Údaje o textu
Titulek: Jelen
Autor: Pravděpodobně Václav Hanka; upravil a poznámkami doplnil Prof. J. Kořínek
Zdroj: Rukopis královédvorský
Online na Internet Archive
Vydáno: In: Rukopis královédvorský. Nejprvnější ilustrované vydání. Praha, I. L. Kober 1873, s. 25 – 26.
Licence: PD old 70
Ilustroval Josef Scheiwl (1833 - 1912)
page=1
page=1

     Běháše jelen po horách, po vlasti,
Poskakova po horách, po dolinách,
krásná parohy nosi;
krásnýma parohoma hustý les proráže,
po lesě skákáše hbitými nohami.
     Ajta junoše po horách chodíva,
dolinami chodíva v lúté boje,
hrdú braň na sobě nosíva,
braňá mocnú rozráže vrahóm shluky.
     Nenie juž junoše v horách!
Podskoči naň zdě lstivo lutý vrah,
zaměši zraky zlobú zapolena,
udeři těžkým mlatem u prsi,
zevzněchu mutno žalostiví lesi;
vyrazi z junoše dušu, dušicu!
     Sie vyletě pěkným táhlým hrdlem,
z hrdla krásnýma rtoma.
     Aj, tu leže!
Teplá krev za dušicú teče, za otletlú,
syrá země vřělú krev pije:
i by v každej děvě po žalniem srdečcě.
     Leže junoše v chladnej zemi,
na junoši roste dúbec, dub,
rozkládá sě v suky šíř i šíř.
     Cházievá jelen s krásnýma rohoma,
skáče na nožiciech rúčiech,
vzhóru v listie piená táhlé hrdlo.
     Sletujú sě tlupy bystrých krahujcev,
ze vsia lesa sěmo na sien dub,
pokrakujú na dubě vsici:
 „Pade junoše zlobú vraha.“
Junoše plakáchu vsie děvy.

Lyricko-epická báseň tato volného rozměru pochází tež z doby pohanské. Opěvá se v ní smrt jinocha, od vraha zabitého, jehož všecky děvy oplakávají. Zda-li to děj skutečně historický čili jen od básníka vymyšlený, rozhodnouti nelze.