Rozpomínky/V české chaloupce
Rozpomínky Eliška Krásnohorská | ||
V panském parku | V české chaloupce | Kosař |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | V české chaloupce |
Autor: | Eliška Krásnohorská |
Zdroj: | Eliška Krásnohorská. Rozpomínky:básně. Praha :Knihtiskárna F. Šimáček, 1896. s. 88-90. Online na Internet Archive |
Vydáno: | 1896 |
Licence: | PD old 70 |
(Upomínka na Národopisnou výstavu.)
Vy krovy staré, omšené
a světničky vy starosvětské,
kde všecko jest jak svěcené,
tak vetché vše a přec tak dětské,
tak zašlé, mrtvé, bývávalé —
a svěží přec jak život sám;
vy koutky nízké, skrovně malé -
a neobsáhlé, neskonalé
jak velechrám!
V ký kraj se duše odhoupá
tím malovaným kolebadlem?
Ký duch k ní náhle vystoupá,
skryt v kočičkách tam za zrcadlem?
Čím to, že srdce vyřezané
tam na stolici dubové
s mým srdcem v divný soulad plane
a zevšad zářné chvění vane
tak májové?
Tu bábin fěrtoch, samý květ,
tam čepec pro veliký svátek
s dnem zlatým, starý na sto let,
tu modlitby, tam kolovrátek;
tu s tulipány strakatými
zas žlutý kožich pantáty,
a živůtek zde, samé prýmy,
jenž k hrdlu zdoben jiskrnými
kol granáty.
Čím prostinké ty památky
nám drahé jsou tak nevýslovně?
Proč jako v dětství pohádky
nás vábí k sobě očarovně?
Ó tím, že každá zdoba tato
i každá práce, každá zvěst,
že vše, co z ducha lidu vzňato,
tak české zrno, ryzí zlato,
tak naše jest!
Tak svůj, tak věren sobě byl
ten lid i v robot robské tíze!
Svou víru ctil a velebil
svým srdcem v kytli vlastní příze:
svůj mrav i jazyk, pýchu svoji,
svou hlavu měl, svých dlaní pot,
své květy vlažil svými zdroji
a znovuzrodil k žití boji
svůj, náš to rod!
A my teď, jeho dědici,
se ženem' s pachtivými ňadry
plout v cizích proudů směsici
a maškařit se v cizí hadry.
Kde móda v hlasný pazoun vřeští.
hned světovost se dere v nás,
hned horečkou se všecko třeští
a sdírají hned vnuci čeští
svých předků ráz.
I hanbě v pozlacené říze
má klaněti se prostá čest,
má zdraví blahořečit hlíze,
když světovou a v módě jest.
Ó duchu otců, duchu přímý,
ty duchu vlastních pravd i kras,
věj, zaplaš omamné ty dýmy,
dej, ať jsme tvými, necizími
a svými zas!