Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XCIII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XCII	XCIII	XCIV

Údaje o textu
Titulek:	XCIII.
Podtitulek:	Boje Bramburských s Čechy.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 154 - 156.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Rudolf I. Habsburský, Ota V. Braniborský

Rudołt po boju do Čech pojide,
ale markrabie bramburský přijide,
chtě za kralovicě s ním boj vzieti.
Vzvěděv to Rudołt, počě za sě jeti.
Bramburský markrabie v zemiu sě uváza,
svého rodicě, Vaňka kralovicě, do Sas nésti káza.
Závišě Vitkovic kralovú poje
a jmě proti Němcóm prospěšné boje.
Měščěné na města mnoho Němcóv pustiechu,
s nimiž měščěné zemanóm mnoho złého učinichu.
Zpleniece je, i sežžiechu,
zejmúce je, z nich dušiu vypudiechu.
Sami páni jechu sě vaditi,
to počě zemi najviece škoditi.
Opěť sě jechu mířiti,
na Němcě jiezdy činiti.
Časté boje s Němci jmieváchu
a mnoho jich na Němcích obdržěváchu.
Pan Ctibor z Lipnicě około Prahy,
Jarosłav Jabłoňský około své drahy.
V Ałbrechticích Mutyně Skuhrovský
u Hořimivsi Mutyně Vřěščovský,
Tas Wissemburský, Beltrám s trúbú Zebinský,
pan Hynek, słovútný rytieř, vojensky
ciuzozemcě podstúpichu,
tu jich mnoho velmi zbichu.
Pan Hynek z Dubé také rány dáváše,
ot jeho rázóv jako hrom hřímáše.
Młatem německé hełmy kováše,
z nichž světłý oheň prcháše.
Bez přěstánie vzdy křičieše:
„Vrtněte sě na ně, hrdiny, spěše!“
Jeho hrdinstvem Čechy vychozováchu,
jemu všiu chváłu vzdáváchu.
Kdež sě Čechy s Němci potkáchu,
mezi sobú Němci vztázáchu:
„Vidíte-li z Dubé pana Hynka?
Proti jeho ranám jsú naši hełmové jako dýnka,“
Jakž jej brzo vzvěděchu,
tak sě na běh otdadiechu.
Tak sě jeho Němci bojiechu,
až jej Dětřichem Berúnským zoviechu.
Pro to sě Němcóm české baby smějiechu;
neb kdežkoli je uzřiechu,
Hynkem Dubským je strašiechu.
Neb dřieve Čechy túhu jmiechu,
že je Němci právě zahładiti chtiechu.
Když vłádyky do města přijediechu,
kobłúk k nim přivrhúce, hłavy jim setniechu.
To sě ot měščan vłádykám dáło,
mé oko to často vídało.
Tehdy kněz Jan, šlechetný biskup, snide,
po něm Dobeš na biskupí stolec vznide.