Rakouský orel padá/Úterý 29. října 1918

Rakouský orel padá Jaroslav Rošický
Noc z 28. na 29. říjen 1918 na Žofíně	Úterý 29. října 1918	Evidence důstojníků a mužstva

Údaje o textu
Titulek:	Rakouský orel padá
Autor:	Jaroslav Rošický
Zdroj:	ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno:	1933
Licence:	PD old 70

Na oslavu osvobození národa a proklamování samostatného státu československého byl Národním výborem na den 29. října nařízen klid práce. Nikde se nepracovalo, na školách se neučilo.

Na Žofíně počalo se již po 7. hodině ranní scházeti vojsko. Přicházelo jednotlivě, v hloučcích, ba dokonce s hudbou. To byl oddíl největší a nesl standartu s nápisem „Ulejváci“. Vítali jsme je před restaurační budovou nemyti, neholeni, avšak s radostí v srdci. Viděli jsme, že se nám obsazení Prahy podaří.

Velitelé a důstojníci 18 strážních setnin přikročili ihned k výběru mužstva a formování svých setnin. Vojáci se ovšem hlásili na výzvu dobrovolně. Zanedlouho dostal jsem hlášení, že první strážní setnina jest připravena k odchodu na své stanoviště. Potom následovala hlášení další, až konečně odešla setnina poslední.

Dosáhli jsme skutečně toho, že jsme již ráno 29. října 1918 měli pražské okresy a předměstí obsazeny 18 setninami po dvou až třech stech mužů. Výzbroj a výstroj byla ovšem ještě nedostatečná, učinili jsme však opatření, aby vše nutné bylo těmto setninám dodáno do jejich stanovišť. Hlavní úlohu v tom ovšem hrála nákladní vojenská auta rytmistra inž. Straky. V prvé řadě musili jsme se postarati o pravidelné zásobování těchto setnin, neboť i nejlepší vůle a nevětší nadšení pro věc nestačí k nasycení.

Podotknouti chci hned, že setniny tyto byly později převzaty do kompetence posádkového velitelství Velké Prahy, formovány v tak zv. strážní prapory – tedy i jméno zůstalo – a konaly strážní službu tuším ještě skoro dvě léta po převratu.

Ve věci zásobování prvních československých vojenských oddílů vykonali velmi záslužnou práci důstojníci zásobovacího sboru Bartůněk, Nebeský, dr. Krákora a hlavně nynější plukovník zásobovacího sboru v. v., Vítězslav Rayman.

Tento důstojník dal se mi 29. ráno ihned k disposici a převzal ochotně starost o to, jak naše právě utvořené formace co nejrychleji zásobiti.

Informoval jsem krátce plukovníka Raymana o přibližném počtu mužstva, které nutno zásobovati a po krátké úradě rozhodl se Rayman, že odejde do pražské zásobárny v Dejvicích a tam s jejím velitelem vše projedná.

Plukovník Rayman tenkráte velitelem zásobáren nebyl a mohlo se proto lehce státi, že narazíme na odmítavé stanovisko neb odpor tehdejšího velitele. Vždyť bylo teprve 29. října ráno. Bohudík nestalo se tak.

Plukovník Rayman (tehdy v hodnosti rovnající se hodnosti majora) shromáždil ihned kolem sebe české mužstvo zásobáren, které jsouc poslušno výzvy dra Scheinera, dostavilo se ráno na Žofín. Vysvětlil jim, že celé naší revoluci prospějí nejlépe, když se vrátí na svá místa a přičiní se všemi silami o to, aby právě utvořené první oddíly československé mohly býti co nejdříve a pravidelně zásobovány. Nato je vyzval, aby se s ním vrátili do vojenské zásobárny v Dejvicích.

Vojáci s nadšením poslechli, seřadili se a ihned v úplném vojenském pořádku s hudbou v čele a pod vedením plukovníka Raymana odešli na své působiště. Bylo mi lehčeji, neboť veliká starost byla s nás sejmuta a přešla do zkušených a spolehlivých rukou.

Ve vojenské zásobárně odebral se plukovník Rayman se jmenovanými důstojníky zásobovacího sboru k veliteli a tam s ním vše projednal. Nebylo mu činěno překážek. Nejprve zařídil, aby pekárny dodávaly potřebný chléb, s jehož pečením se, ihned počalo. Dále dal veškeré disposice k tomu, aby na Žofíně byla zřízena veliká stravovna. Z jeho nařízení bylo tam ihned odvezeno deset polních kuchyní, později pak ještě několik. Když to vše vykonal, vrátil se na Žofín, kam právě přibyl dr. Scheiner, kterému jsem referoval, co bylo pro zásobování zařízeno. Dr. Scheiner souhlasil a pověřil písemným rozkazem plukovníka Raymana úkolem zásobování československého vojska.

Jak jsem se již zmínil, byl válečný obilní ústav v „Lucerně“ na Václavském náměstí převzat předsednictvem Národního výboru již 28. října 1918 dopoledne. Plukovník Rayman se tam po obdržení písemného rozkazu dra Scheinera ihned odebral s oficiálem Bartůňkem a zajistil nutnou potřebu potravin. Nato odejeli oba důstojníci do městských jatek a zařídili vše pro řádný chod posádkové menáže.

Bylo tedy opatřeno, že skoro pět tisíc mužů československého vojska mohlo den pravidelně zásobováno. Nesmí ovšem zůstati nepodotknuto, že nemalou práci při tom vykonala vojenská auta, která dal k disposici rytmistr inž. Straka. Ukázalo se, že sestavení našeho vojenského sdružení před převratem bylo účelné a že každý jednotlivý člen našeho štábu zhostil se úkolu, který již převzal, s výsledkem vrcholně uspokojivým.

Plukovník Rayman řídil pak zásobování úplně samostatně. Nenastalo nikde mezer. Vše pracovalo bezvadně a pravidelně jako stroj. Dík za to náleží neobyčejné obětavosti a neúnavnosti plukovníka Raymana a jeho spolupracovníků. Byla to práce nemalá.