Sázka v klubu AGS/Žluté oči

Sázka v klubu AGS
Dvacet stupňů na západ	Žluté oči	Nad oblaky

Údaje o textu
Titulek:	Žluté oči
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Sázka v klubu AGS Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Naši tři přátelé, lovec Gregor, profesor J. Batham a sluha P. Hogg, užívali odpočinku. Počasí se rychle měnilo, jak tomu bývá v této části Kanady a jarní vánek, letos opožděný, kvapem tavil sněhové závěje. Dny ubíhaly v sladké nečinnosti, ale pojednou se rychle přiblížil čas další cesty. Tentokrát byla cílem Montana ve Spojených státech. Bylo třeba urazit cestu dlouhou přes 3000 kilometrů. Frank Gregor rozhodl, že opět použije letadla, aby rychle dosáhl kraje, ve kterém měl splnit třetí úkol společnosti „AGS“, to je ulovit pumu, jinak kuguára neboli lva amerického. V Montaně byl Gregor již v minulých letech a podařilo se mu tam ulovit několik těchto velkých koček. Znal tedy kraj a chtěl toho využít.

A tak 10. května opustili naši lovci Kanadu. Telegraficky objednané letadlo nastoupilo za krásného nedělního rána svou dalekou cestu. Pilot Dittman, který jim prokázal tolik znamenitých služeb, doprovázel je značný kus cesty se svým strojem. Namířili k hranicím USA. Letěli přes Minnesotu, severní Dakotu k Missouri do města Helena. Toto byla dosud největší jejich cesta. Do Heleny přilétli pozdě večer ve čtvrtek 16. května. Po dvoudenním odpočinku cestovala výprava drahou na jih do Bozeman a dále k hranicím státu Idaho. V malém farmářském městečku na okraji indiánské reservace Fort Hall se lovci usadili, aby odtud podnikli lov.

V indiánské reservaci najal Gregor dva zkušené stopaře, Indiány kmene Šošona. Byli to dva bratři, mladí chlapíci, málomluvní, ale, jak se ukázalo, znamenití lovci a stopaři. Celá výprava, čítající nyní pět osob, se ubytovala na farmě zvané „Malé N“, kteroužto značku vypalovala svému hovězímu dobytku.

„Malé N“ bylo vzdáleno 5 hodin jízdy koňmo od městečka a leželo na úpatí skal ve velmi romantickém kraji. Divoce rozeklaná skaliska a hluboké kaňony se táhly k jihu, a to byla místa, kde žil postrach okolních farmářů – lev americký! Majitel farmy „Malé N“, Samuel Smith, zle si naříkal na škody, které mu kuguárové v posledním roce natropili.

„My nemáme čas, abychom se za těmi bestiemi honili. Bůh ví, kde jsou přes den zalezlé a v noci? Hlídali jsme a – ráno bylo na opačném konci farmy roztrháno tele. Říkám vám, pánové, ty potvory jsou chytré! Můj syn, který studuje na východě, byl v létě u nás doma a celé noci čekal zbytečně. A když jel na nádraží, běžel mu párek pum přes cestu. Několikráte jsem v noci spatřil na kraji ohrad žhnout žluté oči pumy, ale nežli jsem přinesl pušku, byla puma pryč!“ tak vyprávěl majitel ranče „Malé N“.

Je nádherná noc. Tisíce hvězd svítí a naši přátelé se chystají na lůžka. Petr jde napřed, aby přinesl ještě džber pitné vody do společné noclehárny. Neuplyne však ani pět minut, když přiklusá zpět. Vzrušeně vyrazí ze sebe pouze jediné slovo: „Puma!“ – „Kde?“ ptá se několik hlasů najednou. – „Tam! Vzadu u studny, svítí se jí oči jako čertu!“ ustrašeně sděluje Petr. – „Veď nás!“ přikazuje Gregor.

Chvějící se Petr vede Gregora, který je už ozbrojen kulovnicí. Profesor Batham, oba Indiáni a majitel farmy tiše následují. – Tam! Vidíte to žluté, jak tam svítí?“ šeptá Petr a ukazuje na dva žluté body v temnotě. Gregor a s ním ostatní, kromě Indiánů, propukají ve smích. – „To nic, pane Hoggu, to se blyští střepiny nějaké láhve, kterou tam hoši odhodili,“ vysvětluje pan Smith. Petr nakvašen odchází do dřevěného přístavku, ve kterém je noclehárna. Zastaví se u dveří a pozoruje jasný třpyt hvězd. Gregor s profesorem hovoří ještě před vchodem do farmy.

Petr čeká na příchod svého pána, trvá mu to nějak dlouho. Uchopí džber vody a chce vstoupit do noclehárny. Však – co to? Dole u přístavku u samé ohrady – dvě žlutá světélka! „Fuj, to jsem se lekl, br! Opět „skleněné“ oči! To už na mne neplatí! Spletl jsem se jenom jednou,“ bručí již ospale Petr. „Svatý Patricku, co je to? Pane na nebi, pomoooc! Lev! Žádné sklo, na mou irskou duši! Opravdový lev!“

U rohu přístavku se objeví znovu celá společnost. „Co tě čerti berou, Petře, co to máš dnes za vidiny?“ rozzlobeně se ptá Gregor. Ale chování obou indiánských stopařů upoutává pozornost. – „Cítím velkou kočku a teplou krev, pane!“ prohlašuje klidně jeden z Šošonů.

Oba indiánští bratři běží asi sto kroků podél ohrady, tam zůstanou stát a volají ostatní k sobě. Hluk přivábil i několik honáků dobytka, zaměstnaných na farmě. Opatřeni světlem, spěchají všichni za oběma Indiány, kteří sehnuti u země cosi prohlížejí. A když doběhli lovci na místo, spatřili na zemi tele s prokousnutým hrdlem!

„To udělala puma, velká kočka, pane! Až ráno vyjde slunce, možno jít po stopě! Kočka tuze hladová. Nedáme jí čas žrát ani spát, dohoníme ji na koních, jistě,“ s určitostí tvrdí starší z indiánských bratrů. Již za rozbřesku dne pustili se lovci po stopě pumy, ale po několikahodinovém pronásledování musili se další cesty vzdát. Puma se ztratila v kamenitém korytě a více ji nespatřili. Denně prolézali rokliny a propasti a denně se vraceli s nepořízenou a unaveni.

Dvacátý sedmý květen! „Franku, mám nápad! Dnes přiženou honáci telata a ta budou v noci jistě hodně bučet! Což abychom je hlídali. Posledně se zde stříbrný lev také ukázal, když byla telata v ohradách!“ To byl návrh profesora Bathama. Byl dobrý, a tak byly učiněny přípravy. Z okna dřevěného přístavku, ve kterém byla společná noclehárna našich lovců, byl znamenitý přehled přes celou ohradu, do které bylo nahnáno několik desítek telat. V celku to bylo pohodlné. Hlídka byla takto rozdělena: od 20. hod. do 23. hod. Petr, od 23. do 2. Gregor a od 2. do 5. profesor Batham.

První hlídka Petra Hogga uplynula a Petr, vzbudiv Gregora, uložil se k spánku. Noc byla jasná a chladná. Gregor se usadil, zabalen v pokrývku, k oknu a pozoroval kraj. Čas ubíhal a – nikde nic. Ztrácel již naději, vždyť zbývaly již jen tři dny do konce května! Jsou dvě hodiny s půlnoci, Gregor budí profesora a sám oblečen uléhá na lůžko.

Profesor Batham koná svou hlídku svědomitě! Nespouští ohrady s očí a občas pátrá v temné noci i triedrem. Co to? Batham náhle uchopí spícího Gregora za rámě a ne právě šetrně s ním zacloumá. „Franku, vaše puma je zde!“ šeptá mu do ucha. Rázem je Gregor u okna. – „Tam na konci ohrady! Ten temný bod! Dobře jsem si již za dne zapamatoval, kde leží předměty. Podívejte, podívejte!“ Jako stín ploužil se nyní označený bod kolem ohrady. – „Joah, máte pravdu, lev! Ale je to tuze daleko pro jistou ránu!“ – „Klid a zhluboka dýchat, kamaráde! Snad je tohle poslední příležitost v květnu! Nebo chcete, u všech čertů, jet již domů? Gregore, kamaráde, ještě chci s vámi projet kousek světa!“ šeptá profesor vzrušeně. Mlčky mu tiskne Gregor pravici. Pokleká, opírá pušku o okenní rám, míří… S hlubokým povzdechem zdvihá opět pušku. „Nejde to, Joah, nemohu přece střílet po stínu!“

Oba lovci hledí upřeně do temnoty. Je slyšet pravidelné oddychování spícího Petra. „Oči!“ sykne profesor – ale konec slova už neslyšel. Nočním tichem zahřmí Gregorova kulovnice! Petr vyskočí rovnýma nohama z lůžka. „Zemětřesení!“ vykřikne rozespale. – „Ne, puma!“ opravuje jej s dávkou ironie, ale radostně, profesor.

Obyvatelé farmy vyburcováni výstřelem spěchají k ohradám. Honáci a indiánští stopaři hledají se světly šelmu, ale – marně! „Chybil jsem, zahlédl jsem na zlomek vteřiny žluté oči současně s vámi, Joah, a ihned vystřelil! Ale, jak vidím, chybil jsem!“ zklamaně mluví Gregor. – „Ne, pane, nechybil! Zde!“ Indián ukazuje špičky svých prstů, kterými omakával trávu. Jsou potřísněny krví! „Nechoďte ve stopách, nezničte je! Já a můj bratr najdeme kočku! Málo krve – dobrá rána!“

Bylo k páté hodině ranní a počalo se kvapem rozednívat. Vedeni Indiány, pustili se lovci po stopě raněného kuguára. Sehnuti k zemi, poklusem sledovali oba rudí bratři stopu, která vedla k nedalekým skaliskům. Zde se stalo sledování stopy značně obtížným. Nikdo jiný neviděl by na zemi vůbec nic a přece oba rudoši spěchali s obdivuhodnou jistotou kupředu. Asi po půl hodině zůstali stát.

„Zde chtěla kočka vyskočit na tento balvan. Neměla již sil, klouzla! Tady se skulila a bude ležet dole ve strži!“ Opatrně sestupovali stopaři do nepříliš hluboké strže. „Tady je!“ volá hlas. „Kulka jí rozštípla lebku nad očima!“ Nedbajíce druhých, uchopili se naši lovci kol ramenou a radostně jásali.

Puma, ulovená 28. května, tedy skorem v poslední chvíli, byl nádherný exemplář stříbrošedého lva amerického. – „Dnešní úlovek umožňuje nám cestovat dále – za kondorem do Jižní Ameriky, přátelé. Petře – balit! Jedeme ještě dnes do Silver City a odtud máme báječné letecké spojení do San Franciska!“

Již tři lovecké trofeje odeslal Frank Gregor do Nového Yorku: kůži z ledního medvěda, z vlka a nyní z amerického lva. V červnu musí podle předpisu „AGS“ ulovit kondora.