Rakouský orel padá/Památná noc z 29. na 30. říjen 1918
| Rakouský orel padá Jaroslav Rošický | ||
| Četnictvo a policie při převratu | Památná noc z 29. na 30. říjen 1918 | Litoměřický velící generál hrozí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rakouský orel padá |
| Autor: | Jaroslav Rošický |
| Zdroj: | ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933. |
| Vydáno: | 1933 |
| Licence: |  PD old 70 |
Když jsem večer 29. října 1918 přijal od dra Scheinera další instrukce, jež vyzněly v ten smysl, abychom byli na každou eventualitu připraveni, odešel jsem opět na Žofín. Horečný ruch zde ještě neustal a pokračovalo se pilně v práci po celou noc.
Námořníci, ačkoli večer byla kadetní škola již skoro uvolněna, měli na Žofíně pohotovost.
Po 8. hodině večer odjel jsem do Obecního domu, kde v místnostech nynějšího Agrárního klubu úřadovalo předsednictvo Národního výboru a jeho sekretář dr. Frant. Stašek. Záleželo mi na tom, abych byl ústředí Národního výboru co nejblíže a zařídil jsem se proto u telefonu o poschodí níže, v místnostech „Pánského klubu“, ve kterých dne 28. října večer jednali zástupci Národního výboru s generálem Kestřankem a jeho štábem.
Další vzrušující události budu líčiti podrobně a časově správně, neboť nejen že mi utkvěly pevně v paměti, ale mám také k disposici přesné záznamy své, rytmistra inž. Straky, dra Jaroslava Nováka a dra Jaromíra Malého, kteří onu noc vystřídali tajemníka Národního výboru dra Frant. Staška v jeho úřadovně.
První událostí bylo přerušení tajné telefonní linky, spojující vojenské velitelství v Praze přímo s ministerstvem války ve Vídni.
Bylo po 9. hodině večer, když mi dr. Novák, úřadující o poschodí výše, telefonicky sdělil, že byla právě přerušena tajná telefonní linka vojenského velitelství v Praze s ministerstvem války ve Vídni.
Stalo se to takto: K večeru dne 29. října 1918 zjistil podplukovník Hoppe z vojenského velitelství, že v kanceláři plukovníka Stuscheho je slyšeti neustále tlumený rozhovor a telefonického volání při dveřích na klíč uzavřených. Chtěl v telefonní ústředně vojenského velitelství zjistiti, co to je za hovory, a proto se tam odebral, aby se na to přeptal u vedoucího této ústředny, telefonisty šikovatele Bayera. Bayera znal jako dobrého Čecha, ale nezastihl ho tam, byl tu telefonista jemu neznámý. Bayer totiž odskočil na chvíli domů se najíst. Telefonista v centrále, kterého tam podplukovník Hoppe zastal, byl rovněž spolehlivý Čech, pěšák – telefonista Čáslavský. Toho však podplukovník Hoppe neznal. Sokolů tam nebylo. Bylo mu to podezřelé, a znaje úskočnost plukovníka Stuscheho, pojal obavy, aby se něco nekalého nekulo a rozhodl se oznámiti vše dru Scheinerovi. Odešel ihned do Obecního domu vyhledati ho a cestou se k němu připojil rytmistr vozatajstva v záloze, Marjánko. Oba přišli do Obecního domu, kde v Grégrově síni zasedal právě Národní výbor a požádali tajemníka agrární strany Hybše, aby jim dra Scheinera vyvolal.
Když dr. Scheiner poznal důležitost hlášení podplukovníka Hoppeho, zavedl ihned oba důstojníky do úřadovny předsednictva Národního Výboru k dru Novákovi. Tu byl přítomen vrchní komisař Pixa z ředitelství pošt a telegrafů v Praze, který po zprávě Hoppeově byl vybídnut, aby věc vyšetřil.
Jelikož veškeré telefonní spojení s Vídní bylo v meziměstské centrále pražské od předešlého večera přerušeno, zjistil vrchní komisař Pixa, že rozhovory plukovníka Stuscheho dály se na tajné telefonní lince, která vedla z vojenského velitelství mimo telefonní centrálu přímo na spojovací objekt telefonních vedení ve věži na hlavní poště v Jindřišské ulici, kde byla připojena na přímou linku ministerstva války ve Vídni. O existenci této tajné linky vědělo pouze několik úředníků mobilisačního referátu – Němců.
Mezitím bylo posláno pro poštovního radu Šejnohu a do úřadovny dostavil se také poslanec Udržal.
Po společné poradě všech tuto jmenovaných, tedy i obou důstojníků, bylo vrchnímu komisaři Pixovi uloženo, aby tajnou linku ihned přerušil.
Stalo se tak a současně bylo přerušeno i přímé Hughesovo spojení vojenského velitelství v Praze s ministerstvem války ve Vídni. Tím bylo veškeré telefonní i telegrafní spojení vojenské správy mezi Prahou a Vídní zamezeno a dorozumění vojenského velitelství pražského s Vídní definitivně znemožněno.
Asi za čtvrt hodiny po té, co mi dr. Novák oznámil přerušení tajné linky, volá mě opět a sděluje mi, že si mu jakýsi setník gener. štábu Feigel z vojenského velitelství stěžoval do přerušení tajné linky do Vídně, jakož i na všemožné přehmaty našich vojenských a sokolských hlídek.
Bylo viděti, že přerušení tajné linky ťalo do živého, neboť na vojenském velitelství byli velmi rozčileni a rozrušeni. A přece přišlo toto přerušení pro nás pozdě, neboť plukovník Stusche, duše odboje proti Národnímu výboru, mluvil celé odpoledne 29. října s Vídní. Teprve nyní pochopili ve Vídni vážnost situace a nařídili přísně zakročiti. S generálem Kestřankem již nepočítali. Jejich nadějí byl plukovník Stusche a podmaršálek Bardolf, jehož příjezd z Vídně do Prahy byl avisován na 30. říjen. Ten měl v Praze udělati pořádek. Plukovníkovi Stuschemu bylo nařízeno, aby mezitím v noci vše připravil. Tak nám líčili situaci na pražském vojenském velitelství tamější čeští důstojníci krátce po převratu.