Rozpomínky/Vltava pod Orlíkem

Údaje o textu
Titulek: Vltava pod Orlíkem
Autor: Eliška Krásnohorská
Zdroj: Eliška Krásnohorská. Rozpomínky:básně. Praha :Knihtiskárna F. Šimáček, 1896. s. 41-44.
Online na Internet Archive
Vydáno: 1896
Licence: PD old 70

I. editovat

Podél své obruby stinné,
pod šerem hájových clon
Vltava vine a vine
vln bublavý shon.

Blýská jak tisíce očí
pod chvěním zelených řas,
ku břehům točí a točí
vln stříbrný pás.

Ve skalin záhybech bloudí,
zdroje k ní splývají v dol,
dychtivá proudí a proudí
a chytá je kol.

Stráň v právo líbezně zkvétá,
luzná je houšť v levo tam, —
Vltava splétá a splétá
se v rozkošný mam.

Zaklet je tok její vrátký,
neví, co v lokty by jal,
vzpíná se zpátky a zpátky
kol ostrohu skal.

Kouzlem tam vábena krouží,
nemůže z milených pout,
prchá, však touží a touží
zpět v rajský ten kout.

A moje loďka ta pluje
po zvůli vln semo tam,
kol mojí duše se snuje
též rozkošný mam.

Zpátky mé srdce se vije
toužebně jako ten proud,
sladce mi bije a bije
jen v kouzle svých pout.

Vzpomínky v srdci se hloučí,
nad řekou vzdech jak by vlál,
obé se loučí a loučí
a musí — vždy dál!

II. editovat

Jako zvony, jako vichry, jako zpěvy
šumí, hrají, kypí, lkají, buší
vlny tvoje, plny nepokoje,
Vltavo, jak bitci zoufalého boje,
jako hřmění vášní, bouřně bez úlevy,
zas jak lehcí snové, — jako křídla duší.

Znám tvé šepty, znám tvé vání plné něhy,
kde se proudy v hebké lože tulí,
stíhám chvění tvého čaropění,
letí ozvěn dálkou — až kde již ho není!
Znám tvůj řev, ty lvice, vím, kde v skalné břehy
vrážíš vlny s třeskem vystřelených kulí.

Znám ty hloubky, kde se hladce tok tvůj sluní,
zlato plynné v něm se line jemně,
šplouná tiše, z rouna pěny dýše
jako na kolébce, jako ze sna říše.
Ale v prostřed míru jedna vlna duní,
osamělá, velká, z hluboka i temně.

Smutná v jasu, v proudu změnném neustálá,
rozraněná vlna ta se prýští.
a v mé duši družná duma tuší,
Vltavo, že mír tvůj spadlý balvan ruší, —
do hlubiny prsou vražená ti skála,
o niž každým tepem srdce tvé se tříští.