Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXIX	XXX	XXXI

Údaje o textu
Titulek:	XXX.
Podtitulek:	Zavraždění sv. Václava.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 50 - 52.
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Svatý Václav, Boleslav I.

Bratr jeho je sě jemu záviděti,
i myslieše, kak by mohł zemiu obdržeti.
Nemoha mu jinak učiniti škody,
pozva jeho do Bolesłavě na hody.
Křest svému synu zamysli,
jmaje velikú złob na mysli.
A když kněz Vácłav u bratra přěbýváše,
jeden bohobojný kóň osedłaný jemu dáváše,
řka: „Vskočě na kóň, žeň pryč v skóřě;
dobydlíš sě u svého bratra hořě.
Juž tě chce tvój bratr zabiti,
by mohł sám knězem býti.“
K tomu j'mu kněz otpovědě:
„To-ť jáz, báťo, dobřě vědě.
Z tvé viery děkuju tvej miłosti,
ale juž sem był živ i přieliš dosti.
Když pro Bóh nemohu ničs jiného trpěti,
asia tu smrť pro tvorcě mého chciu mile přijieti.
Vypij my tu čiešiu na česť Michału svatému,
aby našě dušě přinesł ku královstvu nebeskému.“
A tu čiešiu on mienieše
o nejiež syn boží młuvieše:
„Móžete-li z té čiešě píti,
juž čas mně jesť všiucku vypiti.“
Řek to, počě otpuščenie bráti,
řka: „Viec mi vás sde jesť neviděti.“
Vstav na modlitvu, k cěrekvi jdieše,
a tu Bolesłav s svými jeho střěžieše.
Když kněz Vácłav uzřě bratra svého,
počě j'mu děkovati z kvasu cnieho.
Tehdy j'mu Bolesłav věcě,
potrhna z nožníc mečě:
„Báťo, jáz tobě vsdy rád słúžiu,
a nynie takto ti posłúžiu.
Bude tuto konec tvým řěčem.“
1 da jemu vrch łba mečem.
Taká hróza Bolesłava poje,
že ledva bratru kóžě doje.
Však utě ucho svatému Vácłavovi,
a inhed vypade meč z ruky Bolesłavovi.
Svatý kněz, vzem meč, je sě młuviti,
řka: „Bratr, to-ť bych mohł otpłatiti;
ale toliko-ť mi jesť mój tvořěc mił,
že bych tvé krve pro věš svět neprolił.“
Řka to, meč bratru vráti:
„Co's počał, rač dokonati.“
I kleče u cierkve na prazě.
Bolesłav sě ku bratru přirazě,
je sě na liudi vołati,
a ž' by j'ho zabiti chtěł, je sě žałovati.
Když u cierkve na prazě kletieše,
a svú dušili u boží rucě porúčieše,
Hněza a jeho bratřie přiskočichu
a tu svatú dušiu s těłem rozdělichu.
To sě sta ot narozenie syna božieho
léta po devieti set po dvú dcátú osmého.
Ale že Bolesłav pro krstiny był učinił kvas,
tomu synu pro příhodu vzděł bieše Strachkvas.
Nebo ktož sú vinni byli tu v úmrti knězě svatého,
trpěli jsú-ť mnoho złého.
Hněza sě s koněm propadl,
bratr jeho maletevstvem sě rozpadł.
Z jich rodu złé nemoci jmievajú,
a druzí sě na každé léto vztěkajú.