Robinson Krusoe/Kapitola sedmnáctá

Robinson Krusoe Jaroslav Tvrdý
Kapitola šestnáctá	Kapitola sedmnáctá	Kapitola osmnáctá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola sedmnáctá
Podtitulek:	Setí a sklizeň. Pluh
Autor:	Jaroslav Tvrdý podle Daniela Defoea
Zdroj:	TVRDÝ, Jaroslav. Robinson Krusoe. Praha : Alois Hynek, okolo 1900. s. 85–88. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100
Související:	Robinson Crusoe

Spánkem, po celou noc trvajícím, okřál Robinson jak náleží, a ráno byl opět čilým, jako obyčejně.

Bouře řádila po celou noc; byl tedy zvědavým, co se stalo s lodí.

Když pak vyšlo slunce, poznal Robinson s lítostí, že loď na dobro zmizela. Několik prken a trámů přihnaly vlny ku břehu. Robinson si vzpomínal s uspokojením, že se přičinil všemožně, by zachránil, co se dalo. Vědomí to blažilo ho.

Potom s Pátkem vtáhli všecky zbytky lodi na břeh, vědouce, že jim vesměs budou prospěšny.

Pak radili se, co a jak nyní mají dělati. Věci musily býti dopraveny do hradu či pevnosti jejich; aby pak věci nenechali nestřežené, měl vždy jeden z nich zůstati na stráži u nich.

Robinson nabil dělo, jež postavil na břeh pro případ nutné potřeby.

Nejprve odvezeny do pevnosti soudky s prachem a jiné věci, kterým škodí vlhko. Pudl při tom neustále provázel Robinsona, jenž použil ho tím způsobem, že ovázav mu provaz kolem těla, přiměl ho k tomu, že pomáhal táhnutím.

Pudl vpravil se záhy v úkol ten; mimo to mezi zuby nosil menší balíčky.

Robinson měl sedm lam, jichž použil také k přenášení břemen.

Poněvadž veškerá kořist nevešla se do obydlí, ani do sklepa Robinsonova, musili srobiti ve dvoře ještě stan, pod nímž skryli věci některé. Za osm dní bylo vše přeneseno až na čásť prken, jež prozatím skryli v houští.

Nyní nastalo Robinsonovi a Pátkovi tolik práce, že nevěděli, kterou mají dříve počíti. Robinson tedy uvažoval, co bude nejnutnější; uznal, že potřebí nejdříve zříditi kůlnu, kde by uložil věci, které zatím nalézaly se pod stanem.

Nyní, kdy měl veškeré potřebné nástroje a mimo to schopného a zdárného pomocníka, nelekal se Robinson žádné práce.

Kůlna dosti prostranná a vhodná byla hnedla hotova.

Potom pomýšlel Robinson na to, zříditi si vchod do své pevnosti pohodlnější, nežli byl dosavadní po žebříku. Uznal, že bude nejlépe zařízení zdvihacího mostu.

Provedl ten záměr dosti rychle; potom postavili na hradbě dvě nabitá děla.

Nyní mohli pohlížeti klidně vstříc útoku divochů a měli také pohodlný vchod do svého obydlí.

Nastala doba sklizně. Robinson posekal kukuřici starým mečem, k vykopání zemáků užil motyky, již byl s lodi přinesl.

Robinson sklidil čtyry pytle kukuřice; sucharů měli na kolik měsíců. Potom chtěl Robinson péci chléb sám. Na lodi nalezl ruční mlýnek, jejž byl vzal s sebou. Zřízení peci působilo mu málo starostí.

Pokusil se pak v pečení chleba z mouky žitné i kukuřicové. Uznal, že chléb žitný jest lepší, chutnější, pročež umínil si zaseti žito místo kukuřice. Na ostrově jeho mohl do roka dvakráte síti a sklízeti.

Posud jim chyběl rýč železný, jejž na lodi nenalezli. Maje v úmyslu Robinson provozovati rolnické hospodářství v míře větší, umínil si zaříditi kovárnu, ve které by vyráběl rozličné nářadí.

Věc ta nebyla příliš nesnadná, poněvadž měl věci potřebné, jako značně velký měch, kovadlo, různé kleště a železa tolik, že by je asi nespotřeboval nikdy.

Předsevzetí to provedeno bez průtahu; rozšířením kuchyně nabyl kovárny, kde mohl pracovati zejména v čase dešťů.

Když narobil dosti rýčů, pokusil se Robinson sdělati pluh, a hle, podařilo se mu to výborně, z čehož měl nesmírnou radost.

Nebyltě to arci dokonalý pluh, jaké vídáme u nás; byl naopak prostý velice, avšak postačil potřebám, a více si Robinson nepřál.

Posud nevěděl, bude-li s to, by při orání použil lam svých.

Umínil si to zkusiti — a hle, výsledek byl překvapující.

Zvířata osvědčila učelivost i sílu a práce dařila se tak, jako by měl osly nebo voly.

Chyběly jim posud brány, při vzdělávání polí užitečné i nutně potřebné; aby tu vadu odstranil, pokusil se Robinson shotoviti brány, a provedl úmysl svůj také.

Po ukončení deště nasel Robinson něco žita, ječmene i hrachu a za pět měsíců sklidil více nežli desetkráte tolik, což postačilo jim déle než na půl roku.

Robinson byl opatrný hospodář, i hleděl míti všeho zásobu pro případ neúrody, nebo kdyby sklizeň byla zničena krupobitím nebo jinou nehodou.

K účelu tomu zřídili nad svou kolnou ještě jedno patro, které sloužilo jim za sýpku.

Zachráněná s lodi koza měla zatím dvě mláďata, tak že i tento druh živočichů byl na ostrově zastoupen.

Pudlík byl jim strážcem; papoušek zase příjemným společníkem. Lamy jim byly nyní vzácnější ještě, poněvadž jim dávaly mléko, máslo i sýr a pomáhaly jim vzdělávati pole.

Netrápilo nyní Robinsona nic více, nežli touha po domově a rodičích, jakož obava, že jsou jen dva, a že by jeden z nich mohl zemříti.

Ale nespokojenost považoval za hřích; modlíval se každý večer k bohu za blaho i požehnání pro své rodiče.