Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XVII
Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček | ||
XVI | XVII | XVIII |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | XVII. |
Podtitulek: | Neklan. |
Autor: | neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček |
Zdroj: | Archive.org Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | Praha, Matice česká 1877. s. 30 - 31. |
Licence: | PD old 70 |
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.) | |
Související články ve Wikipedii: Neklan, Lučané |
Nekłan vsta po Křěsomysłu,
ten bieše dobrého smysłu.
Jeden nedostatek do sebe jmějieše,
že ovšěm neudaten bieše.
Snad jemu proto Nekłan diechu,
že j'ho s koně nikdy nekłáli běchu;
nebo ktož u příhodu nechodí,
ten sě złé příhody doma schodí.
Toho j'mu za złé i jeden nejměj,
nebo to každý za jisté jměj:
błáznóm jesť hrdinstvo vzdáno,
múdrým neudacstvie dáno.
Neb múdrý rozličně příhodu rozkłádá,
až ta i mine sváda;
ale nemúdrý, małú příčinu jmaje,
trutí, až pronikne, nic netbaje.
Proto słova dobývajú,
a často škodu přijímajú.
Pakli jesť múdrý udaten,
več jeho skutek nenie zmaten,
neb sě taký nebojí mar.
To-ť jesť vłáščí boží dar;
neb sě ten rovná kniežatóm,
neb všie země česť leží na tom.
Toho daru Nekłan nejmieše;
múdrosť jmaje, neudaten bieše.
Zemiu dobřě oprávieše,
ale války sě velmi bojieše.
Nebo často sě to stává,
že, kdyžto nemáhá hłava,
ve všěch údiech statka nenie:
takež pro knězě všěcka země oblenie.
Zbáda Nekłana kněz žatečský,
Vłastisłav, ten krásný, děcský.
Obdržě na Pražěnech dva boje,
i sědě na Vłastisłavi, nepřietel sě neboje.
To město bieše postavił,
nad ním tvrdý hrad ustavił.
Mezi Příbkem a Łovošem stojieše,
po kněziu Vłastisłavovi město słovieše.