Otevřít hlavní menu
Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Předseda Národního výboru poslanec dr. Karel Kramář vyslovil se o naší revoluci u příležitosti desátých oslav obnovení naší samostatnosti asi takto:

Převrat ovšem měl průběh jiný, než jsme očekávali. Nebylo třeba zastavovati chodu továren a vojenského průmyslu, ani jinak rušiti hospodářský život a především byl proveden bez krveprolití, které mohlo býti důsledkem protirevoluce rakouského generálního štábu, připravované ze dne 29. na 30. říjen 1918. Ale byť i ke krveprolití nedošlo, přece jsme dělali revoluci. Lid český měl tu vůli, měl vůdce i přiměřené přípravy.

Dnes se zdá vše samozřejmým. Snad proto, že netekla na ulicích krev. Domnívám se však, že jest to jen velmi záslužné, že převrat byl proveden nekrvavě. A stalo se tak jen proto, poněvadž byl dlouho připravován nejen ideově, nýbrž i obtížnými přípravami technickými.

Dnes již téměř historicky objektivně můžeme posuzovati, jak a čím jsme se stali svobodnými. Dnes již umíme rozdělovati světlo a stín. Nejde ostatně o odměřování zásluh. My všichni, kteří jsme bojovali za naši samostatnost, ať doma nebo za hranicemi, konali jsme jen svou povinnost, jestliže jsme chtěli zůstati věrni odkazu staré slávy hrdinného českého boje za svobodu.

Ke krásným a přesvědčivým slovům dra Karla Kramáře, myslím, není třeba dodatků.

Dlužno však litovati, že rozdělováním našeho národního odboje v odboje dva, domácí a zahraniční, ačkoli byl odboj jenom jeden, byl rozdělen i národ.

Je ovšem mnoho roztrpčených a nespokojených v řadách bojovníků domácí revoluční fronty. Kdo však svou vlast, svůj národ miluje, nesmí se dáti těmito city ovládnouti, neboť jen láska k národu vykonala zázrak našeho osvobození. A proto musí každý přiložiti ruce k dílu, aby ti, kdo přijdou po nás, mohli říci, že jsme si dovedli své samostatnosti nejen znovu vybojovati, nýbrž též vybudovati a udržeti zdravý a silný svobodný stát.

A když 28. října bývají vzpomínky a osobní pocity příliš živé, tu přečtu si báseň našeho velikého básníka Viktora Dyka, jejíž jedna sloha zní:

Že křivdí se ti, věřím cele.
Kde v zmatku křivda nevzniká?
Než před pocitem věřitele
měj dříve pocit dlužníka.