Ruch (almanach 1870)/Náš ztracený ráj

Ruch (almanach 1870)
Píseň (Krajník)	Náš ztracený ráj	Nápis na skále

Údaje o textu
Titulek:	Náš ztracený ráj
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 96-97. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Do prostoru se rozletěly světy,
kdy povstaly v převelký tvorstva den;
jaký to vír! tu mocnou páskou jen
upoután v dráze vesmír rychloletý.
Bůh přemýšlel a láskou světy svázal
a každé hvězdě věčnou vlasť vykázal;
pak z půdy zemské hrstku hlíny vzal,
utvořil člověka a ráj mu dal,
a chtěl, by k sobě přilnuli na vzájem —
dal jemu vlasť, a vlast mu byla rájem.

Nezmizel ještě ráj z pozemských luhů,
jsme sirotci jen, z něho vyštváni!
v domova lůně přec jak vyhnáni
a plačíce bloudíme v mohyl kruhu;
když ty tu hyneš v slzách ponořena,
s roztátým srdcem, steskem utížena,
mdlou rukou ptáče „volnost“ chytajíc,
a přec v ní s hrůzou vždy jen stiskajíc
otrocká pouta, smutná jatá krásko —
ty, vlasti drahá, jediná má lásko!