Otevřít hlavní menu

Rakouský orel padá/První kroky k zdolání protirevoluce

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Na Žofíně, kde bylo vše v horečné činnosti, aby naše právě zformované setniny byly skutečně úplně vyzbrojeny a vystrojeny, zavolal jsem si velitele setniny námořníků, poručíka inž. Josefa Kubáta a rozkázal jsem mu v přítomnosti setníka Kostrby, aby se svou setninou ihned rychlým pochodem se odebral na Malou stranu před budovu vojenského velitelství a své čety postavil tak, aby celou budovu se všech stran ovládal.

Vysvětlil jsem mu, že jest jisto, že se něco na nás a na Prahu chystá, neboť plukovník Stusche mluvil celé odpoledne s Vídní, sokolské stráže byly večer z budovy vytlačeny, celá budova jest nyní obsazena maďarským vojskem s kulomety a generál Kestřanek koná uvnitř neustálé porady se svým štábem.

Nařídil jsem mu, aby všemi prostředky, tedy i bojem zabránil, aby Maďaři nemohli z budovy vytrhnouti a také aby již nikdo do budovy nemohl vkročiti.

Vše důležité ať hlásí na Žofín, ráno že mu pošlu posilu.

Námořníci odešli, asi 80 úplně ozbrojených a ke všemu odhodlaných mužů, na Žofíně nechal jsem jen menší pohotovost k bezprostřední ochraně ostrova.

Potom jsem zařídil, aby všem setninám v pražských okresech byly ihned zaslány instrukce v tom smyslu, býti neustále pohotově k vytrhnutí a k boji. V kritickém okamžiku že dostanou další rozkazy, v případech nepředvídaných ať jednají velitelé setnin samostatně, jak za dobré uznají.

Většina velitelů strážních setnin byla se Žofínem v telefonickém spojení, neboť ihned po příchodu na svá stanoviště zařídili permanentní telefonní službu, buďto v budově samé, byl-li tam telefon, neb u nejbližšího telefonu soukromého, které byly ochotně dány k disposici. Čísla těchto telefonů byla na Žofíně hlášena a zaznamenána.

Před jednou hodinou po půlnoci odevzdal prof. dr. Novák agendu Národního Výboru dru Jaromíru Malému. Oznámil mi telefonicky, že je vystřídán a že jde spat.

Vrátil jsem se do Obecního domu. Setníka Kostrbu jsem vybídl, aby jel se mnou a cestou jsem mu nařídil, aby si do zítřka dne 30. října v poledne vše připravil, aby mohl odletěti do Olomouce a do Brna. Bylo nutno tato dvě velká moravská města s velikými posádkami a jejich Národní výbory informovati a instruovati ve směru vojenském a přesvědčiti se o tamní situaci. Setník Kostrba slíbil, neboť podle našeho předpřevratového plánu byl vždy připraven. Umluvili jsme, že poletí napřed do Olomouce a odtud že bude telefonicky hlásiti, když šťastně doletí.

Poznamenavám hned, že setník Kostrba skutečně brzy dopoledne dne 30. října 1918 odletěl a přistál šťastně v Olomouci. Tam informoval o všem předsedu místního Národního výboru dra Fischera a hlásil pak telefonicky tuším na Žofín provedení prvé etapy svého letu. Bylo to 30. října odpoledne. V tu dobu bylo již vše v Praze šťastně skončeno a proto dostal setník Kostrba rozkaz vrátiti se do Prahy, kdež rovněž šťastně dne 31. října 1918 přistál.