Otevřít hlavní menu

Rakouský orel padá/První známky protirevoluce generála Kestřanka

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Však již opět volá dr. Novák. Sděluje mi, že si setník Feigel opětně stěžoval do všeho možného, a že projevil obavu před bolševickými výtržnostmi. Žádal prý Národní výbor o zmocnění, aby mohlo vojenské velitelství, které je za pořádek a klid právě tak odpovědno, jako Národní výbor, ihned energicky zakročiti.

Telefonující setník Feigel byl ovšem jen mluvčím plukovníka Stuscheho a jsem o tom přesvědčen, že mu tento přesně řekl, co a jak má mluviti a že byl jeho rozhovorům s drem Novákem u telefonu přítomen. Obavy před bolševickými výtržnostmi byly jen záminkou, pod kterou se měl vylákati souhlas Národního výboru k vojenskému zakročení generálního štábu. Kdyby se bylo tohoto cíle dosáhlo, byl by dal Stusche obsaditi celou Prahu a jelikož by se tak bylo stalo za souhlasu Národního výboru, nebylo by bývalo nebezpečí z konfliktu s našimi, právě sestavenými a ozbrojenými setninami, o kterých Stusche dobře věděl. Proto byl tento souhlas nutný, neboť plukovník Stusche věděl, že bez něho by došlo k boji, a to nejen s naším vojskem, nýbrž s celým národem a bylo jisté, že tento boj by byl generální štáb prohrál.

Dr. Novák s tímto stanoviskem úplně souhlasil a domluvili jsme se, že setníkovi Feiglovi řekne, že souhlasu Národ. výboru k zakročení vojenského velitelství dáti nemůže a že ho také podle našich informací není třeba a pak, že naše vojenské a sokolské hlídky úplně stačí na udržení klidu a pořádku. Nato jsem sdělil dru Novákovi obsah své rozmluvy s generálem Poleševským v Litoměřicích. Dr. Novák mi oznámil, že jest úmyslem Národního výboru vyslati do Litoměřic dva členy Národního výboru, kteří by tamní vojenské velitelství informovali o nastalé změně vlády nad národem československým a přiměli je k poslušnosti.

Potom následovalo několik telefonických rozhovorů s Národními výbory venkovských měst, které žádaly instrukce a podávaly zprávy. V tom volá Žofín. Setník Hajný mi sděluje, že obdržel telefonickou zprávu z vojenského velitelství od zástupce rytmistra Straky, kterého jsem tam dopoledne zanechal jakožto vojenského zástupce Národního výboru, a jemuž jsem dovolil asi v 9 hodin, aby se šel najíst, že sokolské hlídky jsou z budovy vojenského velitelství vytlačeny a že budova byla obsazena silným maďarským oddělením i se strojními puškami. Zástupcem rytmistra Straky byl setník Otakar Pavel, který se dal již dopoledne k disposici a byl úplně spolehlivý.

Setník Pavel vypravuje, že jakmile zpozoroval vytlačení sokolských hlídek a obsazení budovy maďarským vojskem, odebral se vyhledati generála Kestřanka, aby se ho otázal, co to má znamenat. Našel ho v druhém poschodí v kanceláři šéfa generálního štábu, plukovníka Stuscheho. Seděli tam těsně vedle sebe při plápolajícím světle voskové svíčky generál Kestřanek, plukovník Stusche, podplukovník Feueregger a v civilu major Wagner.

Na dotaz setníka Pavla odpověděl Stusche, nikoli Kestřanek, že bylo s drem Scheinerem smluveno, že mohou budovu ke své vlastní bezpečnosti obsaditi vojskem. Pavel tomu nedůvěřoval a proto telefonoval na Žofín.

Měl pravdu. Dr. Scheiner ani nikdo jiný nedal dovolení nebo souhlasu k vytlačení sokolských hlídek z budovy a obsazení jejímu maďarským vojskem.

A již dostávám ústní hlášení od sokolských hlídek z budovy vojenského velitelství vytlačených. Volám ihned dra Nováka, byl však již informován. Jest nám oběma jasno, že se něco připravuje.

Bylo po 11. hodině večer, telefon opět drnčí, hlásí se rytmistr Straka a sděluje mi, že opět nastoupil službu na vojenském velitelství a opakuje historii o vytlačení sokolských hlídek a obsazení budovy maďarským vojskem s kulomety. Slibuje, že dá na vše bedlivý pozor a že bude pilně referovati. V telefonní ústředně velitelství prý získal spolehlivého telefonistu, který mu slíbil, že ho bude správně spojovati a veškeré hovory na něho přepojovati. O oddanosti tohoto telefonisty jsme se měli brzy přesvědčiti.

Byl to šikovatel pěšího pluku č. 102, Josef Bayer, vedoucí telefonní ústředny vojenského velitelství, o kterém jsem se zmínil, že ho hledal odpoledne podplukovník Hoppe, ale tenkrát jej v telefonní ústředně nenašel.

Jest zajímavé, že Bayer jakožto vedoucí telefonní centrály několik dní před převratem poslal všechny telefonisty Němce na dovolenou a zůstal v centrále sám, jen s pěšákem telefonistou Čáslavským.

29. října večer, když pozoroval, že tajná linka do Vídně jest plukovníkem Stuschem neustále používána, rozhodl se úplně samostatně, přerušiti ji. Učinil to tím, že její drát vypnul ze svorek a ukryl jej ve svazku drátů jiných linek.

Mimo to vypnul Bayer důvěrnou, ale známou linku č. 6200 do Vídně, vedenou na stůl podplukovníka Feuereggera. Přičinil se tak velmi důkladně o přerušení telefonického spojení vojenského velitelství v Praze s Vídní.