Rozpomínky/Jarním květům

Rozpomínky Eliška Krásnohorská
Také modlitba	Jarním květům	Dívčí léta

Údaje o textu
Titulek:	Jarním květům
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Eliška Krásnohorská. Rozpomínky:básně. Praha : Knihtiskárna F. Šimáček, 1896. s. 163-164. Online na Internet Archive
Vydáno:	1896
Licence:	PD old 70

Slunných sadů oděv zelený a prostý
podzim krášlí plodů barvitými skvosty;
jak jim sluší statně šperk ten přebohatý,
mlžně zamodralý, purpurově zlatý!

Každý strom se smavě v té své chloubě zhlíží,
v loktech láskou silných nese sladkou tíží,
jak by slastně vážil v úrodě svůj podíl,
šepotaje hrdě: ejhle, co jsem zrodil!

A když se ho dotkne vánek bystroletý,
štědře sype plody, jako sypal květy,
když jej snivé kouzlo máje přiodělo
ve věncoví vzdušné, jež tak rychle mřelo.

Nebyly jste marny, květy opadané,
na jichž místě triumf zralých plodů plame!
Musily jste rozkvést v oběť nesčíslnou,
musily jste zvadnout smrtí láskyplnou.

Za životů svojich květných stotisíce
plodům těm jste dali život, sprchajíce
jako by vás nebe zemi slalo darem!
Kveťte znova, kveťte každým novým jarem!

Kveťte z duše stromů, kveťte z duše lidu,
květy nadšenosti, ideálních vidů!
Roňte na svět čistou záplavu svou květnou
v množství nekonečném, v oběť bezpočetnou!

Přijde jeseň, paměť jarních tuch se vrátí:
národy jak stromy budou pyšně státi, —
plody tužeb jarých šperk jim dají čarný!
Ideály smělé — kveťte! nejste marny.