Otevřít hlavní menu

Robinson/Hlava šestnáctá

Údaje o textu
Titulek: Hlava šestnáctá
Podtitulek: Robinson a Pátek upraví si zachráněnými věcmi pohodlnější bydlo, čímž postavení jejich zlepší se velice.
Autor: Joachim Heinrich Campe podle Daniela Defoea
Zdroj: CAMPE, Joachim Heinrich. Robinson. Překlad Antonín Mojžíš. Praha : Alois Hynek, asi 1884. s. 61–64.
Licence: PD old 70
Překlad: Antonín Mojžíš
Licence překlad: PD old 70
Související: Robinson Crusoe

Noční spánek pod stanem osvěžil Robinsona tak, že již z rána nabyl opět bývalé síly a děkoval Bohu za zdraví a život.

Bouře zuřila po celou noc. Očekával tedy úzkostlivě rána, aby viděl, co se stalo s rozbitým korábem. Když slunce vyšlo, spatřil s žalem, že zcela zmizel. Jednotlivá prkna a trámy, jež byly vrženy na břeh, dokazovaly, že bouře úplně loď rozbila.

Robinson a Pátek vytáhli pozorně zbytky lodi, jež na břehu ležely, poněvadž již napřed viděli, že každé prkno, každá lať jim užitečna býti může. Po té učinili si řádný plán ku svému příštímu zaměstnání.

Bylo totiž třeba věci do hradu dopraviti; zdálo se jim však velmi nebezpečno býti, aby pokaždé tak daleko se vzdálili. Robinson dal tedy rozkaz, že se budou střídati v dopravování a střežení; jeden dopoledne, druhý odpoledne. Nabil pak děla, dopravil je na břeh a postavil směrem k moři. Pak rozdělali oheň, který měl na stráži stojící stále udržovati; vedle děl ležel pohotově doutnák, aby mohli vypáliti, kdyby bylo třeba.

Robinson počal odklízeti věci. Aby ušetřil lepšího šatu, oblekl na sebe lodnický oděv, a místo dřívějších zbraní nosil za pasem dýku a dvě nabité pistole. Uložil nejprve několik soudků střelného prachu a jiné věci, jimž vlhkosť škodila; a po té pokračovalo se s dopravou.

Pudl jej stále provázející nebyl neužitečným. Robinson uvázal mu kolem těla provaz, jejž připevnil ku káře, aby mu taháním nápomocen byl. Jest známo, že jsou pudlové velmi učeliví tvorové, i tento vpravil se ve své nové povolání a zastával je v krátkém čase tak dobře, jakoby byl ode dávna tahal. Nad to nosil věci též v hubě, čemuž se byl již dříve naučil.

Při zpáteční cestě vzal s sebou Robinson všecky své krotké lamy, jež druhdy nosily břemena, aby mu pomáhaly při dopravování věcí.

Bylo jich sedm, každá unesla břemeno půldruhého centu těžké; můžete si tedy pomysliti, jak mnoho celý průvod najednou odnésti mohl.

Poněvadž však na tolik věcí v Robinsonově jeskyni a sklepě místa nebylo, rozbili ještě jeden veliký stan. V osmi dnech vše bylo odneseno, kromě hromádky prken, kterou prozatím složili do hustého křoví.

Robinson a Pátek měli tak mnoho příjemné práce, že ani nevěděli, čeho dříve se chopiti. Robinson, který ve všem svém počínání miloval pořádek a pravidelné rozdělení práce, činil rozdíl mezi více nebo méně pilným zaměstnáním a přiložil nejdříve ruku k onomu.

Jednou z nejpotřebnějších prací bylo, vystavěti kolnu nebo malou stodolu, aby věci, pro něž v jeskyni místa nebylo, pohodlněji a bezpečněji uchránil než pod stanem. Bylo jim nyní cvičiti se v tesařství, ačkoliv se žádný řemeslu tomu byl neučil.

Ale co nepřekonala píle důmyslného Robinsona, zvláště když měl po ruce potřebné nástroje?

Nejnamáhavější a nejneobyčejnější práce byly mu hračkou; vždyť druhdy šťastně robil bez nástrojů a bez tak mnoho rozličných věcí. Kácení a otesávání stromů, spojování a pozdvihování trámů, stavění zdí z cihel, a kladení dvojité střechy prkenné a z listů kokosových — vše šlo mu s podivuhodnou rychlostí od ruky.

Brzy stál domek, podobný chaloupkám našich venkovanů. Dobře se hodila Robinsonovi také okénka, která vyňal z kajut na korábě.

Když vše pod střechu doneseno bylo, zabýval se Robinson myšlénkou, zříditi si pohodlný vchod do svého hradu, který by však nebyl pevnosti na újmu. Nejjistějším prostředkem k tomu zdálo se mu býti zasazení řádné brány a zdvihacího mostu. Maje všech potřebných k tomu věcí — hřebíků, řetězů, stěžejů, skob, zámků a t. d. — s dostatek, přikročil s Pátkem ihned ku provedení svého úmyslu. Zhotovili nejprve vše, čeho měli potřebí, pak učinili otvor v hradbě a v plotu, dle velikosti již hotové brány; tato byla zasazena a tak přidělána k mostu, že byla zakryta, když byl most vyzdvižen. Mimo to učinili do náspu ještě šestero zářezů na způsob střílen, kterýmiž prostrčili šest nabitých děl, tak že dvě kryla přední stranu pevnosti, dvě levou a dvě pravou stranu.

A teď mohl klidněji čekati, až budou přepadeni od divochů; těšilo je také, že mají pohodlný vchod do svého příbytku.

Nastala doba žní. Robinson užíval starého meče místo srpu, aby požal kukuřici; brambory vykopal řádnou motykou, jež byla mezi zachráněnými předměty.

Žně byly brzy ukončeny, a naši ostrované počali vylušťovati zrna kukuřicová. Obdrželi jich čtyři plné pytle. Na několik měsíců měli v zásobě suchary: ale pozoruje, že brzy dojde zásoba, umínil si Robinson, že zkusí sám péci chléb.

Malý ruční mlýn byl si přinesl z lodi. Scházelo mu tedy jen jemné řešeto, aby mohl mouku prosívati, a pec, by uhnětený chléb upéci mohl.

Po delším přemýšlení učinil pokus. Za řešeto užil jemného šátku z vláken kopřivových, jehož byl kus mezi nalezenými věcmi. Pořízení řádné peci málo mu vrtalo mozkem. Dokonal práci, než nastala doba dešťů.

I učinil dvojí pokus s pečením chleba; uhnětl totiž ze žitné i kukuřicové mouky bochníčky. První byly chutnější; umínil si tedy Robinson, že poseje větší díl svých polí místo tureckou pšenicí raději žitem, aby měl vždy zásoby k pečení chleba, což tím bylo snadnější, poněvadž na tomto ostrově mohlo se do roka dvakráte síti a dvakráte žíti.

Ještě něčeho se jim nedostávalo, čeho nenalezli v zásobách lodních, věci velmi užitečné, totiž rýčů železných. Pátek jich sice několik vyřezal z tvrdého dřeva, ale železným rýčem více pořídíme než dřevěným. Poněvadž si Robinson pevně umínil, že se bude příště rolnictvím ze všeho nejvíce zaměstnávati, protože jest nejpříjemnější a nejužitečnější prací, zabýval se myšlénkou, že si zřídí též kovárnu, aby si mohl rýče a jiné užitečné nástroje sám hotoviti.

Nebyla to příliš smělá myšlénka, jak by se vám třeba zdálo; neboť nalezl vše, co náleží ku kovárně, ve svých zásobách. Byla tam malá kovadlina, rozličné kleště, dosti veliký měch, a pak mnoho dílem starého, dílem nezpracovaného železa, jež by bylo bez odporu na celý jeho život vystačilo. Úmysl byl ihned proveden. Velikou střechou z prken, kterou vystavěli nad kuchyní, byla tak velice rozšířena, že byla zároveň i kovárnou a že se v ní mohlo i v deštích pracovati. Použili ihned nastalého ročního počasí ku práci kovářské, a ta zdařila se jim znamenitě po několika nepodařených pokusech. Když byly rýče ukovány, šel Robinson dále, zkoušeje, zdali by nedovedl urobiti pluh, sílám jich přiměřený! Vynalezl jej a radosť jeho z toho byla veliká.

Tento lišil se patrně od našeho; skládal se s jediné křivé větve, na jejímž konci přidělána byla radlice, mimo rukojeť, kterou vůdce dle své vůle pluh říditi mohl; na druhý konec však musil se jeden zapřáhnouti. Slovem: pluh ten podobal se úplně pluhu, jehož staří Řekové užívali, když počali orbu provozovati.

Tak jednoduché a nestrojené, jako tento pluh, byly původně i všecky ostatní lidské nástroje. Znenáhla však znamenali lidé, kterak by se prospěšněji daly zaříditi, měnili, opravovali a zvelebovali je vždy víc a více, aby jich lépe a vydatněji k pohodlí svému a ku své práci mohli potřebovati.

Robinson měl věru příčinu, těšiti se svému vynálezu. Uplynulo, jak víme, mnoho století, nežli vynalezli lidé tak jednoduchý nástroj, jako tento pluh a vynálezcům jeho vzdávána byla za týž i božská pocta.

Feničané připisovali tento užitečný vynález jakémus Dagonovi, jejž proto ctili jako nadpřirozenou bytosť, nazývajíce jej synem nebe.

K orání zkusil Robinson upotřebiti lam, ač se zdály býti způsobilejšími k nošení než k tahání. Výsledek však překonal očekávání jeho. Zvířata naučila se brzy tahati, a konečně šlo vše tak dobře, jakoby Robinson a Pátek byli vycvičenými rolníky, a lamy nahrazovaly voly a osly.

K řádnému vzdělávání pole nedostávalo se jim ještě bran, bez nichž nemohli půdy dobře upraviti; branami tvrdé hroudy se rozmělní, aby zaseté semeno přišlo do kypré půdy.

Robinson ukoval nejprve tolik železných kolíků, kolik měl zapotřebí. Pak zhotovil také po několiku nezdařených pokusech dřevěný podstavec, do něhož tyto kolíky chtěl zasaditi. I navrtal do podstavce tolik děr, kolik zubů měly brány míti, zarazil do nich kolíky a brány byly hotovy.

Když přestaly deště, zašil dvě měřice žita, měřici ječmene a měřici hrachu, a za pět měsíců sklidil dvanáctkráte tolik, co zasel, totiž dvacet čtyři měřice žita, dvanácte měřic ječmene a dvanácte měřic hrachu, což bylo více, než Robinson s Pátkem mohli spotřebovati. Ale jako moudrý hospodář pomýšlel na to, aby mu něco zbylo, kdyby se neurodilo, nebo kdyby žen jeho zničilo krupobití aneb jiné nehody. Umínil si, že si postaví řádnou obilnici, kam by ukládali od půl roku k druhému postačující zásoby pro případ, kdyby někdy žeň zmařena byla.

Za tím účelem strhli za jasné povětrnosti střechu s kolny, aby na ni postavili ještě jedno poschodí, které by bylo sýpkou. Dalo to ovšem více práce než zřízení prvého patra; ale vytrvalá neoblomná píle přemohla všecky těžkosti a dílo bylo šťastně dokonáno.

Koza měla zatím dvě kůzlata, pudl je hlídal, a papoušek tovaryšil jim při stole, často také při práci. Lamy byly Robinsonovi ještě milejšími, než kdy jindy, poněvadž dávaly nejen mléko, sýr a máslo, nýbrž pomáhaly též pole vzdělávati.

A tak plynul našim přátelům den za dnem v klidné spokojenosti; měliť pokoj uvnitř a pokoj vně.