Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXIX	LXX	LXXI

Údaje o textu
Titulek:	LXX.
Podtitulek:	Smrť Soběslava II.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 120 - 122.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Soběslav II.

Ciesař je sě velmi nastati,
až mu musi své děti posłati.
Tu svého jazyka česť jako vół za rohy upusti,
když k ciesařovi děti otpusti.
Ciesař Soběsłavovi vieru sliubuje,
a jeho děti česky otučuje.
Káza sě jima němečsky učiti,
domóv jú nerodí otpustiti.
Když juž česky máło umiesta,
po posłu ona to vzvěděsta,
že jejú otec velmi nemóže.
Řesta: „Snad bez najú umřieti móže.“
Bez otpuščenie do Čech sě vrátista.
otcě nemocna zastúpista.
Otec je sě jima młuviti,
řka: „Tomu-ť vy chciu učiti.
Nemá-ť nikte nic věrnějšieho
než matku a otcě svého.
Protož věrně chciu vy učiti,
jímž móžěta cti dojíti.
Zemiu váma ostavuju,
jazyk váš váma poručiuju,
abysta jej vzdy płodiła,
v zemiu Němcóv nepustiła.
Když němečský jazyk v Čechách vstane,
našeho rodu všě česť stane.
Neb zradie zemiu i kniežata,
pro něž bude našě korona do Němec vzata.
Němci-ť sě najprvé krotie,
ale, jakž sě rozpłodie,
tehdy o svej hospodě netbajú,
z své země pána sobě hledajú.
Bych mohł i po ptáčku vzvěděti,
že budeta sě k Němcóm držěti,
kázał bych vajú v kožěný měch vłožiti,
a u měšě u Vltavě utopiti.
Snadněje bych vajú zažěleł,
než bych hanby mého jazyka, i mrtev ležě, žěleł.“
I káza zemanóm prěd sě jíti,
je sě k nim tako młuviti:
„Jáz děkuju vem z pravé viery;
neb ste ju ke mně jměli bez miery.
Prošiu, túž jmějte k dětem mým,
ač-ť sě budú držěti k svým.
Nebudú-li-ť svých miłovati,
neroďte o nich nice tbáti,
všie viery k nim prázdni buďte,
knězě sobě ot płuha oráčě dobuďte.
Spieše oráč dobrým knězem bude,
než taký Němec věrně s Čechy zbude.“