou míti různý počet pluků a mohou též býti sdruženy v nezávislé brigády v rámci hořejších početných stavů.

Tabulka III.

Složení a nejvyšší početný stav smíšené brigády.

Jednotky:	Nejvyšší početný stav každé jednotky
	Důst.	Mužstva
Štáb brigády	10	50
2 pluky pěchoty (1)	130	4.000
1 prapor cyklistů	18	400
1 eskadrona jízdy	5	100
1 skupina polního dělostřelectva	20	400
1 rota zákopového dělostřelectva	5	150
Různé služby	10	200
Úhrn pro smíšenou brigádu.	198	5.350
(1) Pluk se skládá ze 3 pěších praporů. Prapor má 3 pěší roty a 1 rotu kulometnou.

Tabulka IV.

Nejmenší početný stav jednotek, ať již je přijata pro armádu jakákoliv organisace. (Divise, smíšené brigády atd.)

	Důst.	Mužstva	Důst.	Mužstva
Pěší divise	414	10.780	300	8.000
Jízdní divise	259	5.380	180	3.650
Smíšená brigáda	198	5.380	140	4.250
Pěší pluk	65	2.000	52	1.600
Pěší prapor	16	650	12	500
Rota pěchoty nebo kulometná	3	160	2	120
Skupina cyklistů	18	450	12	300
Pluk jízdy	30	720	20	450
Eskadrona jízdy	6	160	3	100
Pluk dělostřelecký	80	1.200	60	1.000
Baterie polního dělostřelectva	4	150	2	120
Rota zákopového dělostřelectva	3	150	2	100
Prapor zákopníků	14	500	8	300
Baterie horského dělostřelectva	5	320	3	200

Tabulka V.

Nejvyšší dovolená výzbroj a zásoba střeliva.

Materiály:	Množství na 1.000 mužů	Množství střeliva na zbraň (pušku, dělo atd.)
Puška nebo karabina (1)	1.150	500 ran
Těžké neb lehké kulomety	15	10.000 ran
Lehké zákopové moždíře	2	1.000 ran
Prostřední zákopové moždíře	2	500 ran
Děla nebo houfnice, polní nebo horské	3	1.000 ran
(1) Samostřelné pušky nebo karabiny počítají se za lehké kulomety. Žádné těžké dělo, t. j. s ráží větší než 105 mm, není dovoleno kromě těch, která jsou normální pevností.

Oddíl II. Klausule námořní

Článek 136

Od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,prohlašují se všechny rakousko-uherské válečné lodi, i ponorky, za vydané s konečnou platností Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.

Všechny monitory, torpedové čluny a ozbrojené lodi flotil dunajských budov vydány Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.

Rakousko má však právo udržovati na Dunaji pro poříční policii tři zvědné čluny, s podmínkou; že budou určeny komisí vzpomenutou v článku 154 této smlouvy.

Článek 137

Pomocné křižníky a pomocné lodi rakousko-uherské níže vypočtené se odzbrojí a budou pokládány za lodi obchodní.

• Bosna.
• Gablonz.
• Carolina.
• Afrika.
• Tirol.
• Argentina.
• Lussin.
• Teodo.
• Nixe.
• Gigant.
• Dalmat.
• Persia.
• Prinz Hohenlohe.
• Gastein.
• Helouan.
• Graf Wurmbrandt.
• Pelikan.
• Herkules.
• Pola.
• Najade.
• Pluto.
• President Wilson (dříve Kaiser Franz Joseph).
• Triest.
• Baron Bruck.
• Elisabeth.
• Metkovic.
• Baron Gall.
• Gasa.
• Cyclop.
• Vesta.
• Nymphe.
• Büffel.

Článek 138

Všechny válečné lodi, počítajíc v to i ponorky, které jsou nyní ve stavbě v přístavech, jež náleží Rakousku nebo dříve náležely mocnářství rakousko-uherskému, budou rozebrány.

S rozebráním těchto lodí se počne co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 139

Všech předmětů, strojů a hmot z rozebraných rakousko-uherských lodí válečných, ať jsou to lodi povrchové či ponorné, smí se použíti pouze k účelům čistě průmyslovým neb obchodním.

Nesmějí se prodati ani postoupiti do ciziny.

Článek 140

V Rakousku se zakazuje stavěti ponorné lodi, byť i obchodní, nebo jich nabývati.

Článek 141

Všechny zbraně, všechno střelivo a všechen námořní materiál válečný i miny a torpeda, jež náležely Rakousko-Uhersku v době podepsání příměří dne 3. listopadu 1918, prohlašují se za vydané s konečnou platností Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.

Článek 142

Rakousko bude odpovědno za vydání (články 136 a 141), odzbrojení (článek 137), rozebrání (článek 138), jakož i za způsob používání (článek 137) nebo zužitkování (článek 139) předmětů uvedených v předchozích článcích jen potud, pokud jde o předměty na jeho území.

Článek 143

Po tři měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí býti používáno dalekonosné bezdrátové stanice telegrafické ve Vídni bez povolení Čelných mocností spojených a sdružených k zaslání zpráv námořních, vojenských a politických, o něž má zájem Rakousko nebo kterýkoli jiný stát, který byl za války spojencem Rakouska-Uherska. Stanice tato smí zasílati a přijímati obchodní telegramy, avšak jen pod dozorem řečených mocností, které určí délku používaných vln.

Po stejnou dobu nesmí Rakousko zřizovati dalekonosné bezdrátové stanice telegrafické ani na vlastním území ani na území maďarském, německém, bulharském nebo tureckém.

Oddíl III. - Klausule týkající se vzduchoplavby vojenské i námořní.

Článek 144

Vojenská moc Rakouska nesmí míti ani vojenského ani námořního letectva.

Nebude zachována žádná řiditelná vzducholoď.

Článek 145

Do dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude demobilisován personál vzduchoplavecký zapsaný právě v seznamech rakouských pozemních a námořních vojsk.

Článek 146

Do doby, než bude rakouské území úplně vyklizeno od vojsk spojených a sdružených, budou v Rakousku požívati vzduchoplavecké přístroje mocností spojených a sdružených práva svobodného příletu, svobodného průchodu vzduchem a přistání.

Článek 147

Po šest měsíců od doby,kdy nabude působnosti tato smlouva, jest na celém území rakouském zakázáno vyráběti, dovážeti a vyvážeti letadla, součást letadel, jakož i motory a součástky motorů pro vzduchoplavbu.

Článek 148

Jakmile tato smlouva nabude působnosti, vydá Rakousko na svůj náklad všechen materiál vojenské i námořní vzduchoplavby Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.

Toto vydání bude provedeno v místech označených vládami řečených mocností; bude ukončeno ve třech měsících.

V tomto materiálu bude zahrnut zvláště materiál, kterého se užívá nebo užívalo nebo který jest nebo byl určen k válečným účelům, zejména:

• Úplná letadla a vodní letadla, jakož i ta, která se stavějí, opravují nebo sestavují.
• Řiditelné balony schopné plavby, jakož i balony, které se stavějí, opravují neb sestavují.
• Přístroje k výrobě vodíku.
• Hangary pro řiditelné balony a přístřeší všech druhů pro letadla.

Až do svého odevzdání budou řiditelné balony nákladem Rakouska udržovány naplněné vodíkem; přístroje na výrobu vodíku, jakož i přístřeší pro řiditelné balony mohou podle volného uvážení řečených mocností býti ponechány Rakousku až do doby, kdy budou řiditelné balony odevzdány.

• Motory letadel.
• Loďky.
• Výzbroj (děla, kulomety, kulometné pušky, vrhače pum a torped, přístroje pro stejnoběh, přístroje mířící).
• Střelivo (nábojnice, granáty, nabité pumy, prázdné pumy, zásoby výbušných látek neb suroviny k jejich výrobě).
• Nástroje palubní.
• Přístroje pro telegrafii bez drátu, fotografické a kinematografické přístroje, kterých se používá ke vzduchoplavbě.
• Jednotlivé součástky náležející k některé z uvedených skupin.

Materiál shora uvedený nesmí se bez zvláštního povolení jmenovaných vlád přemístiti.

Oddíl IV. - Mezispojenecké komise dozorčí.

Článek 149

Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena časová mez, provede Rakousko pod dozorem mezispojeneckých komisí, zřízených zvláště k tomu cíli Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.

Komise právě uvedené budou zastupovati u vlády rakouské Čelné mocnosti spojené a sdružené ve všem, co se týká provedení klausulí o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, budou oznamovati rakouským úřadům rozhodnutí, která si Čelné mocnosti spojené a sdružené vyhradily, nebo která by byla potřebná k provádění těchto klausulí.

Článek 150

Mezispojenecké komise dozorčí mohou úřadovati ve Vídni a mají právo, aby se, kdykoli to uznají za vhodné, odebraly na kterékoli místo rakouského území anebo tam vyslaly subkomise nebo uložily některému neb několika ze svých členů, aby se tam vydali.

Článek 151

Vláda rakouská musí poskytnouti mezispojeneckým komisím dozorčím všecka vysvětlení a doklady, které budou pokládati za nutné k výkonu svého poslání, a všechny prostředky osobní i věcné, jejichž potřeba by se mohla vyskytnouti, aby bylo zabezpečeno dokonalé provedení klausulí o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě.

Vláda rakouská musí ustanoviti při každé mezispojenecké komisi dozorčí kvalifikovaného zástupce, který by přijímal od ní oznámení určená pro vládu rakouskou a podával i obstarával jí veškerá vyžádaná vysvětlení i doklady.

Článek 152

Vydržování a náklady dozorčích komisí i výlohy vzniklé jejich činností ponese Rakousko.

Článek 153

Úkolem mezispojenecké dozorčí komise vojenské bude zejména, aby přijímala od rakouské vlády zprávy o umístění zásob a skladů střeliva, o výzbroji opevněných míst, tvrzí a pevností a o umístění a činnosti dílen neb továren na zbraně, střelivo a válečný materiál.

Bude přijímati vydané zbraně, střelivo a válečný materiál, nástroje k válečné výrobě, ustanoví místa, kde tyto předměty jest vydati, a bude dohlížeti, aby bylo zničeno, uvedeno v neupotřebitelný stav nebo přeměněno to, co nařizuje tato smlouva.

Článek 154

Úkolem mezispojenecké dozorčí komise námořní bude zejména, aby se odebrala do loděnic a dohlížela na rozebírání lodí, které se tam budují, aby převzala vydané zbraně, střelivo a válečný námořní materiál a dohlížela na nařízená rozbourání a zničení.

Vláda rakouská musí podati mezispojenecké dozorčí komisi námořní veškerá vysvětlení a všechny doklady, které bude tato komise pokládati za nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění všech klausulí o válečném námořnictvu, zejména plány válečných lodí, složení jejich výzbroje, o zvláštnostech a modelech děl, o střelivu, torpedech, minách, výbušných látkách, o přístrojích bezdrátové telegrafie a vůbec o všem, co se týká válečného materiálu námořního, a konečně všechny doklady týkající se zákonodárství, správy a řádů služebních.

Článek 155

Úkolem mezispojenecké dozorčí komise vzduchoplavecké bude zejména, aby pořídila soupis vzduchoplaveckého materiálu, který je nyní v rukou vlády rakouské, a dozírala na dílny letadla, balony a motory pro vzducholodi, na továrny na zbraně, střelivo a výbušné látky, kterých by mohlo býti užito pro vzducholodi, aby prohlížela všechna letiště, hangary a přístaviště, parky a skladiště na rakouském území, a aby, bude-li potřeba, zařídila převoz jmenovaného materiálu a aby jej převzala.

Vláda rakouská musí podati mezispojenecké dozorčí komisi vzduchoplavecké všechna vysvětlení a doklady, týkající se zákonodárství, správy neb jiné doklady, které komise tato bude pokládati za nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění klausulí vzduchoplaveckých, zejména číselný výkaz personálu náležejícího ke vzduchoplavecké službě v Rakousku, jakož i o materiálu hotového, rozdělaného nebo objednaného, úplný seznam veškerých závodů pracujících pro vzduchoplavbu, jejich umístění i všech hangarů a přístavišť.

Oddíl V. - Klausule obecné.

Článek 156

Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, musí rakouské zákonodárství býti změněno a dále vládou rakouskou udržováno ve shodě s touto Částí této smlouvy.

V téže lhůtě musí rakouská vláda provésti všechna správní neb jiná opatření, nutná k splnění předpisů této Části.

Článek 157

Následující ustanovení příměří ze dne 8. listopadu 1918, zůstávají v platnosti, pokud nejsou v odporu s předchozími ustanoveními: paragrafy 2 a 3 hlavy I (Klausule vojenské) a paragrafy 2, 3 a 6 hlavy I přiloženého protokolu (Klausule vojenské).

Článek 158

Rakousko se zavazuje, že od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádného poselstva vojenského, námořního ani vzduchoplaveckého pro žádnou cizí zemi neověří, nevyšle, aniž mu odjetí dovolí; kromě toho se zavazuje ke vhodným opatřením, aby zabránilo příslušníkům rakouským opustiti jeho území za tím účelem, aby se dali zařaditi do armády, loďstva nebo vzduchoplavectva některé cizí mocnosti, anebo aby jich bylo v cizině užito k výpomoci při výcviku vojenském, nebo aby byli vůbec při vojenském, námořním nebo vzduchoplaveckém školení v některé cizí zemi jakkoli činní.

Mocnosti spojené a sdružené jsou zajedno v tom, že, co se jich samých týká, nebudou od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, zařaďovati rakouských příslušníků do svých armád, loďstev a sil vzduchoplaveckých, ani že jich nebudou užívati k výpomoci při výcviku vojenském nebo vůbec jakkoli jako instruktorů vojenských, námořních a vzduchoplaveckých.

Toto ustanovení však nikterak není na újmu právu Francie, odváděti pro cizineckou legii podle vojenských zákonů a předpisů francouzských.

Článek 159

Dokud tato smlouva zůstane v působnosti, zavazuje se Rakousko, že se podrobí jakémukoli vyšetřování, které by Rada Společnosti národů většinou hlasů uznala za nutné.

Část VI. - Váleční zajatci a hroby.

Oddíl I. - Váleční zajatci.

Článek 160

Váleční zajatci a civilní internovaní rakouští budou dopraveni do domova co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a stane se tak se všemožným urychlením.

Článek 161

Doprava válečných zajatců a civilních internovaných osob rakouských do jejich domova bude provedena za podmínek v článku 160 uvedených péčí komise, složené ze zástupců mocností spojených a sdružených s jedné strany a zástupců vlády rakouské se strany druhé.

Pro každou z mocností spojených a sdružených subkomise složená jediné ze zástupců příslušné mocnosti a z delegátů vlády rakouské upraví podrobnosti, jak návrat válečných zajatců bude proveden.

Článek 162

Jakmile budou váleční zajatci a civilní internovaní úřadům rakouským odevzdáni, budou péčí těchto úřadů a bez odkladu dopraveni do svých domovů.

Ti z nich, jejichž předválečné bydliště leží v území obsazeném vojsky mocností spojených a sdružených, budou rovněž dopraveni do svého domova, avšak s výhradou svolení a dozoru vojenských úřadů okupačních vojsk spojených a sdružených.

Článek 163

Veškeré náklady spojené s touto dopravou, od vypravení počínaje, jdou na účast vlády rakouské, která je povinna dodati přepravní prostředky a technický personál, jak to komise zřízená podle článku 161 uzná za nutné.

Článek 164

Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odpykávající si tresty za provinění proti kázni, budou dopraveni do domovů bez ohledu na to, zda trest svůj odpykali nebo zda řízení proti nim je skončeno čili nic.

Toto ustanovení se nevztahuje na zajatce a civilní internované, kteří by byli potrestáni pro skutky, jichž se dopustili po 1. červnu 1919.

Až do svého vstupu do vlasti zůstávají všichni váleční zajatci a všichni civilní internovaní podřízeni řádům nyní platným, zvláště stran práce a kázně.

Článek 165

Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odsouzení k trestům pro skutky jiné než proti kázni, mohou býti podrženi ve vazbě.

Článek 166

Vláda rakouská se zavazuje přijmouti na svém území bez rozdílu všechny osoby, jež jest dopraviti do domova.

Váleční zajatci nebo příslušníci rakouští, kteří by si přáli, aby nebyli dopraveni do domova, mohou býti z dopravy do domova vyňati; vlády spojené a sdružené vyhrazují si však právo dopraviti je buď do jejich domova nebo do země neutrální nebo dáti jim povolení, aby se usadili na jejich území.

Rakouská vláda se zavazuje, že neužije proti těmto osobám nebo jejich rodinám nijakého výjimečného opatření a že je nebude z toho důvodu nijak stíhati ani jim jakkoliv činiti obtíže.

Článek 167

Vlády spojené a sdružené vyhrazují si právo podmíniti návrat válečných zajatců a příslušníků rakouských, kteří jsou v jejich moci, tím, že Rakousko bez odkladu ohlásí a osvobodí všechny válečné zajatce a jiné příslušníky mocností spojených a sdružených, kteří by snad ještě byli držáni proti své vůli v Rakousku.

Článek 168

Rakouská vláda se zavazuje:

1. Poskytnouti volný přístup komisím, kterým bude svěřeno hledání nezvěstných, dodati jim všechny vhodné prostředky přepravní, povoliti jim přístup do táborů, vězení, nemocnic a všech jiných míst a dáti jim k volnému použití všechny veřejné i soukromé listiny, které by jim při jejich pátrání mohly býti užitečny.
2. Potrestati ty úředníky nebo soukromníky rakouské, kteří by byli zatajili přítomnost příslušníka některé z mocností spojených nebo sdružených, nebo kteří by opominuli přítomnost jejich oznámiti, ač o tom věděli.

Článek 169

Vláda rakouská se zavazuje navrátiti bezodkladně, jakmile tato smlouva nabude působnosti, všechny předměty, cenné papíry nebo listiny, které patřily příslušníkům mocností spojených aneb sdružených a které snad byly úřady rakouskými zadrženy.

Článek 170

Vysoké smluvní strany prohlašují, že se vzdávají vzájemné náhrady za částky vydané na vydržování válečných zajatců na svém území.

Oddíl II. - Hroby.

Článek 171

Vlády spojené a sdružené i vláda rakouská se postarají o to, aby hroby vojínů a námořníků pohřbených na jejich území byly chovány v úctě a aby byly udržovány.

Zavazují se, že uznají každou komisi, jíž bude některou vládou uloženo zjistiti, sepsati, udržovati nebo zříditi přiměřené pomníky na dotčených hrobech, a že budou nápomocny těmto komisím při plnění jejich úkolů.

Kromě toho jsou shodné v tom, že si navzájem poskytnou všechna ulehčení, jež by mohla přispěti k tomu, aby bylo vyhověno žádostem o přenesení pozůstatků jejich vojínů a námořníků, s tou výhradou, že se při tom vyhoví státnímu zákonodárství a že bude dbáno potřeb veřejného zdravotnictví.

Článek 172

Hroby válečných zajatců, civilních internovaných, kteří byli příslušníky jednotlivých válečných států a zemřeli v zajetí, budou náležitě udržovány podle ustanovení článku 171 této smlouvy.

Kromě toho se zavazují vlády spojené a sdružené s jedné strany a vláda rakouská s druhé strany, že si navzájem vydají:

1. úplný seznam zesnulých se všemi údaji, jež mohou přispěti ke zjištění totožnosti,
2. všechny údaje o počtu a umístění hrobů všech mrtvých, kteří byli pohřbeni bez zjištění totožnosti.

Část VII. - Ustanovení trestní.

Článek 173

Vláda rakouská přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se zákonům a zvykům válečným. Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na jakékoli řízení neb stíhání před soudy Rakouska neb jeho spojenců.

Vláda rakouská musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností, úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily rakouské úřady.

Článek 174

Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti.

Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů vojenských soudů mocností, o něž jde.

V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého obhájce.

Článek 175

Vláda rakouská se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k zevrubnému seznání činů kladených za vinu, k vypátrání vinníků a k přesnému zjištění odpovědnosti.

Článek 176

Ustanovení článku 173 až 175 se vztahují rovněž na vlády států, jimž byla přidělena území, která příslušela k bývalému mocnářství rakousko-uherskému, pokud jde o osoby obžalované, že se dopustily činů příčících se zákonům a zvykům válečným, a zdržující se na území neb jsoucí v moci řečených států.

Jestliže osoby, o které jde, nabyly státního občanství v některém ze jmenovaných států, zavazuje se vláda onoho státu, že učiní na žádost mocnosti, jež má o to zájem, a v souhlase s ní všechna nutná opatření, aby bylo zajištěno jejich stíhání a potrestání.

Část VIII. - Náhrada škod.

Oddíl I. - Ustanovení obecná.

Článek 177

Vlády spojené a sdružené prohlašují a Rakousko uznává, že Rakousko a jeho spojenci jsou jako původci odpovědni za ztráty a škody, jež utrpěli vlády spojené a sdružené a jejich státní příslušníci následkem války vnucené jim napadením od Rakousko-Uherska a jeho spojenců.

Článek 178

Vlády spojené a sdružené uznávají, že zdroje Rakouska, hledíc k trvalému zmenšení těchto zdrojů, jak vyplývá z jiných ustanovení této smlouvy, nedostačují, aby zcela zabezpečily úhradu těchto ztrát a škod.

Vlády spojené a sdružené požadují však a Rakousko se k tomu zavazuje, aby za podmínek níže uvedených byly nahrazeny škody způsobené v době, kdy kterákoli z mocností spojených a sdružených byla ve válce s Rakouskem, občanskému obyvatelstvu mocností spojených a sdružených i jeho majetku následkem uvedeného napadení na zemi, na moři a ve vzduchu, a vůbec škody, jak jsou vymezeny v připojené příloze I.

Článek 179

Výše náhrad, jimiž je Rakousko za uvedené škody povinno, bude určena mezispojeneckou komisí, která se bude jmenovati komise reparační a bude ustavena ve složení a s pravomocí, jak vyznačeno níže v připojených přílohách č. II - V. Komise zřízená v čl. 233 smlouvy s Německem je totožná s touto komisí, s výhradou změn vyplývajících z této smlouvy. Komise ta zřídí zvláštní odbor pro specielní otázky vzniklé touto smlouvou; tento odbor bude míti jen hlas poradní, mimo případy, v kterých komise reparační naň přenese takové plné moci, jaké uzná za vhodné.

Komise reparační bude zkoumati nároky na odškodněnou a poskytne rakouské vládě slušnou možnost vyjádřiti se.

Komise stanoví zároveň rozvrh plateb, počítajíc, pokud se týče lhůt a způsobů platebních, s tím, že Rakousko zaplatí do třiceti let, počínajíc 1.květnem 1921, takovou část dluhu, jaká bude na ně vložena, jakmile komise zjistí, zda Německo je s to, aby zaplatilo saldo celé sumy pohledávek předložených Německu a jeho spojencům a od komise uznaných. Kdyby však v tomto období Rakousko svého dluhu nezaplatilo, může býti vyrovnání celého dosud nesplaceného zbytku podle volného rozhodnutí komise přesunuto na léta další anebo může býti předmětem jinakých opatření za podmínek, které určí vlády spojené a sdružené, postupujíce podle řádu určeného v této Části této smlouvy.

Článek 180

Povinností komise reparační bude po 1. květnu 1921 čas od času zkoumati hospodářské zdroje a platební schopnost Rakouska, a bude míti náležitou pravomoc, aby, poskytnouc zástupcům této země slušnou příležitost vyjádřiti se, prodloužila platební lhůty a pozměnila platební způsob, jak budou ustanoveny podle článku 179; nebude však směti prominouti zaplacení žádné částky bez výslovného zmocnění různých vlád zastoupených v komisi.

Článek 181

Rakousko zaplatí v letech 1919 a 1920 a v prvních čtyřech měsících r. 1921 v tolika splátkách a takovým způsobem (ve zlatě, zboží, lodích, v cenných papírech nebo jinak), jak určí komise reparační, přiměřenou sumu, ustanovenou komisí k úhradě pohledávek výše uvedených; z této částky budou nejprve zaplaceny výdaje za vojsko v obsazených územích po příměří z 3. listopadu 1918; se schválením vlád Čelných mocností spojených a sdružených mohou též býti zaplaceny potraviny a suroviny v množství, jež uvedené vlády uznají za potřebné, aby Rakousko mohlo dostáti svým závazkům k náhradě škod. Zbytek bude účtován na srážku částek povinovaných Rakouskem z důvodu náhrady škod. Dále Rakousko odevzdá poukázky uložené paragrafem 12 c) přílohy II.

Článek 182

Rakousko souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo přímo na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III, IV a V, týkajících se obchodního loďstva, náhrad věcných a surovin; cena postoupených statků a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh získaného, zjištěná způsobem tamtéž předepsaným, bude počítána ku prospěchu Rakouska a zúčtuje se na srážku závazků stanovených v hořejších článcích.

Článek 183

Postupné splátky, počítaje v to i ty, které jsou uvedeny v předešlých článcích, hrazené Rakouskem k uspokojení nároků výše uvedených, budou rozdělovány vládami spojenými a sdruženými podle klíče předem ujednaného na základě zásad spravedlnosti a práva každé z nich.

Vzhledem k tomuto rozdělení bude cena kreditních položek jmenovaných ve článku 189 a přílohách III, IV a V počítána týmž způsobem, jako u plateb vykonaných téhož roku.

Článek 184

Mimo platby nahoře určené vrátí Rakousko v týchž hodnotách, řídíc se postupem, jejž stanoví komise reparační, peníze, které byly odvlečeny, zabaveny nebo sekvestrovány, i dobytek, předměty jakéhokoli druhu a ceniny odvlečené, zabavené nebo sekvestrované, a to v případě, že bude možno je zjistiti podle totožnosti ať na územích náležejících Rakousku nebo jeho spojencům, ať na územích, která zůstanou v držení Rakouska nebo jeho spojenců až do úplného provedení této smlouvy.

Článek 185

Vláda rakouská se zavazuje neprodleně začíti s vracením stanoveným v hořejším článku 184 a s prováděním plateb a dodávek stanovených v článcích 179, 180, 181 a 182.

Článek 186

Vláda rakouská uznává komisi ustanovenou v článku 179 tak, jak ji podle přílohy II mohou zříditi vlády spojené a sdružené; přiznává jí neodvolatelně držbu a vykonávání práv a zmocnění daných jí touto smlouvou.

Vláda rakouská poskytne komisi všechny údaje, kterých by snad potřebovala, pokud jde o stav a podnikání finanční, o majetek, o výrobní schopnost, o zásoby a běžnou výrobu surovin i průmyslových výrobků Rakouska a jeho příslušníků; rovněž podá jakoukoli zprávu stran operací vojenských za války v letech 1914 - 1919, jejíž znalost bude komise pokládati za nezbytnou.

Vláda rakouská poskytne členům komise a jejím oprávněným úředníkům všechna práva i nedotknutelnost, jichž v Rakousku požívají diplomatičtí zástupci řádně ověření spřátelených mocností.

Rakousko dále se uvoluje hraditi platy a výlohy komise a osob, které tato komise bude moci zaměstnávati.

Článek 187

Rakousko se zavazuje vydati, zachovávati v platnosti a vyhlásiti jakákoli zákonná ustanovení, nařízení a výnosy, jichž by snad bylo třeba k úplnému provedení těchto ujednání.

Článek 188

Ustanovení této Části této smlouvy nedotýkající se nikterak ustanovení Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářská) této smlouvy.

Článek 189

Ku prospěchu Rakouska na účtu jeho závazků k náhradě škod se připíší:

1. konečné přebytky, vyplývající ku prospěchu Rakouska podle Oddílu III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy;
2. částky povinované Rakousku vzhledem k postoupením dotčeným v Oddílu v Části IX (Klausule finanční) a v Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice);
3. částky, o nichž by komise usoudila, že mají býti počítány Rakousku ku prospěchu vzhledem k jakémukoliv jinému postupu vlastnictví, práv a koncesí neb jiných zájmů, o nichž jedná tato smlouva.

V žádném případě však to, co bude vráceno vzhledem k článku 184 této smlouvy, nebude možno počítati Rakousku ku prospěchu.

Článek 190

Postoupení rakouských podmořských kabelů, jež není předmětem zvláštního ustanovení této smlouvy, je upraveno připojenou přílohou VI.

Příloha I.

Ve smyslu hořejšího článku 178 možno od Rakouska požadovati náhrady za všechny škody náležející do těchto skupin:

1. Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnující v to i bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací obou válčících stran, ať se staly kdekoliv.
2. Škody kdekoli způsobené od Rakouska nebo jeho spojenců občanským osobám ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním (zahrnujíc v to ublížení životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb nuceným vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací), dále škody způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati.
3. Škody způsobené od Rakouska nebo jeho spojenců na vlastním území nebo na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli ublížením na zdraví neb na pracovní neschopnosti neb na cti, dále škody způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati.
4. Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli druhu.
5. Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem války (příslušníkům vojska pozemního, námořního a sil vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným nebo invalidním i osobám, o něž se tyto oběti války staraly; výše částek povinovaných vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných vlád vypočte kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných ve Francii dne 1. května 1919.
6. Výlohy, jež vlády mocností spojených a sdružených měly s podporováním válečných zajatců, jejich rodin neb osob, o které se zajatci starali.
7. Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužily ve vojsku, a jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství, vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb, jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii.
8. Škody způsobené občanským osobám tím, že byly od Rakouska nebo jeho spojenců donuceny pracovati bez spravedlivé odměny.
9. Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z mocností spojených neb sdružených nebo jejích příslušníkům (vyjímaje vojenská díla a materiál vojenský nebo námořní), který byl jednáním Rakouska neb jeho spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen, zabaven, poškozen nebo zničen; dále škody, které jsou přímým následkem nepřátelského jednání nebo jakýchkoli válečných operací.
10. Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných jiných vydírání se strany Rakouska nebo jeho spojenců na újmu občanského obyvatelstva.

Příloha II.

§ 1.

Komise zřízená článkem 179 bude míti název „komise reparační“; v následujících článcích bude označována slovem „komise“.

§ 2.

Zástupci do komise budou vysláni Spojenými státy americkými, Velkou Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií, Řeckem, Polskem, Rumunskem, státem srbsko - chorvatsko - slovinským a Československem. Spojené státy americké, Velká Britannie, Francie, Italie, Japonsko a Belgie vyšlou po jednom zástupci. Pět ostatních mocností vyšle zástupce společného za podmínek naznačených níže v třetím odstavci § 3. Zároveň se zástupcem bude jmenován náhradník, který ho bude zastupovati v nemoci nebo za nutné nepřítomnosti, který však za všech jiných okolností bude míti jen právo býti přítomen při jednání bez jakékoli účasti v něm.

V žádném případě nesmí se účastniti jednání komise a hlasovati více než pět zástupců výše jmenovaných. Zástupci Spojených států, Velké Britannie, Francie a Itali budou míti toto právo vždy. Zástupce Belgie bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež jsou vyjmenovány níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v případech, kdy budou zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři. Společný zástupce pěti ostatních mocností shora vzpomenutých bude míti toto právo, když budou zkoumány otázky týkající se Rakouska, Maďarska nebo Bulharska.

Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.

§ 3.

Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež mohly míti zájem, budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a zúčastní se jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a projednávány nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti práva hlasovati.

Odbor, který zřídí komise, řídíc se článkem 179, skládá se ze zástupců těchto mocností: Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie, Italie, Řecka, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského, Československa. Toto složení neznamená nikterak nějaké předběžné rozhodnutí o přípustnosti nároků. Když tento odbor hlasuje, mají zástupci Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie, Italie po dvou hlasech.

Zástupci pěti ostatních mocností výše jmenovaných zvolí společného zástupce, který bude zasedati v komisi reparační za podmínek naznačených v § 2 této přílohy. Tento zástupce, který bude volen na rok, bude vybírán postupně z příslušníků každé z pěti mocností shora jmenovaných.

§ 4.

Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradní nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.

§ 5.

Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se shromáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k nejrychlejšímu vyřizování jejích úkolů.

§ 6.

V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci být znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo neb místopředsedovo uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro zbytek řečeného období.

§ 7.

Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné k vykonávání jejích úkolů a stanoviti jejich plat, zříditi odbory a výbory, jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti jakákoliv opatření prováděcí nezbytná k vyplnění svých úloh; konečně přenésti své oprávnění a splnomocnění na svoje úředníky, jednatele, odbory a výbory.

§ 8.

Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v jednotlivých případech komise rozhodla jinak.

§ 9.

Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády rakouské vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Rakouskem o všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.

§ 10.

Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě rakouské slušnou možnost vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoliv moci účastniti rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Rakouska, bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.

§ 11.

Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi spravedlivostí, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob, jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu výpočtu.

§ 12.

Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění udělená jí touto smlouvou.

Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v této Části, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci ustanovení této smlouvy jest komise zřízena všemi vládami spojenými a sdruženými, vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný zástupce, který by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával, uschovával a rozděloval platby, jež má Rakousko podle ustanovení této Části této smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi výminkami a ustanoveními:

1. Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, který nebude zaplacen zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným způsobem, bude musiti býti od Rakouska uhrazen podle podmínek komisí stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o nějž jde.
2. Odhadujíc občas platební schopnost Rakouska, bude komise zkoumati daňový systém rakouský: 1. za tím účelem, aby všech příjmů Rakouska, počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový systém rakouský jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoliv mocnosti zastoupené v komisi.
   Komise reparační dostane pokyny nařizující, aby přihlížela zejména 1. ke skutečné hospodářské a finanční situaci rakouského území, jak je vymezeno touto smlouvou, 2. ke ztenčení jeho příjmových zdrojů a jeho platební síly, jež vyplývá z klausulí této smlouvy. -Pokud se situace Rakouska nezmění, je věcí komise, aby vše to uvážila, až bude určovati konečnou sumu závazků rakouských, splátky, které má tato země zapravovati, a odklady úrokových platů, za něž snad Rakousko bude žádati.
3. Komise přijme tak, jak jest ustanoveno v článku 181, od Rakouska jako záruku a uznání jeho dluhu poukázky ve zlatě svědčící majetníku, prosté jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo by mohly býti zavedeny vládou Rakouskou nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na ní závislou; tyto poukázky budou složeny, jakmile to komise uzná za vhodné, a to ve třech částech, jejichž výši určí rovněž komise (koruny ve zlatě jsou splatné podle článku 214 Části IX [Klausule finanční] této smlouvy):
   1. Prvá emise bezúročných poukázek svědčících majetníků, splatných nejpozději do 1. května 1921; k umoření těchto poukázek použije se především platů, kterým se Rakousko zavázalo podle článku 181, po srážce částek určených k úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k zaplacení výloh za zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky, které by nebyly ještě umořeny do 1. května 1921, budou pak vyměněny za nové poukázky téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (§ 12 c, 2).
   2. Druhá emise poukázek, svědčících majetníku, zúročitelných 2 1/2% (dvěma a půl procenty) od roku 1921 do r. 1926 a potom 5% (pěti procenty) s příplatkem dalšího 1% (jednoho procenta) na umoření celé sumy emise, počínajíc od r. 1926.
   3. Úpis, že Rakousko složí, ovšem jen bude-li komise přesvědčena, že Rakousko může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako další splátku poukázky svědčících majetníku, zúročitelné 5% (pěti procenty), při čemž komise má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny a úroků.

   Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání poukázek, budou čas od času stanoveny komisí.
   Další emise za účelem uznání a záruky mohou býti požadovány čas od času za podmínek, jež komise ustanoví později.
   Jestliže by komise reparační přikročila ke konečnému a ne již jen prozatímnímu stanovení sumy obecných břemen postihujících Rakousko, hledíc k nárokům mocností spojených a sdružených, zničí komise bezodkladně všechny poukázky, které by byly vydány nad tuto sumu.

4. Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná Rakouskem jako záruka neb uznání jeho dluhu na náhradu škod byly přiděleny s konečnou platností, a nikoli jako záruka jiným osobám nežli jednotlivým vládám, k jejichž prospěchu byla původně určena suma dluhu Rakouska za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Rakouska, pokud jde o tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.
5. Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků, strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.
6. Rozhodnutí komise o úplném neb částečném prominutí jistiny neb úroků kteréhokoli zjištěného dluhu Rakouska budou musiti býti odůvodněna.

§ 13.

Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:

Kdykoliv se bude komise usnášeti, zapíší se hlasy všech zástupců s právem hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich náhradníků. Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.

Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:

1. svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné neb částečné prominutí dluhu neb závazků Rakouska;
2. výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má složiti rakouská vláda, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání na trh neb rozdělení;
3. jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících mezi 1. květnem 1921 a koncem r. 1926, tento rok v to počítajíc, přes rok 1930;
4. jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po r. 1926 na dobu delší tří let;
5. použití jiného způsobu odhadu škod v jednotlivém případě, než jaký byl přijat v dřívějším případu podobném;
6. výklad ustanovení této Části této smlouvy.

Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.

Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zda k rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož výrok se zavazují uznati.

§ 14.

Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou, budou se ihned vykonávati a bude beze všeho možno jich hned použíti.

§ 15.

Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:

1. potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti býti rozděleno v díly, ne však více než pět;
2. čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové, dodané Rakouskem na splátku jeho dluhu za náhradu škod.

Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno je po předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.

Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část potvrzení býti vzata zpět.

§ 16.

Vládě rakouské se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu tak, jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách, vydaných ku prospěchu komise a všech plateb uvedených v článku 189.

Výše tohoto úroku bude určena na 5%, leda že by komise někdy později usoudila, že jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.

Komise, stanovíc k 1. květnu 1921 celkovou sumu dluhu Rakouska, bude moci dlužné úroky z částek vztahujících se k napravení škod věcných účtovati mezi 11. listopadem 1918 a 1. květnem 1921.

§ 17.

Nedostojí-li Rakousko kterémukoliv závazku určenému touto částí této Částí smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti zúčastněné, připojujíc všechny návrhy o opatřeních, jež uzná za vhodná vzhledem k tomuto nesplnění.

§ 18.

Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže by Rakousko svévolně závazků nesplnilo, a jež se Rakousko zavazuje nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucená okolnostmi.

§ 19.

Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených, mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích rakouských neb mimo ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu nebo peněz rakouských nebo jiných; jejich hodnotu v poměru ke zlatu určí komise sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.

§ 20.

Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i jejich příslušníků.

§ 21.

Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí, plynoucí z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda spojená a sdružená nepřijímá ručení za žádnou jinou vládu.

§ 22.

Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna jednohlasným usnesením vlád zastoupených v komisi.

§ 23.

Jakmile Rakousko a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou dlužni podle této smlouvy neb rozhodnutí komise, a jakmile všechny částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.

Příloha III.

§ 1.

Rakousko uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi a čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za třídu.

Přes to, že dnešní lodi a čluny rakouské představují tonáž o mnoho nižší nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily napadením se strany Rakouska a jeho spojenců, bude právo svrchu uznané, pokud jde o rakouské lodi a čluny, vykonáváno takto:

Rakouská vláda svým jménem a tak, že zavazuje všechny ostatní zájemníky, postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem obchodním a rybářským lodím a člunům náležejícím příslušníkům bývalého císařství rakouského.

§ 2.

Rakouská vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny, vzpomenuté v paragrafu 1 do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

§ 3.

Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny

1. plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou rakousko-uherskou a zapsané v některém přístavě bývalého císařství rakouského;
2. náležející osobě, společnosti neb sdružení, které jsou státními příslušníky bývalého císařství rakouského, nebo společnostem neb sdružením některého jiného státu než spojeného nebo sdruženého, stojí-li pod dozorem neb správou příslušníků bývalého císařství rakouského; nebo
3. toho času stavěné 1. v bývalém císařství rakouském, 2. v některém jiném státě, než spojeném neb sdruženém, pro osobu, společnost nebo sdružení, které jsou příslušníky bývalého císařství rakouského.

§ 4.

Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou jak nahoře řečeno, rakouská vláda:

1. odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou, zástavou neb jakýmkoli břemenem;
2. učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi byly k disposici řečené komisi.

§ 5.

Rakousko se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační, všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 28. července 1914 přešly z jakéhokoli důvodu v držení jeho neb některého jeho příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti

Aby se nahradily ztráty říční tonáže vzniklé z jakékoli příčiny, jež utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Rakousko postoupiti reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát; toto postoupení však nesmí přesahovati 20% tohoto říčního loďstva, jak bylo dne 3. listopadu 1918.

Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 300 Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn týkajících se těchto sítí.

§ 6.

Rakousko se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím, jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.

§ 7.

Rakousko se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení neb užívání jakýchkoli lodí anebo člunů rakouských a pokud se tkne všech ztrát nebo škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech.

§ 8.

Rakousko se zříká všech nároků na lodi neb jejich náklady, jež byly potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé či z kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu rozsudku, jejž snad vynesl některý kořistní soud bývalého mocnářství rakousko-uherského neb jeho spojenců.

Příloha IV.

§ 1.

Mocnosti spojené a sdružené požadují a Rakousko se k tomu zavazuje, aby Rakousko k částečnému splnění závazků stanovených v této části a způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených měrou těmito mocnostmi určenou.

§ 2.

Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi seznamy udávající:

a) zvířata, stroje, nářadí, soustruhy a všechny podobné předměty rázu obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo zničeny od Rakouska nebo zničeny přímým následkem vojenských operací a jež si tyto vlády, aby dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí míti nahrazeny zvířaty nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na rakouském území v době, kdy tato smlouva nabude působnosti;

b) potřeby k znovuvybudování (kámen, cihly, ohnivzdorné cihly, tašky, tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement atd.), stroje, otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Rakousku a jím dodány k znovuzřízení území válkou postižených.

§ 3.

Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a) budou dodány do šedesáti dnů po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 b) budou dodány nejpozději do 31. prosince 1919.

Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu (tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad ponechává se komisi, jak jest určeno dále.

§ 4.

Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou býti požadovány od Rakouska předměty a zvířata v seznamech uvedené. Při svém rozhodování bude se komise říditi ohledem na vnitřní potřeby Rakouska, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s těmi, jichž se má užíti u předmětů rakouských. Konečně obrátí zřetel na obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život Rakouska nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadovaným.

Avšak stroje, nářadí, soustruhy a všecky podobné předměty obchodního rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou požadovány od Rakouska jenom, nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí po ruce a ke koupi; mimo to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati 30% množství kterékoli věci, jehož se užívá v některém rakouském podniku neb vůbec v jakémkoli rakouském závodě.

Komise poskytne zástupcům vlády rakouské možnost vyjádřiti se v určité lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.

Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě rakouské a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.

Vláda rakouská se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.

§ 5.

Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky, souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají platbu Rakouska, která se má rozvrhnouti podle článku 183 této smlouvy.

Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku prospěchu Rakouska vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Rakouskem materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém přispělo k nápravě škody.

§ 6.

Jako okamžitou splátku na závazek stran zvířat, vzpomenutých v hořejším paragrafu 2, se Rakousko zavazuje dodati ve třech měsících následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, množství živého dobytka tuto udané, a to třetinu každého druhu měsíčně:

1. Vládě italské:
   • 4.000 dojnic 3-5letých;
   • 1.000 jalovic;
   • 50 býků od 18 měsíců do 3 let;
   • 1.000 telat;
   • 1.000 tažných volů;
   • 2.000 prasnic.
2. Vládě srbsko-chorvatsko slovinské;
   • 1.000 dojnic 3-5 letých;
   • 500 jalovic;
   • 25 býků od 18 měsíců do 3 let;
   • 1.000 telat;
   • 500 tažných volů;
   • 1.000 tažných koní;
   • 1.000 skopců.
3. Vládě rumunské:
   • 1.000 dojnic 3-5letých;
   • 500 jalovic;
   • 25 býků od 18 měsíců do 3 let;
   • 1.000 telat;
   • 500 tažných volů;
   • 1.000 tažných koní;
   • 1.000 skopců.

Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.

Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku prospěchu závazků Rakouska k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5 této přílohy.

§ 7.

Jako okamžitou splátku na závazek stran předmětů, vzpomenutých v hořejším paragrafu 2, se Rakousko zavazuje, v šesti měsících následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti, dodati, a to každý měsíc šestinu, ta množství tvrdého i měkkého nábytku, určeného v Rakousku na prodej, jež mocnosti spojené a sdružené budou požadovati každý měsíc prostřednictvím komise reparační a jež tato komise uzná jednak za oprávněná, hledíc k tomu, co bylo odcizeno a zničeno za války na územích těchto mocností, jednak za přiměřená k přebytkům rakouským. Cena těchto předmětů bude počítána Rakousku ku prospěchu za podmínek naznačených v paragrafu 5 této přílohy.

Příloha V.

§ 1.

Rakousko poskytuje každé z vlád spojených a sdružených volnost požadovati jako částečnou náhradu každoroční dodávku surovin níže vypočítaných, a to po pět let následujících po dni, kdy tato smlouva nabude působnosti. Množství surovin požadovaných musí se míti k předválečnému dovozu Rakouska do oné země tak, jako se mají zdroje Rakouska omezeného na hranice dané mu touto smlouvou k předválečným zdrojům bývalého mocnářství rakousko-uherského. Suroviny o které jde, jsou tyto:

• stavební dříví a dřevěné výrobky;
• železo a železité směsi;
• magnesit.

§ 2.

Cenou placenou za výrobky jmenované v předcházejícím paragrafu bude cena placená příslušníky rakouskými. Obal a dopravné k hranicím rakouským musí býti počítány za nejvýhodnějších podmínek stanovených pro dodávky týchž výrobků příslušníkům rakouským.

§ 3.

Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, ke lhůtám a podmínkám dodacím a platebním. Žádosti, provázené potřebnými výčty, budou oznámeny Rakousku sto dvacet dní přede dnem určeným za počátek provedení dodávek, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti od 1. ledna 1920, a třicet dní před tímto dnem, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti mezi dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1. lednem 1920. Bude-li komise toho názoru, že by úplné splnění žádostí přílišně zatížilo rakouské průmyslové potřeby, bude je moci oddáliti nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek.

Příloha VI.

Rakousko se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Italie všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad, jež má na kabelech a kabelových částech spojujících území italská, počítajíc v to území přikázaná Italii touto smlouvou.

Podobně se zříká Rakousko ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Čelných mocností spojených a sdružených všech práv, právních titulů a jakýchkoli výsad na kabelech nebo kabelových částech vzájemně spojujících území postoupená Rakouskem podle této smlouvy různým mocnostem spojeným a sdruženým.

Státy, o které jde, jsou povinny zachovati zakotvení a službu řečených kabelů.

Pokud se týká kabelu Terst-Korkyra, bude vláda italská strany vztahů ke společnosti, které kabel vlastnicky náleží, v stejném postavení jako dříve vláda rakousko-uherská.

Hodnota kabelů nebo kabelových částí, jmenovaných v obou prvých odstavcích této přílohy, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a zmenšená o přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku prospěchu Rakouska na účtu náhrad škod.

Oddíl II. - Zvláštní ustanovení.

Článek 191

Ve smyslu ustanovení článku 184 zavazuje se Rakousko, že vydá každé z mocností spojených a sdružených, o kterou jde, všechny spisy, listiny, předměty starožitné a umělecké a všechen materiál vědecký i knihopisný, odvlečené z území přepadených, které náležejí státu nebo úřadům zemským, obecním, dobročinným nebo církevním, nebo jiným ústavům veřejným neb soukromým.

Článek 192

Rovněž vrátí Rakousko věci stejného rázu, o jakých mluví předcházející článek, které byly počínaje 1. červnem 1914 odvlečeny z území postoupených, pokud nejde o věci, které byly zakoupeny u soukromých vlastníků.

Komise reparační použije, bude-li třeba, stran těchto věcí ustanovení článku 208 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.

Článek 193

Rakousko vydá každé z vlád spojených a sdružených, o kterou jde, všechny spisy, listiny a zápisy historické, které jsou v držení jeho veřejných ústavů a které se přímo týkají dějin postoupených území a byly odtud odstraněny v posledních desíti letech. Období právě jmenované počítá se, pokud se týká Italie, dnem prohlášení království (1861).

Nové státy vzniklé z bývalého mocnářství rakousko-uherského a státy, které dostanou část území tohoto mocnářství, se zavazují se své strany, že vydají Rakousku spisy, listiny a zápisy ne starší dvacíti let, které se přímo týkají dějin nebo správy nového území rakouského a které snad jsou v územích postoupených.

Článek 194

Rakousko uznává, že zůstává vázáno proti Italii splniti závazky uložené článkem XV smlouvy curyšské ze dne 10. listopadu 1859, článkem XVIII smlouvy vídeňské ze dne 3. října 1866 a dohodou florentskou ze dne 14. července 1868, jež byly sjednány mezi Italii a Rakousko-Uherskem, pokud články právě vzpomenuté nebyly dosud zcela splněny a pokud listiny a předměty, kterých se týkají, jsou na území Rakouska nebo jeho spojenců.

Článek 195

Do dvanácti měsíců od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, prozkoumá výbor tří právníků, jmenovaných komisí reparační, podmínky, za jakých byly vyvezeny domem habsburským a jinými domy, které vládly v Italii, předměty a rukopisy, které jsou v držení Rakouska a jsou vypočteny v připojené příloze I. Jestliže bylo vývozem jmenovaných předmětů nebo rukopisů porušeno právo italských zemí, nařídí komise reparační jejich vrácení, vyslechnouc zprávu výše jmenovaného výboru. Italie a Rakousko se zavazují, že se podrobí rozhodnutí komise.

Belgii, Polsku a Československu dovoluje se rovněž, aby předložily, pokud se týká předmětů a listin vyčtených v připojených přílohách II, III a IV, žádosti za vrácení, jež budou přezkoumány týmž výborem tří právníků. Belgie, Polsko, Československo a Rakousko se zavazují, že se podrobí rozhodnutí, která učiní komise reparační, vyslechnouc zprávu jmenovaného výboru.

Článek 196

Pokud se týká všech předmětů majících ráz umělecký, starožitnický, vědecký nebo historický, tvořících část sbírek, které dříve náležely vládě mocnářství rakousko-uherského nebo koruně, když o nich není jinakých ustanovení v této smlouvě, zavazuje se Rakousko:

1. že uzavře, bude-li za to požádáno, se státy, o které jde, přátelskou dohodu, podle které jakékoli části řečených sbírek nebo jakékoli předměty výše vzpomenuté, které patrně náležejí ke kulturnímu majetku postoupených území, mohou býti na základě vzájemnosti vráceny do krajů, odkud pocházejí;
2. že nezcizí ani nerozptýlí nic z řečených sbírek a že nebude disponovati se žádným z řečených předmětů po dvacet let, leda že by před uplynutím této doby bylo docíleno zvláštní dohody; že dále zajistí jejich bezpečnost i jejich dobré udržování a že jak ony předměty, tak inventáře, katalogy a správní listiny o oněch sbírkách budou přístupny k studiu příslušníkům každé z mocností spojené a sdružené.

Příloha 1.

Toskánsko.

Korunní klenoty (část, která z nich zbyla po jejich rozptýlení), soukromé klenoty kurfiřtky Medicejské, medaile tvořící část dědictví medicejského a jiné drahocenné věci - všechno z vrchnostenského majetku podle dohod smluvních a nařízení pro případ smrti - které byly zavezeny do Vídně v 18. století.

Nábytek a stříbrné stolní náčiní medicejské, pak gemma Aspasiova ke splacení dluhu domu rakouského koruně toskánské.

Staré hvězdářské a fysikální nástroje akademie del Cimento, odcizené domem lotrinským a zaslané jako dar bratrancům z císařského domu vídeňského.

Modena.

Madona od Andrey del Sarto a čtyři kresby Coreggiovy z majetku pinakotéky modenské, vyvezené roku 1859 vévodou Františkem V.

Tři rukopisy z knihovny modenské, a to Biblia Vulgata (cod. lat. 422-423), Breviarum romanum (cod. lat. 424) a Oficium Beatae Virginis (cod lat. 262), vyvezené vévodou Františkem V. r. 1859.

Bronzy odvezené za stejných okolností r. 1859.

Některé předměty, mezi nimi dva obrazy od Salvatora Rosy a jedna podobizna od Dossa Dossiho, které si vyžádal vévoda modenský r. 1868 jako podmínku provedení dohody z 20. června 1868, a jiné předměty vydané r. 1872 za stejných okolností.

Palermo.

Předměty pořízené pro krále normanské v 12. století v Palermu, kterých bylo užíváno při korunovaci císařů; tyto předměty byly vyvezeny z Palerma a jsou nyní ve Vídni.

Neapol.

98 rukopisů odcizených z knihovny S. Giovanni a Carbonara a jiných knihoven neapolských r. 1718 na rozkaz rakouský a zavezených do Vídně.

Různé listiny vyvezené v různých dobách ze státních archivů milánských, mantovských, benátských, modenských a florentských.

Příloha II.

1. Trojdílný Rubensův obraz Sv. Ildefonsa z opatství St. Jasques sur Coudenberg v Bruselu, zakoupený v roce 1777 a zavezený do Vídně.
2. Předměty a listiny odcizené r. 1794 z Belgie a zavezené do Rakouska, aby tam byly v bezpečí, a to:
   1. zbraně, zbroj a jiné předměty, pocházející z bývalé zbrojnice bruselské;
   2. poklad zlatého rouna, chovaný někdy v dvorské kapli v Bruselu;
   3. razidla na mince, medaile a známky od Theodora van Berckela, které tvořily podstatnou část komorního archivu bruselského;
   4. původní rukopisné exempláře chorografické mapy Rakouského Nizozemí, pořízené v letech 1770 až 1777 lieutenant-généralem hrabětem Jasem de Ferraris, a doklady k ní se vztahující.

Příloha III.

Předmět odcizený z území, která byla součástí Polska po prvém rozdělení r. 1772:

• zlatý pohár krále Ladislava IV. číslo 1114 dvorského musea vídeňského.

Příloha IV.

1. Listiny, zápisy historické, rukopisy, mapy atd., za jichž vrácení žádá stát československý a které byly na rozkaz Marie Terezie vyvezeny Thaulowem z Rosenthalu.
2. Listiny pocházející z královské české dvorské kanceláře a z české dvorské komory a umělecké předměty, které, jsouce částí výzdoby královského hradu pražského a jiných královských zámků českých, byly odcizeny císaři Matyášem, Ferdinandem II., Karlem VI. (kolem r. 1718, 1723 a 1737) a Františkem Josefem I. a jsou nyní v archivech, císařských zámcích, museích a jiných ústředních ústavech veřejných ve Vídni.

Část IX. - Klausule finanční.

Článek 197

S výhradou výjimek, které by mohly býti povoleny komisí reparační, zřizuje se přednostní právo prvého pořadí na všech statcích a důchodech Rakouska pro úhradu náhrad a jiných povinností plynoucích z této smlouvy, jakož i ze všech jiných, doplňujících ji smluv a úmluv nebo z úprav sjednaných mezi Rakouskem a mocnostmi spojenými a sdruženými po dobu příměří podepsaného dne 3. listopadu 1918.

Až do 1. května 1921 nebude moci vláda rakouská ani vyvážeti zlato, ani s ním volně nakládati, ani udíleti povolení, aby zlato bylo vyváženo nebo aby s ním bylo volně nakládáno bez předchozího souhlasu mocností spojených a sdružených, zastoupených komisí reparační.

Článek 198

Celkový náklad na vydržování všech vojsk mocností spojených a sdružených na obsazených územích Rakouska, jak jeho hranice jsou stanoveny v této smlouvě, ponese Rakousko ode dne podepsání příměří ze dne 3. listopadu 1918. Vydržování vojsk znamená výživu lidí i zvířat, ubytování a umístění v leženích, platy i přídavky, služné i mzdy, nocleh, otop, osvětlení, ošacení, výstroj, postroj, výzbroj a oboz, službu leteckou, ošetřování nemocných a raněných, službu zvěrolékařskou a týkající se remont, službu dopravní všeho druhu (jako dopravu železniční, námořní, říční, automobilovými nákladními vozy), dopravní spojení a přípojky a vůbec náklad na všechnu službu správní a technickou, jež jest nutná k výcviku vojenských oddílů, k udržování jich v plném počtu a k zachování jejich vojenské zdatnosti.

Všechny výdaje spadající do hořejších skupin, pokud souvisí s nákupy nebo rekvisicemi vykonanými od vlád spojených a sdružených v obsazených územích, zaplatí vláda rakouská vládám spojeným a sdruženým v korunách nebo v jiné měně, která v Rakousku má zákonný kurs a nahrazuje koruny, a to podle kursu běžného nebo smluveného.

Všechna ostatní vydání nahoře vypočtená budou placena v měně země věřitelské.

Článek 199

Rakousko potvrzuje, že se vzdává všeho materiálu, který vydalo nebo má vydati mocnostem spojeným a sdruženým při provádění příměří ze dne 3. listopadu 1918 a všech pozdějších úmluv o příměří, a uznává právo mocností spojených a sdružených na tento materiál.

Rakousku bude připsána ku prospěchu cena materiálu shora označeného, odhadnutá komisí reparační, o kterém by komise reparační rozhodla, že hledíc k jeho nevojenskému rázu je cenu jeho připsati Rakousku ku prospěchu, a to na srážku částek dlužných mocnostem spojeným a sdruženým z důvodu náhrady škod.

Rakousku nebudou připsány ku prospěchu statky náležející vládám spojeným a sdruženým nebo jejich státním příslušníkům, odevzdané a vydané in specie při provádění podmínek příměří.

Článek 200

Přednostní právo zřízené článkem 197 vykoná se s výhradou uvedenou v posledním odstavci tohoto článku tímto pořadem:

1. náklad na vojsko okupační, jak je určen v článku 198, za příměří;
2. náklad na všechna okupační vojska, jak je určen v článku 198, od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti;
3. suma náhrad škod vyplývající z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících;
4. všechny ostatní platební povinnosti náležející Rakousku z úmluvy o příměří, z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících.

Platby na zásobování Rakouska potravinami a surovinami a všechny ostatní platby, jež má Rakousko vykonati, budou, pokud Čelné vlády spojené a sdružené budou pokládati za potřebné, aby umožnily Rakousku dostáti jeho závazku k náhradě škod, míti přednostní právo tou měrou a za těch podmínek, které byly neb budou moci býti stanoveny jmenovanými vládami.

Článek 201

Předcházející ustanovení se nedotýkají práva kterékoli z vlád spojených a sdružených, volně nakládati s aktivy a vlastnictvím nepřátelským stojícím pod jejich pravomocí ve chvíli, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 202

Předcházející ustanovení nemohou žádným způsobem míti vliv na zástavy a hypotéky, ve prospěch mocností spojených a sdružených nebo ve prospěch jejich příslušníků řádně zřízené bývalou vládou rakouskou nebo příslušníky bývalého císařství rakouského na statcích a důchodech jim náležejících, ve všech případech, kde byly tyto zástavy a hypotéky zřízeny dříve, než nastal válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a tou neb onou z vlád, jež má na nich zájem, leda by touto smlouvou nebo smlouvami a úmluvami doplňujícími bylo o těchto zástavách nebo hypotékách výslovně ustanoveno něco jiného.

Článek 203

1. Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského, a každý ze států vzniklých rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko, je povinen převzíti odpovědnost za část dluhu bývalé vlády rakouské, zajištěného na železnicích, solných dolech nebo jiných statcích, podle stavu, jaký byl dne 28. července 1914. Každý z těchto států přejímá takovou část dluhu, jaká se podle názoru komise reparační rovná té části dluhu zajištěného, která připadá na železnice, solné doly a jiné statky převedené na onen stát podle této smlouvy nebo podle smluv a úmluv ji doplňujících.
   Suma závazku, pokud se týká dluhu zajištěného, která postihuje každý stát mimo Rakousko, bude oceněna komisí reparační podle zásad, které shledá spravedlivými. Hodnota takto zjištěná bude odečtena od sumy, kterou příslušný stát dluhuje Rakousku za statky a majetek státu rakouského, bývalého i nynějšího, jichž stát ten nabyl s územím jemu připadlým. Každý stát bude odpověden jen za onu část zajištěného dluhu, kterou béře na sebe podle ustanovení tohoto článku, a věřitelé části dluhu převzatého jedním státem nástupnickým nebudou moci nic pohledávati na žádném státě jiném.
   Majetek zvláště určený za záruku dluhů uvedených v tomto článku zůstane zvláštní zárukou dluhů nových. Jestliže by však tato smlouva měla za následek rozdělení takového majetku mezi několik států, bude část jeho ležící v území jednoho z nich zárukou za část dluhu převzatou tímto státem, a za žádnou jinou část dluhu.
   Hledíc k tomuto článku, jest platební závazky, které na sebe vzala bývalá vláda rakouská a které se týkají výkupu železnic nebo statků podobného rázu, pokládati za dluhy zajištěné. Rozvrh břemen, která plynou z těchto závazků, bude určen komisí reparační stejným způsobem jako při zajištěných dluzích.
   Dluhy, za které je záruka podle tohoto článku převedena, budou vyjádřeny v měně státu, který je béře na sebe, v tom případě, byl-li původní dluh vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské. Tato konverse bude provedena v témž poměru, v jakém stát, který přejímá dluh, provede prvou výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní měny. Základ konverse papírové koruny rakousko-uherské v měnu, v které budou titry vyjádřeny, bude podléhati schválení komise reparační, jež bude moci, bude-li to pokládati za vhodné, požadovati, aby stát, který provádí konversi, změnil její podmínky. Za takovou změnu bude žádáno, jenom bude-li komise toho názoru, že v době konverse je hodnota měny neb měn nahradivších měnu, v které byly vyjádřeny původní titry, hledíc ke směnečnému kursu náhradních peněz vůči cizině značně nižší než hodnota měny původní, hledíc k jejímu směnečnému kursu vůči cizině.
   Byl-li dluh rakouský vyjádřen v jedné nebo několikeré měně cizí, bude nový dluh vyjádřen v téže nebo v týchž měnách.
   Byl-li původní dluh rakouský vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské, bude nový dluh vyjádřen v librách šterlinků nebo v dolarech Spojených států amerických, a to částkami stejné hodnoty určenými podle váhy a zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo 1. ledna 1914.
   Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové titry obsahovati stejné výhody.
2. Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského, a každý ze států vzniklých rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko, je povinen převzíti odpovědnost za část nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské representované titry, podle stavu, jaký byl dne 28. července 1914, a to - vezmou-li se za základ výpočtu účetní léta 1911, 1912 a 1913 - sumou, která se má k celkové sumě nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské tak, jako se má takový dluh příjmů z odděleného území, který podle názoru komise reparační jest nejzpůsobilejší poskytnouti spravedlivé měřítko berní síly těchto území, k sumě obdobných příjmů ze všech dřívějších území rakouských. Příjmy plynoucí z Bosny a Hercegoviny se při tomto výpočtu nepočítají.
   Závazek vymíněný tímto článkem, pokud se týče dluhu representovaného titry, bude proveden za podmínek uvedených v připojené příloze.
   Vláda rakouská bude samojediná odpovědna za všechny závazky sjednané před 28. červencem 1914 bývalou vládou rakouskou, mimo závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tato smlouva zmiňuje výslovně.
   Žádné ustanovení tohoto článku ani připojené přílohy nebude se vztahovati na titry bývalé vlády rakouské, uložené v bance rakousko-uherské ke krytí bankovek vydaných touto bankou.

Příloha.

Dluhem, který jest rozděliti, jak jest naznačeno v článku 203, je bývalý veřejný nezajištěný dluh rakouský representovaný titry podle stavu, jaký byl dne 28. července 1914. Sluší však z něho odečísti část, jež podle dodatečné úmluvy, schválené rakousko uherským zákonem z 30. prosince 1907, č. 278 ř. z., připadal na vládu bývalého království uherského a jež znamená příspěvek zemí svaté koruny uherské k společnému dluhu rakousko-uherskému.

Do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, státy, které převezmou bývalý nezajištěný dluh rakouský, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním odlišným kolkem všecky titry tohoto sluhu, které jsou na jeho územích. Čísla titrů takto okolkovaných budou seznamenána a zaslána komisi reparační s ostatními listinami, které se vztahují k této okolkovací akci.

Majetníci titrů, jež jsou na území státu, který je povinen je okolkovati podle ustanovení této přílohy, stanou se ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, z těchto titrů věřiteli tohoto státu a nebudou moci nic požadovati na žádném státu jiném.

Když se při okolkování ukáže, že suma titrů některé emise starého nezajištěného dluhu rakouského, které jsou na území některého státu, je nižší než část oné emise přikázaná na jeho vrub komisí reparační, jest onen stát povinen odevzdati této komisi nové titry v sumě rovnající se zajištěnému rozdílu. Komise reparační určí formu těchto nových titrů za úhrnnou sumu cenných papírů. Tyto nové titry budou poskytovati v příčině úroků a umořování stejná práva jako staré titry, které nahrazují. Všechny jiné jejich náležitosti budou upraveny se schválením komise reparační.

Jestliže byl původní titr vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské, bude nový náhradní titr vyjádřen v měně státu, který jej vydává. Tato konverse bude provedena v témž poměru, v jakém tento stát provede prvou výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní měny. Základ konverse papírové koruny rakousko-uherské v měnu, v které budou titry vyjádřeny, bude podléhati schválení komise reparační, jež bude moci, bude-li to pokládati za vhodné, požadovati, aby stát, který provádí konversi, změnil její podmínky. Za takovou změnu bude žádáno, jenom bude-li komise toho názoru, že v době konverse je hodnota měny neb měn nahradivších měnu, v které byly vyjádřeny původní titry, hledíc ke směnečnému kursu náhradních měn vůči cizině značně nižší než hodnota měny původní, hledíc k jejímu směnečnému kursu vůči cizině.

Byl-li původní titr vyjádřen v jedné nebo několikeré měně cizí, bude nový titr vyjádřen v téže nebo v týchž měnách. Byl-li původní titr vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské, bude nový titr vyjádřen v librách šterlinků nebo v zlatých dolarech Spojených států, a to částkami stejné hodnoty; tyto náhradní částky budou určeny podle váhy a zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo dne 1. ledna 1914.

Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové titry obsahovati stejné výhody.

Když se při okolkování ukáže, že suma titrů některé emise starého nezajištěného dluhu rakouského, které jsou na území některého státu, je vyšší než část oné emise přikázaná na jeho vrub komisí reparační, dostane onen stát od této komise v titrech každé nové emise, vydané podle ustanovení této přílohy, poměrnou část, která mu náleží.

Majetníci titrů, starého nezajištěného dluhu rakouského, které jsou mimo území států jimž připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo jež vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to Rakousko, odevzdají titry, jichž jsou majetníky, prostřednictvím svých vlád komisi reparační. Tato komise jim vydá za to osvědčení, která jim dávají právo na poměrnou jim náležející část nových emisí titrových, vydaných k výměně titrů, jež byly odevzdány podle ustanovení tohoto článku.

Státy a majetníci titrů, kteří mají právo na nějakou část nových emisí titrových, vydaných podle ustanovení této přílohy, dostanou v titrech každé nové emise tolik, aby se jejich podíly měly k celkové sumě nové emise tak, jako se má suma titrů staré emise, které mají ony státy nebo oni majetníci, k celkové sumě titrů staré emise předložených komisi reparační podle ustanovení této přílohy. Zúčastněné státy a majetníci obdrží také náležitě určenou část titrů vydaných podle podmínek stanovených smlouvou s Maďarskem, výměnou za onu část veřejného nezajištěného sluhu rakouského, za kterou tato mocnost převzala závazek podle dodatečné úmluvy z roku 1907.

Komise reparační může se, bude-li to pokládati za vhodné, dohodnouti s majetníky nových titrů, vydaných po rozumu této přílohy, o vydání sjednocovacích půjček každým dlužným státem. Titry těchto půjček nahradí titry vydané po rozumu této přílohy za podmínek, jaké budou stanoveny dohodou mezi komisí a majetníky titrů.

Stát, který béře na sebe odpovědnost za některý titr bývalé vlády rakouské, přejímá závazek také za kupony a umořovací splátky toho titru, které by se od té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, staly splatnými a nebyly zaplaceny.

Článek 204

1. Jestliže by nové hranice, jak jsou stanoveny touto smlouvou, roztrhly správní obvod, který měl svůj vlastní řádně sjednaný dluh veřejný, převezme každá nová část onoho obvodu takovou část tohoto dluhu, jakou jí přikáže komise reparační podle zásad daných o rozvrhu dluhů státních článkem 203. Komise reparační určí způsob provedení.
2. Veřejný dluh bosenský a hercegovský jest pokládati za dluh správního obvodu a nikoli za veřejný dluh bývalého mocnářství rakousko-uherského.

Článek 205

Do dvou měsíců po tom, kdy tato Smlouva nabude působnosti, každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko, okolkuje, neučinil-li tak dosud, svým vlastním odlišným kolkem různé titry, jež odpovídají části titrového válečného dluhu bývalé vlády rakouské, který jest na jejich území a byl zákonným způsobem vydán před 31. říjnem 1918.

Cenné papíry takto okolkované budou zaměněny za osvědčení a vzaty z oběhu; jejich čísla budou seznamenána a zaslána komisi reparační se všem,i listinami, které se vztahují k této výměnné akci.

Z toho, že některý stát okolkoval titry a nahradil je osvědčeními podle ustanovení tohoto článku, nevzejde tomuto státu povinnost vzíti na sebe nebo uznati jakékoli břemeno - pokud sám okolkování a výměně nedal výslovně takový smysl.

Státy výše jmenované mimo Rakousko nebudou míti pražádných povinností z válečného dluhu bývalé vlády rakouské, nechť si titry tohoto dluhu jsou kdekoli, avšak ani státy, ani příslušníci těchto států nebudou moci v nižádném případě ničeho požadovati na jiných státech, počítajíc k nim Rakousko, z titrů válečného dluhu, jejichž vlastníky jsou samy nebo jejich příslušníci.

Závazek za onu část válečného dluhu bývalé vlády rakouské, jejímiž vlastníky byli před podpisem této smlouvy příslušníci nebo vlády jižních států než těch, kterým připadá území bývalého mocnářství rakousko-uherského, postihne jedině vládu rakouskou, a ostatní státy výše jmenované nebudou žádným způsobem odpovědny za tuto část válečného dluhu.

Ustanovení tohoto článku nebudou se vztahovati na titry vydané bývalou vládou rakouskou, které uložila u Rakousko-uherské banky ke krytí bankovek vydaných touto bankou.

Nynější vláda rakouská bude samojediná odpovědna za všechny závazky sjednané za války bývalou vládou rakouskou, mimo závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tato smlouva zmiňuje výslovně.

Článek 206

1. Do dvou měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a nynější Maďarsko, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním odlišným kolkem bankovky Rakousko-uherské banky, které obíhají v jejich území.
2. Do dvanácti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a nynější Maďarsko, vymění za svou měnu nebo za novou měnu bankovky okolkované jak shora řečeno, a to za podmínek, které samy určí.
3. Vlády států, které již provedly konversi bankovek Rakousko-uherské banky, ať tím, že je okolkovaly, či že daly do oběhu peníze vlastní nebo nové, a které průběhem této akce vzaly z oběhu buď všechny tyto bankovky nebo jejich část neokolkovavše jich, budou povinny buď okolkovati bankovky takto zadržené nebo je míti k disposici komise reparační.
4. Do čtrnácti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vlády, které vyměnily podle ustanovení tohoto článku bankovky Rakousko-uherské banky za peníze vlastní nebo za peníze nové, budou povinny odevzdati komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské banky, které byly vzaty z oběhu průběhem oné výměny, a to bez rozdílu, zdali byly okolkovány čili nic.
5. Komise reparační rozhodne způsobem naznačeným v připojené příloze o všech bankovkách, které jí budou odevzdány podle ustanovení tohoto článku.
6. Likvidační opatření týkající se Rakousko-uherské banky začnou se den po podpisu této smlouvy.
7. Likvidace bude provedena komisaři jmenovanými k tomu účelu od komise reparační. Při této likvidaci budou komisaři povinni šetřiti ustanovení bankovních stanov a v hlavních rysech ustanovení platných o úřadování banky, nesmí tím však vzniknouti újma ustanovením tohoto článku. Jestliže by vznikly pochybnosti, jak vyložiti pravidla o likvidaci banky, jak jsou dána buď těmito články a přílohami aneb bankovními stanovami, bude spor předložen k rozhodnutí buď komisi reparační nebo rozhodčímu od ní jmenovanému. Proti rozhodnutí nebude opravného prostředku.
8. Bankovky vydané po 27. říjnu 1918 budou míti za jedinou záruku titry vydané bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou, které byly uloženy u banky ke krytí emisí bankovek. Naproti tomu majetníci těchto bankovek nemají žádných práv k ostatním aktivům banky.
9. Majetníci bankovek vydaných až do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, budou míti, pokud bankovky ty podle ustanovení tohoto článku splní nutné podmínky účastenství při likvidaci, stejná práva k veškerým aktivům banky. Titry vydané bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou a uložené ke krytí různých emisí bankovek nepokládají se za část těchto aktiv.
10. Titry uložené bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí bankovek vydaných až do dne 27. října 1918, tento den v to počítajíc, budou zničeny, pokud odpovídají bankovkám konvertovaným na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, tak jak bylo dne 28. července 1914, těmi státy, kterým tato území připadla nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a nynější Maďarsko.
11. Titry, které byly uloženy bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí emisí bankovek až do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, a které nebyly zničeny podle bodu 10 tohoto článku, budou dále zárukou až do povinované sumy za bankovky týchž emisí, které dne 15. června 1919 byly mimo území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Za takové bankovky sluší pokládati s vyloučením všech ostatních: 1. bankovky sebrané státy nástupnickými na jejich území mimo hranice bývalého mocnářství, které budou odevzdány komisi reparační podle bodu 4; - 2. bankovky sebrané všemi ostatními státy, které budou předloženy podle připojené přílohy komisařům pověřeným likvidací banky.
12. Majetníci všech ostatních bankovek vydaných až do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, nebudou míti žádných práv na titry uložené bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí emisí bankovek, ani všeobecně na aktiva banky. Titry, které nebyly zničeny, nebo s kterými bylo naloženo podle ustanovení bodů 10 a 11, budou zničeny.
13. Vlády nynějšího Rakouska a nynějšího Maďarska převezmou, a to každá za svou část, samy jediné s vyloučením ostatních států, závazek za všechny titry uložené u banky bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí emisí bankovek, pokud titry ty nebudou zničeny.
14. Majetníci bankovek Rakousko-uherské banky nebudou moci na vládách nynějšího Rakouska a nynějšího Maďarska, ani na žádné jiné vládě nic požadovati za ztráty, které snad utrpí likvidací banky.

Příloha.

§ 1.

Vlády, odevzdávajíce komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské banky, vzaté z oběhu podle článku 206, odevzdají komisi také všechny listiny vydávající počet o rázu a výši provedených konversí.

§ 2.

Komise reparační, prozkoumajíc listiny, vydá těmto vládám osvědčení vydávající zvlášť počet o celkové sumě bankovek, které konvertovaly:

1. v hranicích bývalého mocnářství rakousko-uherského, tak jako bylo dne 28. července 1914;
2. všude jinde.

Toto osvědčení dovolí majetníkům před komisaři pověřenými likvidací banky uplatňovati práva, která bankovkám takto vyměněným náležejí při rozdělení aktiv banky.

§ 3.

Jakmile se likvidace banky skončí, zničí komise reparační bankovky takto vzaté z oběhu.

§ 4.

Bankovky vydané do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, poskytnou práva na aktiva banky, jen když budou předloženy vládou země, kde byly v držení.

Článek 207

Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko, budou míti úplnou volnost jednání, pokud se týká drobných mincí bývalého mocnářství rakousko-uherského, jež jsou na jejich území.

Tyto státy nebudou moci v nižádném případě ani na účet svůj vlastní ani na účet svých příslušníků nic požadovati na jiných státech z titulu drobných mincí, které drží.

Článek 208

Státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, získají všechny statky a majetek vlády rakouské, bývalé i nynější, pokud leží na jejich vlastním území.

Podle tohoto článku budou se statky a majetkem vlády rakouské, bývalé i nynější, rozuměti statky, které náležely bývalému císařství rakouskému, a zájmy tohoto císařství na statcích, které bývaly společným majetkem mocnářství rakousko-uherského, dále všechen majetek koruny a soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.

Státy ty nebudou moci požadovati nic ze statků a jmění vlády rakouské, bývalé i nynější, ležící mimo jejich vlastní území.

Cena statků a majetku získaných jednotlivými státy, vyjímajíc Rakousko, bude stanovena komisí reparační, aby byla připsána na vrub státu nabývajícího a ku prospěchu Rakouska na účet částek dlužných z důvodu povinnosti k náhradě škod. Komise reparační jest povinna odečísti zároveň z hodnoty veřejného jmění takto získaného sumu úměrnou podílu, kterým v hotových penězích, v pozemcích nebo materiálu přispěly, pokud se týká tohoto jmění, země, obce a jinaká místní zřízení samosprávná.

Nabude-li některý stát něčeho podle tohoto článku, bude mu, bez újmy ustanovení článku 203 o zajištěném dluhu, od sumy připsané na jeho vrub a ku prospěchu Rakouska podle předešlého odstavce odečtena taková část nezajištěného dluhu bývalé vlády rakouské, převzatého jmenovaným státem nabývajícím podle řečeného článku 203, jaká odpovídá podle mínění komise reparační nákladům učiněným na statky a majetek státem tím získané. Sumu, jakou sluší odečísti, určí komise reparační podle zásad, jaké uzná za slušné.

Mezi statky a majetek vlády rakouské, bývalé i nynější, náleží také část nemovitostí jakéhokoli druhu ležících v Bosně a Hercegovině, za které vláda bývalého mocnářství rakousko-uherského podle článku 5 úmluvy ze dne 26. února 1909 zaplatila 2,500.000 tureckých liber vládě ottomanské. Tato část bude úměrná podílu bývalého císařství rakouského na oněch platech a suma určená komisí reparační budiž připsána ku prospěchu Rakouska na úhradu částek dlužných z důvodu povinnosti k náhradě škod.

Výjimkou z ustanovení právě uvedených budou bezplatně převedeny:

1. statky a majetek zemí, obcí a jiných místních zřízení samosprávných bývalého mocnářství rakousko-uherského a statky i majetek v Bosně a Hercegovině, které nenáležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému;
2. školy a nemocnice z vlastnictví bývalého mocnářství rakousko-uherského;
3. lesy, které náležely bývalému království polskému.

Mimo to státy jmenované v prvém odstavci, jimž připadla území, mohou se schválením komise reparační nabýti bezplatně všech nemovitostí nebo jiných statků, které leží v jejich územích a náležely dříve království českému, polskému neb chorvatsko-slovinsko-dalmatskému, nebo Bosně a Hercegovině, nebo knížecím biskupstvím tridentskému a brixenskému, a jejichž hlavní hodnota záleží v dějinných upomínkách, které se k nim váží.

Článek 209

Rakousko se vzdává, pokud se jeho týká, jakéhokoli zastoupení nebo účastenství, jež jakékoli smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu samému neb jeho příslušníkům ve správě komisí, agentur, státních bank a při všech ostatních mezinárodních finančních a hospodářských organisacích kontrolních a správních, působících v kterémkoli ze států spojených a sdružených, v Německu, Maďarsku, Bulharsku nebo Turecku, v državách závislých územích států shora jmenovaných, stejně jako v bývalé říši ruské, jakož i v dohledu nad nimi.

Článek 210

1. Rakousko se zavazuje, že do měsíce ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, úřadům, které by byly určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, odevzdá částku ve zlatě, jež je uložena v Rakousko-uherské bance na jméno správní rady státního dluhu ottomanského jakožto záruka prvé emise papírových peněz vlády turecké.
2. Rakousko se zříká, pokud se jeho týká, všech výhod plynoucích z jakýchkoli závazků obsažených ve smlouvách bukurešťské a brest-litevské a ve smlouvách je doplňujících, aniž je tím dotčen článek 244 Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
   Zavazuje se odevzdati, ať Rumunsku ať Čelným mocnostem spojeným a sdruženým, všechna platidla, mince, hodnoty, obchodní papíry a zboží, které dostalo na splnění jmenovaných smluv.
3. Částek v hotovosti a v platidlech, které mají býti splaceny, a platidel, hodnot i zboží jakéhokoli druhu, které mají býti vydány nebo převedeny podle ustanovení tohoto článku, bude použito Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými způsobem, jaký bude jmenovanými mocnostmi později stanoven.
4. Rakousko se zavazuje, že uzná převody zlata, o kterých je řeč v článku 259, odstavec 5 mírové smlouvy uzavřené ve Versailles dne 28. června 1919 mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem, jakož i převody pohledávek, o kterých je řeč v článku 261 téže smlouvy.

Článek 211

Bez újmy ostatních ustanovení této smlouvy, kterými se Rakousko zříká práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, bude komise reparační moci do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, požadovati, aby Rakousko získalo všechna práva nebo zájmová účastenství svých příslušníků v jakémkoli podniku obecně užitečném nebo v jakékoli koncesi v Rusku, v Turecku, v Německu, v Maďarsku nebo v Bulharsku nebo v državách a závislých územích těchto států neb na území, které, náleževši Rakousku nebo jeho spojencům, má býti postoupeno Rakouskem nebo jeho spojenci nebo spravováno mandatářem podle smlouvy uzavřené s mocnostmi spojenými a sdruženými. Dále bude Rakousko do šesti měsíců ode dne, kdy bude o to požádáno, povinno převésti na reparační komisi soubor těchto práv a zájmových účastenství a všech podobných práv a zájmových účastenství, jež vláda rakouská, bývalá i nynější, sama má snad v držení.

Rakousku přísluší odškodniti své příslušníky takto práv zbavené, a komise reparační připíše ku prospěchu Rakouska na účet částek dlužných z důvodu náhrady škod částky odpovídající hodnotě práv a zájmových účastenství postoupených tak, jak bude tato hodnota stanovena komisí reparační. Rakousko bude povinno do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, oznámiti komisi reparační soupis všech oněch práv a zájmových účastenství, ať již skutečně zaručených či nejistých a dosud nevykonávaných, a vzdá se ve prospěch mocností spojených a sdružených jménem svým a jménem svých příslušníků všech práv a zájmových účastenství nahoře jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v hořejším soupisu.

Článek 212

Rakousko se zavazuje, že nebude činiti překážek, aby vlády německá, maďarská, bulharská a turecká získaly všecka práva a zájmová účastenství příslušníků německých, maďarských, bulharských a tureckých ve všech podnicích obecně užitečných nebo ve všech koncesích rakouských, která budou moci býti komisí reparační požadována podle smluv mírových a smluv nebo úmluv doplňujících, sjednaných mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a vládami německou, maďarskou, bulharskou a tureckou.

Článek 213

Rakousko se zavazuje převésti na mocnosti spojené a sdružené všechny pohledávky neb práva vlády rakouské, bývalé nebo nynější, na náhradu škod proti Německu, Maďarsku, Bulharsku nebo Turecku a zejména všechny ony pohledávky a ona práva, která jí vyplývají nebo budou vyplývati z provádění závazků převzatých od 28. července 1914 až do doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Hodnota těchto pohledávek a práv na náhradu bude stanovena komisí reparační a připsána ku prospěchu Rakouska na účtu částek dlužných z důvodu náhrady škod.

Článek 214

Pokud není jinakých ustanovení obsažených v této smlouvě nebo ve smlouvách a úmluvách doplňujících, jakýkoli závazek, platiti podle této smlouvy hotovými a vyjádřený v zlatých korunách rakousko-uherských, bude splatný podle volby věřitelů v librách šterlinků, splatných v Londýně, v zlatých dolarech Spojených států amerických, splatných v Novém Yorku, v zlatých francích, splatných v Paříži, nebo v zlatých lirách, splatných v Římě.

Po rozumu tohoto článku je smluveno, že zlaté mince shora vzpomenuté jsou váhy a zrna, stanovených pro každou z nich zákonem dne 1. ledna 1914.

Článek 215

Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všem stranám, budou určeny shodou mezi jednotlivými zúčastněnými vládami všechny úpravy finanční, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského a novým uspořádáním veřejných dluhů a měny, podle podmínek, jaké o tom určily předešlé články. Ony úpravy se týkají mezi jiným bank, společností pojišťovacích, spořitelen poštovních, ústavů pro úvěr pozemkový, společností hypotečních a jakýchkoli jiných zařízení podobných, působících na území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Jestliže by jmenované vlády nemohly dospěti ke shodě o těchto finančních otázkách, anebo jestliže by některá vláda měla za to, že se jejím příslušníkům nedostává slušného nakládání, bude komise reparační jmenovati k žádosti některé z vlád zúčastněných jednoho nebo několik rozhodčích, z jejichž výroku nebude odvolání.

Článek 216

Kdo požívá občanských nebo vojenských platů odpočinkových od bývalého císařství rakouského a byl uznán nebo stal se podle této smlouvy příslušníkem jiného státu než Rakouska, nebude moci v příčině svých platů odpočinkových požadovati nic na vládě rakouské.

Část X. - Klausule hospodářské.

Oddíl I. - Vztahy obchodní.

Hlava I. - Celní předpisy, cla a omezení celní.

Článek 217

Rakousko se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či výrobky, kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, dovážené na území rakouské, ať dojdou odkudkoli, jiným nebo vyšším clům neb poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky, jimž je podrobeno stejně zboží, ať produkty přírodní či výrobky, kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.

Rakousko neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení dovážeti na území rakouské jakékoli zboží, ať produkty přírodní či výrobky, z území kteréhokoli ze států spojených neb sdružených, ať dojdou odkudkoli, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.

Článek 218

Rakousko se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti rozdílu ke škodě obchodu kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených vzhledem ke kterémukoli jinému z řečených států nebo ke kterékoli jiné cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou dány celním řádem neb řízením celním, nebo metodami verifikace neb rozboru, nebo podmínkami placení cel, nebo metodami klasifikace neb výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.

Článek 219

Pokud jde o vývoz, zavazuje se Rakousko, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či výrobky, vyvážené z území rakouského do území kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených jiným nebo vyšším clům nebo poplatkům, počítajíc k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se platí ze stejného zboží vyváženého do kteréhokoli jiného z řečených států nebo do kterékoli jiné země cizí.

Rakousko neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení vyvážeti jakékoli zboží vypravované z území rakouského do kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, jež by se nevztahovaly stejně na vývoz téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, vypravovaných do kteréhokoli jiného z řečených států neb do kterékoli jiné země cizí.

Článek 220

Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, které by Rakousko povolilo kterémukoli ze států spojených neb sdružených nebo kterékoli z jiných zemí cizích, budou se zároveň a bezpodmínečně vztahovati na všechny státy spojené nebo sdružené, aniž musí o to žádati nebo poskytnouti kompensace.

Článek 221

Odchylkou od ustanovení článku 286 Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy a po dobu tří let, počínajíc dnem, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou výrobky provážené přístavy, které před válkou byly v územích bývalého mocnářství rakousko-uherského, požívati při svém dovozu do Rakouska celních slev odpovídajících poměrně slevám, které platily pro tytéž výrobky podle celního tarifu rakousko-uherského ze dne 13. února 1906, byly-li dováženy řečenými přístavy.

Článek 222

Nehledíc k ustanovením článků 217 až 220 jsou státy spojené a sdružené zajedno v tom, že se nebudou dovolávati těchto ustanovení za tím účelem, aby si zajistily výhodu plynoucí z jakékoli zvláštní úpravy, kterou snad sjedná vláda rakouská s vládou uherskou neb se státem československým k zavedení zvláštní celní soustavy ve prospěch určitých produktů přírodních neb výrobků pocházejících a dovážených z těchto zemí, které budou vyjmenovány v úpravách, a to s výhradou, že trvání úpravy té nepřekročí doby pěti let ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 223

Po šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí cla uložená Rakouskem na dovoz ze států spojených a sdružených býti vyšší nežli nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do bývalého mocnářství rakousko-uherského dne 28. července 1914.

Toto ustanovení zůstane v platnosti ještě po další období třicíti měsíců od vypršení prvých šesti měsíců, avšak toliko pro dovoz čerstvého a sušeného ovoce, čerstvé zeleniny, olivového oleje, vajec, vepřů, uzenářského zboží a živé drůbeže v tom rozsahu, v jakém toto zboží v den výše vzpomenutý (28.července 1914) podléhalo smluvním tarifům stanoveným smlouvami s mocnostmi spojenými neb sdruženými.

Článek 224

1. Stát československý a Polsko se zavazují, že po patnáct let, počítajíc od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti neuloží na vývoz výrobků uhelných dolů, ležících na jejich územích, do Rakouska jiných nebo obtížnějších vývozních cel ani jiných dávek ani jakýchkoli omezení vývozních, nežli jsou ta, která budou uložena na stejný vývoz do kterékoli jiné země.
2. O vzájemné dodávce uhlí a surovin budou mezi státem československým, Polskem a Rakouskem sjednány zvláštní úpravy.
3. Než tyto úpravy budou sjednány, avšak nikterak na dobu delší tří let, počítajíc ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, zavazují se stát československý a Polsko, že neuloží ani vývozního cla, ani žádného omezení na vývoz uhlí a lignitu do Rakouska, až do množství, které určí komise reparační, nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými státy. Určujíc toto množství, přihlédne komise reparační k veškerým skutečnostem, zahrnujíc v to množství uhlí a lignitu, která byla před válkou dodávána do nynějšího Rakouska Horním Slezskem a územími bývalého císařství rakouského postoupenými podle této smlouvy státu československému a Polsku, a dále množství, která toho času přebývají v těchto zemích pro vývoz. Navzájem musí Rakousko dodávati státu československému a Polsku taková množství surovin uvedených v odstavci 2., jaká určí komise reparační.
4. Stát československý a Polsko se zavazují dále, že po stejnou dobu učiní všechna opatření potřebná k zajištění toho, aby kupci bydlící v Rakousku mohli všechny tyto výrobky získati za podmínek stejně výhodných, jaké za obdobných okolností platí o prodeji stejných výrobků kupcům bydlícím v státě československém nebo v Polsku v jejich vlastních zemích nebo v kterékoli jiné zemi.
5. Vzejde-li neshoda o provedení a výkladu některého z ustanovení shora uvedených, rozhodne komise reparační.

Hlava II. - Plavba.

Článek 225

Vysoké smluvní strany se shodují, že uznávají vlajku lodí kterékoli smluvní strany, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v rejstříku v určitém jediném místě ležícím na jejím území; toto místo bude pro ony lodi přístavem zápisním.

Hlava III. - Nekalá soutěž.

Článek 226

Rakousko se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb správní nutná k tomu, aby zabezpečilo produkty přírodní neb výrobky pocházející z kteréhokoli státu spojeného nebo sdruženého proti jakémukoli způsobu nekalé soutěže v obchodních stycích.

Rakousko se zavazuje zamezovati a potlačovati zabavením a všemi jinými vhodnými trestními opatřeními jak dovoz tak vývoz, jakož i domácí výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež jsou přímo neb ve své výpravě neb na svém obalu označeny jakýmikoli známkami, jmény, nápisy neb značkami vyjadřujícími přímo neb nepřímo falešné označení původu, rázu, druhu neb zvláštních vlastností těchto produktů neb tohoto zboží.

Článek 227

S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech, zavazuje se Rakousko, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním neb soudním vydaným podle těchto zákonů, platícím v některé zemi spojené nebo sdružené a řádně notifikovaným Rakousku od příslušných úřadů, stanovícím a upravujícím právo na okrskové pojmenování vín a lihovin vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží, neb ustanovujícím a upravujícím podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej nebo nabídka produktů neb zboží opatřených okrskovým pojmenováním proti řečeným zákonům neb rozhodnutím budou Rakouskem zapověděny a potlačovány opatřeními předepsanými v článku předešlém.

Hlava IV. - Nakládání se státními příslušníky mocností spojených a sdružených.

Článek 228

Rakousko se zavazuje:

1. že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a sdružených žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování živností, povolání, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny cizozemce bez výjimky;
2. že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených nijakému řádu neb omezení, pokud jde o práva naznačená v odstavci a), jež by mohly přímo neb nepřímo odporovati ustanovením řečeného odstavce anebo jež by byly jiné neb méně příznivé než ty, které se vztahují na příslušníky národa požívajícího největších výhod;
3. že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených, jejich statků, práv neb zájmových účastenství, čítaje v to i společnosti neb sdružení, v kterých jsou zúčastněni, nižádným dávkám, poplatkům neb daním přímým neb nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než dávky, poplatky a daně, které jsou nebo budou uloženy vlastním příslušníkům nebo jejich statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;
4. že nebude ukládati příslušníkům kterékoli mocnosti spojené a sdružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1. července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.

Článek 229

Příslušníci mocností spojených a sdružených budou požívati na území rakouském stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových účastenství a budou míti volný přístup k soudům.

Článek 230

Rakousko se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo sdružených a ve shodě s rozhodnutím příslušných úřadů oněch mocností buď naturalisací, nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je zprostí v každém směru, hledíc k této jejich nově získané státní příslušnosti, veškeré závislosti na státu jejich původu.

Článek 231

Mocnosti spojené a sdružené budou moci jmenovati generální konsuly, konsuly, místokonsuly a konsulární jednatele v rakouských městech a přístavech. Rakousko se zavazuje, že schválí jmenování těchto generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních jednatelů, jejichž jména mu budou oznámena, a že je připustí k vykonávání jejich úřadu podle obvyklých pravidel a zvyklostí.

Hlava V. - Obecná ustanovení.

Článek 232

Závazky uložené svrchu Rakousku Hlavou I. pozbudou platnosti za pět let po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda že by ze znění jejich vyplýval opak anebo že by Rada Společnosti národů rozhodla aspoň dvanáct měsíců před vypršením tohoto období, že tyto závazky zůstanou v platnosti po další období, buď s případnými změnami, anebo bez nich.

Avšak, nebude-li jiného rozhodnutí Společnosti národů, nemůže se, jakmile uplynou tři léta od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádná mocnost spojená nebo sdružená, která by nepřiznala Rakousku vzájemnosti, dovolávati závazku uloženého Rakousku články 217, 218, 219 neb 220.

Článek 228 zůstane v působnosti po tomto pětiletém období s případnými změnami nebo bez nich po další období, které snad ustanoví Rada Společnosti národů většinou hlasů, jež však nesmí přesahovati dobu pěti let.

Článek 233

Bude-li vláda rakouská provozovati mezinárodní obchod, nebude požívati, aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce nijakých práv, výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.

Oddíl II. - Smlouvy.

Článek 234

Jakmile tato smlouva nabude působnosti a s výhradou ustanovení v ní obsažených, bude mezi Rakouskem a těmi mocnostmi spojenými a sdruženými, jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch technického, uzavřených bývalým mocnářstvím rakousko-uherským, které jsou vypočteny níže v článcích následujících:

1. úmluv ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských kabelů;
2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;
3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května 1907;
4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;
5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o organisaci Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů;
6. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;
7. úmluvy ze dne 14. března 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách Sundu a Beltu;
8. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;
9. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na Šeldě;
10. úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu zaručujícího volné používání Suezského průplavu;
11. úmluvy ze dne 23. září 1910 o zjednotnění některých pravidel o srážkách, výpomoci i záchraně na moři;
12. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od dávek a poplatků v přístavech;
13. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;
14. úmluv ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu s děvčaty;
15. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických publikací;
16. zdravotní úmluvy ze dne 3. prosince 1903, jakož i předchozích úmluv podepsaných dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna 1894 a 19. března 1897;
17. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické soustavy;
18. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule pro léky drastické;
19. úmluvy ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce normální ladičky;
20. úmluvu ze dne 7. června 1905 o zřízení Mezinárodního zemědělského ústavu v Římě;
21. úmluv ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti révokazu;
22. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v zemědělství;
23. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.

Článek 235

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou Vysoké smluvní strany používati úmluv a úprav níže uvedených, pokud se jich týkají, při čemž se Rakousko zavazuje, že bude zachovávati zvláštní ustanovení obsažených v tomto článku.

Úmluvy poštovní:

• úmluvy a úpravy Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4. července 1891;
• úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června 1897;
• úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.

Úmluvy telegrafní:

• mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě dne 10./22. července 1875;
• řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lisaboně dne 11. června 1908.

Rakousko se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních úprav s novými státy, vztahujících se na úmluvy a úpravy o Světové unii poštovní a Mezinárodní unii telegrafní, k nimž jmenované nové státy přistoupily nebo k nimž přistoupí.

Článek 236

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké smluvní strany znovu, pokud se jich týká, mezinárodní radiotelegrafické úmluvy ze dne 5. července 1912, přičemž se Rakousko bude zachovávati prozatímní pravidla, která mu budou udána mocnostmi spojenými a sdruženými.

Bude-li do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, uzavřena nová úmluva, nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva vázati Rakousko i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování nebo ji podepsati.

Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.

Článek 237

Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně průmyslového majetku, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911, i úprava ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním registrování ochranných známek továrních a obchodních budou míti platnost ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, potud, pokud nebudou dotčeny neb pozměněny výjimkami a omezeními plynoucími z této smlouvy.

Článek 238

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy haagské ze dne 17. července 1905 o soudním řízení občanském. Toto ustanovení se však netýká a nebude týkati Francie, Portugalska a Rumunska.

Článek 239

Rakousko se zavazuje, že do dvanácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, přistoupí v předepsané formě k mezinárodní úmluvě bernské ze dne 9. září 1886 o ochraně děl literárních a uměleckých, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a doplněné dodatečným protokolem podepsaným v Bernu dne 20. března 1914.

Dokud nepřistoupí k úmluvě svrchu uvedené, zavazuje se Rakousko, že bude uznávati a chrániti literární a umělecká díla příslušníků států spojených nebo sdružených účinnými opatřeními, která učiní podle zásad řečené mezinárodní úmluvy.

Mimo to se, nehledíc k přistoupení svrchu uvedenému, Rakousko zavazuje, že bude i nadále uznávati a chrániti veškerá literární a umělecká díla, příslušníků kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené nejméně v témž rozsahu jako dne 28. července 1914 a za stejných podmínek.

Článek 240

Rakousko se zavazuje, že se připojí k těmto úmluvám:

1. k úmluvě ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k výrobě zápalek;
2. k úmluvě ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky.

Článek 241

Každá z mocností spojených neb sdružených bude notifikovati v duchu obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Rakousku všecky dvoustranné úmluvy neb smlouvy jakéhokoli druhu, uzavřené s bývalým mocnářstvím rakousko-uherským, jejichž zachovávání bude požadovati.

Notifikace, o kterou jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo skrze třetí mocnost. Její přijetí bude Rakouskem potvrzeno písemně. Den notifikace platí za den, kdy smlouva nabude působnosti.

Mocnosti spojené nebo sdružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči Rakousku jiných úmluv než těch, které jsou ve shodě s ustanoveními této smlouvy.

V notifikaci budou po případě uvedena ona ustanovení oněch smluv, která, nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou pokládána za platná.

Při různosti mínění bude Společnost národů požádána o vyjádření.

Spojeným neb sdruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Jenom ty dvoustranné úmluvy a smlouvy, které byly předmětem takovéto notifikace, nabudou působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými a Rakouskem.

Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách, existujících mezi kteroukoli mocností spojenou a sdruženou podepsavší tuto smlouvu a Rakouskem, i když ony mocnosti spojené a sdružené nebyly s Rakouskem ve stavu válečném.

Článek 242

Rakousko prohlašuje, že uznává za neúčinné všechny smlouvy, úmluvy neb dohody, které uzavřelo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské s Německem, Uhrami, Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až do dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 243

Rakousko se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a sdruženým, jakož i úředníkům a příslušníkům řečených mocností výhody vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoli druhu, jež ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské snad poskytlo Německu, Uhrám, Bulharsku neb Turecku nebo jež poskytlo úředníkům neb příslušníkům těchto států smlouvami, úmluvami neb dohodami uzavřenými před 1. srpnem 1914, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v působnosti.

Mocnosti spojené a sdružené si vyhrazují právo přijmouti neb nepřijmouti výhody plynoucí z těchto práv a předností.

Článek 244

Rakousko prohlašuje, že uznává za neúčinné všechny smlouvy, úmluvy neb dohody, které uzavřelo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské s Ruskem neb s kterýmkoli státem neb vládou, jejichž území bylo dříve součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 28. červencem 1914 nebo po tomto dni až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva.

Článek 245

Jestliže by po 28. červenci 1914 některá z mocností spojených neb sdružených, Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského obsazení neb jakýmkoli jiným prostředkem neb z jakékoli jiné příčiny povoliti neb dáti povoliti jakýmkoli úředním jednáním koncese, výsady neb výhody jakéhokoli druhu Rakousku, bývalému mocnářství rakousko-uherskému nebo příslušníku rakouskému, jsou tyto koncese, výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.

Náklady neb náhrady jakéhokoli druhu, které by snad vyplývaly z tohoto zrušení, nebudou v žádném případě hrazeny mocnostmi spojenými a sdruženými ani mocnostmi, státy, vládami nebo veřejnými úřady, jež tento článek zprošťuje jejich závazků.

Článek 246

Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, zavazuje se Rakousko, pokud se jeho týká, že ipso facto poskytne mocnostem spojeným a sdruženým i jejich příslušníkům práva a výhody jakéhokoli druhu, jež vyhradilo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské ode dne 28. července 1914 až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, státům, jež se nezúčastnily války, neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami neb dohodami, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou pro Rakousko v působnosti.

Článek 247

Ony Vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše doposud neratifikovaly úmluvu o opiu, podepsanou v Haagu dne 23. ledna 1912, jsou zajedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v působnost a že k tomu cíli vydají potřebné zákony co možno nejdříve, nejdéle do dvanácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě neratifikovaly řečené úmluvy, že ratifikace této smlouvy bude ve všech směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, který byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku 1914 k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v působnost.

Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a vyzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného protokolu z r. 1914.

Oddíl III. - Dluhy.

Článek 248

Tyto druhy peněžních závazků budou vyrovnávány prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, které budou zřízeny každou z Vysokých smluvních stran do tří měsíců po notifikaci vzpomenuté v odstavci e) níže:

1. dluhy splatné před válkou, jimiž jsou povinni příslušníci jedné ze smluvních mocností, sídlících na území této mocnosti, příslušníkům mocnosti protivné, sídlící na území této mocnosti;
2. dluhy dospělé za války, jimiž jest někdo povinen příslušníkům některé ze smluvních mocností, sídlícím na území této mocnosti, a jež vyplývají z transakcí neb smluv ujednaných s příslušníky protivné mocnosti, sídlícími na území této mocnosti, a jejichž vymáhání bylo úplně nebo částečně přerušeno následkem stavu válečného;
3. úroky před válkou neb za války dospělé a dlužné příslušníku některé ze smluvních mocností, jež vyplývají z cenných papírů vydaných neb převzatých protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplácení těchto úroků vlastním příslušníkům této mocnosti nebo neutrálům nebylo po dobu války zastaveno;
4. jistiny, které se staly splatnými před válkou nebo za války a které mají býti vyplaceny příslušníkům některé smluvní mocnosti, představujíce cenné papíry vydané protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplacení takovéhoto kapitálu vlastním příslušníkům této mocnosti neb neutrálům nebylo po dobu války zastaveno.

Jde-li o úroky nebo jistiny splatné za titry vydané nebo převzaté vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebude suma, kterou bude musiti Rakousko připsati ku prospěchu a zaplatiti, vyšší než suma úroků a jistin odpovídajících dluhu postihujícímu Rakousko podle ustanovení Části IX (Klausule finanční) této smlouvy a podle zásad stanovených komisí reparační.

Výtěžky likvidací nepřátelských majetků, práv a zájmových účastenství, uvedených v Oddílu IV a jeho příloze, budou účtovány verifikačními a kompensačními úřady v měně a za kurs stanovený níže v odstavci d) a bude s nimi naloženo podle podmínek stanovených v řečeném Oddíle a příloze.

Operace tímto článkem stanovené budou se prováděti podle těchto zásad a v souhlase s přílohou tohoto oddílu:

1. Každá z Vysokých smluvních stran zapoví ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, veškeré platby, přijímání plateb a vůbec veškeren styk mezi zájemníky týkající se vyrovnání řečených dluhů jinak než prostřednictvím shora zmíněných úřadů verifikačních a kompensačních.
2. Každá z Vysokých smluvních stran, o kterou jde, bude ručiti za placení řečených dluhů svých příslušníků státních, vyjímajíc případ, byl-li dlužník před válkou ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž obchody byly za války likvidovány podle výjimečných zákonů válečných.
3. Částky dlužné příslušníkům jedné smluvní mocnosti příslušníky protivné mocnosti připíší se na vrub verifikačního a kompensačního úřadu země dlužníkovy a budou zapraveny věřitelovi úřadem státu věřitelova.
4. Dluhy budou placeny neb uvěřeny v měně té mocnosti spojené a sdružené (k nimž se počítají i kolonie a protektoráty mocností spojených, britská dominia a Indie), o kterou jde. Mají-li dluhy býti vyrovnány v jiné měně, budou splaceny neb uvěřeny v měně interesované mocnosti spojené nebo sdružené (kolonie, protektorátu, britského dominia neb Indie), o kterou jde. Konverse se provede v kursu předválečném.
   Pro použití tohoto ustanovení bude se míti za to, že se předválečný kurs rovná průměru přepočítacích kursů telegrafních, které platily pro mocnost spojenou nebo sdruženou, o kterou jde, v měsíci, který předcházel přímo před začetím stavu válečného mezi řečenou mocností, o kterou jde, a Rakousko-Uherskem.
   Jestliže smlouva ustanovuje výslovně pevný kurs konverse měny, v níž je závazek vyjádřen, v měnu mocnosti spojené nebo sdružené, o kterou jde, nebude hořejších ustanovení o kursu použito.
   Pokud jde o Polsko a stát československý, mocnosti nově utvořené, budou měna a kurs, v kterých mají býti vyrovnány dluhy, jež mají býti zaplaceny neb uvěřeny, ustanoveny komisí reparační, o níž jedná Část VIII, leda že by byly zúčastněné státy napřed došly k dohodě, upravující otázky nerozhodnuté.
5. Předpisy tohoto článku a připojené přílohy nebudou platiti mezi Rakouskem s jedné strany a kteroukoliv mocností spojenou nebo sdruženou, její kolonií, protektorátem, dominiem britským nebo Indií, se strany druhé, leda že do měsíce po dni, kdy bude složena ratifikace této smlouvy mocnostmi, o něž jde, nebo ratifikace jménem onoho dominia nebo Indie, se dostane Rakousku v tomto směru notifikace vládou oné mocnosti spojené neb sdružené, onoho britského dominia neb Indie, podle toho, o koho jde.
6. Mocnosti spojené a sdružené, které přijaly tento článek a připojenou přílohu, mohou se mezi sebou dohodnouti, že jich použijí o svých příslušnících, sídlících na jejich území, pokud jde o vztahy mezi těmito příslušníky a příslušníky rakouskými. V tomto případě budou platby provedené podle tohoto předpisu vyrovnávány mezi úřady verifikačními a kompensačními států spojených a sdružených, kterých se věc týká.

Příloha.

§ 1.

Každá z Vysokých stran smluvních zřídí do tří měsíců od notifikace podle článku 248, odstavec e), „úřad verifikační a kompensační“ pro placení a vymáhání nepřátelských dluhů.

Pro jednotlivé díly území Vysokých stran smluvních mohou býti zřízeny místní úřady. Tyto úřady budou ve svém obvodu zastávati veškery funkce ústředních úřadů; ale veškeré styky s úřadem v protivné zemi musí býti prováděny skrze ústřední úřad.

§ 2.

V této příloze jsou označeny slovy „nepřátelské dluhy“ závazky peněžní uvedené v prvním odstavci článku 248, slovy „nepřátelští dlužníci“ osoby, které jsou tyto částky dlužny, slovy „nepřátelští věřitelé“ osoby, kterým jsou dlužny, slovy „úřad velitelský“, úřad verifikační a kompensační působící v zemi věřitelově, a slovy „úřad dlužnický“ úřad verifikační a kompensační působící v zemi dlužníkově.

§ 3.

Vysoké strany smluvní podrobí přestoupení odstavce a) článku 248 týmž trestům, jaké jsou nyní v zákonné platnosti na obchodování s nepřítelem. Rovněž zakáží na svém území veškeré právní spory vztahující se na placení nepřátelských dluhů vyjímajíc případy vypočtené v této příloze.

§ 4.

Vládní záruky uvedené v odstavci b) článku 248 bude použito, je-li dluh z jakéhokoli důvodu nedobytný, vyjímajíc případ, byl-li v době vypovědění války dluh již promlčen podle zákonů v zemi dlužníkově, nebo byl-li dlužník v této chvíli ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž obchody byly likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. V tomto případě bude řízení stanovené v této příloze platiti pro placení repartic z massy.

Výrazy „stav úpadku“ a „insolvence“ míří na zákony, které znají tyto právní stavy. Výraz „vyhlášení zastavení platů“ má týž význam jako v právu anglickém.

§ 5.

Věřitelé podají zprávu úřadu věřitelskému do šesti měsíců od jeho ustavení o svých pohledávkách a opatří mu veškeré písemné doklady a vysvětlení, které na nich budou žádány.

Vysoké strany smluvní učiní veškerá opatření potřebná k stíhání a potrestání tajného dorozumění mezi nepřátelskými věřiteli a dlužníky. Úřady tyto oznámí si vespolek veškery údaje a zprávy, které by pomáhaly odkrýti a potrestati taková dorozumění.

Dlužníkům a věřitelům přejícím si dorozuměti se o výši dluhu usnadní Vysoké smluvní strany co možno nejvíce poštovní a telegrafní spojení na útraty zúčastněných stran skrze úřady.

Úřad věřitelský oznámí úřadu dlužnickému veškeré dluhy, které mu budou přihlášeny. Úřad dlužnický zpraví v pravý čas úřad věřitelský o dluzích uznaných a dluzích sporných. V tomto případě úřad dlužnický udá, proč dluh nebyl uznán.

§ 6.

Kdykoli bude některý dluh uznán zcela nebo z části, připíše úřad dlužnický ihned uznanou částku ku prospěchu úřadu věřitelskému, který bude současně o této kreditní položce zpraven.

§ 7.

Dluh bude pokládán za uznaný v celku a bude připsán ku prospěchu úřadu věřitelskému, jestliže do tří měsíců od přijetí zprávy nebo do delší lhůty, kterou povolí úřad věřitelský, úřad dlužnický nedá zprávy, že dluh uznán nebyl.

§ 8.

Jestliže dluh nebude uznán v celku nebo z části, vyšetří oba úřady společně tu věc a pokusí se o to, aby se strany dohodly.

§ 9.

Úřad věřitelský zaplatí jednotlivým věřitelům částky jemu ku prospěchu připsané, používaje k tomu cíli prostředků daných mu k disposici vládou jeho státu a za podmínek ustanovených touto vládou, zadrží však částku, již uzná za potřebnou k úhradě risika, výloh a provisí.

§ 10.

Kdokoli bude požadovati zaplacení nepřátelského dluhu, který nebude uznán v celku nebo z části, musí zaplatiti úřadu jako pokutu 5%ní úrok z neuznané částky dluhu. Rovněž, kdokoli neoprávněné odmítne zcela nebo z části uznati dluh od něho požadovaný, musí zaplatiti jako pokutu 5%ní úrok z částky, stran které jeho odmítnutí nebude uznáno za oprávněné.

Tento úrok se bude počítati do konce lhůty naznačené v paragrafu 7 do dne, kdy požadavek bude uznán za neoprávněný, nebo kdy dluh bude splacen.

Každý úřad se musí ve svém oboru působnosti postarati o vymožení pokut shora naznačených a bude ručiti v případech, kde tyto pokuty nebudou vymoženy.

Pokuty budou připsány ku prospěchu protivnému úřadu, který je zadrží jako příspěvek na výlohy spojené s provedením těchto předpisů.

§ 11.

Zúčtování mezi úřady bude konáno měsíčně a saldo zapravováno v hotovosti státem dlužníkovým do osmi dnů.

Salda však, jež by snad měla platiti jedna nebo několik mocností spojených nebo sdružených, budou zadržena až do úplného zaplacení částek příslušejících mocnostem spojeným nebo sdruženým nebo jejich příslušníkům z důvodů válečných.

§ 12.

Aby bylo usnadněno jednání mezi úřady, bude míti každý z nich zástupce v sídle druhého úřadu.

§ 13.

Veškerá jednání budou, nehledíc k odůvodněným výjimkám, konána pokud možno v místnostech úřadu dlužnického.

§ 14.

Podle článku 248, odstavce b), ručí Vysoké strany smluvní za to, že jejich příslušníci zaplatí nepřátelské pohledávky.

Úřad dlužnický bude tedy povinen připsati ku prospěchu úřadu věřitelskému veškeré dluhy uznané, třeba by byly u jednotlivého dlužníka nedobytné. Avšak zúčastněné vlády musí svým úřadům dáti veškerou moc potřebnou k dobytí uznaných dluhů.

§ 15.

Každá vláda zaručí náklady úřadu zřízeného na jejím území, počítajíc v to plat úřednictva.

§ 16.

Vznikla-li by neshoda mezi dvěma úřady o oprávněnosti nároků nebo spor mezi dlužníkem a věřitelem nepřátelským nebo mezi úřady, bude spor podroben buď řízení rozhodčímu (jestliže strany s tím vysloví souhlas, a za podmínek stanovených vzájemnou dohodou), anebo bude předložen smíšenému rozhodčímu soudu ustanovenému v následujícím Oddílu VI.

Spor může však býti na žádost úřadu věřitelského předložen k rozhodnutí řádným soudům v bydlišti dlužníkově.

§ 17.

Částky přiznané smíšeným rozhodčím soudem, soudy řádnými nebo soudem rozhodčím budou vymáhány skrze úřad, jako kdyby byly uznány úřadem dlužnickým.

§ 18.

Každá ze zúčastněných vlád ustanoví zástupce, kterému bude uloženo vznášeti jménem jejího úřadu žaloby před smíšeným rozhodčím soudem. Tento zástupce bude vykonávati všeobecný dohled nad zmocněnci nebo právními zástupci příslušníků svého státu.

Soud rozhoduje podle spisů. Může však slyšeti strany předstupující osobně nebo podle vlastní vůle zastoupené buď zmocněnci schválenými oběma vládami nebo zástupcem shora uvedeným, který má právo přidružiti se ke straně, jakož i převzíti a držeti žalobní nárok jí opuštěný.

§ 19.

Zúčastněné úřady předloží smíšenému rozhodčímu soudu všecky informace a listinné doklady, které budou míti, aby umožnily soudu rychle rozhodnouti o právních věcech naň vznesených.

§ 20.

Kde se jedna ze zúčastněných stran odvolá ze spojeného rozhodnutí obou úřadů, musí složiti jistotu k úhradě nákladů, kterážto jistota bude vrácena toliko, jestliže první rozsudek bude změněn ve prospěch odvolatelův, a v poměru k úspěchu, jehož dosáhne, v kterémžto případě bude jeho odpůrce přidržen zaplatiti poměrný podíl škod a výloh. Jistota může býti nahrazena jinou zárukou, kterou by soud přijal.

5%ní poplatek sporné částky bude vyměřen ve všech případech přednesených soudu. Tento poplatek ponese strana podlehnuvší, nerozhodne-li soud jinak. Tento poplatek platí se vedle jistoty shora vzpomenuté. Rovněž není závislý na záruce.

Soud může přiznati jedné ze stran odškodné až do výše útrat vzniklých procesem.

Každá částka dlužná podle tohoto paragrafu bude připsána ku prospěchu úřadu vítězné strany a bude zúčtována odděleně.

§ 21.

K rychlému vyřizování sporů bude při jmenování všech osob pro úřady nebo pro smíšený rozhodčí soud přihlíženo k znalosti řeči druhého zúčastněného státu.

Každý z úřadů bude moci volně dopisovati i předkládati listiny druhému ve svém vlastním jazyku.

§ 22.

Nebude-li opačné dohody mezi zúčastněnými vládami, zúrokují se dluhy podle těchto pravidel:

Žádný úrok se nebude platiti z dlužných dividend, úroků nebo jiných občasných platů, které samy jsou úrokem z kapitálu.

Úroková míra bude 5% ročně, leda že by podle smlouvy, zákona nebo místního zvyku věřitel měl právo na úrok podle jiné míry; v těchto případech bude platiti tato míra.

Úrok se bude počítati ode dne zahájení nepřátelství nebo, jestliže částku, která má býti uhrazena, dospěla během války, ode dne dospělosti až do dne, kdy dluh bude připsán ku prospěchu úřadu věřitelskému.

Pokud jsou úroky dluhovány, budou pokládány za dluhy uznané od úřadu a budou za týchž podmínek připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému.

§ 23.

Jestliže rozhodnutím úřadů nebo smíšeného soudu rozhodčího bude o některém nároku uznáno, že nespadá pod článek 248, může věřitel vymáhati svoji pohledávku před řádnými soudy nebo kteroukoli jinou právní cestou.

Přednese-li se nárok úřadu, staví se lhůty promlčení.

§ 24.

Vysoké strany smluvní se zavazují, že uznají nálezy smíšeného soudu rozhodčího za konečné a že je učiní závaznými pro své příslušníky.

§ 25.

Jestliže úřad věřitelský odmítne oznámiti úřadu dlužnickému nárok nebo postupovati podle této přílohy k tomu cíli, aby byl vymožen zcela nebo z části nárok, který mu byl řádně ohlášen, bude povinen vydati věřiteli osvědčení udávající požadovanou částku, a řečený věřitel bude oprávněn vymáhati pohledávku před řádnými soudy nebo jakoukoli jinou právní cestou.

Oddíl IV. - Majetek, práva a zájmová účastenství.

Článek 249

Otázka soukromého majetku, soukromých práv a zájmových účastenství v zemích nepřátelských bude rozřešena podle zásad vyslovených v tomto Oddíle a podle ustanovení připojené přílohy.

1. Mimořádná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, tak jak jsou vymezena v příloze paragrafu 3, která byla v území bývalého císařství rakouského učiněna o majetku, právech a zájmových účastenstvích příslušníků mocností spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni, budou, nebude-li likvidace již ukončena, neprodleně zrušena aneb zastavena, a budou majetek, práva a zájmová účastenství, o něž jde, vrácena oprávněným.
2. S výhradou opačných ustanovení, která by snad vyplývala z této smlouvy, vyhrazují si mocnosti spojené nebo sdružené právo zadržeti a likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, náležejí příslušníkům bývalého císařství rakouského nebo společnostem jimi kontrolovaným a jsou na jejich území, v jejich osadách, državách a protektorátech, počítajíc v to i území, která jim byla postoupena podle této smlouvy nebo jsou pod dozorem jmenovaných mocností.
   Likvidace bude provedena podle zákonů zúčastněného státu spojeného anebo sdruženého, a nebude německý vlastník směti nakládati s tím majetkem, právy a zájmovými účastenstvími, aniž jest mu dovoleno uvaliti na ně jakékoli břemeno bez svolení tohoto státu.
   Za rakouské příslušníky ve smyslu tohoto odstavce nebudou pokládány ty osoby, které do šesti měsíců po tom, kdy nabude působnosti tato smlouva, dokáží, že podle ustanovení této smlouvy nabyly ipso facto státního občanství mocnosti spojené nebo sdružené, počítajíc v to osoby, které nabudou tohoto státního občanství se svolením příslušných úřadů podle článků 72 neb 76, a osoby, které nabudou tohoto státního občanství podle článků 74 nebo 77 na základě dřívějšího práva domovského.
3. Platy nebo náhrady vyplývající z výkonu práva, o kterém se mluví v odstavci b), určí se podle způsobu ocenění a likvidace stanoveného zákonodárstvím země, v níž byl majetek zadržen nebo likvidován.
4. S výhradou ustanovení této smlouvy budou ve vztazích mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo jejich příslušníky se strany jedné a příslušníky bývalého císařství rakouského se strany druhé, dále mezi Rakouskem se strany jedné a mocnostmi spojenými a sdruženými a jejich příslušníky se strany druhé všechna válečná opatření mimořádná, dále opatření disposiční, jako i všechny akty, které byly vykonány anebo mají býti vykonány na základě těchto opatření po smyslu paragrafů 1 a 3 přílohy, pokládána za definitivní a mohou býti proti každému namítnuta.
5. Příslušníci mocností spojených nebo sdružených budou míti právo na náhradu škod nebo újem, které byly způsobeny jejich majetku, právům nebo zájmovým účastenstvím počítajíc v to i společnosti nebo družstva, v nichž byli zúčastněni na území bývalého císařství rakouského, buď mimořádnými opatřeními válečnými anebo opatřeními disposičními, o nichž jest řeč v paragrafu 1 a 3 v příloze. Reklamace podané v té příčině od těchto příslušníků budou vyšetřeny a bude peníz náhrad určen smíšeným soudem rozhodčím, stanoveným v Oddíle VI anebo rozhodčím, jmenovaným od tohoto soudu. Náhrady půjdou na vrub Rakouska a mohou býti hrazeny ze jmění příslušníků bývalého císařství rakouského neb společností jimi kontrolovaných, jak je vymezeno v odstavci b), který je na území anebo pod kontrolou státu, jemuž přísluší reklamant. Tento majetek může býti prohlášen za zástavu, ručící za závazky nepřátelské, za podmínek stanových v paragrafu 4 připojené přílohy. Tato náhrada může býti splacena mocností spojenou anebo sdruženou a peníz bude připsán Rakousku dluhem.
6. V každém případě, kdy si příslušník mocnosti spojené anebo sdružené, vlastník majetku, práva nebo zájmového účastenství, na které se vztahovalo opatření disposiční na území bývalého císařství rakouského, bude toho přáti, bude reklamaci, o níž se jedná v odstavci e), vyhověno vrácením tohoto majetku, je-li tu ještě in natura.
   V tomto případě bude Rakousko povinno učiniti veškerá opatření nutná, aby byl vlastník z držby vypuzený uveden v držení svého majetku, zproštěného všech břemen nebo služebností, kterými by byl zatížen po likvidaci, a odškodniti třetí osoby, které by byly vrácením poškozeny.
   Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů ověřovacích a kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k Oddílu III, býti uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o níž je řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství, kterých byl zbaven.
   Z důvodu restitucí učiněných podle tohoto článku budou platy nebo náhrady stanovené podle odstavce e) zmenšeny o nynější cenu vráceného majetku, přihlížejíc k náhradám za ztrátu požívacího práva anebo zhoršení.
7. Oprávnění stanovené v odst. f) jest vyhrazeno vlastníkům, kteří jsou příslušníky oněch mocností spojených anebo sdružených, na jejichž území zákonodárná opatření nařizující obecnou likvidaci majetku, práv a zájmových účastenství nepřátelských nebyla v platnosti před podepsáním smlouvy o příměří.
8. Vyjímaje případ, kdy bylo provedeno vrácení in natura po smyslu odstavce f), bude s čistým výtěžkem likvidace majetku, práv a zájmových účastenství nepřátelských, ať se nalézaly kdekoli, byla-li tato likvidace provedena buď na základě mimořádného válečného zákonodárství anebo podle tohoto článku, jakož i vůbec se všemi nepřátelskými aktivy peněžními, pokud nejde o výtěžek likvidace majetku nebo o peněžní aktiva osob jmenovaných v poslední větě odstavce b), naloženo tímto způsobem:
   1. Pokud se týče mocnosti, které přijmou Oddíl III a připojenou přílohu, budou jmenované výtěžky a aktiva prostřednictvím úřadu verifikačního a kompensačního, stanoveného tímto Oddílem a přílohou, připsány ku prospěchu oné mocnosti, jejímž příslušníkem jest vlastník. S každým saldem, jež odtud vyplývá ve prospěch Rakouska, bude naloženo podle článku 189 Části VII (Náhrada škod) této smlouvy.
   2. Pokud se týče mocností, které nepřijmou Oddílu III a připojené přílohy, budou výtěžek majetku, práv a zájmových účastenství, jakož i peněžní aktiva příslušníků mocností spojených anebo sdružených, Rakouskem zadržené, přímo vyplaceny oprávněnému anebo jeho vládě. Každá mocnost spojená nebo sdružená bude moci nakládati postupujíc podle svých zákonů a řádů s výtěžkem majetku, práv a zájmů, jakož i s peněžními aktivy, které náležely příslušníkům bývalého císařství rakouského anebo společnostem podrobeným jejich dozoru, o nichž je řeč v odstavci b), a které zabavila, a bude jich moci použíti k uspokojení reklamací a pohledávek stanovených v tomto článku nebo v paragrafu 4 připojené přílohy. Každý majetek, právo anebo zájmové účastenství anebo výtěžek jejich likvidace nebo jakékoli peněžní aktivum, jimiž nebude disponováno tak, jak bylo svrchu řečeno, může býti zadržen jmenovanou mocností spojenou nebo sdruženou, v kterémžto případě bude s jeho cenou v penězích naloženo podle článku 189 Části VIII (Náhrada škod) této smlouvy.
9. S výhradou článku 267 jestliže byly provedeny likvidace v nových státech, které podpisují tuto smlouvu jako mocnosti spojené a sdružené, nebo ve státech, které nejsou účastny náhrad, jež má platiti Rakousko, musí býti výtěžek likvidací provedených v těchto státech vyplacen přímo vlastníkům, při čemž arci práva daná komisi reparační touto smlouvou, a zejména článkem 181 Části VIII (Náhrada škod) a článkem 211 Části IX (Klausule finanční), zůstávají vyhrazena. Dokáže-li vlastník před smíšeným soudem rozhodčím, který se zavádí Oddílem VI této Části, anebo před rozhodčím, kterého pojmenuje tento soud, že podmínky prodejové nebo opatření učiněná státem, o který jde, nesrovnávající se s jeho obecným zákonodárstvím, byly nespravedlivým způsobem na újmu ceně, budou moci soud nebo rozhodčí přiznati oprávněnému přiměřenou náhradu, kterou zaplatí onen stát.
10. Rakousko se zavazuje odškodniti své příslušníky za likvidaci nebo zadržení jejich majetku, práv anebo zájmových účastenství v zemích spojených nebo sdružených.
11. Peníz dávek a daní z majetku, které Rakouskem byly anebo mohly by býti vybrány z majetku, práv anebo zájmových účastenství příslušníků mocností spojených nebo sdružených od 3. listopadu 1918 až do té doby, kdy uplynou tři měsíce po tom, co nabude tato smlouva působnosti, anebo, jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství podrobená mimořádným opatřením válečným, až do doby jejich navrácení podle této smlouvy, bude taktéž navrácen oprávněným.

Článek 250

Rakousko se zavazuje, pokud jde o majetek, práva a zájmová účastenství vrácená podle článku 249, odstavec a) anebo f), příslušníkům mocností spojených nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni:

1. uvésti a udržovati práva a zájmová účastenství příslušníků mocností spojených nebo sdružených s výhradou výjimek výslovně v této smlouvě stanovených v tom právním stavu, v kterém byly podle zákonů předválečných majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků bývalého císařství rakouského;
2. nepodrobiti majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků států spojených nebo sdružených žádným opatřením, která by se nepříznivě dotýkala vlastnictví a která by neplatila stejně o majetku, právech a zájmových účastenstvích příslušníků rakouských, a zaplatiti přiměřenou náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.

Příloha.

§ 1.

Ve shodě s ustanoveními článku 249, odstavce d), potvrzuje se platnost všech opatření propůjčujících vlastnictví, všech nařízení o likvidaci podniků neb společností, nebo všech jiných nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí, které byly učiněny nebo vydány od kterýchkoli soudů neb správních úřadů jedné z Vysokých stran smluvních podle zákonodárství válečného o majetku, právech nebo zájmových účastenstvích nepřátelských, jakož i opatření takových, o kterých nutno míti za to, že byla podle tohoto válečného zákonodárství učiněna nebo vydána. Bude se míti za to, že zájmy všech osob byly platně upraveny nařízeními, předpisy, rozhodnutími neb instrukcemi jednajícími o majetku, v němž jsou tyto osoby zúčastněny, bez rozdílu, zdali v oněch nařízeních, předpisech, rozhodnutí neb instrukcích byly tyto zájmy výslovně uvedeny čili nic. Nebude brána v odpor správnost převodu majetku, práv neb zájmových účastenství uskutečněného podle řečených nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí. Rovněž se potvrzuje platnost veškerých opatření učiněných o majetcích, obchodních podnicích neb společnostech, pokud se týče jejich zjištění, sekvestrace, vnucené správy, využití, rekvisice, dozoru neb likvidace, prodeje nebo správy majetku, práv nebo zájmových účastenství, vymáhání neb placení dluhů, placení útrat nákladů nebo výloh, nebo jakéhokoli jiného opatření předsevzatého v důsledku nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí učiněných, vydaných nebo provedených kterýmkoli soudem nebo správním úřadem jedné z Vysokých stran smluvních podle mimořádných zákonů válečných o majetku, právech a zájmových účastenstvích nepřátelských, jakož i v důsledku takových opatření, o kterých nutno míti za to, že byla podle těchto výjimečných zákonů učiněna, s výhradou, že ustanovení tohoto paragrafu nejsou na újmu majetkovým právům, jichž příslušníci mocností spojených a sdružených před tím nabyli bezelstně a za přiměřenou cenu v souhlase se zákony státu, v jehož území majetek leží.

Ustanovení tohoto paragrafu netýkají se takových shora vypočítaných opatření, která byla učiněna bývalou vládou rakousko-uherskou na území přepadeném neb obsazeném, ani opatření vzpomenutých shora, která byla učiněna Rakouskem nebo rakouskými úřady po 3. listopadu 1918; veškerá tato opatření budou neplatná.

§ 2.

Žádná reklamace ani žaloba nesmí býti vznášena ani Rakouskem nebo jeho příslušníky ani příslušníky bývalého císařství rakouského nebo jejich jménem, nechť osoby tyto sídlí kdekoli, proti kterékoli mocnosti spojené a sdružené nebo proti kterékoli osobě jednající jménem nebo z příkazu kteréhokoli úřadu soudního nebo správního řečené mocnosti spojené a sdružené ve věcí jakéhokoli jednání neb opominutí, které se týká majetků, práv nebo zájmových účastenství příslušníků rakouských a zběhlo za války neb za účelem příprav válečných. Rovněž nebude připuštěna žádná reklamace ani žaloba proti nikomu, pokud jde o kterékoli jednání nebo opominutí vyplývající z mimořádných opatření válečných, zákonů a nařízení kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené.

§ 3.

V článku 249 a v této příloze zahrnuje výraz „mimořádná opatření válečná“ všeliká opatření zákonodárná, správní, soudní nebo jiná, která byla nebo budou později učiněna ve věci majetku nepřátelského a jejichž účinkem bylo nebo bude odnětí disposice vlastníkům nad jejich majetkem, avšak bez dotčení podstavy práva vlastnického, zejména opatření o dohledu, vnucené správě a sekvestraci, neb opatření, jejichž účelem bylo neb bude zbaviti, zužitkovati nebo obstaviti aktiva nepřátelská, a to z jakéhokoli důvodu, v jakékoli formě a na kterémkoli místě. Akty, kterými se tato opatření proti majetku nepřátelskému provádějí, jsou veškerá rozhodnutí, instrukce, rozkazy neb nařízení správních úřadů nebo soudů, uplatňující tato opatření na majetek nepřátelský, jakož i veškerá jednání osob pověřených správou nebo dozorem nad majetkem nepřátelským, jako na př. placení dluhů, vybírání pohledávek, zapravování útrat, nákladů neb výloh, vybírání platů.

„Opatření disposiční“ jsou taková, jimiž byla nebo bude dotčena podstata vlastnictví k majetku nepřátelskému převodem celku nebo části na osobu jinou než vlastníka nepřátelského a bez jeho souhlasu, zejména opatření nařizující prodej, likvidaci, propadnutí vlastnického práva k majetku nepřátelskému, anulování právních titulů aneb cenných papírů.

§4.

Majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků bývalého císařství rakouského na územích kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i čistý výtěžek jejich prodeje, likvidace nebo jiných opatření disposičních mohou býti touto mocností spojenou nebo sdruženou předně zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací příslušníků této mocnosti za jejich majetek, práva a zájmová účastenství, počítaje k nim společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni na území bývalého císařství rakouského, nebo pohledávky, jež mají za příslušníky rakouskými, jakož i tím, že se uspokojí reklamace vzniklé z jednání bývalé vlády rakousko-uherské nebo kteréhokoli rakouského úřadu po 28. červenci 1914 a dřív nežli tato mocnost spojená nebo sdružená vstoupila do války. Výše takovýchto požadavků může býti určena rozhodčím, kterého určí pan Gustav Ador, uvolí-li se, nebo, neučiní-li tak, smíšeným rozhodčím soudem zavedeným v Oddílu VI. Na druhém místě mohou býti zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací příslušníků mocnosti spojené nebo sdružené za jejich majetek, práva a zájmová účastenství na území ostatních mocností nepřátelských, pokud tato odškodnění nebudou poskytnuta jinakým způsobem.

§ 5.

Nehledíc k ustanovením článku 249, jestliže bezprostředně před vypuknutím války některá společnost povolená ve státě spojeném nebo sdruženém měla společně se společností od ní kontrolovanou a povolenou v Rakousku právo používati známek továrních neb obchodních ve třetích státech, nebo jestliže požívala spolu s takovou společností práva ke zvláštním procesům při výrobě zboží nebo předmětů potřebných pro třetí státy, bude prvá společnost samojediná oprávněná užívati oněch známek továrních ve třetích státech s vyloučením společnosti rakouské; a společné právo k procesu výrobnímu bude vydáno této první společnosti bez ohledu na jakékoli opatření učiněné podle válečného zákonodárství v mocnářství rakousko-uherském vzhledem k této druhé společnosti nebo jejím zájmům, obchodnímu vlastnictví nebo akciím. Nicméně první společnost, bude-li za to žádáno, vydá druhé společnosti, modely dovolující pokračovati ve výrobě zboží, které se má spotřebovati v Rakousku.

§ 6.

Až do okamžiku, kdy bude provedena restituce podle článku 249, ručí Rakousko za zachování majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků mocností spojených nebo sdružených - počítaje v to společnosti a družstva, v nichž byli tito příslušníci zúčastněni -, jež byly podrobeny v Rakousku nějakému mimořádnému opatření válečnému.

§ 7.

Do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, ohlásí mocnosti spojené nebo sdružené majetek, práva a zájmová účastenství, o kterých míní používati práva uvedeného v článku 249, odstavci f).

§ 8.

Restituce uvedené v článku 249 budou vykonány na rozkaz vlády rakouské nebo úřadů, které na místě ní budou ustanoveny. Podrobné výkazy o vedení správy budou podány zúčastněným osobám úřady rakouskými na žádost, která může býti vznesena, jakmile tato smlouva nabude působnosti.

§ 9.

Až do ukončení likvidace uvedené v čl. 249, odstavci b), zůstanou majetek, práva a zájmová účastenství osob jmenovaných v témž odstavci podrobeny mimořádným opatřením válečným, která byla nebo budou o nich učiněna.

§ 10.

Do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vydá Rakousko každé mocnosti spojené nebo sdružené všechny smlouvy, osvědčení, akty a jiné právní tituly vlastnického práva, jež jsou v rukou jeho příslušníků a vztahují se k majetku, právům nebo zájmovým účastenstvím nalézajícím se na území řečené mocnosti spojené nebo sdružené, čítaje v to akcie, obligace nebo jiné cenné papíry všech společností povolených podle zákonů této mocnosti.

Rakousko podá kdykoli na žádost mocnosti spojené nebo sdružené všechny vysvětlení o majetku, právech a zájmových účastenstvích státních občanů rakouských na území této mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i o všech transakcích, které byly s řečeným majetkem, právy nebo zájmovými účastenstvími snad provedeny po 1. červenci 1914.

§ 11.

Výraz „peněžní aktiva“ zahrnuje všecky vklady nebo fondy zřízené před vypověděním války nebo po něm, jakož i všechna aktiva pocházející ze vkladů, důchodů neb užitků inkasovaných správci, sekvestry nebo jinými z úhrad bankovních nebo z jakéhokoli jiného pramene, avšak nezahrnuje peněz náležejících spojené nebo sdružené mocnosti anebo státům, provinciím neb obcím, které ji tvoří.

§ 12.

Všechna kdekoli učiněná umístění peněžních aktiv příslušníků Vysokých stran smluvních, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli kapitálově zúčastněni, osobami odpovědnými za správu nepřátelského majetku nebo majícími dozor nad takovou správou anebo na rozkaz těchto osob nebo kteréhokoli úřadu budou prohlášena za neplatná. Tato peněžní aktiva budou vyúčtována bez ohledu k oněm umístěním.

§ 13.

Do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo na žádost vznesenou kdykoliv poté, vydá Rakousko mocnostem spojeným nebo sdruženým všecky účty nebo doklady účetní, archivy, listiny a vysvětlení všeho druhu nalézající se snad na jeho území a týkající se majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků těchto mocností - počítaje v to společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni -, jež byly podrobeny mimořádným opatřením, válečným neb jakémukoli opatření disposičnímu buď na území bývalého císařství rakouského nebo v územích, která byla obsazena jím nebo jeho spojenci.

Kontroloři, dozorci, vedoucí ředitelé, správci, vnucení správci, likvidátoři a opatrovníci budou za ručení vlády rakouské osobně odpovědni za neprodlené a úplné vydání těchto účtů a listinných dokladů a za jejich přesnost.

§ 14.

Ustanovení článku 297 a této přílohy o majetku, právech a zájmových účastenstvích v nepřátelských státech a o výtěžku jejich likvidace vztahují se na dluhy, úvěry a účty, kdežto Oddíl III upravuje toliko způsoby placení.

Pro úpravu otázek uvedených v článku 249 mezi Rakouskem a mocnostmi spojenými a sdruženými, jejich koloniemi nebo protektoráty nebo kterýmkoli z britských dominií nebo Indií, o kterých nebude prohlášeno, že přijímají Oddíl III, a mezi jejich příslušníky, budou platiti ustanovení Oddílu III o měně, v které se mají díti platy, o kursu a úrocích, ačli zúčastněná vláda spojené nebo sdružené mocnosti neoznámí Rakousku do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, že se jednoho nebo několika řečených ustanovení nemá použíti.

§ 15.

Ustanovení článku 249 a této přílohy platí o vlastnictví průmyslovém, literárním a uměleckém, které jest nebo bude pojato do likvidace majetku, práv, zájmových účastenství, společností nebo podniků, provedené podle výjimečného válečného zákonodárství mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo podle podmínek článku 249, odstavce b).

Oddíl V. - Smlouvy, promlčení, rozsudky.

Článek 251

1. Smlouvy uzavřené mezi nepřáteli budou pokládány za zrušené od okamžiku, kdy se kterékoli dvě strany staly nepřáteli, vyjímajíc případ, kde jde o dluhy nebo jiné povinnosti peněžní, které vznikly tím, že bylo něco podle smlouvy vykonáno nebo placeno, a s výhradou výjimek a zvláštních pravidel platných pro jisté smlouvy nebo druhy smluv uvedených níže nebo v připojené příloze.
2. Vyňaty jsou ze zrušení ve smyslu tohoto článku smlouvy, jichž splnění bude ve všeobecném zájmu žádáno vládami mocností spojených nebo sdružených, jejichž příslušníkem jest jedna ze stran, do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.
   Způsobí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny obchodních poměrů jedné ze stran značnou újmu, může smíšený rozhodčí soud, o němž je řeč v Oddíle VI, přiřknouti poškozené straně přiměřenou náhradu.
3. Hledíc k předpisům ústavním a právním ve Spojených státech amerických, v Brasilii a Japonsku, neplatí tento článek ani článek 252 s připojenou přílohou o smlouvách uzavřených mezi příslušníky těchto států a příslušníky bývalého císařství rakouského; stejně neplatí článek 257 pro Spojené státy americké nebo jejich příslušníky.
4. Tento článek, jakož i připojená příloha neplatí pro smlouvy, jejichž strany se staly nepřáteli tím, že jedna nebo druhá bydlila v území, jehož suverenita se mění, pokud tato strana nabude na základě této smlouvy státní příslušnosti mocnosti spojené nebo sdružené, ani pro smlouvy uzavřené mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených, mezi kterými byly obchodní styky zakázány proto, že jedna ze stran byla na území některé z mocností spojených nebo sdružených, které bylo obsazeno nepřítelem.
5. O žádném ustanovení tohoto článku a připojené přílohy nelze míti za to, že by činila neplatným obchodní jednání zákonitě vykonané na základě smlouvy uzavřené mezi nepřáteli se schválením jedné z mocností válčících.

Článek 252

1. Na území Vysokých stran smluvních staví se ve vztazích mezi nepřáteli veškeré lhůty promlčecí, práva omezující nebo preklusivní lhůty procesní po dobu války, ať počaly běžeti před vypuknutím války či po něm; počnou znovu běžeti nejdříve tři měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti. Toto ustanovení platí o lhůtách k předložení kuponů úrokových anebo dividendových a o lhůtách k předložení cenných papírů vylosovaných nebo z jakéhokoli jiného důvodu splatných, pokud jde o jejich placení.
2. Byly-li následkem nevykonání nějakého aktu anebo nevyhovění formálnímu předpisu za války na území bývalého císařství rakouského provedeny úkony exekuční na újmu příslušníka některé z mocností spojených nebo sdružených, bude reklamace, podaná příslušníkem některé mocnosti spojené nebo sdružené, vznesena na smíšený rozhodčí soud stanovený v Oddíle VI, nespadá-li věc pravomoci soudu některé mocnosti spojené nebo sdružené.
3. Na žádost interesovaného příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené nalezne smíšený rozhodčí soud na znovuzřízení práv porušených úkony exekučními vzpomenutými v odstavci b), kdykoli to, hledíc k zvláštním poměrům věci, bude spravedlivo a možno.
   Bylo-li by toto znovuzřízení nespravedlivo nebo nemožno, může rozhodčí soud poskytnouti poškozené straně náhradu na vrub vlády rakouské.
4. Stala-li se smlouva mezi nepřáteli neplatnou buď tím, že jedna ze stran nesplnila nějakou podmínku smluvní, anebo tím, že použila práva smlouvou stanoveného, může se poškozená strana obrátiti o náhradu škody na smíšený rozhodčí soud. Soud bude míti v tomto případě práva stanovená v odstavci c).
5. Ustanovení předešlých odstavců tohoto článku budou platiti pro příslušníky mocností spojených a sdružených, kterým se stala újma opatřeními svrchu vzpomenutými, provedenými od úřad§ bývalé vlády rakouské v území přepadeném nebo obsazeném, nedostalo-li se těmto příslušníkům za to jiné náhrady.
6. Rakousko nahradí třetím osobám škodu, kterou utrpěly vrácením neb znovuzřízením práva, na něž nalezl smíšený soud podle ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku.
7. Co se týče skriptur obchodních, začne tříměsíční lhůta, o níž jest řeč v odstavci a), běžeti ode dne, kdy se definitivně ukončí mimořádná opatření platící o skripturách obchodních v území příslušné mocnosti.

Článek 253

V poměru mezi nepřáteli bude se míti za to, že žádná obchodní skriptura sepsaná před válkou nepozbyla platnosti jen z toho důvodu, že nebyla předložena ku přijetí nebo k placení v předepsaných lhůtách, nebo že vydatelé neb indosanti nebyli zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo že schází protest, nebo z toho důvodu, že za války nebylo vyhověno jakémukoli formálnímu předpisu.

Jestliže lhůta, v které měla obchodní skriptura býti předložena ku přijetí nebo k placení, nebo v které měli vydatel neb indosanti býti zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo v které měla býti skriptura protestována, vypršela za války, a jestliže strana, která měla předložiti nebo dáti protestovati skripturu nebo dáti zprávu o nepřijetí neb o neplacení, tak neučinila za války, bude jí od té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, povolena lhůta nejméně tří měsíců, v níž bude moci předložiti skripturu, zpraviti o nepřijetí neb o neplacení nebo dáti ji protestovati.

Článek 254

Rozsudky vynesené soudy kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené v případech, v kterých jsou tyto soudy příslušné podle této smlouvy, budou uznány v Rakousku za pravomocné a budou vykonány, aniž bude potřebí opatřovati je doložkou vykonatelnosti.

Jestliže byl v jakémkoli sporu za války proti příslušníku mocností spojených nebo sdružených nebo proti společnosti neb družstvu, v nichž byl některý z těchto příslušníků zúčastněn, od soudu bývalého císařství rakouského vynesen rozsudek nebo nařízen exekuční výkon v některé instanci, v které se onen příslušník nebo společnost nebo družstvo nemohli hájiti, bude moci příslušník mocnosti spojené nebo sdružené, jemuž se takto stala újma, dostati náhradu, která bude určena smíšeným rozhodčím soudem ustanoveným v Oddíle VI.

K žalobě příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora vzpomenutá na rozkaz smíšeného rozhodčího soudu, kde to bude možno, býti dána tím způsobem, že se strany znovu uvedou ve stav, v němž byly před rozsudkem vyneseným od rakouského soudu.

Náhradu shora vzpomenutou mohou před smíšeným rozhodčím soudem dostati rovněž příslušníci mocností spojených nebo sdružených, kterým se stala újma soudními rozhodnutími v územích přepadených neb obsazených, jestliže nebyli odškodněni jinak.

Článek 255

Ve smyslu Oddílu III, IV, V a VI znamená výraz „za války“ pro každou mocnost spojenou nebo sdruženou období od okamžiku, kdy nastal válečný stav mezi bývalou říší rakousko-uherskou a touto mocností, až do doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Příloha.

I. Obecná ustanovení.

§ 1.

Ve smyslu článku 251, 252 a 253 pokládají se smluvní strany za nepřátelské, byl-li obchod mezi nimi zakázán nebo stal-li se jinak nezákonným podle zákonů, nařízení nebo předpisů, kterým byla jedna z těchto stran podrobena, a to buď ode dne, kdy tento obchod byl zakázán, nebo ode dne, kdy se stal nezákonným jakýmkoli jiným způsobem.

§ 2.

Následující druhy smluv jsou vyňaty ze zrušení, o kterém je řeč v článku 251, a zůstávají v působnosti bez újmy práv uvedených v článku 249, odstavec b), Oddílu IV, a s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů vydaných za války mocnostmi spojenými nebo sdruženými, jakož i ustanovení smluvních:

1. smlouvy, jejichž předmětem je převod statků, majetku, věcí movitých neb nemovitých, jestliže vlastnictví bylo převedeno nebo předmět vydán před tím, nežli se strany staly nepřáteli;
2. pachty, nájmy a smlouvy o budoucím nájmu;
3. smlouvy o zástavu nemovitou, movitou a právo retenční;
4. koncese na doly, důlní jámy, lomy a ložiska;
5. smlouvy mezi osobami soukromými a státy, zeměmi, obcemi nebo jinými obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly, a koncese udělené řečenými státy, zeměmi, obcemi nebo jinými obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly.

§ 3.

Jsou-li ustanovení některé smlouvy zrušena z části podle článku 251, a lze-li odloučení provésti, zůstanou ostatní ustanovení této smlouvy v platnosti a výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů vzpomenutých shora v paragrafu 2. Nelze-li odloučení provésti, bude se míti za to, že smlouva byla zrušena v celku.

II. Zvláštní předpisy o určitých druzích smluv.

Smlouvy na bursách cenných papírů a zboží.

§ 4.

1. Pravidla vydaná za války uznanými bursami na cenné papíry nebo na zboží a stanovící likvidaci obchodů bursovních, uzavřených před válkou nepřátelským jednotlivcem, potvrzují se Vysokými stranami smluvními, rovněž i opatření k provedení těchto pravidel, s výhradou:
   1. že bylo výslovně řečeno, že obchod bude podléhati pravidlům řečených burs,
   2. že tato pravidla byla všeobecně závazná,
   3. že podmínky likvidace byly slušné a přiměřené.
2. Předchozí odstavec se nevztahuje na opatření učiněná za okupace na bursách v krajích, které byly obsazeny nepřítelem.
3. Likvidace termínových obchodů s bavlnou uzavřených ke dni 31. července 1914 podle rozhodnutí svazu bavlnářského v Liverpoolu se potvrzuje.

Zástava.

§ 5.

Prodej zástavy zřízené k zaručení dluhu nepřítelova bude se v případě nezaplacení pokládati za platný, třeba že vlastník nemohl býti zpraven, jestliže věřitel jednal bezelstně a s náležitou péčí a opatrností; v tom případě nebude moci vlastník vznésti nijakého nároku pro prodej zástavy.

Toto ustanovení se nevztahuje na prodeje zástav vykonané nepřítelem za okupace v krajinách, do kterých nepřítel vpadl nebo jež obsadil.

Obchodní skriptury.

§ 6.

Pokud se týče mocností, které přijaly Oddíl III a připojenou k němu přílohu, budou peněžní závazky trvající mezi nepřáteli a plynoucí z vydání obchodních skriptur vyrovnány podle řečené přílohy prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, jež vstoupí v práva majetníka, pokud jde o různé opravné prostředky, které jsou majetníku přístupny.

§ 7.

Jestliže se některá osoba buď před válkou nebo za války zavázala zaplatiti obchodní skripturu následkem závazku, jejž k ní přejala jiná osoba, která se stala později nepřátelskou, bude tato osoba nucena přes zahájení nepřátelství ručiti oné za následky svého závazku.

III. Pojišťovací smlouvy.

§ 8.

Pojišťovací smlouvy, které uzavřela jedna osoba s druhou, jež se stala později nepřátelskou, budou upraveny podle následujících paragrafů.

Pojištění proti požáru.

§ 9.

Smlouvy o pojištění proti požáru týkající se majetku, které uzavřela osoba mající zájmy na tomto majetku s osobou, jež se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené zahájením nepřátelství nebo následkem toho, že se osoba stala nepřátelskou, nebo že jedna ze stran nesplnila některého smluvního závazku za války nebo ve lhůtě tří měsíců po válce, nýbrž budou zrušeny dnem, kdy roční premie po prvé dospěje splatnosti po vypršení tříměsíční lhůty po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti.

Provede se vyrovnání nezaplacených prémií, jež dospěly splatnosti za války, nebo nároků za škody vzešlé za války.

§ 10.

Jestliže pojištění požární uzavřené před válkou bylo správním nebo zákonodárným aktem za války převedeno s původního pojistitele na pojistitele jiného, bude převod uznán a o ručení původního pojistitele bude se míti za to, že přestalo dnem převodu. Původní pojistitel bude však oprávněn k tomu, aby se mu na jeho žádost dostalo úplné informace o podmínkách převodu, a bude-li patrno, že tyto podmínky nebyly přiměřené, budou změněny tak dalece, pokud je nutno, aby se staly přiměřenými.

Nad to bude míti pojistník v dohodě s původním pojistitelem právo, aby byla smlouva převedena na původního pojistitele, počínajíc dnem žádosti.

Pojištění na život.

§ 11.

Pojišťovací smlouvy na život uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené prohlášením války nebo tím, že se osoba stala nepřátelskou.

Každá částka, která se stala splatnou za války za podmínek smlouvy, jež se podle předchozího odstavce nepokládá za zrušenou, bude vymahatelná po válce. Tato částka se zvýší o 5%ní roční úroky od dospělosti až do dne splacení.

Jestliže smlouva za války propadla pro neplacení prémií nebo stala-li se bezúčinnou pro nesplnění smluvních podmínek, budou pojištěnec nebo jeho zástupci nebo právní nástupci míti právo kdykoli ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádati od pojistitele hodnotu, kterou měla pojistka v den svého propadnutí nebo zrušení.

Když smlouva propadla za války proto, že nebyly následkem válečných opatření placeny premie, mají pojištěnec nebo jeho zástupci nebo právní nástupci právo do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy tato mírová smlouva nabude působnosti, obnoviti platnost smlouvy tím, že zaplatí prémie případně dospělé s 5%ním ročním úrokem.

§ 12.

Jestliže byly pojišťovací smlouvy na život uzavřeny pobočkou některé pojišťovací společnosti zřízenou ve státě, který se později stal nepřátelským, bude se tato smlouva, nebude-li obsaženo ustanovení opačné ve smlouvě samé, říditi místními zákony, avšak pojistitel bude směti požadovati na pojištěnci nebo jeho zástupcích vrácení částek zaplacených k upokojení požadavků vznesených nebo uložených následkem opatření válečných proti podmínkám smlouvy samé a proti zákonům a státním smlouvám platným v době, kdy pojišťovací smlouva byla uzavřena.

§ 13.

Ve všech případech, kde podle zákona platného pro smlouvu zůstane pojistitel přes to, že premie nejsou zaplaceny, zavázán smlouvou až do té doby, kdy se dá pojištěnci zpráva, že smlouva došla, bude míti právo, jestliže mu bylo válkou znemožněno tuto zprávu podati, vymáhati od pojištěnce nezaplacené premie zvýšené o 5% roční úrok.

§ 14.

Pro použití odstavců 11 - 13 budou se za pojišťovací smlouvy na život pokládati pojišťovací smlouvy, které se, pokud jde o výpočet vzájemných závazků mezi dvěma stranami, zakládají na pravděpodobnostech lidského života, kombinovaných s úrokovou mírou.

Pojištění námořní.

§ 15.

Smlouvy o pojištění námořním, počítajíc v to pojistky na čas a pojistky cestovní, uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se později stala nepřátelskou, budou se pokládati za zrušené tím okamžikem, kdy se tato osoba stala nepřátelskou, vyjímajíc případy, že risiko, o němž je řeč ve smlouvě, počalo běžeti před tímto okamžikem.

Nepočalo-li risiko běžeti, bude možno částky zaplacené jako prémie neb jinak vymáhati na pojistiteli.

Počalo-li risiko běžeti, bude se smlouva pokládati za platnou přes to, že se strana stala nepřátelskou, a zaplacení částek dlužných podle podmínek smlouvy buď jako prémie nebo jako škody bude vymahatelné, až tato smlouva nabude působnosti.

Jestliže byla uzavřena dohoda o placení úroku z částek, jež byly dluhovány před válkou příslušníkům nebo příslušníky států válčících a byly vymoženy po válce, poběží tento úrok v případě ztrát vymahatelných podle pojišťovacích smluv námořních od té chvíle, kdy vypršela lhůta jednoroční ode dne těchto ztrát.

§ 16.

Žádná smlouva o námořním pojištění s pojistníkem, jenž se později stal nepřítelem, nesmí se vykládati tak, že by kryla škody způsobené válečnými činy mocností, jejímž příslušníkem je pojistitel, nebo válečnými činy států spojených nebo sdružených s touto mocností.

§ 17.

Prokáže-li se, že některá osoba, která před válkou uzavřela smlouvu o námořním pojištění s pojistitelem, jenž se později stal nepřítelem, uzavřela po zahájení nepřátelství novou smlouvu kryjící totéž risiko s pojistitelem nikoli nepřátelským, bude se míti za to, že nová smlouva nahradila původní smlouvu dnem, kdy byla uzavřena, a dospělé prémie budou upraveny na tom základě, že původní pojistitel bude zavázán smlouvou jen do okamžiku, kdy byla uzavřena smlouva nová.

Jiná pojištění.

§ 18.

S jinými pojišťovacími smlouvami uzavřenými před válkou mezi pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nežli smlouvami, o nichž jest řeč v paragrafech 9 až 17, naloží se ve všech směrech stejným způsobem, jako by se naložilo podle řečených článků se smlouvami o požárním pojištění mezi týmiž stranami.

Zajišťovací smlouvy.

§ 19.

Všechny zajišťovací smlouvy uzavřené s osobou, jež se stala nepřátelskou, budou se pokládati za zrušeny tím, že se tato osoba stala nepřátelskou, avšak v případě risika v pojištění životním nebo námořním, jež počalo běžeti před válkou, bez újmy práva vymáhati po válce zaplacení částek dlužných vzhledem na tato risika.

Jestliže se však zajištěnci stalo následkem vpádu nemožným nalézti jiného zajistitele, potrvá smlouva v platnosti až do vypršení lhůty tříměsíční po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Bude-li některá smlouva zajišťovací zrušena podle tohoto článku, provede se vyúčtování mezi stranami, pokud se týče i prémií zaplacených a splatných, i závazků za ztráty utrpěné vzhledem na risika v pojištění životním neb námořním, jež počala běžeti před válkou. V případě jiných risik nežli těch, která jsou uvedena v paragrafech 11 až 17, upraví se účty ke dni, kterého se strany staly nepřátelskými, bez ohledu na nároky za ztráty utrpěné po tomto dnu.

§ 20.

Ustanovení předchozího paragrafu vztahují se také na ta zajištění trvající v den, kdy se strany staly nepřátelskými, která zajišťují zvláštní risika přejatá pojistitelem v pojišťovací smlouvě stran jakéhokoli jiného risika než risika života a risika námořního.

§ 21.

Zajištění pojišťovací smlouvy na život, jež bylo uzavřeno zvláštní smlouvou a nebylo zahrnuto ve všeobecné smlouvě zajišťovací, zůstane v platnosti.

§ 22.

Bylo-li před válkou uskutečněno zajištění smlouvy v pojištění námořním, zůstane postup risika postoupeného zajistiteli v platnosti, jestliže toto risiko počalo běžeti před zahájením nepřátelství, a smlouva zůstane platná přes zahájení nepřátelství; částky dlužné podle smlouvy zajišťovací jak stran prémií, tak stran ztrát, budou vymahatelné po válce.

§ 23.

Ustanovení paragrafu 16 a 17 a poslední odstavec paragrafu 15 budou se vztahovati na smlouvy zajišťující risika námořní.

Oddíl VI. - Smíšený rozhodčí soud.

Článek 256

1. Ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude zřízen smíšený rozhodčí soud mezi každou z mocností spojených nebo sdružených na straně jedné a Rakouskem na straně druhé. Každý z těchto soudů bude složen ze tří členů. Každá ze zúčastněných vlád bude jmenovati jednoho z těchto členů. Předseda bude pak zvolen po dohodě mezi oběma zúčastněnými vládami.
   Nebylo-li by možno dosíci o tom dohody, budou předseda soudu a dvě jiné osoby jako jeho náhradníci pro případ potřeby zvoleni Radou Společnosti národů nebo, nežli bude tato Rada ustavena, panem Gustavem Adorem, svolí-li k tomu. Osoby tyto mají býti příslušníky mocností, které zůstaly za války neutrální.
   Jestliže se některá vláda nepostará při uprázdnění místa způsobem shora vytčeným do měsíce o člena soudu, bude člen soudu vybrán protivnou vládou z obou osob shora vzpomenutých, vyjímajíc předsedu.
   Rozhodnutí většiny členů bude rozhodnutím soudu.
2. Smíšené rozhodčí soudy zřízené podle odstavce a) budou rozhodovati o sporech spadajících do jejich příslušnosti podle Oddílu III, IV, V a VII.
   Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv uzavřených dříve, než nabyla působnosti tato smlouva mezi příslušníky mocností spojených a sdružených a příslušníky rakouskými, vyřizovány smíšeným rozhodčím soudem; vyjímají se však spory, které podle zákonů mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost státních soudů těchto mocností. V tomto případě budou tyto spory vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené bude však nicméně moci záležitost vznésti na smíšený rozhodčí soud, nebrání-li tomu zákony jeho státu.
3. Bude-li to odůvodňovati počet sporů, budou moci býti ustanoveni další členové, aby smíšený rozhodčí soud se mohl rozděliti v několik oddělení. Každé z těchto oddělení bude složeno, jak shora udáno.
4. Každý rozhodčí soud stanoví sám svůj jednací řád, pokud není upraven ustanoveními v příloze k tomuto článku. Bude míti právo určiti peníz nákladů a výloh procesních, jež má nésti strana prohrávající.
5. Každá vláda bude hraditi plat člena smíšeného rozhodčího soudu, jejž jmenuje, i každého zmocněnce, jejž určí, aby ji zastupoval před soudem. Plat předsedův bude vyměřen zvláštní dohodou zúčastněných vlád a tento plat, jehož i společná vydání každého soudu ponesou tyto dvě vlády na polovic.
6. Vysoké smluvní strany se zavazují, že jejich soudy a úřady poskytnou smíšeným rozhodčím soudům přímo jakoukoli možnou právní pomoc, zejména při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů.
7. Vysoké strany smluvní se shodují v tom, že budou rozhodnutí smíšeného rozhodčího soudu pokládati za konečná a učiní je závaznými pro své příslušníky.

Příloha.

§ 1.

Jestliže některý člen soudu zemře nebo se vzdá úřadu, nebo jestliže bude některému členu soudu z jakéhokoli důvodu nemožno zastávati svůj úřad, bude postup, podle kterého se dělo jmenování, zachován i při ustanovení jeho náhradníka.

§ 2.

Soud se přidrží ve svém řízení pravidel shodujících se se spravedlností a slušností. Rozhodne o pořadu a lhůtách, v kterých má každá strana podati své návrhy, a upraví formality potřebné k vedení důkazů.

§ 3.

Právní zástupci a rádcové obou stran budou míti právo přednésti soudu ústně i písemně důvody na podporu neb obhájení své pře.

§ 4.

Soud uschová spisy o sporných otázkách a případech jemu předložených a o příslušném řízení s udáním dat.

§ 5.

Každá ze zúčastněných mocností může jmenovati tajemníka. Tito tajemníci budou skládati smíšený úřad tajemnický při soudu a budou podřízeni jeho rozkazům. Soud smí jmenovati a užívati jednoho neb několika funkcionářů, jichž bude potřebí, aby mu pomáhali při plnění jeho úkolů.

§ 6.

Soud bude rozhodovati o všech sporných otázkách a věcech naň vznesených podle důkazů, svědectví a informací, jež opatří zúčastněné strany.

§ 7.

Vysoké strany smluvní se zavazují poskytnouti soudu všechnu pomoc a vysvětlení, kterých potřebuje, aby provedl svá šetření.

§ 8.

Nedojde-li k jinaké dohodě, bude se řízení konati v jazyku anglickém, francouzském, italském nebo japonském podle toho, jak rozhodne mocnost spojená nebo sdružená, o kterou jde.

§ 9.

Místo a čas zasedání každého soudu určí předseda soudu.

Článek 257

Jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci uvedené v Oddílech III, IV, V nebo VII, a jestliže se rozsudek takový nebude shodovati s ustanoveními řečených Oddílů, bude míti strana, která tím utrpí újmu, právo na náhradu, jež bude určena smíšených rozhodčím soudem. Na žádost příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora uvedená býti dána, možno-li, smíšeným rozhodčím soudem tak, že strany budou uvedeny v právní stav, v jakém byly, nežli byl vynesen rozsudek soudem bývalého císařství rakouského.

Oddíl VII. - Vlastnictví průmyslové.

Článek 258

S výhradou ustanovení této smlouvy budou práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, jak je toto vlastnictví vymezeno mezinárodními úmluvami pařížskou a bernskou, vzpomenutými v článcích 237 a 239, znovuzřízena neb obnovena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v územích Vysokých smluvních stran ve prospěch osob, které byly jejich nositeli v okamžiku, kdy začal stav válečný, anebo jejich právních nástupců. Rovněž i práva, jež, nebýti války, by byla mohla býti získána za války na základě podané žádosti za ochranu vlastnictví průmyslového nebo na základě uveřejnění díla literárního nebo uměleckého, budou uznána a vyhrazena ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, ve prospěch osob, jež by byly měly k tomu právní titul.

Avšak právní jednání předsevzatá na základě zvláštních opatření, která snad byla zavedena za války vrchností zákonodárnou, výkonnou neb správní některé mocnosti spojené nebo sdružené, pokud jde o práva příslušníků bývalého císařství rakouského ve věcech vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, zůstanou v platnosti a zachovají všechny své účinky.

Ani Rakousko nebo jeho příslušníci, ani příslušníci bývalého císařství rakouského, ani nikdo jiný jejich jménem nebudou moci činiti právních nároků ani vznášeti žaloby z toho důvodu, že vláda mocnosti spojené nebo sdružené neb kterákoliv osoba na účet této vlády neb s jejím svolením těžily po dobu války z práv ve věcech vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, ani z důvodu prodeje, nabízení neb používání výrobků, přístrojů, zboží nebo předmětů jakéhokoli druhu, na něž se tato práva vztahovala.

Jestliže zákonodárství některé mocnosti spojené neb sdružené, které bylo v působnosti v době podpisu této smlouvy, nestanovilo nic jiného, naloží se s částkami dlužnými neb zaplacenými, pokud jde o majetek osob jmenovaných v článku 249 b), na základě právních jednání neb operací, uskutečněných v důsledku zvláštních opatření uvedených v odstavci druhém tohoto článku, stejně jako s ostatními pohledávkami těchto osob podle předpisů této smlouvy; na částky, jež vyplynuly ze zvláštních opatření učiněných vládou bývalého císařství rakouského ve věci práv z průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví příslušníků mocností spojených neb sdružených, bude se hleděti jako na jiné dluhy příslušníků rakouských a naloží se s nimi jako s jinými dluhy.

Každá z mocností spojených nebo sdružených vyhrazuje si volnost omeziti, podmínkami vázati nebo ztenčiti práva z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého (vyjímajíc ochranné známky tovární neb obchodní), získaná před válkou a za války, nebo jež budou získána později podle jejího zákonodárství příslušníky rakouskými, ať tím, že bude poskytovati licence na jejich zužitkování, ať tím, že bude poskytovati licence na jejich zužitkování, ať tím, že si vyhradí dozor nad tímto zužitkováním, ať jiným způsobem, a to do té míry, jakou bude pokládati za nutnou pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném nebo k tomu cíli, aby zabezpečila to, by Rakousko slušně nakládalo s právy z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která na území rakouském drží její příslušníci, aneb aby měla záruku na úplné splnění všech závazků, jež podle této smlouvy Rakousko vzalo na sebe. Pokud jde o práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která budou získána po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude se směti volnosti svrchu vyhrazené mocnostem spojeným a sdruženým používati jen tehdy, mohla-li by ona omezení, podmínky nebo ztenčení býti pokládána za nutná pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném.

Jestliže by mocnosti spojené nebo sdružené použily předcházejících ustanovení, budou přiznány přiměřené náhrady nebo odškodné, s nimiž se naloží stejně, jako se má po rozumu této smlouvy naložiti s ostatními částkami dlužnými příslušníkům rakouským.

Každá z mocností spojených nebo sdružených si vyhrazuje právo pokládati za neplatný a bezúčinný jakýkoli úplný nebo částečný postup a jakékoli vyhrazení práv z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého, ke kterým snad došlo po 28. červenci 1914 aneb ke kterým snad dojde příště, a kterými by se ztížilo provedení předpisů tohoto článku.

Ustanovení tohoto článku nelze užíti, pokud jde o práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, příslušející společnostem nebo podnikům, jež byly mocnostmi spojenými nebo sdruženými likvidovány podle výjimečného zákonodárství válečného anebo s nimiž se tak stane podle článku 249, odstavec b).

Článek 259

Lhůta nejméně roční ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude povolena příslušníkům každé z Vysokých smluvních stran, aby bez příplatku a jakýchkoli pokut provedli úkon, splnili formalitu, zaplatili poplatek a vůbec dosáhli jakýmkoli závazkům předepsaným zákony a nařízeními jednoho každého státu k tomu cíli, aby zachovali neb dostali práva z vlastnictví průmyslového, získaná již před28. červencem 1914 nebo která, nebýti války, by byla mohla býti získána po tomto dni na základě žádosti podané před válkou nebo za války, jakož i k tomu cíli, aby vznesli odpor proti takovýmto právům. Tento článek nemůže poskytnouti práva na obnovu řízení zakročovacího ve Spojených státech amerických, bylo-li již provedeno závěrečné líčení.

Práva z vlastnictví průmyslového, která snad propadla následkem toho, že nebyl proveden některý úkon nebo formalita neb že nebyl zaplacen poplatek, znovu oživnou. Pokud se však týká patentů a vzorků, bude moci každá mocnost spojená nebo sdružená učiniti opatření, která uzná podle zásad slušnosti za nutná, aby obhájila práva osob třetích, které snad těžily z patentů nebo vzorků, nebo jich používaly po dobu, kdy byly zbaveny platnosti. Mimo to patenty a vzorky náležející příslušníkům rakouským, které nabudou takto opět platnosti, zůstanou, pokud se týká udělených licencí, podřízeny předpisům, které by byly platily za války, jakož i všem ustanovením této smlouvy.

Období mezi 28. červencem 1914 a dnem, kdy nabude působnosti tato smlouva, nebude započítáno do lhůty stanovené pro zužitkování patentu nebo pro užívání ochranných známek továrních neb obchodních neb užívání vzorků, a platí mimo to, že žádný patent, ochranná známka průmyslová neb obchodní nebo vzorek, který požíval ochrany dne 28. července 1914, nemůže dříve, než uplynula dvě léta ode dne, kdy nabyla působnosti tato smlouva, býti prohlášen za propadlý nebo zrušený jen z toho důvodu, že nebylo z něho těženo nebo ho nebylo používáno.

Článek 260

Prioritní lhůty stanovené článkem 4 mezinárodní úmluvy pařížské ze dne 20. března 1883, revidované ve Washingtonu v r. 1911, nebo kteroukoli jinou platnou úmluvou neb zákonem pro podání neb registrování žádostí za patenty jakéhokoli druhu a pro podávání neb registrování ochranných známek továrních neb obchodních, vzorků a modelů, když tyto lhůty dne 28. července 1914 ještě nevypršely, jakož i lhůty, jež počaly běžeti za války aneb jež by, nebýti války, byly mohly počíti běžeti, budou prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve prospěch všech příslušníků ostatních Vysokých smluvních stran až do doby, kdy kdy tato smlouva nabude působnosti.

Tato prodloužení lhůty však nebude na újmu právům kterékoli Vysoké smluvní strany aneb kterékoli osoby, jež by v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti, byla bezelstně v držbě práv z vlastnictví průmyslového odporujících právům, o něž někdo žádá dovolávaje se prioritní lhůty. Tyto mocnosti aneb osoby zůstanou v požívání svých práv, ať jich užívají osobně či skrze zástupce neb držitele licencí, kterým je postoupily dříve, než tato smlouva nabyla působnosti, a nebudou moci v této věci žádným způsobem býti znepokojovány nebo stíhány jako padělatelé.

Článek 261

Příslušníci bývalého císařství rakouského neb osoby sídlící nebo vykonávající svou živnost na územích bývalého císařství rakouského se strany jedné a příslušníci mocností spojených nebo sdružených neb osoby sídlící nebo živnost svou vykonávající na území těchto mocností se strany druhé, ani osoby třetí, jimž tyto osoby postoupili svá práva za války, nebudou moci podati žalobu ani uplatňovati žádný nárok, odvolávajíce se na skutečnosti, jež se udály na území druhé strany, mezi dnem, kdy nastal stav válečný, a dnem, kdy tato smlouva nabyla působnosti, a o nichž by se mohlo míti za to, že porušují práva z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která existovala v kterýkoli okamžik za války nebo která budou obnovena hledíc k článkům 259 a 260 svrchu uvedeným.

Rovněž nebude v žádnou dobu přípustná žaloba se strany týchž osob pro porušení práv z vlastnictví průmyslového neb uměleckého, odvolávající se na to, že byly prodávány neb nabízeny po jeden rok od podpisu této smlouvy na území mocností spojených neb sdružených na straně jedné neb na území Rakouska na straně druhé produkty neb výrobky vyrobené aneb literární neb umělecká díla uveřejněná v době mezi dnem, kdy nastal stav válečný, a dnem podpisu této smlouvy, nebo odvolávající se na to, že tyto věci byly někým získány, že z nich bylo těženo nebo jich používáno, při čemž se však rozumí, že toto ustanovení nebude platiti, jestliže držitelé těchto práv měli bydliště anebo průmyslové neb obchodní závody v územích, jež za války byla obsazena armádami rakousko-uherskými.

Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými se strany jedné a Rakouskem se strany druhé.

Článek 262

Licenční smlouvy týkající se těžení z vlastnictví průmyslového nebo smlouvy o reprodukování děl literárních nebo uměleckých, které byly uzavřeny dříve, než nastal stav válečný, mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených nebo osobami sídlícími na území těchto mocností nebo vykonávajícími tam svou živnost se strany jedné a příslušníky bývalého císařství rakouského se strany druhé, budou pokládány za rozvázané ode dne, kdy nastal stav válečný mezi bývalým mocnářstvím rakousko-uherským a mocností spojenou nebo sdruženou. Původní oprávněný ze smlouvy tohoto druhu bude však v každém případě míti právo, aby do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádal od vlastníka těchto práv udělení nové licence, jejíž podmínky, nedohodnou-li se strany mezi sebou, budou stanoveny příslušným v tomto směru soudem té země, podle jejíhož zákonodárství ona práva byla získána, vyjímajíc případ, že se licence dosáhlo na základě práv získaných podle zákonodárství bývalého císařství rakouského; v tomto případě budou podmínky ustanoveny smíšeným rozhodčím soudem, o němž mluví Oddíl VI této smlouvy. Soud může po případě zároveň určiti náhradu, kterou pokládá za oprávněnou vzhledem na užívání těchto práv po dobu války.

Licence vztahující se na práva průmyslová, literární nebo umělecká, které byly vyhrazeny podle zvláštního zákonodárství válečného některé mocnosti spojené nebo sdružené, nebudou dotčeny tím, že byla prodloužena licence, která existovala před válkou. Tyto licence zůstanou v platnosti neomezeně, a byla-li takováto licence udělena původnímu oprávněnému z licenční smlouvy uzavřené před válkou, bude se míti za to, že nastoupila na její místo.

Byly-li vzhledem k vlastnictví osob uvedených v článku 249 b) za války placeny nějaké částky podle nějaké smlouvy neb licence smluvené před válkou o těžení z vlastnictví průmyslového nebo o rozmnožování nebo provozování děl literárních, dramatických neb uměleckých, naloží se s těmito částkami stejně jako s ostatními dluhy nebo pohledávkami řečených osob ve shodě s touto smlouvou.

Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými se strany jedné a Rakouskem se strany druhé.

Oddíl VIII. - Zvláštní ustanovení o územích postoupených.

Článek 263

Z fysických a právnických osob, které byly dříve příslušníky bývalého císařství rakouského, počítajíc v to příslušníky Bosny a Hercegoviny, označují se v těchto ustanoveních ti, kdo podle této smlouvy nabývají státního občanství některé mocnosti spojené nebo sdružené ipso facto, výrazem „příslušníci bývalého císařství rakouského“; ostatní označují se výrazem „příslušníci rakouští“.

Článek 264

Obyvatelé území převedených podle této smlouvy podrží přes tento převod a změnu státního občanství, která z něho vyplyne v Rakousku plné a neobmezené požívání všech práv z průmyslového, literárního a uměleckého vlastnictví, která jim náležela v době řečeného převodu podle zákonů tehdy platných.

Článek 265

Otázky týkající se příslušníků bývalého císařství rakouského a příslušníků rakouských, jejich práv, privilegií a majetku, o kterých by nebyla zmínka ani v této smlouvě, ani ve smlouvě, která má upraviti určité neodkladné vztahy mezi státy, na které byla převedena území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, budou učiněny předmětem zvláštních úmluv mezi státy, o které jde, počítajíc v to Rakousko. Při tom se rozumí, že tyto úmluvy nebudou v nižádném případě odporovati ustanovením této smlouvy.

K tomu cíli je smluveno, že se do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude konati schůze delegátů zúčastněných mocností.

Článek 266

Vláda rakouská vrátí příslušníkům bývalého císařství rakouského bez odkladu držbu jejich statků, práv a zájmových účastenství ležících na území rakouském.

Peníz dávek a daní z majetku, které byly zavedeny neb zvýšeny po 3. listopadu 1918 a postihují majetek, práva nebo zájmová účastenství příslušníků bývalého císařství rakouského nebo které by mohly býti zavedeny neb zvýšeny až do navrácení předepsaného touto smlouvou neb, jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství, jež nebyly podrobeny mimořádným opatřením válečným, až do uplynutí tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude vrácen oprávněným.

Navrácený majetek, práva a zájmová účastenství nebudou podrobeny nižádné dávce, uložené na kterékoli jiné jmění nebo kterýkoli jiný podnik téže osoby, od okamžiku, kdy bude tento majetek odvezen z Rakouska nebo kdy provozování takového podniku tam přestane.

Jestliže jakékoli daně byly předem zaplaceny z majetku práv a zájmových účastenství vzatých z Rakouska, bude oprávněným vrácen za celou dobu následující po tom, co majetek, práva a zájmová účastenství byly vzaty jinam.

Ustanovení článku 248 d) a 271 této smlouvy o měně, v jaké jest platiti, a o kursu užije se v příslušných případech o placení pohledávek, o kterých mluví odstavec 1. tohoto článku.

Odkazy, dary, stipendia a nadání všech druhů, založené neb zřízené v bývalém mocnářství rakousko-uherském a určené příslušníkům bývalého císařství rakouského, budou Rakouskem, pokud jsou tato nadání na jeho území, dány k disposici té mocnosti spojené nebo sdružené, jejímiž příslušníky ty osoby nyní jsou, a to v takovém stavu, v jakém byly dne 28. července 1914, přihlížejíc k platům, jež byly k účelům nadací řádně vykonány.

Článek 267

Majetek, práva a zájmová účastenství rakouských příslušníků nebo společností podřízených jejich dozoru, ležící na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebudou přes ustanovení článku 249 a přílohy k Oddílu IV podrobeny záboru ani likvidaci podle těchto ustanovení.

Tento majetek, práva a zájmová účastenství budou vráceny oprávněným, jsouce zproštěny všech opatření toho druhu nebo jakéhokoli jiného opatření, učiněného o nakládání, vnucené správě nebo sekvestraci od 3. listopadu 1918 až do té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti. Budou vráceny ve stavu, v jakém byly, když se stala opatření, o která jde.

Mezi statky, práva a zájmová účastenství zde vzpomenutá nenáleží majetek, o kterém jedná článek 208 Části IX (Klausule finanční).

Tento článek se nikterak nedotýká ustanovení přílohy III k prvému Oddílu Části VIII (Náhrada škod) o vlastnictví rakouských příslušníků k lodím a člunům.

Článek 268

Všechny smlouvy o prodeji zboží, které se má dodati po moři, pokud byly sjednány před 1. lednem 1917 mezi příslušníky bývalého císařství rakouského se strany jedné a správami bývalého mocnářství rakousko-uherského, Rakouska, Bosny a Hercegoviny nebo příslušníky rakouskými se strany druhé, se zrušují, leda by šlo o dluhy a jiné peněžní závazky, které vznikly tím, že bylo něco podle smlouvy té vykonáno nebo placeno. Všechny ostatní smlouvy sjednané mezi týmiž stranami před 1. listopadem 1918 a toho dne ještě platné zůstanou nedotčeny.

Článek 269

O promlčení, preklusi a propadnutí práv platí v územích postoupených ustanovení článků 252 a 253, při čemž ovšem výraz „začátek války“ bude nahrazen výrazem „den, který určí správním opatřením každá mocnost spojená a sdružená jako den, jímž počínajíc vztahy mezi stranami smluvními staly se ve skutečnosti nebo po právu nemožnými“, a výraz „doba války“ ovšem bude nahrazen výrazem „doba mezi dnem právě řečeným a dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti“.

Článek 270

Rakousko se zavazuje, že nižádným způsobem nebude překážeti, aby majetek, práva a zájmová účastenství náležející některé společnosti zřízené podle zákonů bývalého mocnářství rakousko-uherského, v které jsou zúčastněni příslušníci států spojených nebo sdružených, byly přeneseny na jinou společnost zřízenou podle zákonů kterékoli jiné mocnosti, že usnadní všechna opatření nutná k provedení tohoto převodu a že poskytne všechnu pomoc, která by na něm byla žádána, aby příslušníkům států spojených nebo sdružených nebo společnostem, v nichž jsou zúčastněny, mohly býti vráceny jejich majetek, práva a zájmová účastenství v Rakousku nebo v převedených územích.

Článek 271

Oddíl III mimo článek 248 d) neplatí o dluzích sjednaných mezi příslušníky rakouskými a příslušníky bývalého císařství rakouského.

S výhradou zvláštních ustanovení, uvedených v článku 248 d) pro státy nově vzniklé, budou dluhy, o kterých se zmiňuje 1: odstavec tohoto článku, placeny v měně, která je zákonitá v době placení ve státě, jehož příslušníkem se stal příslušník bývalého císařství rakouského. Kursem, kterého jest při řečeném vypořádání užití, bude průměrný kurs znamenaný na burse ženevské v posledních dvou měsících před 1. listopadem 1918.

Článek 272

Pojišťovací společnosti, které měli hlavní sídlo obchodní v územích, která byla dříve součástí bývalého mocnářství rakousko-uherského, budou míti právo provozovati své obchody v území rakouském po deset let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a změna jejich příslušnosti nedotkne se nikterak jejich právního postavení, jehož dosud požívaly.

Po dobu shora naznačenou nesmí Rakousko obchody těchto společností postihnouti žádnými vyššími dávkami nebo poplatky, než jakými jsou postiženy obchody společnosti domácí. Jejich vlastnictví nesmí se dotknouti žádné opatření, které by nepostihovalo zároveň majetku, práv nebo zájmových účastenství pojišťovacích společností domácích. Kdyby se taková opatření stala, bude zaplaceno přiměřené odškodnění.

Tato ustanovení platí jen potud, pokud rakouským společnostem pojišťovacím, které dříve provozovaly své obchody v převedených územích, bude navzájem dovoleno požívati téhož práva, aby provozovaly své obchody v řečených územích, i kdyby jejich hlavní sídlo bylo mimo tato území.

Až uplyne shora řečených deset let, budou se pojišťovací společnosti výše jmenované, které příslušejí do některé mocnosti spojené a sdružené, spravovati článkem 228 této Části této smlouvy.

Článek 273

Rozvrh majetku náležejícího kolektivním útvarům nebo veřejným osobám právnickým, působícím v územích rozdělených touto smlouvou, bude upraven zvláštními úmluvami.

Článek 274

Státy, kterým bylo postoupeno území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, uznají práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého, která platí na těchto územích v době, kdy tato území přejdou pod jejich svrchovanost, nebo která budou znovu zřízena nebo obnovena podle článku 258 této smlouvy. Práva tato zůstanou na oněch územích v působnosti po dobu, která jim bude přiznána podle zákonodárství bývalého mocnářství rakousko-uherského.

Zvláštní úmluvou budou upraveny všechny otázky týkající se archivů, záznamů a plánů sloužících k ochraně vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého, jakož i způsob,jak je mají úřady bývalého mocnářství rakousko-uherského po případě posílati nebo k nahlédnutí dávati úřadům států, kterým byla postoupena území řečeného mocnářství, nebo úřadům států nově vzniklých.

Článek 275

Bez újmy ostatních ustanovení této smlouvy zavazuje se vláda rakouská, pokud se jí týká, že vydá mocnosti, které byla postoupena nějaká území bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo která vznikla rozkouskováním tohoto mocnářství, poměrnou část reserv nashromážděných vládami nebo úřady bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo veřejnými neb soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem, určenou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální a státní.

Mocnosti, kterým budou tyto fondy vydány, musí jich za všech okolností věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění.

Podmínky tohoto vydání budou stanoveny zvláštními úmluvami, uzavřenými mezi vládou rakouskou a vládami, o které jde.

Jestliže by tyto zvláštní úmluvy podle předešlého odstavce nebyly sjednány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, podmínky převodu budou předloženy v každém případě pětičlenné komisi; jednoho člena jmenuje vláda rakouská, jednoho druhá vláda, o niž jde, a tři správní rada Mezinárodního úřadu práce z příslušníků jiných států. Tato komise, jež rozhoduje většinou hlasů, bude povinna do tří měsíců po tom, co bude zřízena, usnésti se o návrzích, které předloží Radě Společnosti národů. Rozhodnutí Rady buďtež Rakouskem i druhým státem, o který jde, pokládána ihned za konečná.

Část XI. - Vzduchoplavba.

Článek 276

Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou požívati plné svobody přeletu a přistání na území Rakouska a budou účastny stejných výhod jako vzducholodi rakouské, zvláště v případě nouze.

Článek 277

Vzducholodi mocností spojených a sdružených budou na cestě do kterékoli cizí země požívati práva, přeletěti území Rakouska bez přistání, ovšem šetříce řádů, jež by Rakousko snad zavedlo a jež budou stejně platiti pro vzducholodi rakouské i pro vzducholodi zemí spojených a sdružených.

Článek 278

Letiště pro vzducholodi v Rakousku, otevřená veřejné domácí dopravě, budou otevřena i vzducholodím mocností spojených a sdružených, jež tam budou rovnoprávné se vzducholoďmi rakouskými co do poplatků všech druhů, čítaje v to dávky z přistání a zaopatření.

Článek 279

S výhradou hořejších ustanovení podléhá právo letu, průletu a přistání, obsažené v článku 276, 277, 278, řádům, které by Rakousko uznalo za nutno zavésti; rozumí se, že těchto řádů bude užito bez rozdílu i na vzducholodi rakouské i na vzducholodi zemí spojených a sdružených.

Článek 280

Vysvědčení o státní příslušnosti, o schopnosti k letu, průkazy o letecké způsobilosti, jakož i povolení vydaná nebo za pravoplatná uznaná kteroukoli z mocností spojených a sdružených budou uznány v Rakousku za platné a rovnocenné s vysvědčeními, průkazy a povoleními vydanými Rakouskem samým.

Článek 281

Pokud jde o vnitrostátní obchodní vzduchoplavbu, bude v Rakousku se vzducholoďmi mocností spojených a sdružených nakládáno jako se vzducholoďmi státu požívajícího největších výhod.

Článek 282

Rakousko se zavazuje zavésti vhodná opatření, aby se zajistilo, že se vzducholoď rakouská, letící nad jeho vlastním územím podrobí pravidlům o světlech a signálech, o plavbě vzduchem a o pohybech poblíž letišť a nad nimi tak, jak jsou tato pravidla stanovena v dohodě o vzduchoplavbě sjednané mezi mocnostmi spojenými a sdruženými.

Článek 283

Závazky uložené předcházejícími ustanoveními zůstávají v platnosti do 1. ledna 1923, leda že by před tím Rakousko bylo přijato do Společnosti národů nebo že by mu bylo dovoleno se souhlasem mocností spojených a sdružených přistoupiti k dohodě těchto mocností o plavbě vzduchem.

Část XII. - Přístavy, vodní cesty a železnice.

Oddíl I. - Obecná ustanovení.

Článek 284

Rakousko se zavazuje poskytnouti svobodu průvozu přes své území osobám, zboží, lodím, člunům, vagonům a poště, pocházejícím z území nebo určeným do území kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, ať už jde o mocnost pohraniční čili nic, a to na cestách pro mezinárodní průvoz nejvhodnějších, buď po železnicích, po splavných vodních tocích nebo průplavech.

Takové osoby, zboží, lodi, čluny, vozy, vagony a pošta nebudou podrobeny žádným průvozním poplatkům ani zbytečným průtahům neb omezením a budou míti v Rakousku právo, aby s nimi bylo nakládáno stejně jako s domácími ve všem, co se týká poplatků a úlev, i ve všech jiných směrech.

Průvozní zboží bude prosto jakéhokoli cla i jiných podobných poplatků.

Všechny poplatky nebo dávky ukládané průvozní dopravě musí býti rozumné hledíc k podmínkám dopravním. Žádný poplatek, výhoda neb omezení nesmí záviseti ať přímo či nepřímo na vlastnictví nebo na státní příslušnosti lodi neb jiného prostředku dopravního, jehož by bylo aneb mělo býti použito na kterékoli části celkové průvozní trati.

Článek 285

Rakousko se zavazuje, že nezavede aniž bude udržovati jakéhokoliv dozoru na podniky pro přepravu vystěhovalců přes své území tam i zpět, mimo opatření nutná k zjištění, že jde vskutku o cestující projíždějící; nedovolí žádné společnosti plavební ani žádné jiné organisaci, společnosti ani soukromé osobě interesované na dopravě, aby jakýmkoli způsobem působily při službě správní k onomu účelu zřízené, nebo vykonávaly v tomto směru přímý neb nepřímý vliv.

Článek 286

Rakousko má zakázáno, aby nedělalo přímo ani nepřímo rozdílu a neposkytovalo výhod co do dávek, poplatků aneb zákazů týkajících se dovozu do svého území aneb vývozu z něho, šetříc zvláštních závazků obsažených v této smlouvě, co do podmínek a cen přepravních pro zboží aneb pro osoby určené do jeho území aneb z něho přicházející, ať už by šlo o rozdíl podle pohraničního místa vstupního aneb výstupního, či podle povahy, podle vlastnictví nebo podle vlajky použitých prostředků dopravních (počítajíc v to i dopravu vzduchovou), či o rozdíl podle toho, odkud loď nebo člun, vagon, vzducholoď aneb jiný prostředek dopravní původně aneb naposled vyjel, nebo podle jeho konečného aneb nejbližšího určení, podle směru cesty anebo podle míst překladních, či podle toho, zda bylo zboží dovezeno aneb vyvezeno přímo přístavem rakouským nebo nepřímo kterýmkoli cizím přístavem, či podle toho, bylo-li zboží dovezeno aneb vyvezeno po zemi aneb vzduchem.

Rakousko má zejména zakázáno, aby nezavádělo v neprospěch přístavů, lodí aneb člunů kterékoli z mocností spojených a sdružených žádného příplatku, nebo přímé neb nepřímé odměny pro vývoz nebo dovoz přes přístavy rakouské neb cizí, po lodích a člunech rakouských aneb cizích, zejména ve formě tarifů kombinovaných. Rakousko má zakázáno, aby nepodrobovalo osob neb zboží dopravovaného přes přístav aneb po lodi nebo člunu některé z mocností spojených a sdružených žádným formalitám a průtahům, kterým by tyto osoby anebo toto zboží nebyly podrobovány, kdyby byly dopravovány přes přístav rakouský nebo přes přístav některé jiné mocnosti, aneb kdyby použily lodi neb člunu rakouského nebo člunu některé jiné mocnosti.

Článek 287

Musí se učiniti veškerá vhodná opatření správní i technická, aby byl přechod zboží přes hranice Rakouska co možno zkrácen a aby byla výprava a přeprava zboží od těchto hranic, bez rozdílu, pochází-li zboží z území mocností spojených a sdružených či je-li do nich určeno, zda je v průvozu z těchto území či v průvozu do nich, zajištěna co do hmotných podmínek, zejména pokud se týče rychlosti a péče dopravní tak, aby podmínky ty byly stejné, jaké platí pro zboží téhož druhu dopravované územím rakouským za podobných podmínek přepravních.

Zvláště přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze bude se díti dochvilně a pravidelně a prohlídka celní bude prováděna tak, aby se mohlo v přepravě zboží přímo pokračovati vlaky přípojnými.

Článek 288

Námořní přístavy mocností spojených a sdružených budou požívati všech výhod a všech snížených tarifů poskytovaných na rakouských železnicích aneb splavných vodách rakouských ve prospěch přístavů některé jiné mocnosti.

Článek 289

Rakousko nesmí odmítnouti účast při tarifech neb sestavách tarifních, které by měly za účel zajistiti přístavům některé z mocností spojených a sdružených stejné výhody, jaké by Rakousko bylo poskytlo přístavům některé jiné mocnosti.

Oddíl II. - Plavba.

Hlava I. - Svoboda plavby.

Článek 290

Se státními příslušníky mocností spojených a sdružených, jakož i s jejich majetkem, loďmi a čluny bude se v každé příčině jednati stejně ve všech přístavech a na vnitrozemských vodních cestách rakouských jako s příslušníky rakouskými, jejich majetkem, loďmi a čluny.

Zvláště pak budou oprávněny lodi a čluny kterékoliv mocnosti spojené a sdružené dopravovati zboží všeho druhu i cestující do všech nebo ze všech přístavů neb míst na území rakouském, jež mohou býti přístupny lodím a člunům rakouským, a to za podmínek, které nebudou obtížnější než podmínky platící pro lodi a čluny domácí; bude se s nimi nakládati stejně jako s loďmi a čluny domácími, pokud jde o jakékoli výhody a dávky přístavní a nábřežní, počítajíc v to výhody při pobytu, při nakládání a skládání, dále pokud jde o dávky a poplatky z nosnosti, z přistání, ze služby lodivodské, poplatky majákové a karantenní a vůbec podobné dávky a poplatky jakéhokoli rázu, vybírané jménem a ve prospěch vlády, úředníků veřejných, jednotlivců, společností nebo závodů jakýchkoliv.

Poskytlo-li by Rakousko zvláštní výhody některé mocnosti spojené nebo sdružené nebo jiné cizí mocnosti, budou tyto výhody rozšířeny ihned a bezpodmínečně na všechny mocnosti spojené a sdružené.

Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které vyplývají z ustanovení celních, policejních, zdravotních, vystěhovaleckých a přistěhovaleckých neb z předpisů o dovozu a vývozu zakázaného zboží. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a nesmějí zbytečně dopravě překážeti.

Hlava II. - Klausule o Dunaji.

I. Ustanovení společná říčním sítím prohlášeným za mezinárodní.

Článek 291

Dunaj od Ulmu prohlašuje se za mezinárodní a spolu s ním každá splavná část této vodní sítě, která slouží více než jednomu státu za přirozený přístup k moři, ať už s překládáním s lodi na loď či bez něho, rovněž i ta část toku Moravy a Dyje, která tvoří hranici mezi státem československým a Rakouskem, dále průplavy poboční a koryta plavební, které by byly postaveny buď k zdvojení nebo k zdokonalení přirozeně splavných částí řečených říčních sítí, anebo k spojení dvou přirozeně splavných částí téhož vodního toku.

Totéž bude platiti o vodní cestě rýnsko-dunajské, bude-li tato cesta postavena podle podmínek stanovených v článku 308.

Dohodou sjednanou mezi poříčními státy může se mezinárodní režim rozšířiti na každou část shora uvedené říční sítě, která není pojata v obecné definici.

Článek 292

Na cestách prohlášených v předcházejícím článku za mezinárodní bude se jednati s příslušníky, s majetkem a vlajkami všech mocností na základě naprosté rovnosti, takže se nebude ke škodě příslušníků, majetku a vlajky kterékoli z těchto mocností činiti rozdíl mezi nimi a příslušníky, majetkem a vlajkou státu poříčního samého nebo státu, jehož příslušníci, majetek nebo vlajka by požívali nejvyšších výhod.

Článek 293

Rakouské lodi nesmějí provozovati přepravu osobní a nákladní na pravidelných liniích mezi přístavy některé mocnosti spojené a sdružené bez jejího zvláštního povolení.

Článek 294

Pokud není opačného ustanovení některé trvající dohody, mohou se z člunů používajících splavné cesty, nebo přístupu k ní vybírati poplatky, které mohou býti proměnlivé podle jednotlivých oddílů řeky. Poplatky musí býti výhradně určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem kryt náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení řeky a přístupů k ní nebo k úhradě výdajů věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech. Poplatky ty budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.

Článek 295

Průvoz cestujících, lodí a zboží bude se díti podle obecných podmínek stanovených v Oddíle I.

Náležejí-li oba břehy mezinárodní řeky témuž státu, může se dáti transitující zboží pod pečeti nebo pod dozor celníků. Pokud řeka tvoří hranici, zboží i cestující transitující jsou prosti všech celních formalit. Nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování cestujících smí se díti jen v přístavech určených státem poříčním.

Článek 296

Ani podél toku, ani v ústí shora uvedených vodních cest nesmějí se vybírati žádné dávky kromě těch, jež jsou ustanoveny v této části.

Toto ustanovení nebrání, aby státy pobřežní zavedly cla, místní a spotřební dávky, jakož i rozumné a jednotné poplatky přístavní za používání jeřábů, vytahovadel, nábřeží, skladišť a jiných podobných zařízení podle sazeb veřejně vyhlášených.

Článek 297

Není-li zvláštní organisace ku provádění udržovacích a zlepšovacích prací na mezinárodní části splavné sítě, jest každý poříční stát povinen učiniti vhodným způsobem opatření nutná k odstranění plavebních překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.

Kdyby některý stát této povinnosti nevyhověl, může každý poříční stát nebo stát zastoupený v mezinárodní komisi dovolati se soudu ustanoveného k tomu účelu Společnosti národů.

Článek 298

Stejně se bude postupovati, kdyby některý poříční stát podnikl takové práce, které by mohly býti na újmu plavbě mezinárodní části. Soud uvedený v předchozím článku může naříditi zastavení nebo zrušení těchto prací, dbaje při svých rozhodnutích práv týkajících se zavodňování, vodních sil a rybářství, jakož i ostatních zájmů státních, které při souhlasu všech poříčních států nebo všech států zastoupených v mezinárodní komisi budou míti přednost před potřebami plavby.

Stížnost k soudu Společnosti národů nebude míti účinků odkladných.

Článek 299

Řád vyjádřený hořejšími články 292 a 294 až 298 bude nahrazen řádem zavedeným obecnou úmluvou, jež bude ujednána mocnostmi spojenými a sdruženými a schválena Společností národů a jež se bude týkati vodních cest, kterým by řečená úmluva přiznala ráz mezinárodní. Tato úmluva bude se moci vztahovati zvláště k celku nebo k části říční sítě dunajské, jak je vzpomenuta svrchu, jakož i k jiným částem této říční sítě, které by tu mohly býti pojaty v obecné definici.

Rakousko se zavazuje ve shodě s ustanovením článku 331, že přistoupí k této obecné úmluvě.

Článek 300

Rakousko postoupí zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým nejdéle do tří měsíců po době, kdy mu to bude notifikováno, část vlečných parníků a člunů, které zbudou v matrikách přístavů říčních sítí uvedených v článku 291, až budou vyloučeny ty, které mají býti napřed odevzdány proto, že se na ně vztahuje právní důvod vrácení nebo náhrady. Rakousko postoupí rovněž materiál všeho druhu, nezbytný k užívání těchto říčních sítí, mocnostem spojeným a sdruženým.

Počet postoupených vlečných parníků a člunů a úhrn postoupených pomůcek i rozdělení jich budou určeny od rozhodčího nebo rozhodčích jmenovaných Spojenými státy americkými; toto určení se stane s ohledem na odůvodněné potřeby zúčastněných stran, zejména na základě dopravy plavební v posledních pěti letech před válkou.

Všechny postoupené lodi musí býti opatřeny svým ráhnovím a příslušenstvím, musí býti v dobrém stavu, schopny k dopravě zboží a budou vybrány z lodí posledně postavených.

Budou-li postupy podle tohoto článku vyžadovati převodu vlastnictví, budou od rozhodčích stanovena práva bývalých vlastníků podle stavu z 15. října 1918 a výše odškodnění, jež se jim má zaplatiti, jakož i v každém jednotlivém případě způsob úhrady tohoto odškodnění. Kdyby bylo rozhodčím nebo rozhodčími nalezeno, že úhrn nebo část tohoto odškodnění náleží přímo nebo nepřímo státům povinným k náhradám, určí tito rozhodčí částku, která z tohoto důvodu bude připsána těmto státům ku prospěchu.

Pokud se týče Dunaje, jsou rovněž podrobeny rozhodčímu řízení rozhodčího nebo rozhodčích svrchu vzpomenutých všechny otázky týkající se trvalého rozdělení lodí, jejichž vlastnictví nebo státní příslušnost by byly příčinou rozporu mezi státy, a otázky týkající se podmínek tohoto rozdělení.

Správa těchto lodí až do trvalého rozdělení je svěřena komisi utvořené ze zástupců Spojených států amerických, říše britské, Francie a Italie. Tato komise podnikne prozatím vše, co je nezbytno, aby se zabezpečilo využití těchto lodí pro zájmy obecné, prostřednictvím některého místní organisace anebo,nebude-li to možné, ujme se tohoto úkolu sama, aniž však bude tím ublíženo rozdělení trvalému.

Toto prozatímní využití bude pokud možno založeno na zásadách obchodnických a čistého výnosu získaného komisí za nájem lodí bude použito způsobem, který určí komise reparační.

II. Zvláštní ustanovení o Dunaji.

Článek 301

Evropská dunajská komise bude vykonávati znovu svoji předválečnou pravomoc. Zatím budou však v ní zastoupeny toliko Velká Britanie, Francie, Italie a Rumunsko.

Článek 302

Od místa, kde přestává pravomoc evropské komise, bude síť dunajská vzpomenutá v článku 291 podléhati správě mezinárodní komise složené takto:

2. zástupci pobřežních států německých;

po 1 zástupci každého z ostatních poříčních států a

po 1 zástupci každého v evropské dunajské komisi příště zastoupeného státu, který není státem poříčním.

Nebude-li možno jmenovati některého z těchto zástupců v době, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou rozhodnutí komise přes to pravoplatná.

Článek 303

Mezinárodní komise stanovená v předcházejícím článku sestoupí se co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a ujme se zatímně správy řeky podle ustanovení článku 292 a 294 až 298, a to až do doby, kdy bude konečný řád dunajský zaveden mocnostmi, které budou určeny mocnostmi spojenými a sdruženými.

Tato mezinárodní komise bude rozhodovati většinou hlasů. Požitky členů komise určí a zaplatí státy, které členové ti zastupují.

Prozatím bude veškerý nehrazený náklad na správní výdaje mezinárodní komise hrazen stejným dílem od států v komisi zastoupených.

Komisi náleží zvláště, upraviti řády pro vydávání oprávnění lodivodských, pro sazby za služby lodivodské a bdíti nad výkonem lodivodství.

Článek 304

Rakousko se zavazuje, že přijme řád, který pro Dunaj bude zaveden konferencí mocností určených mocnostmi spojenými a sdruženými; tato konference, při které zástupci Rakouska mohou býti přítomni, sejde se do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Článek 305

Mandát k provedení prací v Železných Vratech, který byl článkem 57 berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 dán Rakousko-Uhersku a jím postoupen Uhrám, prohlašuje se za skončený. S výhradou finančních ustanovení této smlouvy rozhodne komise, jíž je svěřena správa této části řeky, o vyrovnání účtů. Poplatky, které by snad bylo třeba odváděti, nebudou však v žádném případě vybírány Uhrami.

Článek 306

Jestliže by na části říční sítě, které tvoří hranici, stát československý, stát srbsko-chorvatsko-slovinský nebo Rumunsko se zmocněním nebo jako mandatáři mezinárodní komise podnikly práce k úpravě, regulaci, zřízení jezů a pod., budou na protějším břehu, jakož i na části řečiště ležící mimo jejich území požívati práva na všechna usnadnění, potřebná k vyměřování, k provedení a udržování těchto prací.

Článek 307

Rakousko jest vůči evropské dunajské komisi zakázáno ke každému navrácení, každé nápravě a každé náhradě za škody, jež tato komise utrpěla za války.

Článek 308

Bude-li postavena dunajsko-rýnská vodní cesta o velkém průřezu, zavazuje se Rakousko zavésti na této vodní cestě řád, jak je obsažen v článcích 292 a 294 až 299 této smlouvy.

Hlava III. - Vodní hospodářství.

Článek 309

Není-li jiných ustanovení a jestliže následkem stanovení nové hranice závisí vodní hospodářství (kanalisace, zaplavování, zavodňování, odvodňování a věci podobné) v jednom státě na pracích provedených na území jiného státu, nebo užívá-li se na základě předválečného stavu na území jednoho státu vody nebo vodní energie pocházející z území jiného státu, má býti mezi státy zúčastněnými sjednána dohoda k tomu cíli, aby byly chráněny zájmy a zachována získaná práva každého z nich.

Nedojde-li k dohodě, rozhodne rozhodčí jmenovaný Radou Společnosti národů.

Článek 310

Není-li jiných ustanovení, a jestliže se v jednom státě pro obecní nebo domácí potřeby používá elektřiny nebo vody, jejíž zdroj následkem stanovení nové hranice je v území jiného státu, má býti mezi zúčastněnými státy sjednána dohoda k tomu cíli, aby byly chráněny zájmy a zachována získaná práva každého z nich.

Než dojde k této dohodě, jsou elektrické centrály a závody pro dodávání vody povinny pokračovati v dodávkách tak, jako to odpovídá podmínkám a smlouvám trvavším 3. listopadu 1918.

Nedojde-li k dohodě, rozhodne rozhodčí, jmenovaný Radou Společnosti národů.

Oddíl III. - Železnice.

Hlava I. - Volnost průvozu pro Rakousko směrem k moři Jaderskému.

Článek 311

Rakousku poskytuje se volný přístup k moři Jaderskému a přiznává se mu za tím účelem volnost průvozu na území a v přístavech oddělených od bývalé monarchie rakousko-uherské.

Volností průvozu jest rozuměti volnost, která je definována v článku 284, a to až do doby, kdy bude mezi mocnostmi spojenými a sdruženými v této příčině uzavřena obecná dohoda, načež ustanovení nové dohody vstoupí na místo ustanovení onoho článku.

Zvláštními úmluvami států nebo správ zúčastněných určí se podmínky, jak vykonávati možnosti shora sjednané, a upraví se zejména způsob používání přístavů a svobodných pásem v nich, jakož i používání železnic, po nichž se tam normálně přijíždí, zavedení mezinárodní dopravy a mezinárodních tarifů (společných) s přímými jízdenkami a přímými nákladními listy, i další platnost ustanovení bernské konvence ze 14. října 1890 a podmínek doplňujících až do doby, kdy bude nahrazena novou konvencí.

Svoboda průvozu bude se vztahovati i na dopravu poštovní, službu telegrafní a telefonní.

Hlava II. - Klausule o mezinárodní dopravě.

Článek 312

Zboží přicházející z území mocností spojených a sdružených, určené do Rakouska, jakož i zboží Rakouskem transitující, jež přichází z území mocností spojených a sdružených nebo je do něho určeno, bude míti v příčině vybíraných poplatků (přihlížejíc ke všem refakcím a prémiím), v příčině výhod, i v každém jiném směru, na železnicích rakouských plné právo na nejvýhodnější podmínky, které platí pro zboží téhož rázu, přepravované na kterékoli trati rakouské, ať v dopravě vnitřní ať při vývozu, dovozu či průvozu za podobných podmínek přepravních, zvláště co se týče přepravní délky. Na žádost jedné nebo několika mocností spojených nebo sdružených bude téhož plavidla užito při zboží těmito mocnostmi jmenovitě označeném, jež, přicházejíc z Rakouska, jest určeno do jejich území.

Jakmile některá z mocností spojených a sdružených Rakousko o to požádá, musí býti zavedeny mezinárodní tarify, sestavené podle sazeb, o nichž je řeč v odstavci předešlém, a zahrnující přepravu s přímými nákladními listy.

Bez újmy ustanovení čl. 288 a 289 zavazuje se však Rakousko, že zachová na svých vlastních tratích soustavu tarifů, jaké platily před válkou pro dopravu s přístavy jaderskými a černomořskými hledíc k jejich soutěži se severními přístavy německými.

Článek 313

Jakmile nabude tato smlouva působnosti, obnoví Vysoké smluvní strany, pokud se které z nich týče, a s výhradami stanovenými v druhém odstavci tohoto článku, konvence a úpravy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16. července 1895, 16. června 1898 a 19. září 1906.

Bude-li do pěti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, o dopravě osob, zavazadel a zboží po železnicích, smluvena nová konvence v náhradu za bernskou konvenci ze dne 14. října 1890 a za dodatečné úmluvy výše uvedené, bude tato nová konvence, jakož i podmínky doplňující, platné pro mezinárodní přepravu po železnicích, jimž tato konvence bude moci býti základem, Rakousko vázati i tenkráte, jestliže odmítla tato moc účastniti se projednávání této konvence nebo k ní přistoupiti. Dokud nebude uzavřena nová konvence, bude se Rakousko říditi ustanoveními konvence bernské s dodatky jejími nahoře uvedenými, jakož i podmínkami doplňujícími.

Článek 314

Rakousko bude povinno účastniti se práce o zavedení dopravy s přímými jízdenkami pro osoby a jejich zavazadla, požádá-li o to jedna nebo několik mocností spojených a sdružených, aby zajistila železniční spojení těchto mocností mezi sebou anebo se všemi jinými zeměmi v transitu přes území rakouské; Rakousko bude za tím účelem zejména povinno přejímati vlaky a vozidla, přijíždějící z území mocností spojených a sdružených, a dopravovati je s rychlostí, jako své nejlepší vlaky jezdící na týchž tratích na veliké vzdálenosti. V žádném případě nebudou sazby platné pro tato přímá spojení větší nežli sazby platné pro touž cestu přepravní ve vnitřní dopravě rakouské, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí.

Tarify platné, za stejných podmínek rychlosti a pohodlí pro přepravu vystěhovalců na rakouských železnicích do přístavů anebo z přístavů mocností spojených a sdružených nesmějí nikdy ukládati vyšší sazbu kilometrovou, nežli budou nejvýhodnější tarify, které platí na řečených železnicích pro vystěhovalce jedoucí do některého jiného přístavu nebo z něho přijíždějící, hledě ke všem prémiím nebo refakcím.

Článek 315

Rakousko se zavazuje, že nezavede žádného opatření technického, fiskálního nebo správního, jako celní prohlídku, opatření policejní, zdravotní nebo kontrolní, jež by platilo jen pro přímou dopravu uvedenou v článku předchozím anebo pro přepravu vystěhovalců do přístavů nebo z přístavů mocností spojených a sdružených, a jež by dopravě té překáželo anebo ji zdržovalo.

Článek 316

Koná-li se přeprava z části po železnicích a z části plavbou vnitrozemskou, ať s přímým nákladním listem či bez něho, budou předchozí ustanovení platiti pro část projetou po železnici.

Hlava III. - Vozidla.

Článek 317

Rakousko se zavazuje, že rakouské vagony budou vystrojeny tak,

1. aby mohly býti zařaděny do nákladních vlaků jezdících po tratích oněch mocností spojených a sdružených, které přistoupily k bernské konvenci z 15. května 1886, změněné 18. května 1907, a aby se tím neporušilo působení průběžné brzdy, která by snad do desíti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v oněch zemích byla zavedena;
2. aby vozy těchto mocností mohly býti zařaděny do všech nákladních vlaků jezdících po tratích rakouských.

S vozidly mocností spojených a sdružených bude na tratích rakouských nakládáno v příčině oběhu, udržování a oprav stehně jako s vozidly rakouskými.

Hlava IV. - Postoupení železničních tratí.

Článek 318

S výhradou zvláštních ustanovení vztahujících se na postoupení přístavů, vodních cest a železnic, ležících na územích postoupených podle této smlouvy, a s výhradou ustanovení finančních, týkajících se koncesionářů a placení odpočinkových platů personálu, provede se postoupení železnic za těchto podmínek:

1. Stavby a výstroj všech železnic odevzdají se zúplna a v dobrém stavu.
2. Bude-li některé z mocností spojených a sdružených Rakouskem postoupena v celku některá síť železniční, která má svá vlastní vozidla, budou tato vozidla odevzdána v plném počtu podle posledního inventáře před 3. listopadem 1918 a v normálním stavu udržovacím.
3. Pro trati, které nemají vlastních vozidel, provedou rozdělení vozidel na síti, k níž tyto trati náležejí, komise znalců, jmenované mocnostmi spojenými a sdruženými, v nichž bude Rakousko zastoupeno. Tyto komise přihlédnou k množství vozidel připsaných k těmto tratím podle posledního inventáře před 3. listopadem 1918, k délce tratí, počítaje v to i koleje služební, jakož i k rázu a rozsahu dopravy. Tyto komise určí rovněž lokomotivy, vozy osobní a nákladní, které jest v jednotlivých případech postoupiti, stanoví podmínky jejich převzetí a opatří zatímně, čeho třeba k zajištění jejich oprav v dílnách rakouských.
4. Zásoby, výstroj a nástroje budou odevzdány za týchž podmínek jako vozidla.

Ustanovení hořejších odstavců 3 a 4 platí i pro trati bývalého Ruského Polska, přestavěné úřady rakousko-uherskými na normální rozchod; k těmto tratím jest hleděti jako k částem odděleným od sítě rakouských a uherských státních drah.

Hlava V. - Ustanovení o některých tratích železničních.

Článek 319

Jestliže následkem určení nových hranic bude trať spojující dvě části téže země procházeti zemí jinou, anebo končí-li se odbočná trať, vycházející z jedné země, v zemi jiné, tu budou, s výhradou zvláštních ustanovení obsažených v této smlouvě, podmínky provozní upraveny dohodou sjednanou mezi zúčastněnými správami železničními. Nebude-li mezi těmito správami dosaženo souhlasu o podmínkách takovéto dohody, budou spory rozhodnuty komisemi znalců, jak ustanoveno v článku předchozím.

Zřízení všech nových nádraží pohraničních mezi Rakouskem a sousedními státy spojenými a sdruženými, jakož i provoz na tratích mezi těmito nádražími budou upraveny dohodou, sjednanou za stejných podmínek.

Článek 320

Aby se zajistil pravidelný provoz na železničních sítích někdejšího mocnářství rakousko-uherského, na něž mají koncesi soukromé společnosti, a jež se vyplněním ustanovení této smlouvy octnou na území několika států, bude nové správní a technické ustrojení řečených sítí upraveno pro každou síť dohodou mezi koncesionářskou společností a státy územně zúčastněnými.

Rozpory, v kterých by nebylo možno dosíci shody, jakož i všechny otázky vztahující se k výkladu smluv o výkupu tratí budou předloženy rozhodčím, jež jmenuje Rada Společnosti národů.

Za společnost rakouské Jižní dráhy bude žádati o toto rozhodčí řízení buď správní rada této společnosti, nebo výbor zastupující vlastníky obligací.

Článek 321

1. Do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Italie žádati, aby na území rakouském byly vystavěny nebo zlepšeny nové trati přes Alpy sedlem rešenským a průsmykem predělským. Náklad na stavbu a zlepšení ponese Italie, leda že by Rakousko chtělo tyto práce zaplatiti samo. Rozhodčí jmenovaný Radou společnosti národů odhadne po době, kterou určí tato Rada, onu část nákladu za stavbu nebo zlepšení, jakou bude Rakousko povinno Italii nahraditi z důvodu zvětšení příjmu, které vykáže provoz rakouské sítě a které bude následkem řečených prací.
2. Rakousko zdarma postoupí Italii návrhy i přílohy návrhů na stavbu těchto železnic:

železnice z Trbiže přes Rabl, Plezzo, Kobarid (Caporetto), Kanal (Canale) a Gorici do Terstu;

místní železnice ze Sv. Lucie Tolmínské do Kobaridu;

železnice z Trbiže do Plezza (nové vyměřování);

železnice rešenské (spojky mezi Landeckem a Malsem).

Článek 322

Pro důležitost, již má pro stát československý svobodné spojení s mořem Jaderským, přiznává Rakousko státu československému právo jezditi svými vlaky po dílech tratí ležících na území rakouském, a to:

1. z Bratislavy do Rjeky přes Šoproň, Kamenec a Mura-Keresztur a po odbočce z Mura-Keresztur do Pragerska;
2. z Budějovic do Terstu přes Linec, Sv. Michal, Celovec a Jesenici a po odbočce z Celovce do Trbiže.

Na žádost té neb oné strany mohou býti trati, na kterých se bude vykonávati právo průjezdu, dočasně nebo trvale pozměněny úmluvou mezi správou železnic československých a správou oněch železnic, na kterých se bude právo průjezdu vykonávati.

Článek 323

Vlaky, pro které bude použito práva průjezdu, nesmějí sloužiti místní dopravě, leda bude-li to mezi státem, kterým vlaky projíždějí, a státem československým smluveno.

Toto právo průjezdu zahrnuje v sobě zejména právo postaviti výtopny a dílny pro menší správky vozidel, jakož i právo ustanoviti zástupce, kteří by dohlédli na dopravu vlaků československých.

Článek 324

Technické, správní a finanční podmínky, za jakých bude stát československý právo průjezdu vykonávati, určí se úmluvou mezi železniční správou tohoto státu a správou propůjčených tratí v Rakousku. Nebudou-li se moci tyto správy o ustanoveních této úmluvy shodnouti, rozsoudí sporné otázky rozhodčí, jmenovaný vládou britskou; nálezy tohoto rozhodčího budou závazné pro obě strany.

Spory o výklad nebo obtíže nepředvídané touto smlouvou budou rozhodovány stejným způsobem rozhodčím řízením, pokud by Společností národů nebyl zaveden postup jiný.

Hlava VI. - Ustanovení přechodná.

Článek 325

Rakousko vyhoví poukazům, které mu ve věcech přepravy budou dány úřadem jednajícím jménem mocností spojených a sdružených:

1. stran přepravy vojska prováděné na základě této smlouvy, jakož i přepravy materiálu, střeliva a zásob pro potřeby vojenské;
2. zatímně stran přepravy potravin pro určité kraje, ve věci co možná rychlého obnovení pravidelných podmínek přepravních a ve věci upravení služby poštovní a telegrafní.

Hlava VII. - Telegrafy a telefony.

Článek 326

Rakousko se zavazuje, že bez ohledu na jakákoli opačná ustanovení trvajících úmluv poskytne na tratích pro mezinárodní transit nejvhodnějších a podle platných sazeb svobodu transitu telegrafickým zprávám a telefonickým hovorům z kteréhokoli nebo do kteréhokoli ze států spojených a sdružených, ať sousedních či nikoli. Tyto zprávy a tyto hovory nebudou zbytečně nijak zdržovány ani omezovány; v Rakousku bude s nimi nakládáno jako s domácími ve všem, co se týče výhod a zvláště rychlosti přepravy. Žádný poplatek, výhoda ani omezení nesmí záviseti ať přímo či nepřímo na státní příslušnosti odesilatele nebo příjemce.

Článek 327

Následkem zeměpisné polohy státu československého přijímá Rakousko tyto odchylky od mezinárodní úmluvy telegrafní a telefonní, o které se mluví v článku 235 Části X. (Klausule hospodářské) této smlouvy:

1. Rakousko zřídí a bude udržovati na žádost státu československého přímé telegrafní linky přes území rakouské.
2. Roční poplatek, jejž bude československý stát platiti za každou z řečených linek, bude se počítati podle ustanovení úmluv svrchu uvedených; tento poplatek nebude leda když by o tom došlo k jiné úmluvě, nižší nežli částka, jaká by se měla platiti podle řečených úmluv za počet sdělení stanovený v těchto úmluvách jakožto počet, který zakládá právo žádati o zřízení nové přímé linky, při čemž jest bráti za základ zlevněnou sazbu podle článku 23 § 5 mezinárodní úmluvy telegrafní (revise lisabonská).
3. Pokud bude stát československý platiti za některou přímou linku nejmenší roční poplatek nahoře stanovený:
   1. bude ona linka úplně vyhrazena pro zprávy do státu československého nebo z něho;
   2. nesmí se pro tuto linku použíti oprávnění, které dává Rakousku článek 8 mezinárodní úmluvy telegrafní ze dne 22. července 1875, přerušiti mezinárodní spojení telegrafické.
4. Podobných ustanovení bude použito pro zřízení a udržování přímých linek telefonních. Nebude-li jiné úmluvy, bude stát československý platiti za každou přímou linku telefonní dvakrát tolik jako za přímou linku telegrafní.
5. Pozdější úmluvou mezi zúčastněnými státy budou určeny jednotlivé linky, které mají býti zřízeny, a zároveň nutné podmínky správní, technické a finanční, které nejsou obsaženy v úmluvách mezinárodních nebo v tomto článku. Nedojde-li k dohodě, budou určeny rozhodčím jmenovaným Radou Společnosti národů.
6. Ustanovení tohoto článku mohou býti kdykoli změněna úmluvou mezi Rakouskem a státem československým. Nedojde-li po deseti letech od počátku působnosti této smlouvy k dohodě mezi stranami, může rozhodčí, jmenovaný Radou Společnosti národů, k žádosti jedné nebo druhé strany změniti podmínky, podle nichž stát československý bude požívati práv tímto článkem mu daných.
7. Jestliže by došlo mezi stranami ke sporu o výklad buď tohoto článku, nebo úmluvy uvedené v odstavci 5, bude tento spor předložen k rozhodnutí Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru, který bude zřízen Společností národů.

Oddíl IV. - Řešení sporů a revise trvalých klausulí.

Článek 328

Spory, které by mezi mocnostmi zúčastněnými vznikly o výkladu nebo použití ustanovení této Části smlouvy, budou řešeny tak, jak určí Společnost národů.

Článek 329

Společnost národů může kdykoli navrhnouti revisi oněch předcházejících článků, které se vztahují k trvalému správnímu řádu.

Článek 330

Po třech letech od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Rada společnosti národů kdykoli zrevidovati ustanovení článků 284 až 290, 293, 312, 314 až 326.

Nedojde-li k revisi, nebude se po uplynutí lhůty stanovené v předešlém odstavci žádná mocnost spojená a sdružená moci dovolávati výhod kteréhokoli ustanovení obsaženého v článcích shora vytčených ve prospěch kterékoli části svého území, pro kterou by nebyla poskytla vzájemnosti. Doba tří let, do které vzájemnosti nelze požadovati, může býti prodloužena Radou společnosti národů.

Státy, kterým bylo postoupeno území někdejšího mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, nebudou se moci dovolávati výhody žádného z ustanovení svrchu vzpomenutých, leč by se zavázaly, že na území, jež na základě této smlouvy přešlo pod jejich svrchovanost, zajistí Rakousku nakládání vzájemné.

Oddíl V. - Zvláštní ustanovení.

Článek 331

Bez újmy zvláštních závazků uložených touto smlouvou ve prospěch mocností spojených a sdružených zavazuje se Rakousko, že přistoupí ke každé obecné úmluvě o mezinárodním řádu pro transit, pro cesty vodní, přístavy a železnice, kterou by se schválením Společnosti národů mocnosti spojené a sdružené mezi sebou snad sjednaly do pěti let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.

Část XIII. - Práce.

Oddíl I. - Organisace práce.

Ježto Společnost národů má za účel založiti obecný mír a takovýto mír může spočívati jen na podkladě sociální spravedlnosti;

ježto platné podmínky pracovní znamenají pro velký počet osob nespravedlnost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavé, tyto podmínky zlepšiti: na příklad, pokud jde o uspořádání pracovních hodin, ustálení maximálního trvání pracovního dne a týdne, o najímání pracovních sil, boj proti nezaměstnanosti, o záruku mzdy zabezpečující slušné životní podmínky, o ochranu dělníků proti všeobecným chorobám a chorobám z povolání i úrazům přivoděným prací, o ochranu dětí, nedospělých a žen, o důchody starobní a invalidní, o ochranu zájmů pracovníků zaměstnaných v cizině, zajištění zásady svobody odborového sdružování, organisaci odborného a technického vyučování a o jiná obdobná opatření;

ježto tím, že některý stát nepřijme řád práce vskutku lidský, překáží se úsilí ostatních států přejících si zlepšiti osudy pracovníků ve svých vlastních zemích:

Vysoké smluvní strany, vedeny jsouce city spravedlnosti a lidskosti, právě tak jako touhou zabezpečiti trvalý světový mír, dohodly se na tomto:

Hlava I. - Organisace.

Článek 332

Zakládá se stálá organisace mající za úlohu pracovati o uskutečnění programu vyloženého v úvodě.

Zakládající členové Společnosti národů budou zakládajícími členy této organisace a na příště členství ve Společnosti národů zakládá i členství v řečené organisaci.

Článek 333

Stálá organisace bude se skládati:

1. z Valného shromáždění zástupců členů;
2. z Mezinárodního úřadu práce pod řízením Správní rady stanovené v článku 338.

Článek 334

Schůze Valného shromáždění zástupců členů budou se konati, kdykoli toto bude třeba, a nejméně jednou ročně. Složeno bude ze čtyř zástupců každého člena, z nichž dva budou delegáty vlády a dva ostatní budou zastupovati jednak zaměstnavatele, jednak pracovníky příslušné k onomu členskému státu.

Každý delegát bude moci býti provázen odbornými poradci, jichž bude moci býti nejvýše dvé pro každou z jednotlivých věcí, které jsou dány na denní pořad zasedání. Budou-li předmětem jednání otázky týkající se zvláště zájmů žen, nejméně jedna z osob označených za odborné poradce musí býti žena.

Členové se zavazují, že určí delegáty a odborné poradce mimovládní ve shodě s nejvýznačnějšími odborovými organisacemi jednak zaměstnavatelů, jednak pracovníků své země, pokud takové organisace tam působí.

Odborní poradcové mohou se ujmouti slova jen na žádost delegáta, kterému jsou přiděleni, a se zvláštním svolením předsedy Shromáždění; hlasování se nebudou moci účastniti.

Delegát může písemným oznámením předsedovi označiti jednoho ze svých odborných poradců za svého náměstka, který se v této své vlastnosti bude moci účastniti rozprav a hlasování.

Jména delegátů a jejich odborných poradců budou oznámena vládou každého člena Mezinárodními úřadu práce.

Pověřovací listiny delegátů a jejich odborných poradců budou verifikovány Shromážděním, jež může dvoutřetinovou většinou přítomných delegátů odmítnouti přijetí kteréhokoli delegáta neb odborného poradce, o kterém usoudí, že nebyl určen v souhlase s ustanoveními tohoto článku.

Článek 335

Každý delegát bude míti právo, aby hlasoval individuelně o všech otázkách předložených k úvaze Shromáždění.

Nebyl-li by jeden z členů určil jednoho z delegátů mimovládních, na kterého má právo, bude míti druhý mimovládní delegát právo, aby se účastnil rozprav Shromáždění, ale nebude míti právo hlasovati.

Odmítlo-li by Shromáždění na základě moci dané mu článkem 334 připustiti delegáta některého člena, použije se ustanovení tohoto článku, jako by onen delegát nebyl býval jmenován.

Článek 336

Zasedání Shromáždění budou se konati v sídle Společnosti národů anebo v kterémkoli jiném místě, které by bylo určeno Shromážděním v předešlém zasedání dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.

Článek 337

Mezinárodní úřad práce zřídí se v sídle Společnosti národů a bude součástí souboru zařízení Společnosti.

Článek 338

Mezinárodní úřad práce bude podřízen Správní radě složené ze čtyřiadvacíti osob ustanovených podle těchto předpisů:

Správní rada Mezinárodního úřadu práce bude složena takto:

• dvanáct osob zastupujících vlády;
• šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zaměstnavatele;
• šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zřízence a dělníky.

Ze dvanácti osob zastupujících vlády bude osm jmenováno od členů, jejichž průmyslový význam je nejznačnější, a čtyři budou jmenovány od členů zvolených k tomu cíli od vládních delegátů ve Shromáždění, vyjímajíc delegáty osmi členů vzpomenutých výše.

Případné spory o otázce, kteří členové mají nejznačnější průmyslový význam, budou rozhodovány Radou Společnosti národů.

Mandát členů Správní rady bude trvati tři léta. Způsob obsazování uprázdněných míst a ostatní otázky stejného druhu budou řešeny Správní radou s výhradou schválení Shromáždění.

Správní rada zvolí jednoho ze svých členů předsedou a ustanoví si svůj jednací řád. Bude zasedati v obdobích, která sama si určí. Mimořádné zasedání musí býti konáno, kdykoli nejméně deset členů Rady o to písemně požádá.

Článek 339

V čelo Mezinárodního úřadu práce bude postaven ředitel; bude určen Správní radou, od níž dostane své instrukce a jíž bude odpověden za správnou činnost Úřadu, jakož i za provedení všech ostatních úkolů, které mu budou snad svěřeny.

Ředitel neb jeho náměstek účastní se všech zasedání Správní rady.

Článek 340

Personál Mezinárodního úřadu práce bude jmenován ředitelem. Volba jeho musí padnouti na osoby různých národností, pokud se to srovnává se snahou dosíci nejlepší výkonnosti Úřadu. Jistý počet těchto osob musí býti ženy.

Článek 341

Mezinárodní úřad práce bude soustřeďovati a oznamovati veškeré údaje vztahující se na mezinárodní úpravu poměrů pracovníků a řádů pracovních, jakož i zvláště zkoumati otázky, které jsou navrženy za předmět porad Shromáždění za účelem uzavření mezinárodních úmluv, a prováděti veškerá zvláštní šetření předepsaná Shromážděním.

Bude pověřen přípravou denního pořadu pro zasedání Shromáždění.

Ve shodě s ustanovením této Části této smlouvy bude plniti úkoly, které mu připadají v příčině všech mezinárodních sporů.

Bude redigovati a vydávati francouzsky a anglicky a v kterékoli jiné řeči, kterou Správní rada uzná za vhodnou, periodický věstník věnovaný studiu otázek týkajících se průmyslu a práce a majících význam mezinárodní.

Vůbec bude míti, mimo činnost označenou v tomto článku, všechny ostatní pravomoci a úkoly, jež Shromáždění uzná za vhodno mu přiděliti.

Článek 342

Ministerstva členů zabývající se otázkami dělnickými budou se moci přímo stýkati s ředitelem skrze zástupce své vlády ve Správní radě Mezinárodního úřadu práce aneb, není-li takovéhoto zástupce, skrze jakéhokoli jiného funkcionáře řádně kvalifikovaného a příslušnou vládou k tomu určeného.

Článek 343

Mezinárodní úřad práce bude moci žádati o součinnost generálního tajemnického Společnosti národů ve všech otázkách, v kterých tato součinnost může býti poskytnuta.

Článek 344

Každý člen bude hraditi náklady cest a pobytu svých delegátů a jejich odborných poradců, jakož i svých zástupců, účastnících se zasedání Shromáždění a Správní rady, podle povahy případu.

Všechny ostatní náklady Mezinárodního úřadu práce, zasedání Shromáždění neb zasedání Správní rady budou ředitelovi hrazeny generálním tajemníkem Společnosti národů ze všeobecného rozpočtu Společnosti.

Ředitel bude odpověden generálnímu tajemníkovi Společnosti národů z použití všech částek, které mu budou vyplaceny ve shodě s ustanoveními tohoto článku.

Hlava II. - Jednací řád.

Článek 345

Správní rada ustanoví jednací pořad pro zasedání Shromáždění, prozkoumajíc všechny návrhy podané vládami kteréhokoli člena aneb kteroukoli jinou organisací jmenovanou v článku 334 o věcech, jež mají býti dány na tento denní pořad.

Článek 346

Ředitel bude obstarávati funkce tajemníka Shromáždění a má dodati denní pořad každého zasedání čtyři měsíce před zahájením tohoto zasedání každému členu a skrze něho delegátům mimovládním, jakmile tito delegáti budou určeni.

Článek 347

Každá vláda členů bude míti právo odporovati tomu, aby ta neb ona navrhovaná věc byla dána na denní pořad zasedání. Důvody ospravedlňující tento odpor budou musit býti vyloženy ve vysvětlujícím rozkladě zaslaném řediteli, který jej oznámí členům Stálé organisace.

Předměty, proti nimž bude vznesen odpor, zůstanou nicméně na denním pořadu, rozhodne-li tak Shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.

Každá otázka, o níž stejnou dvoutřetinovou většinou Shromáždění rozhodne, že má býti zkoumána (mimo případ uvedený v odstavci předchozím), bude dána na denní pořad následujícího zasedání.

Článek 348

Shromáždění si určí svůj jednací řád; zvolí si svého předsedu; může jmenovati komise, jež pověří předložením zpráv o všech otázkách, které uzná za nutno podrobiti zkoumání.

Prostá většina hlasů přítomných členů Shromáždění bude rozhodovati ve všech případech, v kterých kvalifikovaná většina není výslovně ustanovena jinými články této Části této smlouvy.

Hlasování jest neplatné, je-li počet odevzdaných hlasů menší než polovice počtu delegátů přítomných při zasedání.

Článek 349

Shromáždění může přiděliti komisím, které zřídí, odborné poradce, již budou míti hlas poradní, nikoli však rozhodující.

Článek 350

Vysloví-li se Shromáždění pro přijetí návrhů vztahujících se na věc danou na denní pořad, bude jí rozhodnouti o tom, zda návrh má nabýti formy:

1. „doporučení“, které má býti předloženo zkoumání členů k tomu cíli, aby se mu dodalo účinnosti formou státního zákona neb jinak;
2. či návrhu mezinárodní úmluvy, která má býti členy ratifikována.

V obou případech je třeba dvoutřetinové většiny hlasů přítomných delegátů, aby doporučení neb návrh úmluvy byl přijat při konečném hlasování Shromáždění.

Při vydávání doporučení neb návrhu úmluvy obecně platných má Shromáždění míti zřetel na země, v nichž podnebí, nedokonalý vývoj průmyslové organisace neb jiné zvláštní okolnosti utvářejí podstatně odchylné podmínky průmyslu, a má navrhnouti takové modifikace, jež pokládá za potřebné, aby se vyhovělo zvláštním podmínkám oněch zemí.

Jeden exemplář doporučení neb návrhu úmluvy bude podepsán předsedou Shromáždění a ředitelem a odevzdán k rukám generálního tajemníka Společnosti národů. Ten dodá ověřený opis doporučení neb návrhu úmluvy každému členovi.

Každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění (anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení neb návrh úmluvy činiteli neb činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost.

Jde-li o doporučení, členové uvědomí generálního tajemníka o vydaných opatřeních.

Jde-li o návrh úmluvy, oznámí člen, který obdržel souhlas příslušného činitele neb činitelů, svou formální ratifikaci úmluvy generálnímu tajemníkovi a učiní taková opatření, jaká budou nutná, aby ustanovení řečené úmluvy byla uvedena v skutek.

Nevyhoví-li se některému doporučení zákonodárným nebo jiným opatřením způsobilým k tomu, aby toto doporučení bylo uvedeno v skutek, anebo nesetká-li se návrh úmluvy se souhlasem příslušného činitele neb činitelů, nebude člen míti na sobě žádného jiného závazku.

Jde-li o federativní, jehož pravomoc stran přistoupení k úmluvě ve věcech vztahujících se na práci podléhá určitým omezením, bude vláda míti právo pokládati návrh úmluvy, na který se tato omezení vztahují, za pouhé doporučení a použije se na tento případ oněch ustanovení tohoto článku, která se vztahují na doporučení.

Hořejší článek bude vykládán ve shodě s touto zásadou:

V žádném případě nebude žádáno na žádném členu, aby následkem toho, že Shromáždění přijalo nějaké doporučení neb nějaký návrh úmluvy, zmenšil ochranu už poskytnutou vlastním zákonodárstvím pracovníkům, o něž jde.

Článek 351

Každá takto ratifikovaná úmluva bude zapsána generálním sekretářem Společnosti národů, ale bude zavazovati jen členy, kteří ji ratifikovali.

Článek 352

Každý návrh, který nedosáhl v celkovém konečném hlasování dvoutřetinové většiny hlasů odevzdaných přítomnými členy, může býti předmětem zvláštní úmluvy mezi těmi členy Stálé organisace, kteří si tak přejí.

Každá takováto zvláštní úmluva musí býti oznámena příslušnými vládami generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který ji dá zapsati.

Článek 353

Každý člen se zavazuje, že předloží Mezinárodnímu úřadu práce výroční zprávu o opatřeních, jež učinil za účelem provedení úmluv, ke kterým přistoupil. Tyto zprávy budou upraveny ve formě předepsané Správní radou a musí obsahovati podrobnosti, jež Správní rada bude požadovati. Ředitel předloží přehled těchto zpráv nejbližšímu zasedání Shromáždění.

Článek 354

Každá stížnost podaná Mezinárodnímu úřadu práce některou odborovou organisací dělnickou nebo zaměstnavatelskou, že některý z členů nezabezpečil uspokojivým způsobem provedení úmluvy, k níž přistoupil, může býti odevzdána Správní radou příslušné vládě a tato vláda může býti vyzvána, aby v této věci učinila prohlášení, jež uzná za vhodné.

Článek 355

Nepodá-li dotčená vláda žádného prohlášení v přiměřené lhůtě, aneb nezdá-li se učiněné prohlášení Správní radě uspokojujícím, bude míti Správní rada právo, aby uveřejnila reklamaci a po případě i odpověď, které se jí dostalo.

Článek 356

Každý člen může podati stížnost u Mezinárodního úřadu práce proti jinému členu, který podle jeho mínění nezabezpečuje uspokojujícím způsobem provedení úmluvy, kterou oba na základě předchozích článků ratifikovali.

Správní rada, uzná-li to za vhodno, může dříve, nežli by věc vznesla na vyšetřovací komisi podle řízení níže uvedeného, vejíti ve styk s dotčenou vládou způsobem udaným v článku 354.

Neuznává-li Správní rada za nutno oznámiti stížnost příslušné vládě, aneb jestliže se přes takovéto oznámení nedostalo Správní radě v přiměřené lhůtě uspokojující odpovědi, může Rada dáti popud k ustanovení vyšetřující komise, jejímž úkolem bude, aby zkoumala nadhozenou otázku a podala o věci zprávu.

Totéž řízení může býti Radou zahájeno buď z povinnosti úřední nebo ke stížnosti některého delegáta ve Shromáždění.

Přijde-li před správní radu otázka nadhozená podle článku 355 nebo 356, má příslušná vláda právo, nemá-li doposud zástupce v lůně Správní rady, aby určila delegáta, který by se zúčastnil jednání Rady v této věci. Rok k tomuto projednávání bude oznámen včas dotčené vládě.

Článek 357

Vyšetřující komise bude složena takto:

Každý člen se zavazuje, že do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, označí tři odborníky v otázkách průmyslových, z nichž první zastupuje zaměstnavatele, druhý pracovníky a třetí jest nezávislý na jedněch i druhých. Soubor těchto osob bude tvořiti seznam, z něhož budou vybíráni členové vyšetřující komise.

Správní rada bude míti právo, aby verifikovala ověřovací listiny těchto osob a aby odmítla dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů přítomných zástupců přijmouti ty, jejichž ověřovací listiny neodpovídají předpisům tohoto článku.

Na žádost Správní rady určí generální tajemník Společnosti národů tři osoby, po jedné z každého ze tří oddělení tohoto seznamu, aby se sestoupily ve vyšetřující komisi, a určí mimo to jednu z těchto tří osob, aby řečené komisi předsedala. Žádná z těchto tří osob nesmí přináležeti členovi, který má přímý zájem na sporné věci.

Článek 358

Byla-li by stížnost vznesena podle článku 356 na vyšetřující komisi, zavazuje se každý člen, ať má či nemá přímý zájem na sporné věci, že dá komisi k disposici všechny údaje vztahující se na spornou věc, které by byly v jeho rukou.

Článek 359

Vyšetřující komise sestaví po zevrubném prozkoumání stížnosti zprávu, v které vyloží, co zjistila o všech skutečnostech, jež umožňují přesně stanoviti dosah sporu, jakož i to, co uzná za dobré doporučiti stran opatření, která se mají učiniti, aby se vyhovělo stěžující si vládě, a stran lhůt, v kterých tato opatření mají býti provedena.

Tato zpráva označí rovněž, bylo-li by třeba, trestní opatření hospodářského rázu proti příslušné vládě, jež by komise uznávala za vhodná a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.

Článek 360

Generální tajemník Společnosti národů dodá zprávu vyšetřující komise každé vládě zainteresované ve sporu a zařídí její uveřejnění.

Každá interesovaná vláda musí do měsíce oznámiti generálnímu tajemníku Společnosti národů, zda přijímá či nepřijímá doporučení, obsažená ve zprávě komise, a když by jich nepřijímala, zda žádá, aby byl spor vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr Společnosti národů.

Článek 361

Neprovedl-li by některý člen vzhledem na doporučení neb návrh úmluvy opatření předepsaná v článku 350, může každý jiný člen vznésti tuto otázku na Stálý mezinárodní soudní dvůr.

Článek 362

Rozhodnutí stálého mezinárodního soudního dvora o stížnosti nebo otázce naň vznesené po rozumu článku 360 nebo 361 jest konečné.

Článek 363

Případná usnesení neb doporučení komise vyšetřující budou moci býti potvrzena, doplněna neb zrušena Stálým mezinárodním soudním dvorem, který může, bylo-li by třeba označiti trestní opatření hospodářského rázu, jež by pokládal za vhodná proti provinivší se vládě a jich použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.

Článek 364

Nepřizpůsobí-li se některý člen v předepsané lhůtě případným doporučením, obsaženým buď ve zprávě vyšetřující komise nebo v rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, může každý z ostatních členů provésti proti řečenému členovi trestní opatření hospodářského rázu, jež v tomto případě zpráva komise nebo rozhodnutí soudu prohlásily za přípustná.

Článek 365

Provinivší se vláda může v každé chvíli uvědomiti Správní radu, že učinila nutná opatření, aby se přizpůsobila doporučením buď vyšetřující komise nebo doporučením obsaženým v rozhodnutí Stálého mezinárodního dvora, a může žádati Radu, aby dala generálním tajemníkem Společnosti národů sestaviti vyšetřující komisi, pověřenou úkolem zjistiti pravdivost jejich údajů. V tomto případě budou platiti ustanovení článků 357, 358, 359, 360, 362 a 363, a budou-li zpráva vyšetřující komise neb rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora příznivy provinivší se vládě, musí ostatní vlády ihned odvolati opatření rázu hospodářského, která učinily proti řečenému státu.

Hlava III. - Předpisy obecné.

Článek 366

Členové se zavazují, že budou používati úmluv, k nimž přistoupí v souhlase s ustanoveními této Části této smlouvy, v těch svých koloniích, državách a protektorátech, které nemají úplné samovlády, s těmito výhradami:

1. že úmluva nebude neproveditelná následkem místních poměrů;
2. že změny, jichž by bylo třeba k tomu, aby se úmluva přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.

Každý člen musí Mezinárodnímu úřadu práce oznámiti rozhodnutí, které má v úmyslu učiniti stran každé ze svých kolonií neb držav neb stran každého z těch svých protektorátů, které nemají úplné samovlády.

Článek 367

Změny této Části této smlouvy, jež budou přijaty Shromážděním dvoutřetinovou většinou hlasů odevzdaných od přítomných delegátů, nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány od států, jejichž zástupcové tvoří Radu Společnosti národů, a třemi čtvrtinami členů.

Článek 368

Všecky otázky nebo pochybnosti vztahující se na výklad této Části této smlouvy a úmluv, které budou později uzavřeny členy podle této Části, budou podléhati rozhodování Stálého mezinárodního soudního dvora.

Hlava IV. - Přechodná opatření.

Článek 369

První zasedání Shromáždění bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.

Svolení a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda k tomu cíli v řečené příloze určená. Vládě bude k ruce, pokud jde o přípravu listinných dokladů, Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž určeni v téže příloze.

Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti národů, budou, vyjímajíc cestovné delegátů a odborných poradců, rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového spolku poštovního.

Článek 370

Dokud se Společnost národů neustaví, budou oznámení, která by podle předcházejících článků měla býti adresována generálnímu tajemníkovi Společnosti, brána v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce, který o nich uvědomí generálního tajemníka.

Článek 371

Dokud nebude zřízen Stálý mezinárodní soudní dvůr, budou všechny spory, které naň mají býti vzneseny podle této Části této smlouvy, odkázány soudu utvořenému ze tří osob, které určí Rada Společnosti národů.

Příloha.

Prvé zasedání shromáždění práce v roce 1919.

Místem Shromáždění bude Washington.

Vláda Spojených států amerických bude požádána, aby Shromáždění svolala.

Mezinárodní organisační komité bude se skládati ze sedmi osob, z nichž po jedné určí vláda Spojených států, Velké Britannie, Francie, Italie, Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.

Denní pořádek bude tento:

1. Provedení zásady 8 hodinného pracovního dne aneb 48 hodinného pracovního týdne.
2. Otázky vztahující se na prostředky, jak předcházeti nezaměstnanost a čeliti jejím následkům.
3. Zaměstnávání žen:
   1. před porodem nebo po porodu (počítajíc v to otázku o úhradě výdajů při mateřství);
   2. při pracích nočních;
   3. při pracích škodlivých zdraví.
4. Zaměstnávání dětí:
   1. věk připuštění ku práci;
   2. práce noční;
   3. práce škodlivé zdraví.
5. Rozšíření a provedení mezinárodních úmluv přijatých v Bernu roku 1906 o zákazu noční práce žen zaměstnaných v průmyslu a o zákazu používati bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.

Oddíl II. - Obecné zásady.

Článek 372

Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální blaho pracovníků za mzdu má podstatný význam s hlediska mezinárodního, založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci vymezenou v Oddílu I a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.

Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a tradice průmyslové činí úlohu, dosíci přímo naprosté jednotnosti v pracovních podmínkách, obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou cesty a zásady směřující k úpravě podmínek pracovních, jež by se každý průmyslový celek měl snažiti uvésti v život do té míry, do které by to jeho zvláštní poměry připouštěly.

Mezi těmito cestami a zásadami jeví se Vysokým smluvním stranám zvlášť důležitými a naléhavými tyto:

1. Vedoucí zásada shora vzpomenutá prohlašuje, že práce nesmí býti pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.
2. Právo spolčovací ke každému cíli nepříčícímu se zákonům, stejně pro zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.
3. Placení mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní úroveň, přiměřenou době i zemi.
4. Přijetí osmihodinného dne neb osmačtyřicetihodinného týdne za cíl, jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.
5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně čtyřiadvacetihodinného, který by měl pokud možná padnouti na neděli.
6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve svém vzdělávání a k tomu aby se zajistil jejich tělesný vývoj.
7. Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.
8. Pravidla vydaná v každé zemi o podmínkách pracovních musí zabezpečovati slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se po zákonu v zemi zdržují.
9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, v níž budou zúčastněny i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně pracovníků.

Vysoké smluvní strany, neprohlašujíce, že by tyto zásady a cesty byly úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby řídily politiku Společnosti národů; a že, budou-li přijaty průmyslovými celky,které jsou členy Společnosti národů, a budou-li v praxi nerušeně udržovány vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa pramenem trvalého dobra.

Část XIV. - Klausule rozličné.

Článek 373

Rakousko se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, které byly nebo budou uzavřeny mocnostmi spojenými a sdruženými nebo některými z nich s kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi a s lihovinami, jakož i o jiných předmětech, o nichž pojednávají generální akty berlínské ze dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890 a úmluvy, jež je doplnily nebo změnily.

Článek 374

Vysoké smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 a Jeho Nejjasnější Výsostí knížetem monackým a určující vztahy mezi Francií a tímto knížetstvím.

Článek 375

Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815 a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu 1815, kteréžto záruky zakládají mezinárodní závazky k zachování míru, konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a ujednání, prohlášení a jiných akt doplňkových, vztahujících se na neutralisované pásmo Savojska, jak je určeno odstavcem 1 článku 92 závěreční akty vídeňského kongresu a odstavcem druhým článku 3 smlouvy pařížské ze dne 20. listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní strany berou proto na vědomí dohodu, ke které došlo mezi vládou francouzskou a vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů vztahujících se na toto pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.

Stejně uznávají Vysoké smluvní strany, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Vysokého Savojska a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší Francii a Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní stav těchto území za podmínek, jež obě tyto země uznají za vhodné.

Příloha

I.

Spolková rada švýcarská zpravila dne 5. května 1919 vládu francouzskou, že prozkoumavši ve stejném duchu upřímného přátelství ustanovení článku 435 mírových podmínek předložených Německu mocnostmi spojenými a sdruženými, dospěla s potěšením k závěru, že je jí možno dáti k nim svůj souhlas s těmito připomínkami a výhradami:

1. Neutrální pásmo Vysokého Savojska:
   1. Bude se považovati za samozřejmé, že dokud zákonodárné sbory spolkové neratifikují dohodu, ke které došlo mezi oběma vládami o zrušení ustanovení o neutrálním pásmu savojském, nebude konečného rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.
   2. Souhlas, jejž dala vláda švýcarská k tomu, aby ustavení výše dotčená byla zrušena, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a zvláště prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.
   3. Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení vzpomenutých ustanovení nebude se pokládati za platnou, nebude-li mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován. Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to, aby dosáhly souhlasu signatárních mocností, které podepsaly smlouvy z roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nepodepsaly mírové smlouvy nynější.
2. Svobodné pásmo Vysokého Savojska a obvodu Gex:
   1. Spolková rada prohlašuje, že činí nejdůraznější výhrady, pokud jde o výklad, jaký má býti dán prohlášení vzpomenutému v posledním odstavci hořejšího článku, který má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví, že „ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Vysokého Savojska a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům“. Spolková rada by si vskutku nepřála, aby mohlo z jejího souhlasu s tímto zněním býti dovozováno, že se připojuje ke zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům dobrodiní zvláštního právního stavu, který jest zeměpisným a hospodářským poměrům přiměřený a který se osvědčil. Podle názoru Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato pásma, jak byla zavedena smlouvami shora vzpomenutými, nýbrž jen o to, aby modality výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji ke dnešním hospodářským poměrům. K předchozím připomínkám dospěla Spolková rada čtením návrhu úmluvy o příštím zřízení pásem, který byl přiložen k notě vlády francouzské ze dne 26. dubna. Činíc výhrady shora uvedené, prohlašuje Spolková rada ochotu zkoumati co nejpřátelštěji veškeré návrhy, které jí v té věci francouzská vláda uzná za vhodno učiniti.
   2. Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v působnosti až do doby, kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního stavu těchto území.

II.

Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto notu, jako odpověď na zprávu uvedenou v předcházejícím paragrafu:

Notou ze dne 5. května t. r. ráčilo švýcarské vyslanectví v Paříži zpraviti vládu republiky francouzské o souhlase Spolkové vlády s navrženým článkem, který má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami spojenými a sdruženými s jedné strany a Německém se strany druhé.

Francouzská vláda s radostí vzala na vědomí dohodu, ke které takto došlo, a k její žádosti návrh článku, o nějž jde, byl vládami spojenými a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek předložených zmocněncům německým.

Vláda švýcarská vyjádřila ve své notě ze dne 5. května v této otázce různé připomínky a výhrady.

Pokud jde o ony poznámky, které se týkají svobodných pásem Vysokého Savojska a obvodu Gex, klade si vláda francouzská za čest podotknouti, že stipulace posledního odstavce článku 435 je tak jasná, že nemůže vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména, pokud jde o zahrnuté v ní budoucí désintéressement jiných mocností než Francie a Švýcarska v této otázce, jež je v ní zahrnuto.

Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy francouzských území, o něž jde, a se zřetelem na jejich zvláštní postavení nespouští s očí žádoucnost toho, aby se jim zajistila celní soustava pro ně vhodná a aby se upravil způsobem vyhovujícím lépe dnešním poměrům způsob směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými, hledíc k obapolným zájmům.

Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice, stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.

Vláda Republiky béře proto s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s nímž se vláda švýcarská prohlašuje ochotnou zkoumati všecky návrhy francouzské, učiněné stran dohody mající nahraditi nynější právní stav řečených svobodných pásem a které vláda francouzská hodlá formulovati ve stejném duchu přátelském.

Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního stavu z roku 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje hořejší odstavec noty vyslanectví švýcarského ze dne 5. května a jehož pohnutkou zřejmě jest připraviti přechod od nynějšího právního stavu k právnímu stavu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí, které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Táž poznámka platí o ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci 1 a) švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím „Neutrální pásmo Vysokého Savojska“.

Článek 376

Mocnosti spojené a sdružené shodují se v tom, že tam, kde náboženské misie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami rakouskými na územích jim náležejících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto smlouvou, majetek těchto misií neb misijních společností, počítaje v to i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky sloužily k udržování misií, má býti i nadále věnován misijním účelům. Aby zajistily správné provádění tohoto závazku, vlády spojené a sdružené odevzdají takové statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob příslušejících k náboženství misie, o jejíž majetek jde.

Vlády spojené a sdružené, vykonávajíce nadále neobmezený dozor nad osobami řídícími tyto misie, budou chrániti zájmy těchto misií.

Rakousko, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že schvaluje každou dřívější nebo budoucí úpravu týkající se poslání oněch misií nebo obchodních společností, provedenou od vlád spojených a sdružených, které jsou na věci interesovány, a zříká se veškerých námitek v této příčině.

Článek 377

S výhradou ustanovení této smlouvy se Rakousko zavazuje, že nebude činiti proti žádné z mocností spojených a sdružených, které jsou signatáry této smlouvy, ani přímo ani nepřímo nijakých nároků peněžních pro žádnou skutečnost, která předcházela před tím, než tato smlouva nabyla působnosti.

Toto ustanovení znamená úplné a konečné zřeknutí všech nároků tohoto druhu, jež od nynějška zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.

Článek 378

Rakousko přijímá a uznává za platné a závazné každé rozhodnutí a veškerá nařízení týkající se plavidel rakousko-uherských a zboží rakouského, stejně jako každé rozhodnutí a nařízení týkající se hrazení nákladů a vydané jakýmkoli soudnictvím kořistným mocností spojených a sdružených, a zavazuje se, že nebude uplatňovati jménem svých státních příslušníků žádných nároků stran těchto rozhodnutí a nařízení.

Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo přezkoumávati za podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení rakousko-uherského kořistného soudnictví, pokud se tato rozhodnutí a nařízení dotýkají vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností neb příslušníků mocností neutrálních. Rakousko se zavazuje dodati opisy všech listin tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i vydaná rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti doporučení učiněná po takovém přezkoumání sporů.

Článek 379

Vysoké smluvní strany shodují se v tom, že, nedojde-li později k jiným ustanovením, předseda každé komise, která se zřizuje touto smlouvou, bude míti při rovnosti hlasů právo na druhý hlas.

Článek 380

Pokud není opačných ustanovení v této smlouvě, ve všech případech, v kterých tato smlouva předvídá řešení nějaké otázky dotýkající se určitých států zvláštní dohodou, kterou by uzavřely zúčastněné státy, jest a zůstává ujednáno mezi Vysokými smluvními stranami, že obtíže, které by se po této stránce objevily, budou urovnávány Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými až do té doby, kdy Rakousko bude přijato za člena Společnosti národů.

Článek 381

Výraz této smlouvy „bývalá říše rakouská“ zahrnuje Bosnu a Hercegovinu, pokud znění smlouvy neukazuje na opak. Toto ustanovení nezasahuje do práv a povinností Uher, pokud se týká těchto dvou území.

Tato smlouva, sepsaná jazykem francouzským, anglickým a italským, bude ratifikována. Byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, mimo Část I (Úmluva o Společnosti národů) a Část XIII (Práce), v nichž text francouzský a anglický mají váhu stejnou.

Ratifikace budou uloženy co nejdříve v Paříži.

Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost přestati na tom, že oznámí vládě republiky francouzské skrze své diplomatické zástupce v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo; v tomto případě bude jim o tom odevzdati ratifikační listinu co nejdříve.

První zápis o složení ratifikací bude sepsán, jakmile smlouva bude ratifikována Rakouskem s jedné strany a třemi Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými se strany druhé.

Ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými stranami smluvními, které ji takto ratifikovaly. Pro výpočet veškerých lhůt, o kterých mluví tato smlouva, bude toto datum dnem, kdy smlouva nabyla působnosti.

Ve všech ostatních směrech nabude smlouva působnosti pro každou mocnost dnem, kdy bude složena její ratifikace.

Vláda francouzská odevzdá každé ze signatárních mocností po souhlasném ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.

Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto smlouvu.

Dáno v Saint-Germain-en-Laye desátého září roku tisíc devět set devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze signatárních mocností.

• (L. S.) Frank L. Polk.
• (L. S.) Milner.
• (L. S.) Henry White.
• (L. S.) Geo N. Barnes.
• (L. S.) Tasker H. Bliss.
• (L. S.) A. E. Kemp.
• (L. S.) Arthur James Balfour.
• (L. S.) G. F. Pearce.
• (L. S.) Milner.
• (L. S.) E. Vandervelde.
• (L. S.) Thos. Mackenzie.
• (L. S.) J. R. Loutsengtsiang.
• (L. S.) Sinha of Raipur.
• (L. S.) Chengting Thomas Wang.
• (L. S.) G. Clemenceau.
• (L. S.) Antonio S. de Bustamante.
• (L. S.) S. Pichon.
• (L. S.) N. Politis.
• (L. S.) L.-L. Klotz
• (L. S.) A. Romanos.
• (L. S.) André Tardieu.
• (L. S.) Salvador Chamorro.
• (L. S.) Jules Cambon.
• (L. S.) Antonio Burgos.
• (L. S.) Tom. Tittoni.
• (L. S.) I. J. Paderewski.
• (L. S.) Vittorio Scialoja.
• (L. S.) Roman Dmowski.
• (L. S.) Maggiorino Ferraris.
• (L. S.) Affonso Costa.
• (L. S.) Guglielmo Marconi.
• (L. S.) Augusto Soares.
• (L. S.) S. Chinda.
• (L. S.) Charoon.
• (L. S.) K. Matsui.
• (L. S.) Traidos Prabandhu.
• (L. S.) H. Ijuin.
• (L. S.) Dr. Karel Kramář.
• (L. S.) Hymans.
• (L. S.) Dr. Eduard Beneš.
• (L. S.) J. van den Heuvel.
• (L. S.) Renner.

Protokol.

Aby byly přesně stanoveny podmínky, za kterých určité klausule smlouvy dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se Vysoké smluvní strany takto:

1. Seznam osob, které podle článku 173, odstavce 2, má Rakousko vydati mocnostem spojeným a sdruženým, bude zaslán vládě rakouské do měsíce po dni, kdy nabude tato smlouva působnosti.
2. Reparační komise, o které se mluví v článku 186 a v paragrafech 2, 3 a 4 přílohy IV, jakož i zvláštní odbor, o němž se mluví v článku 179, nebudou moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a jiných důvěrných sdělení.
3. Ode dne podpisu smlouvy a během následujících čtyř měsíců bude Rakousku možno předložiti mocnostem spojeným a sdruženým k prozkoumání doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce k nápravě škod a tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování.
4. Trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, které by se dopustily trestných činů, pokud jde o likvidaci rakouských statků, a mocnosti spojené a sdružené přijmou údaje a průvody, jež by snad v tomto směru rakouská vláda mohla podati.

Dáno v jazyku francouzském, anglickém a italském, mezi nimiž, byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, v Saint-Germain-en-Laye desátého září roku tisíc devět set devatenáctého.

• Renner.
• S. Chinda.
• Frank L. Polk.
• K. Matsui.
• Henry White.
• H. Ijuin.
• Tasker H. Bliss.
• Hymans.
• Arthur James Balfour.
• J. van den Heuvel.
• Milner.
• E. Vandervelde.
• G. N. Barnes.
• J. R. Loutsengtsiang.
• A. E. Kemp.
• Chengting Thomas Wang.
• G. F. Pearce.
• Antonio S. de Bustamante.
• Milner.
• N. Politis.
• Thos. Mackenzie.
• A. Romanos.
• Sinha of Raipur.
• Salvador Chamorro.
• G. Clemenceau.
• Antonio Burgos.
• S. Pichon.
• I. J. Paderewski.
• L.-L. Klotz.
• Roman Dmowski.
• André Tardieu.
• Affonso Costa.
• Jules Cambon.
• Augusto Soares.
• Tom. Tittoni.
• Charoon.
• Vittorio Scialoja.
• Traidos Prabandhu.
• Maggiorino Ferraris.
• Dr. Karel Kramář.
• Guglielmo Marconi.
• Dr. Edvard Beneš.

Deklarace.

Aby na nejmenší míru omezeny byly ztráty vzniklé potopením lodí a nákladů za války a aby se usnadnilo opětné vyzdvižení lodí a nákladů, jež lze zachrániti, jakož i upravení soukromých nároků k nim se vztahujících, zavazuje se vláda rakouská poskytnouti veškeré údaje jí povědomé, jež by mohly býti užitečny vládám mocností spojených a sdružených neb jejich příslušníkům, pokud jde o lodi během nepřátelství rakouskými námořními silami potopené neb poškozené.

Tato deklarace dána v jazyku francouzském, anglickém a italském, mezi nimiž, byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, a podepsána v Saint-Germain-en-Laye desátého září roku tisíc devět set devatenáctého.

• Frank L. Polk.
• H. Ijuin.
• Henry White.
• Hymans.
• Tasker H. Bliss.
• J. van den Heuvel.
• Arthur James Balfour.
• E. Vandervelde.
• Milner.
• J. R. Loutsengtsiang.
• Geo. N. Barnes.
• Chengting Thomas Wang.
• A. E. Kemp.
• Antonio S. de Bustamante.
• G. F. Pearce.
• N. Politis.
• Thos. Mackenzie.
• A. Romanos.
• Sinha of Raipur.
• Salvador Chamorro.
• G. Clemenceau.
• Antonio Burgos.
• S. Pichon.
• I. J. Paderewski.
• L.-L. Klotz.
• Roman Dmowski.
• André Tardieu.
• Affonso Costa.
• Jules Cambon.
• Augusto Soares.
• Tom. Tittoni.
• Charoon.
• Vittorio Scialoja.
• Traidos Prabandhu.
• Maggiorino Ferraris.
• Dr. Karel Kramář.
• Guglielmo Marconi.
• Dr. Edvard Beneš.
• S. Chinda.
• Renner.
• K. Matsui.

Tato smlouva se vyhlašuje s podotknutím, že byla na základě usnesení Národního shromáždění ze dne 7. listopadu 1919 schválena ratifikační listinou ze dne 10. listopadu 1919, která byla presidentem republiky Československé a ministrem zahraničních věcí podepsána a dne 16. července 1920 v ministerstvu zahraničních věcí v Paříži uložena. Téhož dne sepsán byl v Paříži první protokol o uložení listin ratifikačních, čímž smlouva nabyla mezinárodní působnosti.

Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru zahraničních věcí ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je třeba k provedení této smlouvy.

Současně ratifikovaly tuto smlouvu: Velká Britannie, Francie, Italie, Čína, Řecko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siam a Rakousko.

Později ratifikovaly státy: Japonsko, Nicaragua, Belgie, Rumunsko a Kuba.

• T. G. Masaryk v. r.
• Dr. Beneš v. r.