Rakouský orel padá/Události na vojenském velitelství dne 30. října 1918 dop.

Rakouský orel padá Jaroslav Rošický
Dne 30. října 1918	Události na vojenském velitelství dne 30. října 1918 dop.	Stanné právo a zatykače

Údaje o textu
Titulek:	Rakouský orel padá
Autor:	Jaroslav Rošický
Zdroj:	ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno:	1933
Licence:	PD old 70

Svědkem dále uvedených událostí jsem nebyl, neboť, jak bylo řečeno, zůstal jsem i se všemi důstojníky vojenského odboru Národního výboru z rozkazu dra Scheinera na Žofíně, abychom v případě očekávaného nebezpečí, hrozícího naší revoluci, mohli zakročiti s celou svou pohotovou ozbrojenou mocí.

V zájmu úplnosti tohoto spisku jest však nutno, aby historické události, vrcholící v úplné kapitulaci c. a k. vojenského velitelství s generálem Kestřankem v čele, byly rovněž v něm uvedeny.

Vylíčení těchto událostí není však proto méně autentické, neboť opírá se ohlášení, zprávy a líčení svědků, kteří se jich zúčastnili.

Jsou to v prvé řadě hlášení rytmistra inž. Straky, poručíka inž. Kubáta, velitele setniny námořníků, zápisky podplukovníka Hoppeho, setníka Pavla, líčení šikovatele Bayera a také dra Scheinera.

Co se týká líčení dra Scheinera o těchto událostech, musím poznamenati, že mi jich nepodal tehdy nikdy souvisle. (Teprve po roce se o nich sám rozepsal.) Jednak nerad mluvil o sobě, jednak nebylo k tomu vůbec kdy. Jen když jsme jeli v autu, a to netrvalo nikdy dlouho, ptal jsem se ho na některé momenty těchto vrcholných událostí naší revoluce proto, abych si ověřil zprávy jiných, nebo zjednal jasno z jeho vlastních úst o situacích, které mi byly líčeny různě.

Ještě v noci na 30. říjen 1918 dal plukovník Stusche, který byl dík obsazení budovy maďarským vojskem na vojenském velitelství pánem, vyvěsiti vyhlášky, oznamující známé rozhodnutí vojenského velitelství, že veškeré úmluvy vojenského velitelství s Národním výborem jsou neplatné, že všichni důstojníci a mužstvo jsou i nadále vázáni přísahou císaři rakouskému, že se musí ihned vrátiti tam, kam jsou službou přidělení, že služební řeč jest německá a že všichni příslušníci vojska musí býti i dále poslušni jedině rozkazů vojenského velitelství.

Když ráno před osmou hodinou přicházeli důstojníci vojenského velitelství do služby, byly tyto vyhlášky českými důstojníky ihned strhány, což vzbudilo u důstojníků německých velikou nelibost a dalo podnět k bouřlivým výstupům.

Generál Kestřanek shromáždil celý svůj generální štáb ve své pracovně k poradě, v sousední přijímací síni se sešli důstojníci němečtí a ve skupinách živě rokovali.

Čeští důstojníci shromáždili se většinou v kanceláři majora Roji a prohlásili do jednoho, že velení generála Kestřanka a jeho štábu více neuznávají.

Všechny vchody budovy vojenského velitelství byly uzavřeny, vcházeti se smělo jen hlavním vchodem, který byl střežen maďarskou stráží s nabitými puškami a s nasazenými bodly.

Průjezd hlavního vchodu a první dvůr, do kterého tento průjezd ústil, byly napěchovány maďarskou pěchotou v plné polní zbroji a s kulomety.

Za této situace předjeli u vojenského velitelství zástupcové Národního výboru, dr. Scheiner, dr. Fr. Soukup a Jiří Stříbrný a odebrali se ihned do zasedací síně k generálu Kestřankovi.

Jejich příjezd byl českým důstojníkům, shromážděným v úřadovně majora Roji, ihned ohlášen šikovatelem Pípalem, načež se odebrali do přijímací síně, kde byli již důstojníci němečtí.

Příchod zástupců Národního výboru do zasedací síně generála Kestřanka způsobil ve shromáždění důstojníků generálního štábu ohromný neklid. Dr. Scheiner přistoupil rázně k generálovi a žádal ho za vysvětlení nočních událostí a všech nařízení, které jsou proti ujednání s Národním výborem. Generál Kestřanek se proti tomu ohrazoval s podotknutím, že vojenské velitelství nepodléhá Národnímu výboru, nýbrž ministerstvu války ve Vídni. Členové Národního výboru protestovali a v tomto okamžiku dostavil se do zasedací síně další člen Národního výboru, poslanec Udržal, provázen několika českými důstojníky. Došlo k některým výstupům mezi českými a německými důstojníky a tu bylo členům Národního výboru jasno, že je nutno učiniti rázný konec. Dr. Scheiner předstoupil opět před generála Kestřanka a prohlásil mu rázným a rozkazovacím způsobem, že se musí ihned svého úřadu vzdáti a velitelství odevzdati do jeho rukou, jenž je zmocněncem Národního výboru a jmenovaným nejvyšším velitelem čsl. vojsk.

Při jednání členů Národního výboru s generálem Kestřankem bylo oznámeno českým důstojníkům v přijímací síni, že ve zpravodajském oddělení pálí major Wondraczek důležité tajné spisy. Několik důstojníků za vedení podplukovníka stavební služby Schuberta běželo ihned do odlehlé kanceláře majora Wondraczka, zatkli jej vyvedli ven a ihned eskortou poslali na policejní ředitelství.

A venku před budovou…

V novinách se o tom psalo takto: „Bylo to právě při vyjednávání generála Kestřanka s drem Scheinerem, poslancem Stříbrným a drem Soukupem, když pojednou bylo slyšet dunivé kroky vojska, které vzorně vojensky provedlo každý pohyb, zastavilo se před budovou a pak rachotem postavilo nabité zbraně k noze. Každý z vojínů stál jako skála, každý byl odhodlán k zakročení, důstojníci s tasenými šavlemi a revolvery v ruce.“ – To byla 1. setnina 1. čsl. p. pl.

Na generála Kestřanka působilo to zdrcujícím dojmem. Zhroutil se a kapituloval. Námořníci a Sokolové pod vedením poručíka inž. Kubáta vnikli do budovy, Maďary odzbrojili a budovu obsadili.

A nyní konečně se stalo to, co se mělo státi již 28. října večer a o co, jsem v „Pánském klubu“ dra Scheinera tak úpěnlivě prosil.

Generál Kestřanek, plukovník gen. štábu Stusche, podplukovník Feueregger, major auditor Heinrich a setník Feigel byli zatčeni a eskortováni do svých bytů, kdež byli internováni. Odvezeni byli v automobilech. Generál Kestřanek byl doprovázen stráži sokolskou a vyžádal si osobní ochrany a volného odjezdu za hranice. Plukovníka Stuscheho a podplukovníka Feuereggera doprovázeli redaktoři Vavřínek a Sejk se stráží námořníků.

Plukovníka Stuscheho v bytě na Národní třídě dal poručík inž. Kubát střežiti dvěma námořníky tak dlouho, až byl vyvezen za hranice. Též ostatní zatčení důstojníci byli odvezeni v průvodu vojenských stráží.

Ostatní němečtí důstojníci a odzbrojení Maďaři se rozutekli.

Tím přešlo vojenské velitelství definitivně a bezvýhradně do rukou dra Scheinera jakožto nejvyššího správce našich čsl. vojsk.

Odjezd zatčených důstojníků jásajícím davem před budovou odbyl se bez jakékoli vážné příhody.

V okamžiku, když se objevili v průvodu stráži a nasedali do připravených aut, nastal sice ohromný křik, že nebylo vlastního slova slyšet a mnohá pěst se zvedla, avšak jinak tito důstojníci insultováni nebyli. A když se auta dala do pohybu, zazněla jako na povel naše krásná národní hymna: „Kde domov můj?“ a v zápětí na to „Hej Slované“.

Tak zvuky těchto písní doprovázely generála Kestřanka a jeho věrné na poslední cestě z Vojenského velitelství.

Podotknouti sluší, že odzbrojování Maďarů, obsazování budovy a zatýkání důstojníků rakouského generálního štábu zúčastnili se činně někteří důstojníci Češi, kteří byli přiděleni službou u vojenského velitelství. Slyšel jsem, že vynikl podplukovník inženýr Schubert, tuším, že setník Rozmara a inž. Řehák. Podrobnosti však neznám z vlastní zkušenosti. Nemohl jsem býti všude přítomen najednou. V každém případě však to byly v rámci naší veliké akce jen episody, jistě velmi zajímavé a celé akci prospěšné, nikoli však rozhodující.

Hlavní stráž v budově velitelství převzala ihned setnina námořníků a vykonávala tuto službu střídavě s pěchotou až do svého odchodu na Slovensko.

Dr. Scheiner, poslanec dr. Soukup, poslance Jiří Stříbrný a poslanec Frant. Udržal vsedli do svých aut a odjeli na Žofín.

Ostrov byl přeplněn vojskem – tvořily se další setniny 1. čsl. p. pl. Vše se narychlo shromáždilo a zástupcové Národního výboru promluvili k vojsku. Jejich zpráva o kapitulaci, zatčení a internování generála Kestřanka i jeho štábu vzbudila nepopsatelné nadšení. Bylo by zbytečné tyto radostné výjevy popisovati. Žofín bouřil.

Konečně jsme byli bezpečni, naše revoluce zvítězila.

Dr. Scheiner stál kliden, ale se zářícíma očima. Potom přistoupil ke mně a pravil: „Nyní jest již vše v pořádku. Odpoledne ve 3 hodiny přijeďte pro mě, pojedeme již na naše vojenské velitelství, kde se rozdělí referáty a určí se pro ně důstojníci.“ Tak se také stalo.