Údaje o textu
Titulek: Sonety
Autor: Ervín Špindler
Zdroj: SLÁDEK, Josef Václav. Ruch : básně české omladiny, vydané roku 1868 k upomínce na založení národního divadla. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 181–183.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

I. Má je!

editovat

V mé duši jasno! Nebe otevřeno.
    Před trůnem klečím, bych se zpovídal;
    tak krásnou jsem Tě nikdy nevídal,
ó žel, že nemám pro své city jméno.

Však Ty, co nemůž’ býti vysloveno,
    snad v zraku přečteš, který touhou vzplál,
    snad na rtu zočíš, který zumlkal,
když zvolati chtěl k Tobě: Má buď, ženo!

Kararský mramor kouzla zrakův nemá,
a malíř tvoří, žel, jen ústa němá!
    Kdo Tebe pojme, vtělený sne ráje?

Jen ten, kdo v pýše varyta se chopí
a srdce báj v strun šumný jásot ztopí,
    by zapěl světem hrdé slovo: Má je!

II. Echo

editovat

Ty’s celý vesmír naplnila slávou!
    Tvým úsměvem se červánek zdá rdíti,
    Tvých zraků bleskem jarní slunko svítí,
po Tobě haluz touží písní ždavou;

a kde se zjevíš s tváří usměvavou,
    tam hyne bol a blaho srdce vznítí,
    a pro Tebe-li nelze, Marje, žíti,
ať hrob se zvedá nad mou bídnou hlavou!

Tvé jméno volá vodopádu šum,
nad nímž se skála zvedá k nebesům.

A pro Tebe-li nelze, Marje, žíti,
chtěl bych tou skalou věkovitou býti,

bych, až snad potok tajuplným dechem
Tvé jméno poví — mohl býti echem.

III. Vy smavé oči

editovat

Smavé vy oči, strážci cudných tváří,
    na nichž se mnohá slzná perla chvěla;
    vy zřítelnice jasné archanděla,
jenž v lesku slávy trůní na oltáři;

vy hvězdy stkvoucí, z kterých milost září
    do útrob mých, kde žalost místo měla;
    vy světla světel, žhavé jiskry čela,
v nichž dva se světy snoubí a zas sváří:

K vám moje tichá noční píseň letí,
by ždala lásku, ždala slitování;

vás moje tichá noční píseň světí,
by mřela v touze, mlkla v celování;

k vám pěvec zírá, jenž se pustil v moře
by u vás ráj — či věčné našel hoře!