Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXXVII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXXVI	XXXVII	XXXVIII

Údaje o textu
Titulek:	XXXVII.
Podtitulek:	Pět sv. bratří.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s.63 - 65.
Licence:	PD old 70

Toho časa českých mníškóv šesť,
poznavše tohoto světa łesť,
u polském lesu sediechu.
Zelicě za obyčěj jediechu,
chleb po řiedku jmějiechu,
jahły na velikú noc jediechu,
masa, sýra, vajec i jmenovati nechtiechu.
Rohožě za posteli jmějiechu,
kámen hłavě za podušku kładiechu.
Hrozným bitím na modlitvě sě tepiechu,
řiedko kdy co mezi sobú młuviechu.
Jedno když bič v svej rucě jmějiechu,
tehdy takto diechu:
„Otpustíš-li mi, hřešíš,
tepa dobřě, mě spiešíš.“
Tehdy Mezka, polský kněz bohatý,
vzvěděv jich život tak svatý,
posłav posła k nim věrného,
da jim sto hřiven střiebra čistého,
aby jím své chudoby zbyli,
za-ň snažně Boha prosili.
Uzřěvše střiebro, młuviti sě jechu,
již u pół létu k sobě nemłuvili běchu,
řkúc: „Toto jesť duši zátopa
a do pekła náhłá stopa.
Ktož sě tohoto přídržie,
u přiezni Boha neobdržie.“
Proto o něm nic netbachu,
šestého z sebe, točiúš Barnabu, posłachu,
by kněziu střiebro vrátił opěť.
A tu osta bratróv pěť,
Benedikt, Matěj, Jan, Kristin, Isaak jim diechu;
Barnabu s střiebrem vysłali běchu.
Złodějie na ně přijidú
a v jich chyšku vnidú,
jechu sě střiebra hledati.
Když jim nejmiechu co dáti,
pěti bratří po liútých mukách hrdła řězachu,
a tak je k Bohu posłachu.
To sě sta léta od narozenie syna božieho
po tisiúciu čtvrtého.