Romance biblická

Údaje o textu
Titulek:	Romance biblická
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Sebrané spisy. Díl XII. Básnické spisy. Praha : F. Topič, 1898. s. 408–410. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kdys Filištýny napad’ vztek,
že židů král jim něco řek’:
„Ne — ne! to nesneseme —
no — my jim nařežeme!

Však kde je milý obr náš
šestiloketní Goliáš?
Bez něho přec to nejde,
ať na radnici vejde!“

Vždyť při muzice vytlouk’ ves,
a kdysi vola v pěsti nes’,
ba spral i Herkulesy —
ach, Goliáši, kde jsi!?“

„Zde jsem,“ řek’ na to Goliáš,
„a smluvíme-li se, jsem váš,
když deset tisíc dáte,
mne na ty židy máte.“

Tu měli radost velikou,
hned otevřeli kasu svou
a dali boubelatých
mu 10.000 zlatých.

On groše do pasu si šoup’
a bručel: „To jsem levný troup!“
pak nahlas řekl: „Pojďme
a krále Saula shoďme.“

Tak šli. A přešli země prut,
až došli z rána země Jud,
a armády pak obě
tu stály proti sobě.

Zde vrch, tam vrch a obapol
se rozpínají stany kol —
a obr s vrchu dolů
již sstoupá do údolu.

Měď na lebce a v mědi hnát,
meč vážil centnýř akorát
a nad košilí z kmentu
měl krunýř na pět centů.

Ha! šla to z něho hrůza, hu!
on rozkřik se jak buvol tu
a smál se, strach jich vida,
a dělal na ně žida.

A v souboj s posměchem je zve:
„Vy breptové, vy maušlové!
já mžikem, na mou věru,
vás židy všechny speru!“

Král Saul se strachy třepetal,
a po táboru hlásit dal,
kdo odhodlá se k boji,
že dá mu dceru svoji.

To slyšel David pastucha
a vesel zvolal: „Chachacha! —
jen co si phrak svůj nabhím,
já hned then obr zabhím!“

Již prak a hůl svou v údol nes’,
tu obr zařval: „Což jsem pes,
že ty jdeš na mne s holí?“
Však David: „Phočkaj — bhoh!“

Hned kamenem ho v čelo flek’,
a obr padnul, už jen hek’
a více nezamuknul,
jen ještě rukou cuknul.

A David do týlu ho ťal,
pak useknutou hlavu vzal,
vzal pás si obrův k tomu,
a šel pak zase domů.

Filištští do bot práskali
a židé hopsá skákali
a do kolen se plácali
a ženy kolem jásaly:

„Král Saul vzal na se thisíc,
však Dhavid dheset thisíc!“