Robinson čili Osudy a dobrodružství anglické rodiny v šírých stepích severní Ameriky zabloudilé/I.
| Robinson čili Osudy a dobrodružství anglické rodiny v šírých stepích severní Ameriky zabloudilé Josef Vojtěch Houška | ||
| I. | II. | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | I. |
| Podtitulek: | Následky nepřiměřeného vychování. — Přestěhování se do Ameriky. — Laciná koupě a přece drahá. — Slavné město, ale jenom na mapě. — Přítel v nouzi a přípravy na cestu. |
| Autor: | Josef Vojtěch Houška podle Thomase Mayne-Reida, upravil František Antonín Zeman |
| Zdroj: | Robinson čili Osudy a dobrodružství anglické rodiny v šírých stepích severní Ameriky zabloudilé. Třetí vydání. Upravil František Antonín Zeman. Praha : A. Štorch syn, asi 1892. s. 1–6. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
V jižní části Anglicka žil asi před šedesáti lety zámožný statkář, jménem Jonathan Rolfe, který jakožto výborný polní hospodář a ochotný soused obecné vážnosti se těšil. Mohl se nazývati mužem dokonalým, mimo jedinou chybu, která všecky jeho dobré vlastnosti zatemňovala. Byltě příliš ctižádostiv a dal se náruživostí tou ve všem jednání svém říditi. Ctižádostivosť jeho zavedla jej také, že jediného syna svého Roberta velmi bedlivě, ale nade stav, ke kterémuž jako syn statkáře jakkoli zámožného, byl určen, dal vychovávati, chtě míti z něho pána dokonalého nebo — jak se v Anglicku říká — gentlemana. Gentleman je v Anglicku člověk, který má návyky a jednání takové, jakým může jenom při znamenitém jmění hověti, ale které lidi prostřední mohovitosti rovnou cestou do záhuby uvádějí. Spolu s jinými syny šlechtickými učil se Robert jezditi, tančiti, šermovati, hony na lišky a závodní jízdy koňů navštěvovati, a otec dovoloval mu s penězi dle libosti nakládati a s bratránky často veselé hody slaviti. Když byl Robert takovéto učení opustil, poslal jej otec k většímu zdokonalení na cesty. Mladík procestoval Francii, Italii, zastavil se v Německu a hotovil se právě na cestu do Ruska, když jej truchlivá zpráva povolala do domova k smrtelnému lůžku otcovu.
Starý Rolfe, pookřáv na krátkou dobu pohledem na syna, ustanovil jej dědicem veškerého jmění svého a požehnav jej, skonal. Robert, nemoha na venkově po pansku žíti, jak tomu byl navykl, prodal všecky statky i polnosti po otci zděděné a přestěhoval se do Londýna. Tu byl docela pánem svým a jsa mladík nezkušený hýřil s přátely svými tak dlouho, až skrovná jenom částka z veškerého dědictví mu pozůstala. Tím vystřízlivěl poněkud a k radě několika přátel ucházel se o ruku děvčete bohatého, kteréž k němu náklonnosť jevilo a jenom jeho prostopášností jsouc zastrašeno, ve sňatek manželský s ním vejíti nechtělo. Ale když Marie — tak se totiž řečené děvče jmenovalo — a poručík její po roce poznali, že Robert zmudřel a mužněji si vede — vždyť neměl již dosti peněz na hýření! — svolilo děvče jej sobě za manžela vzíti. Láska její i moudré napomínání polepšilo Roberta, a sečetl-li zbytky jmění svého — pět set liber šterlinkův[1] a věno manželčino, kteréž pateronásobnou sumu činilo, viděl, že má sice dosti, aby počestně a bez velkých starostí živ býti mohl, že však veškerá mohovitosť jeho ovšem není taková, by dle starého způsobu po pansku mohl žíti. I snažil se jmění své rozličnými spekulacemi rozmnožiti, ale podniknutí jeho se nedařila, a za tři léta zbývaly mu právě dvě třetiny veškerého jmění.
„V Evropě mi štěstí nekvete,“ pravil manželce své, „zde přišel bych ještě o všecko. Postěhuji se do Ameriky, tam zajisté se štěstím svým se neminu.“
Marie, jsouc muži ve všem povolna, nezdráhala se vlasť svou opustiti, a tak přeplavila se s manželem a synáčkem něco přes rok věku svého čítajícím do neznámého světa za dalekým mořem.
V Novém Yorku, obyčejném to stanovišti všech přestěhovalců, seznámil se Rolfe s mužem, jakého právě potřeboval a který mu radil, jak by měl v novém světě si vésti. I varoval jej vyhazovati peníze za půdu posud nevzdělanou, an by musil platiti více za vymýtění lesů nežli za všecku půdu, a radil, aby hleděl raději půdu již vzdělanou koupiti, kde by obydlí nalezl i polnosti připravené a záhy jako v domově uvykl.
„Vaše rada je dobrá,“ Rolfe pravil, „ale vzniká otázka, budu-li míti dosti peněz?“
„O to je hej!“ zněla odpověď. „Znám v obci Virginii statek čili osadu, která by se vám výborně hodila. Za pět set liber ji dostanete, a za zbytek svých peněz můžete si ji výborně zařídit.“
Návrh ten zalíbil se ovšem evropskému vystěhovalci, který z další rozprávky poznal, že nový přítel sám je pánem osady, o které mluvil, a brzy se s ním o všem smluvil a peníze zákupní mu vyplatil. Něco takového není v Americe nic neobyčejného, neboť nebývá pro vzdálenosť místa často ani možná, dříve statek koupený ohledati, a tak musí kupující se v poctivosť prodávajícího zabezpečiti, a bývá jich devět z desíti ošizeno.
Pln zvědavosti, jak s koupí svou pochodil, vydal se Rolfe i s rodinou svou neprodleně na cestu, a když koupenou osadu spatřil, byl docela spokojen. Uprostřed rozsáhlých polností stálo dřevěné sice ale pevné a pohodlné obydlí; polnosti samy byly ploty ohrazeny. Avšak kdo měl sady vzdělávati? Pracovníků nelze tam za žádný peníz najati, a tak přišlo Rolfovi větší čásť zbývajících mu peněz vynaložiti na zakoupení — otrokův. Svědomitosť a poctivosť jeho zpěčovaly se sice proti tomu, ale nebylo jiného zbytí, a Eolíe počal s nakoupenými otroky sady vzdělávati. S dychtivostí očekával výsledku první žně, avšak — ta se nezdařila, i druhé sklízení nestálo za mnoho. Rolfe pátral po příčině, neboť nemohl si vysvětliti, jak jediného jeho neúrodnosť stíhá, ani vůkolní sadaři bohaté žně shromažďovali. Poctivý jeden otrok, Kudjo jménem, pověděl mu pravou a jedinou příčinu; sady i polnosti koupené byly — vyžilé, totiž nedostatečným hnojením a přílišným namáháním neúrodnými učiněny. Rolfe hleděl vadě této odpomoci, ale bez příznivého výsledku, a po pěti rocích, za který čas byla se rodina jeho synáčkem a dceruškou rozmnožila, byl skoro na mizinu uveden a zadlužen tak, že musil sady své i dobytek i otroky prodati, aby věřitele upokojil.
Ze všeho ponechal sobě jediného Kudja, který se byl za všechen čas svého u pána pobytí jakožto rozumný, věrný, poctivý a upřímný člověk prokazoval a mimo tyto nevšední vlastnosti ještě zvláštní obratností a způsobilostí svou lásky veškeré rodiny si vydobyl, i když jej pán na svobodu chtěl propustiti, od něho za žádné záminky odejíti nechtěl.
Po zapravení všech dluhů zbývalo Rolfovi ještě pět set liber šterlinkův a při nabyté zkušenosti v polním hospodářství mohl si za cenu tuto v západní krajině blíže řeky Mississipi koupiti kus země, která jakkoli lesem porostlá po vymýtění přece postačiti mohla jej i s rodinou uživiti. Obíraje se takovými zámysly, četl v novinách o nové založeném městě, které ležíc u stoku řek Ohio a Mississipi, již ve vzniku mezi nejvýstavnější města počteno býti mohlo. Všudy prodávaly se mapy města toho, a na těch byly naznačeny chrámy, divadla, obchodní domy a jiná stavení veřejná, a menší polnosti byly ke koupi nabízeny, tak že majetník jejich za pěkné polohy města nového velmi snadno obchodníkem i rolníkem býti mohl. To zalíbilo se Rolfovi. I nemeškal a koupil si u úřadu místnosti v novém městě prodávajícího ve městě dům, za městem několik rolí a k tomu ještě na blízku města malý zemanský statek, a vydal se bez odkladu s veškerou rodinou na cestu do nového obydlí. Věrný Kudjo jej provázel.
Byla to cesta obtížná, avšak naděje na lepší časy ulevovala jim obtíží po cestě. Posléze dostali se na místo ustanovení svého. Jaké to pro ně leknutí, když místo pěkného a výstavného města nalezli močál daleko rozsáhlý a na něm jediný bídný domek, prostou krčmu, kteráž byla naplněna opilými a hulákajícími! Koupené polnosti byly pod vodou, o statku ni stopy — peníze byly jako do povětří vyhozeny! Co si měl ubohý otec počíti? Měl zoufati či proklínati nesvědomitý lid, který jej byl dvakráte tak šeredné ošidil? Skutkem prvnějším byl by rodinu svou zároveň s sebou do záhuby uvedl a proklínáním neobdržel ani halíře nazpět ze všech peněz, o něžto byl ošizen.
„Vždyť jest nad námi Bůh!“ pravila mu zbožná manželka jako příkladná trpitelka. „Ten nedá nám zahynouti. Jemu důvěřujeme!“
A za slov těchto usmívala se na manžela i vinula k sobě tři dítky, a pohled ten vzkřísil zamyšleného otce a pobídl jej k nové činnosti.
Nejprve se všemi svými vsedl na parní loď a přeplavil se do města Saint Louis v obci Missouri, kdež doufal něco příhodnějšího nalézti a kde chtěl také nově koupené statky opět prodati. Jmenované město je svým obchodem a jako hlavní skladiště zboží v západních zemích severní Ameriky proslulé. Hlavní obchod vede se zde s kožešinami všeho druhu. Město má akademii s knihovnou, museum, několik obchodních domů, dvacet kostelů, ohromné soudní stavení, nemocnici, sirotčí dům, čtyry kupecké dvory, divadlo, velmi pravidelné ulice a náměstí a čítá nyní skoro 70.000 obyvatelů, nejvíce Němcův. V tomto městě chtěl hledati ubožák dvakráte sklamaný výživy, a Bůh slitoval se nad ním i trpící rodinou a poslal jim přítele, který věděl i chtěl pomoci.
Přítel tento v nouzi byl jistý mladý Skot, který s mladou manželkou a malou dceruškou v témže hostinci přebýval, ve kterémžto se byl Rolfe s rodinou ubytoval. Mužové smluvili se brzy, a když byl Rolfe vypravoval, jak byl dvakráte po sobě tak šeredně ošizen, a že mu veškerého jmění zůstává toliko asi sto liber, politoval ho nový jeho známý, který M’Knight se jmenoval, pověděl mu na vzájem osudy své, kteréž Rolfovým velmi byly podobny, a svěřil mu, že je nyní dozorcem v mědních dolech v Novém Mexiku, a že v záležitostech dolů se týkajících do Nového Yorku poslán byl, odkud se nyní navrací. Avšak nezůstalo při pouhém sdělování, nýbrž M’Knight nabídl novému svému známému místo poddozorce v dolech, kteréž on jako naddozorce mohl zadati. S jakou radostí Rolfe přijal návrh tento, netřeba dokládati. Na radu a dle návodu nového přítele koupil vše, čeho bylo na dalekou cestu potřebí, a mimo jiné věci také vůz a čtvero volů za potah, aby manželka jeho s dítkami a ostatními věcmi mohla na něm se vézti, pro sebe pak koně, ručnici a střelní zásobu, a ustanovil Kudja za vozku. Dva synové Rolfovi, starší Jindřich i mladší Richard, taktéž byli ozbrojeni ručnicemi. Za několik dní bylo cestu dalekou nastoupiti.
- ↑ Jedna libra šterlinků je — jak snad větší části čtenářů známo — asi 10 zl.