Ruch (almanach 1873)/A vzešlo jaro

Ruch (almanach 1873)
Zastři okénko	A vzešlo jaro	Nový Jerusalem

Údaje o textu
Titulek:	A vzešlo jaro
Autor:	Albína Dvořáková-Mráčková
Zdroj:	DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s. 1–4. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

A vzešlo jaro; zakypěla země
tou silou tvůrčí věčnou, přetajemnou;
zabušil tlukot srdce jího ve mně —
a kouzelná tu ejhle! změna se mnou:
na ňádra její klesnouc v rozechvění
 i v sobě cítím onu velkou sílu —
mé mizí „já“ — leč v sterém násobení
v každičkém jejím znova žiju dílu.

Zachvěl se stonek mladinkého vřesu —
útrobkou jeho v opojení dýši;
zašuměl vrchol velikána lesů —
v sluneční jeho já se vznáším výši.
Ozvalo v křoví útlounké se ptáče
dojemným zvukem bolestně a sladce —
tož srdce moje v rozželení pláče,
a roztouženo svého hledá vládce.

Na keři poupě bujně puká svěží —
a srdce moje z hrudi uniká mi:
bystřina hravá v podol květny běží —
myšlénky mé o vlnky, spějí s vámi!
Hle pažit květný! na každičké řase
hrdě se perla zlatoskvělá vznesla —
toť duše moje blahem rozplývá se
a sladkou rosu slzí v oběť nesla.

Krajinou šírou volně větřík letí
a líbá hory, stráně, břehy, háje,
svým políbením k volnosti je světí —
a volna, třikrát volna duše má je!
Nechť zahynu! tajemná síla bytí,
co mocně každou proudí žilou mojí,
ta nezhyne, leč- k novému zas žití
s prazdrojem u velký cel se spojí!!