Prozatímní zřízení evangelické církve (1861)

info Údaje o textu
Titulek:	Prozatímní zřízení evangelické církve augsburského a helvetského vyznání v Rakousku (1861)
Podtitulek:	Nařízení č. 42/1861 ř. z.
Právní oblast:	církevní právo
Platnost:	Rakousko
Zdroj:	Říšský zákonník
Účinnost od:	1861
Licence:	PD CZ
Zdroj:	[1]
další články: Evangelická církev v Rakousku (1781-1918)

Název

Nařízení vydané od státního ministra dne 9. dubna 1861, jímžto se prozatím pořádá vnitřní zřízení evangelické církve obojího vyznání v arcivojvodství Rakouském nad Enží a pod Enží, ve vojvodství Salcburském, ve vojvodství Štýrském, ve vojvodstvích Korutanském a Krajinském, v knížecím hrabství Gorickém a Gradišťském, v markrabství Istrianském a městě Trstu i orkšlku Trstském, v knížecím hrabství Tyrolském a Vorarlberském, v království Českém, v markrabství Moravském, ve vojvodství Horno- i Dolnoslézském, v královstvích Haličském a Vladimiřském a vojvodstvích Osvětimském a Zátorském, ve Velkovojvodství Krakovském a ve vojvodství Bukovinském.

(Obsaž. v XVIII. částce zákonníka říšského, č. 42, str. 344, vydané dne 10. dubna 1861.)

Ustanovení obecná.

§ 1

Církev evangelicko-křesťanská vyznání augšpurského i helvetského v zemích korunních, pro které toto nařízení vydáno jest, zavírá v sobě veškeré vyznavače víry evangelicko- křesťanské v těchto zemích a jest částí církve evangelické císařství Rakouského.

§ 2

Zastupování a správa církve evangelické vyznání augšpurského i helvetského, v části říše výše (v § 1.) jmenované dělí se dle čtyř stupňů, ježto jsou:

obec farní (obec místní),

seniorát (obec okresní),

superintendence (obec zemská), a

společná či veškerá obec všech křesťanů evangelických toho neb onoho vyznání (§ 3. tohoto patentu).

§ 3

Orgánové správy církevní jsou:

A. Co se týče obce farní, jejímž obvodem, co do prostory, jest okršlek farní: 1. presbyterium, 2. větší zastupitelstvo obecní.

B. Co se týče obce okresní, jejímž obvodem, co do prostory, jest okršlek seniorátní, jsou orgánové: 1. senior, 2. zastupitelstvo seniorátní (sbor okresní).

C. Co se týče superintendence, jejímž obvodem, co do prostory, jest okršlek seniorátní a farní k superintendentovi přikázaný, jsou orgánové: 1. superintendent, 2. zastupitelé superintendence (sbor čili konvent superintendenciální).

D. Co se týče společnosti veškerých superintendencí ve jmenovaných zemích korunních, jsou orgánové: 1. c. k. evangelická vrchní rada církevní (konsistoře vyznání augšpurského a helvetského), 2. synoda generální (§ 4. nynějšího patentu).

§ 4

Superintendentury mají stálá sídla úřední, dle nichž se superintendence jmenovati budou.

Seniorové budou míti sídlo své v místě farním, v kterém senior zvolený pokaždé bydlí.

§ 5

Církevní moc soudní vykonávati budou tři instance v tomto postupu:

1. seniorát,

2. superintendence, a

3. vrchní rada církevní.

§ 6

Moc soudní u věcech manželských budou prozatím ještě vykonávati úřadové světští dle obecného zákonníka občanského, až Jeho Veličenství císař Pán k návrhu synody generální učiní jiné opatření.

§ 7

Každé obci církevní (obci farní, seniorátní a superintendenci, též obci společné) přísluší pořádati a spravovati skrze zástupce zákonem zřízené, své záležitosti církevní, vyučovací a dobročinné, též ústavy, fundace a fondy k tomu ustanovené, pokud se tím nečiní na odpor předpisům obecným nebo nařízením řádným, od úřadů nad obcí postavených vydaným.

§ 8

Každá obec církevní (fara, seniorát, superintendence) má právo, přání a návrhy odůvodněné, ježto se týkají evangelické společné církve téhož vyznání, předložiti vyšší obci, jejíž částí obec církevní jest, aby se o nich dále řádně jednalo; není ji ale dovoleno, aby se v takových záležitostech obecných obracela k jiným obcem neb k jejich zastupitelstvu.

A však dvě obce místní téhož nebo obojího vyznání mohou se prostředkem svého řádného zastupitelstva církevního k tomu konci spojiti, aby se o opatření společných potřeb radily a usnešení o to činily.

Za takové potřeby společně pokládány buďte:

a) zřízení společného hřbitova;

b) zřízení společné školy obecné;

c) stavení nového chrámu Páně ku společné potřebě;

d) napomáhání účelům dobročinnosti v místech takových, kde obce toho neb onoho vyznání samy o sobě o tyto potřeby péče míti nemohou a nicméně za potřebné mají, aby se jim silami spojenými vyhovělo.

§ 9

Kdo má právo, v některém sboru ku správě církevní ustanoveném hlasovati, jest v něm zaroveň zástupcem společné obce a není tedy žádnou instrukcí vázán, nébrž má, kdykoli se hlasovati bude, spravuje se svým přesvědčením, co evangelický křesťan toho neb onoho vyznání dle svého nejlepšího vědomí a svědomí spolu hlasovati.

§ 10

Komu přísluší ve sboru ku správě církevní ustanoveném předsedati, odpovídati má svou osobou z toho, aby pořádek vedlé zákona byl zachováván a žádného usnešení se neučinílo, které by vystupovalo z mezí práv dle zákona tomu shromáždění příslušných. Předsedící má právo a jest povinen, v případnostech takových jednání zastaviti, položiv do protokolu příčiny, proč se to stalo.

Sbor jest povinen, takového zastavení bez odporu poslušen býti; může však stížnost svou do protokolu dáti a hned některým údům toho sboru uložiti, aby takové stížnosti šíře dovedli.

Stížnost tato má se k soudu církevnímu nad shromážděním postavenému podati a v řádném běhu instanci vyříditi.

Nezachovalli by sbor k předsedícímu poslušenství, má předsedící právo a jest povinen, je rozpustiti a žádati dle potřeby, aby úřad světský k zachování řádu zákonního mu byl nápomocen.

Částka první.
O obcech farních, prebyteriích a větších zastupitelstvích obecních.

§ 11

Každá obec evangelická jest dle svého obmezení místního, ustanoveného dle zvyklosti nebo dle listin, farou nebo částí fary.

Každá fara skládá se buď jen z jedné obce církevní, nebo z obce matky aneb z jedné neb několika filiálek.

§ 12

Aby se v obcích farních již zřízených něco zjinačilo, nebo aby se nové obce aneb filiálky o sobě zřídily, povoliti může vrchní rada církevní společně s politickým řízením zemským, když za to požádají osadníci, jichž se týče, a byl prvé slyšen úřad seniorátní a superintendentura.

§ 13

Každá filiálka má právo, býti obcí církevní o sobě a od jiných oddělenou.

Potřebí však k tomu:

1. aby prvé byla o to obec matka slyšena,

2. aby obec filiální vzdala se všelikých práv ke jmění školnímu a církevnímu obci matce náležitému, pakli ho posud společně požívala, a

3. aby filiálka prokázala, že má prostředky, jichž potřebí k náležitému ročnímu nadání faráře a k zapravení jiných výloh běžných obce o sobě postavené.

§ 14

Bydlíli některý úd církve čili církevník po šest neděl v okršlku farním obce matky nebo obce filiální, náleží farou do této obce církevní a nabude práv a závazků z toho vzcházejících. To platí o každém údu bez výjimky.

Přijdeli nový úd do obce farní, má předložiti faráři vysvědčení své církve neb jinak hodnověrné potvrzení a prokázati, že jest údem církve evangelické téhož vyznání.

Farář předloží pak seznamenání vyznavačů víry evangelické, kteří se takto přihlásili, v sedění nejprvé příštím svému presbyterium.

§ 15

Každý úd církve evangelické stane se bydlením svým a věrným plněním závazků k obci farní své konfesí skutečným údem této obce farní.

§ 16

Každá obec farní naděje se co evangelická obec církevní do svých údův, nehledíc ke stavu nebo k pohlaví, že budou věrně plniti povinnosti církevní, a to zvláště:

1. Že budou choditi do veřejných služeb Božích (Lukáš 11. 28. k Židům 10. 25.) a k slavnosti večeře Páně (Lukáš 22. 19. 1 ke Korints, 11. 23-26.) a že povedou počestný a příkladný život (1 Petr. 1. 15. 1 Petr. 2, 12. 3, 15-16. k Židům 13. 18. ke Kolossk. 1. 10.).

2. Že budou pomocni svým ústavům církevním, školním a dobročinným (ke Gal. 6. 10.).

3. Že budou poslušni řádu církevního (ke Kolossk. 2. 6-7. 1 ke Korint. 14, 33. 1 ke KOrint. 14. 40.); že budou bráti na sebe úřady obecní (1 ke Korint. 12, 4-31. 1 Petr. 4. 10.), že budou vzdávati úctu osobám duchovním i světským, které budou nad obcí postaveny a budou ji zastupovati (1 Timoth. 5. 17. 1 k Thessal. 5. 12. 13. k Židům 13. 17.).

4. Že budou zachovávati pokoj mezi Sebou (Marek 9. 50.); pokoj k jinověrcům (k Římanům 12. 18. k Židům 12. 14. 15.), lásku k bližnímu (Matouš 22. 39.); poslušnost k zákonu a k vrchnosti (k Řím. 13. 1-7.), a věrnost k císaři (Mat. 22. 21. Lukáš 20, 25.).

§ 17

Každá evangelická obec farní slibuje dle řádu církevního:

A. svým církevníkům vůbec: 1. že budou míti účastenství u všech milostech církevních, též u všech ústavech a spravedlnostech obce farní; 2. že budou moci žádati služeb správců duchovních.

B. Skutečným údům obce (těm, jenž mají právo hlasovati § 22.) slibuje kromě toho zvláště: 3. že budou míti právo, hlasovati ve sboru obecním, a

C. majíli zaroveň vlastnosti, které má míti zástupce obce jakožto starší církve, slibuje jim, 4. že budou moci voleni býti do zastupitelstva a do presbyterium obce.

§ 18

Každá obec farní má právo, sama bez výjimky voliti si faráře, pomocníka farní a učitele.

Superintendenti mají zvolené faráře a pomocníky farní, též seniory, jakožto okresní dozorce ke školám, a učitele prostředkem superintendentství vrchní radě církevní oznámiti, aby je potvrdila.

Vrchní rada církevní, prvé než potvrdí zvolené faráře, pomocníky farní a učitele, má se v příčině toho s náležitým xmzením zemským spůsobem služby smluviti. Proneseli se řízení zemské, že proti zamýšlenému potvrzení s její strany není žádné překážky, anebo neučiníli ve třidceti dnech od toho dne, kdy mu to bylo oznámeno, žádné námitky proti osobě zvolené, může ji vrchní rada církevní potvrditi a naříditi, aby byla inštalována.

§ 19

V každé obci farní může se kromě faráře jakožto představeného duchovního zvoliti také ještě jeden první představený světský (kurátor).

§ 20

Obec farní zastupována bude v záležitostech obce církevní skrze presbyterium (představenstvo církevní).

§ 21

Když se jednati má o důležitých záležitostech obecních, sejdou se v obci, která má pět set duší aneb méně, všichni údové, kteří mají právo hlasovati, ve spojený obecný sbor obecní. U větších obcích však zvoliti se mají k tomu konci zvláštní zástupcové obecní, kteří s farářem a s presbyterium činí větší zastupitelstvo obecní.

§ 22

Právo hlasovati mají v obci všichni občané mužského pohlaví, kteří v obci matce nebo v obci filiální řádně bydlí, 24. rok věku svého dokonali a povinnosti skutečného občana vyplnili, zapravivše jmenovitě alespoň v obci v posledním roce příspěvky pomocné, jakož i ti, kteří při církvi neb při škole úřad nějaký spravují.

§ 23

Spojenému sboru obecnímu přísluší voliti faráře a údy většího zastupitelstva obecního. V menších obcích však, totiž v takových, které mají jen pět set duší nebo méně, voliti přísluší spojenému sboru obecnímu také údy presbyterium.

§ 24

V takových menších obcích farních náleží všem údům, kteří mají právo hlasovati, veškerá práva obecní vykonávati, a to kromě práva, přivedeného v § 23. i ta, ježto náležejí k působnosti zastupitelstva obecního zvláště zvoleného, jenž se má zříditi v obcích větších, totiž v takových, které mají výše pěti set duší.

§ 25

V takových větších obcích složí se řádné zastupitelstvo obecní z údů presbyterium a z jistého počtu občanů, majících právo hlasovati, jejž zvolí spojený sbor obecní.

§ 26

Počet zastupitelů obecních řídí se dle velikosti obce, nemůže však činiti výše dvou set údův. Zevrubnější ustanovení v příčině toho učiní každá obec farní v mezech moci své (§ 7.), hledíc k okolnostem místním, a vyžádajíc si k tomu prvé schválení na vrchní radě církevní.

§ 27

Za obecní zástupce (representanty obce), totiž za údy většího zastupitelstva obecního, mohou od shromáždění obecního voleni býti všichni údové, kteří mají právo hlasovati a kteří, plnivše náležitě povinnosti své k obci a zapravovavše zvláště také příspěvky své pomocné, alespoň v posledních dvou létech zjevné účastenství v záležitostech obecních prokázali a třidcátý rok věku svého dokonali.

§ 28

Zástupcové obce voliti se budou na šest let. Po dvou létech třetina vystoupí. Vystoupilí zástupcové mohou zase zvoleni býti a los rozhodne, kdo má ponejprv i podruhé vystoupiti.

§ 29

Zastupitelstvo obecní svoláváno bude od presbyterium, kteréž mu oznámí, o kterých věcech se bude jednati, a řízeno bude skrze předsedícího presbyterium. Jak se má zastupitelstvo svolávati, nechť ustanoví každá obec sama, hledíc k okolnostem místním.

§ 30

Většímu zastupitelstvu obecnímu přísluší.

1. voliti faráře, stálého pomocníka farního a učitele, jestli se volení těchto osob nevznese na presbyterium, což se však vždy jen v každé případnosti zvláště učiniti může.

2. Přísluší mu voliti údy presbyterium, a

3. poslance ke sboru seniorátnímu z údů presbyterium.

4. Náleží mu vyměřovati platy farářům, pomocníkům farním a učitelům, však není mu dovoleno, snižovati jim platů. Osoby tyto mají i budoucně míti byt naturální, požívati pozemků, bráti plat a jiné věci dle vokace čili listu povolacího jim náležité a účastny býti vybývání naturálního.

5. Zastupitelstvu tomuto náleží povolovati osobní přídavky farářům, pomocníkům farním a učitelům, jakož i příplatky na čas drahoty.

6. Jemu přísluší opatřovati prostředky k obecním potřebám použitím příjmů, rozvržením příspěvků na občany (dle § 10. patentu nynějšího), nebo výpůjčkami, aneb jiným spůsobem.

7. Větší zastupitelstvo obecní má ustanoviti, jak se mají kapitály pod úroky ukládati, a

8. má zkoušeti roční počty obecní.

Aby se z majetnosti obce mohlo něco prodati neb na něco obrátiti tím spůsobem, že by se tím podstat jmění obecního změnila, aneb aby se mohla výpůjčka učiniti, k tomu potřebí schválení vrchní rady církevní.

§ 31

Presbyterium jest představenstvo obecní, jemuž náleží přímo o správu a zastoupení záležitostí obecních ve všech evangelických obcích farních péči míti, vyjímajíc ty, ježto výhradně příslušejí úřadu farnímu co úřadu farnímu.

§ 32

Presbyterium skládá se z farářů a ostatních údů zvolených.

§ 33

Za údy presbyterium (§ 31.) voleni býti mohou všichni zastupitelé obcí (nebo jestli obec menší, všichni údové, jenž mají právo hlasovati), kteří by mohli u větších obcích za zástupce obecní zvoleni býti, kteří požívají dobré pověsti, smýšlení své církevní v obci na jevo dali, kteří nejsou s jinými údy presbyterium spřízněni ani sešvakřeni, nestali se před soudem nespůsobilými k placení, aniž se mimo soud, jakož vůbec známo, s věřiteli svými vyrovnali. Pakli by ale okolnosti osobní byly zvláště příznivé, mohou se v případnostech poslednějších dle zdání presbyterium většinou dvou třetin hlasů výjimky učiniti.

§ 34

Kolik údů má býti v presbyterium, řídí se dle velikosti obce; má jich však v obcích, ježto mají méně pěti set duší, kromě faráře a kromě úředníků církevních (na př. posavadních tak řečených představených, kasírů, otců chudých a p.) nejméně osm a nejvýše deset býti. Počet osmi údův může se rozmnožiti:

v obcích, ježto mají výše pěti set až do tisíce duší, o čtyři osoby;

v obcích, ježto mají od tisíce až do tisíce pěti set duší, o osm osob;

v obcích, ježto mají od tisíce pěti set až do dvou tisíc pěti set duší, o dvanáct osob;

v obcích, ježto mají od dvou tisíc pěti set až do tří tisíc pěti set duší, o šestnáct osob;

v obcích, ježto mají výše tři tisíců pěti set duší, o čtyři a dvadcet osob.

Nad tento nejvyšší počet osob není dovoleno do presbyterium bráti.

Všickni úředníci církevní jsou mocí úřadu svého údové presbyterium.

§ 35

Faráři jsou stálí údové v seděních jak presbyterium, tak i většího zastupitelstva obecního.

§ 36

Všickni údové presbyterium volí se zastupitelstvem obecním a to na čtyři léta. Ti, kteří vystoupí, mohou se zase zvoliti.

§ 37

Presbyterové berou se od faráře v nedělních službách Božích před shromážděnou obcí rukou dáním v povinnost a uvedou se slavně v úřad.

Spravovalli nově zvolený presbyter již dříve úřad tento, dosti jest, když se ohlásí, že znovu do presbyterium vstupuje.

§ 38

Pozbylli by presbyter některé z vlastností, jichž ku zvolení potřebí, aneb zanedbávalli by trvale úřadu svého, aneb dopustilli by se zlého užívání úřední moci své, a neodstoupilli by k připomenutí presbyterium sám dobrovolně od úřadu, tedy presbyterium pro dobré obce povinno jest, žádati úřadu seniorátního, aneb jestli obec přímo pod superintendenturou postavena, tedy superintendentury, aby presbyter takový byl presbyterium zproštěn.

§ 39

Nynější světští údové společného presbyterium, též i zastupitelstvo zůstanou zatím v úřadech svých až do toho času, kdež se dle nynějšího nařízení budou moci noví údové a nové zastupitelstvo voliti.

Až do té doby budou se moci toliko volby doplňovací předsevzíti, pakli by toho potřeba vyhledávala.

§ 40

Presbyterium přísluší říditi a zastupovati obec farní, zvláště pak:

1. má nápomocno býti úřadu farnímu u vykonávání křesťanské lásky v obci;

2. má spolu dohlížeti ke škole, a jmenovitě přihlížeti k tomu, aby se zachovalo účastenství církve v křesťanském vychovávání mládeže;

3. přísluší presbyterium, udržovati řád církevní, jmenovitě pořádek v službách Božích a u svěcení neděle, však neužívajíc donucovacích prostředků světských nebo práva trestního;

4. náleží mu péči míti o křesťanské opatrování chudých a nemocných, o vdovy o sirotky a o osoby zanedbané a trestem občanským pokutované;

5. přísluší presbyterium zaváděti volení farářů a sboru obecního, sbor tento svolávati a říditi a usnešení jeho i vyšších nařízení církevních vykonávati (§ 162. postávka 1);

6. přísluší mu vzdělávati a dále vésti seznamy voličské a rozhodovati v příčině reklamací proti nim učiněných;

7. přísluší mu předkládati seniorátu přání a odůvodněné návrhy, týkající se církve evangelické téhož vyznání, aby je řádně vyřídil;

8. náleží mu ustanovovati kostelníky, varhaníky a literáky čili předzpěvce;

9. péči míti o to, aby obec náležitě odváděla platy, k nimž se zavázala;

10. spravovati a opatrovati jmění obecní a přihlížeti k tomu, aby se řádně počty kladly;

11. chovati v dobrém spůsobu kostely, fary a školy;

12. podávati ku konci každého roku zprávu ke sboru obecnímu, potahmo k většímu zastupitelstvu obecnímu o všem tom, co důležitého se během roku v oboru jeho moci přihodilo, pokud se to k veřejnému oznámení hodí.

13. Přání a stížnosti, týkající se konání služby neb chování duchovních, mají starší jim jako spolustarším s bratrskou láskou k vyřízení přednésti, a neměloli by to účinku, úřadu seniorátnímu, potahmo superintendentuře, oznámiti.

Konečně jest povinnost presbyterium k tomu přičiňovati, aby všichni údové obce povinnostem svým (§ 16.) dosti činili.

§ 41

V presbyterium předsedati má krom zvláštních případností farář; kde jest několik farářů, přísluší předsedati prvnímu. Předsedání u větším zastupitelstvu obecním může se vznésti na kurátora (§ 19.).

Předsedícímu náleží vykonávati řád jednací a předkládati věci, které se mají v poradu bráti. Kromě toho může také každý jiný úd presbyterium návrhy činiti.

§ 42

Presbyterium přísluší ukládati dle zdání svého práce rozličné jednotlivým údům obce, jakožto tolika úředníkům církevním (§. 34.), vesměs ale odpovídá ze všeho obci a vyšším úřadům církevním.

§ 43

Úřad kurátorský a presbyterský jest čestný úřad v obci, a spravuje se zdarma.

§ 44

Aby presbyterium (§ 31.), spojený sbor obecní (§ 23.) nebo větší zastupitelstvo obecní (§ 24.) mohlo platné usnešení učiniti, potřebí, aby bylo přítomno více než polovice údů řádně ustanovených.

§ 45

Presbyterium, spojený sbor obecní a větší zastupitelstvo obce rozhodovati mají v příčině věcí ku poradě předložených většinou hlasů.

Na každou otázku, o které se hlasovati má, hlasováno budiž slovem: „ano“ nebo „ne“.

Osobně hlasovati se má:

a) když alespoň deset údů za to žádá;

b) když předsedící se pronese, že mu jinač nelze na jisto postaviti, zdali to neb ono mínění má většinu hlasu;

c) když činiti jest o prodej neb jiné zcizení statku k církvi, škole neb fundaci náležitého.

Každý přítomný jest povinen hlasovati.

Jsouli hlasové počtem sobě rovní, rozhodne předsedící.

Při volbách má se vždy hlasovati tajně.

§ 46

O každém sedění presbyterium, spojeného sboru obecního nebo většího zastupitelstva obecního budiž sepsán zvláštní protokol, v němž, aby byl věrou opatřen, předsedící a zapisovatel se má podepsati, a v němž se mimo to ten neb onen úd presbyterium může podepsati.

Protokol takový má v sobě obsahovati:

a) které věci se na poradu vzaly a o které se usnešení činí, vše jak náleží zevrubně;

b) o kterých otázkách se hlasovalo;

c) jména hlasujících, a hlasovaloli se veřejně a osobně, připomenutí, kdo hlasoval „ano“ a kdo „ne“;

d) má obsahovati usnešení a příčiny, z kterých se usnešení stalo. Protestace a zvláštní mínění buďtež pouze v protokole zapsány, aniž se jest jimi v čem spravovati.

§ 47

O visitaci obyčejné, dle zákonů církevních nařízené, má si visitator (senior neb superintendent) jistotu zjednati, zdali protokoly jsou náležitě vedeny.

Žádalli by toho vyšší úřad církevní z příčiny věci nějaké, o níž se jedná, aby se mu protokoly předložily, buďtež mu též bez zdráhání odeslány.

§ 48

Učiníli se výtah z protokolu o sedění presbyterium, spojeného sboru obecního neb většího zastupitelstva obecního, má se v něm předsedící a zapisovatel podepsati a aby nabyl víry, pečeť obecní k němu přitisknouti.

§ 49

Jestliže by presbyterium, spojený sbor obecní aneb větší zastupitelstvo obecní opětně a tvrdošíjně povinností svých zanedbávalo nebo v nepořádek a patrné strannictví upadlo, má o tom senior superintendentovi dokonalou zprávu se svým dobrým zdáním učiniti.

Superintendent, vyšetřiv to důkladně a slyšev výbor superintendenciální, může takové presbyterium, spojený sbor obecní nebo větší zastupitelstvo obecní rozpustiti a naříditi, aby se nové kolegium presbyterské nebo kolegium zastupitelů obecních zvolilo; těm pak, o nichž se prokáže, že jsou původové nepokojů, může vedlé míry viny jejich buď na jistý čas nebo navždy odejmouti právo volitelnosti za presbytera nebo za zastupitele obecního.

Bylli by z rozhodnutí superintendentova vzat rekurs, rozhodne v nejvyšší instanci vrchní rada církevní.

§ 50

Každá obec má toho vůli, vydati v mezech zákona statut místní o zastupitelstvu obecním a o presbyterium, zakládající se ve zvláštních okolnostech obce a v posavadní zvyklosti. Do kteréhož statutu pojmouti se mají také práce zvláštní tomu neb onomu údu zastupitelstva nebo presbyterium aneb několika údům uložené. Nežli však statut takový ve skutek se uvede, potřebí k tomu, aby byl od vrchní rady církevní schválen.

Částka druhá.
O obcech okresních (senioratech) a jich zastupitelstvu.

§ 51

Seniorát (obec okresní) jest společnost obcí farních, ježto pod společným představeným (seniorem) jsou úžeji spojeny k tomu konci, aby se společně zastupovaly a spravovaly.

§ 52

Každá obec, ať jest již zřízená nebo by nově vznikla, má býti ve svazku seniorátním; kde superintendence není na senioráty rozdělena, má obec vejíti ve svazek superintendenciální.

§ 53

Senioráty tímto nařízením za skutečné uznané jsou tyto:

A. Co se týče evangelíků vyznání augšpurského, jest: 1. v superintendenci Vídenské pět seniorátů, 2. v superintendenci Brněnské jsou tři senioráty, 3. v superintendenci Pražské jsou dva senioráty, 4. v superintendenci Lvovské jsou čtyři senioráty.

B. Co se týče evangelíků vyznání helvetského: 1. není superintendence Vídenská na senioráty rozdělena; 2. v superintendenci Jimramovské jsou dva senioráty; 3. v superintendenci Pražské jsou tři senioráty.

§ 54

V seniorátech výše jmenovaných (§ 53.) může se jen k návrhu superintendence a vrchní rady církevní od příslušného ministerium změna učiniti a taktéž se může jen tímto spůsobem nový seniorát zříditi.

§ 55

Veškerý seniorát zastupován bývá sborem seniorátním.

§ 56

Sbor seniorátní skládá se:

1. ze seniora,

2. z veškerých farářů toho seniorátu,

3. z tolika světských poslanců z presbyterium každé obce matky, kolik jest v obci farářů, i tehda, kdyby některé místo farářské bylo prázdné,

4. jestli v okresu církevním gymnásium, seminář učitelský nebo škola hlavní a reální, vždy z jednoho úda každého takového učiliště, jejž učitelstvo zvolí.

Za světského poslance obce některé do sboru seniorátního může toliko úd presbyterium zvolen býti.

Presbyteria voliti budou poslance své jen na ten čas, pokud bude trvati sbor, do kteréhož je pošlou.

§ 57

V každém seniorátě sestoupiti se má sbor seniorátní (konvent seniorátní), ježto zastupuje obec okresní. Sboru tomuto přísluší vůbec, spolu dohlížeti k okresu církevnímu a k jeho spravování, přičiňovati se k tomu, aby obec měla účastenství v církevním životě seniorátu, činiti usnešení v moci a působnosti, ježto obci církevní dle práva náleží a podávati dobrá zdání o záležitostech církve evangelické vůbec důležitých.

§ 58

Sboru okresnímu přísluší zvláště:

1. Dávati dobré zdání o správě seniorální (§ 63. v postávce 1) o tom, v jakém spůsobu jsou obce farní v okresu, co se týče života církevního vesměs, zvláště pak co se dotýče služeb Božích, vyučování ve škole, kázně mravů a opatrování chudých;

2. rokovati o to, jak by se odvarovaly nesnáze, ježto vzcházejí u vykonávaní vyšších nařízení církevních;

3. navrhovati po vyslyšení presbyterií, jak by se zavedení řádové církevní opraviti a vydaní zákonové církevní i předpisové vykonavací změniti aneb noví vydati mohli;

4. dávati po vyslyšení presbyterií dobré zdání o věcech, od superintendentury nebo sboru superintendenciálního k němu přikázaných;

5. hájiti a opatrovati práva církve;

6. voliti výbor seniorální a poslance do sboru superintendenciálního;

7. rozhodovati v příčině platnosti voleb poslanců ke sboru seniorátnímu, proti kterým byly námitky činěny a v příčině navrženého vyloučení některých poslanců;

8. podávati výboru superintendenciálnímu stížnosti na seniora nebo na údy výboru seniorálního;

9. pečovati o zapravení výloh, na seniorát náležitých, podporovati chudobné obce farní, faráře a učitele, jenž se ke službě neschopnými stali a jejich vdovy a sirotky, tedy péči míti o zřízení a rozmnožení fondů k tomu potřebných;

10. dávati dobré zdání superintendenci o tom, co presbyteria (§ 42. postávka 7) v příčině záležitostí, veškeré církve evangelické se týkajících, seniorátu předloží a navrhnou, kteréžto dobré zdání může býti přivolující nebo zavrhující. Potřebí však, aby se ve spise, jímž se takové předložení podává, vždy důkladně rozložily příčiny, proč se k němu přivoluje nebo proč se zavrhuje.

§ 59

Sbor okresní má se jednou do roka ke svolání seniorovu sejíti v místě, které bylo v předešlém sboru okresním k tomu ustanoveno a v čase, který k tomu byl položen.

V pilných případnostech může senior mimořádný sbor seniorální naříditi, jest však povinen, zaroveň to superintendentuře oznámiti.

Kdy a kde se první sbor seniorální sejíti má, ustanoví superintendent.

§ 60

Předsedati ve sboru okresním přísluší seniorovi; pakli by ale pro překážku předsedati nemohl, má předsedati spolusenior, a kdyby toho nebylo, seniorální kurátor.

§ 61

Kandidáti úřadu farního a údové presbyterií mohou ve sboru seniorátním toliko co posluchači přítomni býti.

§ 62

Výboru seniorátními náleží spravovati okres církevní a býti úřadem prostředním mezi superintendenturou a farní obcí toho okresu, zaroveň jest ale první instancí v věcech k církevní moci soudní příslušných. Skládá se ze seniora a ze dvou údů výborových sboru okresního, kteří se na čtyři léta zvolí, totiž z jednoho duchovního co spoluseniora a z jednoho světského co seniorátního kurátora, kteřížto oba dva své funkce co úřad čestný zdarma konají.

§ 63

Výboru seniorátnímu přísluší tedy, a to za předsedání seniorova:

1. Nařizovati volby do sboru seniorátního, dávati zprávy, v jakém spůsobu jsou obce farní (§ 58. postávka 1), předkládati návrhy zákonu sboru seniorátnímu, a oznamovati usnešení svá superintendenci. Byloli by v příčině těchto usnešení nějaké pochybnosti neb nesnáze, budiž superintendence požádána, aby učinila, čeho potřebí.

2. Přísluší výboru seniorátnímu vykonávati usnešení ve sboru seniorátním učiněná.

3. Přísluší mu dohlížeti, zdaliž volby zastupitelů obecních a starších církevních řádně se předse berou, a zdali jejich nařízení a opatření v obcích farních jsou dle zřízení a zákona činěna; mimo to mu přísluší přihlížeti k životu církevnímu, ke kasám a k ročním počtům školním a církevním v obcích farních.

4. Náleží mu spravovati fondy, ježto seniorátu jako seniorátu náležejí.

5. Přísluší mu zdvihati nedorozumění, v obcích farních toho seniorátu vzešlá, narovnávati rozepře farářů, učitelů, presbyterií a sborů obecních mezi sebou nebo s některými osobami k faře náležitými, bráti v úvahu všeliké záležitosti disciplinární, řádu církevního a kázně církevní se týkající a zaváděti všeliké procesy na faráře, pomocníky farní, učitele a presbytery, v nichž činiti jest o jich propuštění a sesazení.

6. Přísluší výboru seniorátnímu vyjednávati, když má obec filiální býti z fary vyňata a nová obec farní zřízena; též když má ta neb ona osoba nebo osada z jedné fary býti vyloučeny a ke druhé faře přidána.

§ 64

Sbor seniorátní může činiti platné usnešení, když jest přítomna nadpoloviční většina údů.

Sboru tomuto přísluší činiti usnešení o věcech k působnosti jeho náležitých, ježto se mu řádně ku poradě předloží, nebo o návrzích od toho neb onoho úda učiněných.

Nepřidáli se však alespoň pět údů k návrhu, pokládán buď návrh za odvržený.

§ 65

Věci, o kterých sboru seniorátnímu rokovati náleží, přednášeny buďte od některého úda výboru seniorálního dle návrhu od tohoto výboru předloženého. Kromě toho může sice každý úd sboru seniorálního návrhy (§ 64.) činiti; má je však před prvním seděním předsedícímu opověditi, a pakli by se vztahovaly k věcem, v § 58. v postávce 2, 3, 4, 5 a 10 jmenovaným aneb jinak důležitým, ježto vyhledávají důkladného vypracování, tedy nebudiž hned o nich usnešení činěno, nébrž návrh budiž podán výboru seniorálnímu, aby se k některému pozdějšímu sedění seniorátnímu nebo k nejprvé příštímu sboru seniorátnímu připravil.

Na každou otázku hlasováno buď slovem „ano“ nebo „ne“ a usnešení činěno buď dle nadpoloviční většiny hlasův.

Osobně a veřejně hlasovati má se tehda, když za to buď pět údů požádá, aneb když předsedící toho shledá potřebu, aby většinu náležitě na jisto postaviti mohl.

Hlasování se nemůže nikdo zdržeti, kdo jest přítomen.

Jsouli hlasové počtem sobě rovní, rozhodne předsedící.

§ 66

Když se voliti mají poslanci (§ 58. postávka 6) do sboru superintendenciálního, má v tom sbor seniorátní takto předsejíti:

1. Hlasováno budiž tajně a potřebí nadpoloviční většiny hlasů.

2. Neobdrželli by při hlasování nikdo nadpoloviční většiny hlasů, budiž mezi těmi dvěma osobami, které mají nejvíce hlasů, hlasováno po druhé. Mělyli by stejně mnoho hlasů, rozhodne los.

3. Zvolení platí jen k nastávajícímu sboru superintendenciálnímu; když toto se skončí, pomine i mandát poslanců.

Když se volí údové výboru seniorálního (§ 58. postávka 6), budiž totéž zachováváno.

Údové výboru seniorálního volí se na čtyři léta.

§ 67

Tajně má se ve sboru seniorátním v každé případnosti hlasovati také tehda, když se má rozhodovati v příčině návrhů o stížnostech, vedených na seniora nebo na údy výboru seniorálního (§ 58. postávka 8).

§ 68

O seděních sboru seniorátního sepsati se má důkladný i zevrubný protokol, jenž má obsahovati v sobě:

a) věci ku poradě předložené;

b) všeliké návrhy a příčiny jejich;

c) otázky, o které se hlasuje;

d) všechny hlasující jménem uvedené s připomenutím, zdali hlasovali „ano“ nebo „ne“;

e) usnešení a příčiny, jimiž se usnešení stvrzuje.

Mínění zvláštní a protestace mají se sice do protokolu zapsati; nemůže se jim ale nijak místa dáti.

§ 69

Protokol má se v sedění závěrečném přečísti, od zapisovatele a předsedícího podepsati, superintendentovi předložiti, aby v něj nahlédl a jej potvrdil, a když se toto stalo, má se skrze seniora všem obcím farním okresu pod ním postaveného poslati a skrze faráře presbyteriím předložiti, aby v něj nahlédly a vědomosti o něm nabyly.

Superintendent může protokolu potvrzení odepříti jen tehda, když by sbor seniorátní z mezí své moci vykročil, aneb porušení zákonů občanských a církevních se dopustil; má však vždy příčiny toho náležitě rozložiti.

§ 70

Když superintendent v protokol nahlédl a jej potvrdil, dodati se může, však toliko v úplných exemplářích, též ostatním seniorátům k té superintendenci náležitým.

§ 71

Sedění sboru seniorálního má senior, a pakli by pro překážku nemohl, tedy spolusenior vždy modlitbou započíti a skončiti.

§ 72

Všeliké vyřízení a cokoli písemného se vydá, budiž jménem seniorátu od předsedícího a zapisovatele podepsáno a přitištěním pečeti seniorátní věrou opatřeno.

§ 73

V protokoly výboru seniorálního o věcech mimosoudních může sbor seniorátní nahlédnouti, a mají se protokoly takové z příčiny věcí některých v nich vyjednávaných pro náležité vysvětlení vyšším úřadům předložiti.

Protokoly, ježto obsahují jednání výboru seniorálního výhradně soudní, buďtež chovány tajně.

§ 74

Výbor seniorální má usnešení svá u všech věcech bez výjimky nadpoloviční většinou hlasů činiti, a senior jest povinen, tato usnešení ve skutek uvésti.

Částka třetí.
O obcích superintendenciálních (superintendencích) a jejich zastupitelstvu.

§ 75

Superintendence (obec superintendenciální) jest veškerost či společnost obcí okresních (seniorátů) aneb, kde obcí okresních není, společnost obcí farních, ježto za příčinou společného zastoupení a řízení byly posud pod jedním superintendentem postaveny, aneb budoucně od Jeho Veličenství císaře Pána k návrhu náležitého ministerium pod ním postaveny budou.

§ 76

Superintendence takové, tímto nařízením za skutečné uznané jsou tyto:

A. Superintendence evangelíků vyznání augšpurského jsou: 1. Vídenská, jejížto superintendent má sídlo své ve Vídni. Obsahuje v sobě spojený okršlek posavadních superintendencí dolno- a vnitrorakouské, též posavadní superintendence hornorakouské a skládá se z pěti seniorátů. 2. Superintendence Brněnská, jejíž superintendent má sídlo své v Brně. Obsahuje v sobě posavadní superintendenci moravsko- slezskou a skládá se ze tří seniorátů. 3. Superintendence Pražská, jejíž superintendent má své sídlo v Praze. Obsahuje v sobě posavadní superintendenci českou a skládá se ze dvou seniorátů. 4. Superintendence Lvovská, jejíž superintendent má sídlo své ve Lvově. Obsahuje v sobě posavadní superintendenci haličskou a skládá se ze čtyř seniorátů, z nichž jeden jest konfesí evangelicko-helvetské a jest zatím k této superintendenci přidán.

B. Superintendence evangelíků vyznání helvetského jsou: 1. Superintendence Vídenská, jejíž superintendent má své sídlo ve Vídni. Obsahuje v sobě posavadní superintendenci dolno- a vnitrorakouskou. 2. Superintendence Jimramovská, jejíž superintendent má sídlo své v Jimramově. Obsahuje posavadní superintendenci moravskou a skládá se ze dvou seniorátů. 3. Superintendence Pražská, jejíž superintendent má své sídlo v Praze. Obsahuje posavadní superintendenci českou a má tři senioráty.

§ 77

Veškerá superintendence zastupována bude skrze sbor superintendenciální (konventsuperintendenciální), jemuž přísluší spolu k diecési dohlížeti a ji spravovati, přičiňovati se k tomu, aby veškeré obce okresní a potahmo farní mělo účastenství v církevním životě té diecése, činiti usnešení o věcech k ní dle práva přikázaných a dávati dobrá zdání o důležitých záležitostech církve evangelické vůbec.

§ 78

Sbor superintendenciální má se každý třetí rok ke svolání superintendentovu, aneb kdyby superintendent pro překážku nemohl aneb by místo superintendentské bylo prázdné, ke svolání kurátora superintendenciálního sejíti, a to v tom místě a čase, jak předešlý sbor ustanovil.

V psaní, kterým se sbor svolává, buďtež vždy zevrubně a důkladně pojmenovány věci, ježto se mají na poradu bráti.

V pilných případnostech může superintendent mimořádný sbor seniorální svolati, jest ale povinen, vrchní radě církevní to oznámiti.

Kdy a kde se první sbor superintendenciální dle tohoto nařízení sejde, ustanoví vrchní rada církevní.

Kde by takový sbor bez obtíží sejíti se nemohl, může se od svolání jeho upustiti.

V kterých případnostech a v kterých okresích se od sboru superintendenciálního upustiti může a co má na místo takového sboru nastoupiti, ustanoví se definitivně zákonem synodálním. Až do sejíti synody však učiní se v příčině toho zatím opatření od vrchní rady církevní, po vyslyšení seniorátů aneb, kdeby seniorátů nebylo, veškerých presbyterií.

§ 79

Předsevzati ve sboru superintendenciálním přísluší superintendentovi, a pakli by pro překážku nemohl, tedy kurátorovi superintendenciálnímu aneb seniorovi ve službě nejstaršímu.

§ 80

Sbor superintendenciální (konvent superintendenční) skládá se:

1. ze superintendenta a kurátora superintendenciálního, aneb kdyby kurátora nebylo, z jiného zvoleného úda světského;

2. ze seniorů diecésánských a z kurátorů seniorátních;

3. ze dvou farářů a dvou světských údů sboru seniorátního, které tento sbor zvolí;

4. jestli v tom místě, kde sbor se sejde, gymnásium, seminář učitelský nebo hlavní a reální škola toho vyznání, z jednoho úda každého takového učiliště, jejž učitelstvo zvolí;

5. ve Vídni vždy z jednoho poslance fakulty evangelicko- theologické.

Kde obce farní postaveny jsou přítmo pod superintendentem, skládá se sbor superintendenciální:

1. ze superintendenta a z kurátora superintendenciálního;

2. z veškerých farářů;

3. z tolika světských údův, kolik jest farářů, kteréž údy presbyterie sama ze svého prostředka voliti mají;

4. z poslanců sborů učitelských, v postávce 4. a 5. tohoto paragrafu jmenovaných.

§ 81

Faráři, profesoři, presbyterové a kandidáti theologie, kteří mohou voliti, mohou při sboru superintendenciálním přítomni býti, však toliko co posluchači.

Tajná porada má místo míti, když alespoň pět údů, kteří mají právo hlasovati, předsedícímu písemně to navrhne a nadpoloviční většinou hlasů v tajném hlasování se to schválí.

§ 82

Sboru superintendenciálnímu přísluší zvláště:

1. Dávati dobré zdání o správě superintendentově o tom, v jakém spůsobu jsou senioráty, potahmo obce farní, a v jakém spůsobu jest diecése, co se týče církevního života vůbec, zvláště pak, co se dotýče služeb Božích, vyučování ve škole, kázně mravů a opatrování chudých;

2. rokovati o to, jak by se odstranily nesnáze, ježto vzcházejí u vykonávání vyšších nařízení církevních;

3. navrhovati po vyslyšení presbyterií a sborů seniorátních, jak by se zavedení již řádové církevní opraviti a vydaní již zákonové církevní a předpisové vykonavací změniti aneb noví zákonové vydati mohli;

4. dávati po vyslyšení presbyterií a sborů seniorátních o věcech, od vrchní rady církevní nebo od synody obecné předložených;

5. hájiti a opatrovati práva církve, a svornost a pokoj mezi sebou a s jinověrci (§ 16. postávka 4);

6. voliti výbor superintendenciální (§ 92.) a poslance do synody obecné (§ 101);

7. rozhodovati v příčině platnosti voleb poslanců do sboru superintendenciálního, proti kterým byly námitky činěny a v příčině toho, majíli dle návrhu někteří údové vyloučeni býti;

8. podávati k vrchní radě církevní stížnosti na superintendenta a na údy výboru superintendenciálního;

9. péči míti o podporování chudobných obcí okresních a potahmo farních, seniorů, farářů a učitelů, kteří se ke službě neschopnými stali, a jejich vdov a sirotků, tedy pečovati o založení a rozmnožování fondů k tomu potřebných;

10. dávati dobré zdání o tom, co presbyteria (§ 40. postávka 7), a sbory seniorátní (§ 58. postávka 10) v příčině záležitostí, veškeré církve evangelické se týkajících superintendenci předloží a navrhnou, kteréžto dobré zdání, ať jest přivolující nebo zavrhující, jednak synodě, jednak vrchní radě církevní podati se má. Potřebí však, aby se ve spise, jímž se takové předložení podává, vždy důkladně rozložily příčiny, proč se k předložení přivoluje nebo proč se zavrhuje.

§ 83

Sbor superintendenciální má při volení takto předsejíti:

a) o každé místo, ježto se volbou obsaditi má, hlasováno buď zvláště;

b) hlasování má býti tajné a jest při něm potřebí nadpoloviční většiny hlasů;

c) nemáli při prvním hlasování nikdo nadpoloviční většiny hlasů, budiž mezi těmi dvěma osobami, ježto mají nejvíce hlasů, hlasováno po druhé;

d) jsouli při tomto druhém hlasování hlasové počtem sobě rovní, rozhodne los.

Tajně hlasovati se má ve sboru superintendenciálním také tehda, když se učiní návrh na stížnost na superintendenta nebo na údy výboru superintendenciálního (§ 82. postávka 8), a má se o něm rozhodnouti.

§ 84

Volení do výboru superintendenciálního (§ 82. post. 6) platí na čtyři léta.

Poslanci do synody (§ 82. post. 6) volí se pokaždé jen na ten čas, jak dlouho synoda bude pospolu. Mají míti vždy za příčinou legitimace zvláštní vysvědčení, že jsou zvoleni, svědčící na jejich jméno, kteréž od předsedícího a zapisovatele podepsáno a přiložením pečeti superintendenciální věrou opatřeno býti má.

§ 85

Sbor superintendenciální může činiti usnešení, když jest přítomna nadpoloviční většina údův.

§ 86

Věci, o kterých sboru superintendenciálnímu rokovati náleží, přednášeny buďte od některého výboru superintendenčního (§ 93. postávka A 1) dle návrhu od tohoto výboru předloženého.

Mimo to může sice každý úd sboru superintendenciálního návrhy činiti, má je však před seděním nejprvé příštím předsedícímu opověditi, a pakli by se vztahovaly k věcem v § 82. postáce 2, 3, 4, 5 a 10 jmenovaným aneb jinak důležitým, ježto důkladného vypracování vyhledávají, tedy nebudiž hned usnešení o nich učiněno, nébrž každý návrh takový podán budiž výboru superintendenciálnímu, aby se k některému pozdějšímu sedění, nebo k nejprvé příštímu sboru superintendenciálnímu připravil. Každý návrh však, k němuž se alespoň pět údů nepřidalo, pokládán buď za zavržený.

Na každou otázku hlasováno buď slovem „ano“ nebo „ne“ a usnešení činěno buď dle nadpoloviční většiny hlasův.

Osobně a veřejně hlasováno buď tehda, když za to pět údův požádá, aneb když předsedící toho potřebu shledá, aby většinu hlasů náležitě na jisto postaviti mohl.

Hlasování nemůže se nikdo zdržeti.

Jsouli hlasové počtem sobě rovni, budiž hlasováno podruhé. Pakli by se ale ani druhým hlasováním většiny hlasů nedošlo, náleží předsedícímu hlas rozhodující.

§ 87

O každém sedění sboru superintendenciálního sepsán buď důkladný i zevrubný protokol krom svazku příloh, kterýžto protokol má v sobě obsahovati:

a) věci ku poradě předložené v krátkém výtahu;

b) všeliké návrhy a příčiny jich;

c) otázky, o které se hlasuje;

d) všechny hlasující, uvedené jménem, připomenouc, kdo hlasoval „ano“ a kdo „ne“;

e) má obsahovati usnešení většiny krom příčin toho zevrubně rozložených.

Protestace a mínění zvláštní buďtež ihned, když usnešení se vyhlásí, oznámeny a buď neprodleně anebo v sedění nejprvé příštím podány; takové protestace však vloží se toliko do protokolu a nemůže se jim jinak v ničem místa dáti.

Ve svazku příloh obsaženy býti mají veškeré písemnosti, buď prvopisy, nebo úplné s originálem se srovnávající opisy, a má se vždy ukazovati při nich k protokolu v tom pořádku, jak se tam připomínají.

§ 88

Ku konci sedění závěrečného se jak protokol tak i svazek příloh pro potvrzení od superintendenta, kurátora superintendenciálního a zapisovatele podepíše, a přitištěním pečeti superintendenciální věrou opatří.

Protokol předloží se pak v desíti dnech ve dvojím sepsání prostředkem vrchní rady církevní náležitému ministerium, aby v něj nahlédlo.

§ 89

Usnešení sboru superintendenciálního může se za vykonatelné pokládati a s právní mocí zavazující vyhlásiti teprv tehda, když ministerium, vyřizujíc protokol k němu se vztahující, ničeho proti němu nenamítlo.

Však i dříve, než byl protokol vyřízen, může se jednání sboru superintendenciálního seniorátům, farářům a presbyteriím k tomu konci dodati, aby vědomosti jeho nabyli a v archivu církevním je schovali, má se jim ale vždy úplný exemplář jak protokolu tak i svazku příloh poslati.

§ 90

Když jest protokol od ministerium vyřízen, může jej superintendent všem evangelickým superintendencím toho i noho vyznání po celé říši rozeslati.

§ 91

Údové sboru superintendenciálního, kteří v tom místě nebydlejí, obdrží z obecného fondu církevního (§ 193.) prostředkem vrchní rady církevní přiměřenou náhradu útrat na cestu a na zdržování se tam.

§ 92

Výboru superintendenciálnímu (§ 82. post. 6), náleží diecési spravovati, a on jest prostředním úřadem mezi seniorátem a vrchní radou církevní, zaroveň pak úřadem odvolacím, nebo první instancí u věcech k církevní moci soudní náležitých.

Výbor superintendenciální skládá se ze superintendenta a dvou údův sboru superintendenciálního, jednoho duchovního jakožto náměstka superintendentova a jednoho světského co kurátora superintendenciálního, a ze dvou náhradníků osob těchto.

Řečení výboroví údové sboru superintendenciálního nemusejí nevyhnutelně býti usedlí v tom místě, kde jest úřad superintendentův, a nesejdouli se k poradě v úředním sídle superintendentově, mohou se superintendentem jednati písemně.

Údové výboru superintendenciálního, kteří nebydlejí v tom místě, kde jest superintendent, obdrží z obecného fondu církevního (§ 193.) přiměřenou náhradu útrat na cestu a na zdržování se tam, kterouž vyměří vrchní rada církevní.

§ 93

Výboru superintendenciálnímu, jemuž předsedá superintendent, náleží konati tyto práce:

A. Jakožto úřad diecési spravující má: 1. Nařizovati volení do sboru superintendenciálního, raditi spolu, aby sbor tento byl svolán a připravovati věci, ježto se sboru superintendenciálnímu mají předložiti; ku kterémuž konci může výbor superintendenciální ve všech záležitostech důležitých (jmenovitě v těch, ježto přivedeny jsou v § 82. postávce 2, 3, 5 a 10), nebo v takových, k jichž vypracování více času potřebí, žádati, aby mu poradné komise speciální aneb ten neb onen úd církve podali své dobré zdání; vůbec pak má výbor superintendenciální o to péči míti, aby každá důležitější věc, o které má sbor superintendenciální rokovati, sboru tomuto se vším, co k ní náleží, byla předložena. 2. Náleží výboru superintendenciálnímu, vykonávati usnešení sboru superintendenčního. 3. Přísluší mu, dohlížeti k tomu, aby se volení poslanců do sboru seniorátního a volení výboru seniorátního řádně předse bralo, aby nařízení a opatření úřadu seniorátního dle zřízení a zákona se činila a vydávala a aby v diecési prospíval život církevní; též mu přísluší, přihlížeti ke kasám, k výročním počtům školním a církevním, jak v seniorátě tak i v obcích. 4. Náleží mu spravovati fondy, ježto diecési náležejí.

B. Jakožto instanci odvolavací náleží výboru superintendenciálnímu, rozsuzovati případnosti všeliké, v §. 63. v post. 5. při úřadě seniorátním jmenované.

C. V první instanci náleží mu rozhodovati: 1. o žalobách, které činí sbor seniorátní na seniora nebo senior na sbor seniorátní; a 2. o žalobách, které činí výbor seniorátní na seniora aneb senior na výbor.

§ 94

Sbor superintendenciální může v protokoly výboru superintendenciálního, týkající se věcí mimosoudních, nahlédnouti a má je za příčinou některých věcí, o kterých se rokovalo, vrchní radě církevní a ministerium pro náležité vysvětlení předložiti.

Protokoly, vztahující se k jednáním výboru superintendenciálního pouze soudním, buďtež chovány tajně.

§ 95

Výbor superintendenciální má usnešení u všech věcech vůbec většinou hlasů činiti a superintendent má je vykonávati.

Částka čtvrtá.
O obojí synodě obecné.

§ 96

Obec společná skládá se ze všech obcí církevních obojího vyznání, k jehož potřebě toto nařízení vydáno jest, a synoda obecná čili generální ji zastupuje.

§ 97

Synoda obecná má se alespoň každého šestého roku scházeti a to vůbec ve Vídni; bylyli by tu ale věci důležité a pilné, může ji ministerium náležité skrze c. k. vrchní radu církevní i dříve svolati.

§ 98

Synody mají se shromážďovati každá zvlášť o sobě; mohou ale také za příčinou té neb oné věci sedění společné míti; v čemž však povahy konfesionální šetřiti jest. Také mohou skrze výbory vespolek v poradu vejíti.

Usnešením údův synodálních takto spojených nemůže synoda ani toho ani onoho vyznání vázána býti, nesnášili se s ním většina údův téhož vyznání v té synodě zvláštní, kteréž se usnešení týče.

§ 99

Synoda obecná svolávána bude od ministerium prostředkem vrchní rady církevní a prostředkem superintendencí.

§ 100

Synodě obecné přísluší:

1. Dávati zákony církevní dle návrhu vrchní rady církevní, orgánův vlády církevní aneb některých údův synody;

2. rozhodovati o záležitostech, učení církevního a obřadu i liturgie se týkajících a ustanovovati dni sváteční;

3. činiti návrhy v příčině věcí, ježto se vztahují k veřejnému právnímu postavení evangelíků ke státu a k postavení jich k jiným konfesím;

4. vyřizovati stížnosti na skracování práv církve evangelické zákonem pojištěných v těch částech říše, pro které toto nařízení vydáno jest, a konečně

5. vyřizovati stížnosti na úřední jednání vrchní rady církevní.

§ 101

Synoda obecná toho i onoho vyznání skládá se:

1. ze superintendenta toho vyznání a z kurátorů superintendenciálních, a nebyloli by kurátorů, tedy vždy z jednoho světského poslance každé superintendence;

2. ze seniora a vždy z jednoho světského poslance každého seniorátu;

3. z jednoho poslance fakulty evangelicko-theologické ve Vídni.

Kde superintendence není rozdělena na senioráty, zvolen buď mimo to za poslance synodální jeden poslanec duchovní a jeden světský.

§ 102

Za každého poslance do synody obecné, vyjímajíc ty, kteří dle tohoto nařízení své náměstky mají, zvolen buď náhradník, který má na místo zvoleného poslance nastoupiti, když tento přestane býti poslancem.

§ 103

Vrchní rada církevní pošle ke každé synodě obecné jednoho ze svých údův, který bude při všech seděních synodálních přítomen, práva hlasovacího nemaje, moha ale mluviti, když půjde o vysvětlení věci.

Kromě poslanců vrchní rady církevní mohou k seděním synody obecné jen takové osoby za posluchače přijíti, které president synody, jenž každého času bude, pozve aneb kteří obdrží povolení, že mohou při seděních přítomni býti.

§ 104

První synoda obecná bude zahájena od presidenta neb od poslance vrchní rady církevní toho neb onoho vyznání.

§ 105

Když synoda obecná bude zahájena, zvolí ze svých údů duchovních a světských předsedícícho, jeho náměstka a zapisovatele.

Až do tohoto zvolení předsedati bude president dle stáří a zapisovatelem bude nejmladší duchovní.

Jak volby vypadnou, má se prostředkem vrchní rady církevní ministerium oznámiti.

§ 106

Přítomní údové synody obecné mají předložiti své listy legitimační. Vzejdeli pochybnost, zdali některý z nich má právo k účastenství v rokování, rozhodne o tom s konečnou platností synoda obecná.

Když synoda takto se zřídí, zvolí se relativní většinou hlasů z údů duchovních i světských výborové, kteří mají činiti zprávy o návrzích předložených a pronášeti o nich svá dobrá zdání.

§ 107

Údové synody obecné mají učiniti tento slavný slib povinnosti: „Slibuje před Bohem, že chci u všelikém konání svém v synodě vnitřního i zevnitřního dobrého církve evangelické (vyznání augšpurského nebo helvetského) dle nejlepšího vědomí a svědomí svého hájiti a k tomu hleděti, aby církev u všech věcech zmáhala se v tom, jenž jest hlava, v Kristu.“

§ 108

Aby zákonové církevní, o které se synoda obecná usnese (§ 100. post. 1), nabyli moci, potřebí, aby jim prvé ministerium vyžádalo potvrzení císařského (§ 9. předcház. patentu).

§ 109

Usnešení synody obecné, týkající se učení církevního, obřadu a liturgie a ustanovení dnů svátečních (§ 100. post. 2), nabudou platnosti, když k nim svolí vrchní rada církevní, kteréžto radě se má protokol k těmto usnešením se vztahující (§ 123.) předložiti. Nesvolíli k nim vrchní rada církevní, má příčiny toho v zevrubném rozložení všem superintendencím oznámiti, přiložíc spolu protokol synodální i se svazkem příloh. Vrchní rada církevní může jen tehda k usnešením těmto nesvoliti, když dle jejího přesvědčení nesrovnávají se s učením víry té konfesí, kteréž se týkají. Srovnávajíli se s učením víry, může nejprvé příští řádná synoda obecná po druhé o nich rokovati, a usneseli se většinou dvou třetin údů synodálních, kteří mají právo hlasovati, poznovu na nich, tedy bude vrchní rada církevní povinna, bez odporu ve skutek je uvésti.

§ 110

Návrhy od synody obecné učiněné, pokud se netýkají jediné učení církevního, obřadu, liturgie a dnů svátečních (§ 100. post. 2 a § 109.), poslány buďtež k ministerium, aby k nim vymohlo Nejvyššího schválení.

§ 111

Aby usnešení synody obecné, týkající se učení církevního a kultu, byla platná, potřebí alespoň většiny dvou třetin hlasův. Totéž platí o usnešeních, jimiž se má učiniti změna nějaká ve zřízení církevním, po smluvení se synodou obecnou ustanoveném, nebo změna v pořádku služeb Božích, v knihách k službám Božím náležitých, totiž v agendách a zpěvnících a v čítankách církevních, totiž v katechismu a jiných knihách k vyučování náboženskému ustanovených.

§ 112

Synoda obecná nemá práva, ani vyznání církve měniti, ani svobody u víře a svědomí osob obmezovati.

§ 113

Usnešení, učiněná od synody obecné, též rozhodnutí Jeho Veličenství o věcech, ježto se Mu k potvrzení předložiti mají, oznámí se prostředkem vrchní rady církevní superintendencím, seniorátům i obcím.

§ 114

Vedlali by synoda obecná stížnost na nějaké jednání vrchní rady církevní (§ 100. post. 5), předložena buď taková stížnost náležitému ministerium, kteréž ji prvé dodá vrchní radě církevní, aby se o ni vyjádřila.

§ 115

Aby při seděních synody obecné přítomen byl komisař císařský, netřeba.

§ 116

Synoda obecná zvoliti má zcela svobodně tajným hlasováním výbor, ze dvou údů každého vyznání se skládající na čas od jedné synody do druhé, kterýž má vrchní radě církevní, když ho za to požádá, v důležitých věcech církevních písemně radu dávati.

Kdykoli se dle § 82. post. 8 vede stížnost nějaká na superintendenta nebo na výbor superintendenciální, má vrchní rada církevní údům výboru synodálního spisy toho se týkající poslati a jich žádati, aby mu v příčině toho podali písemně dobré zdání. Shledáli vrchní rada církevní, že stížnost na údy výboru superintendenciálního, vyjímajíc superintendenta, jest důvodná, má prostředkem superintendence nové volení (§ 82. pol. 6, § 84) naříditi, obdrževši k tomu prvé přivolení od náležitého ministerium.

Vidíli se vrchní radě církevní z příčiny stížnosti takové nalézti, aby superintendent s úřadu byl sesazen, má veškeré spisy jednací prostředkem ministerium Jeho Veličenství k rozhodnutí předložiti.

Pokuty pořádkové může však vrchní rada církevní i superintendentovi v nejvyšší instanci uložiti, aniž lze z nich odvolání bráti.

§ 117

Kromě toho zvolí synoda obecná, též tajným hlasováním, z obojího vyznání po třech údech z Vídenské obce evangelické, z nichž vrchní rada církevní alespoň dva pokaždé přivzíti má k výročnímu obecnému zkoušení počtů, týkajících se fundací a fondů, pod její správou postavených.

O tom, jak toto komisionální zkoušení počtů vypadlo a v jakém spůsobu jsou fundace a fondy, má vrchní rada církevní superintendencím každého roku náležitě dáti věděti.

§ 118

Tajně má se vždy hlasovati i tehda, když se rokuje o návrzích superintendencí, máli se stížnost podati na vrchní radu církevní. Návrh však takový, od přítomných údův synodálních podaný, nepřidáli se k němu třetina údů k synodě dle zřízení náležitých, pokládán buď za odvržený, aniž může v též synodě obnoven býti.

Rokujeli se o návrhu, týkajícím se stížnosti na vrchní radu církevní, budiž v protokole o hlasování toliko většina a menšina hlasů dle čísla položena. Aby usnešení bylo platné, dosti jest absolutní většiny hlasů. Jsouli hlasové počtem sobě rovni, budiž každá stížnost, ježto by se vedla, ve své váze zůstavena.

§ 119

Kromě věcí předložených, připomenutých v § 82. postávce 3, 4 a 10, má se zpráva učiniti a rokovati jen o takovém návrhu, který jest alespoň od šesti údův synody podepsán, vyjímajíc jedinou případnost v § 118. uvedenou, když by se učinil návrh s strany stížnosti na vrchní radu církevní. Každý návrh, v němž se šest údů podepsalo, budiž předsedícímu s důkladným odůvodněním k němu náležitým písemně podán a od předsedícího bez prodlení výboru (§ 106.), jehož se týče, odevzdán, aby jej vysvětlil a dal o něm dobré zdání a zprávu.

§ 120

V příčině rokování a hlasování mají platnost tato pravidla:

1. Aby rokování, hlasování a usnešení bylo dle práva platné, nevyhnutedlně potřebí jest, aby přítomny byly alespoň dvě třetiny všech údův synodálních.

2. Nejprvé čísti se má návrh aneb písemní předloha, a hned potom zpráva výboru, načež předsedící dá poradu započíti.

3. Každý úd může jen dvakrát o též věci mluviti. Úd pak výboru, který zprávu činí, má právo mluviti poslední.

4. Potom má předsedící veškeré rokování krátce opakovati, a otázky, jichž zodpovídáním věc se rozhodne, tak formulovati, aby se mohlo odpovědíti „ano“ nebo „ne.“

5. Údové synodální volati se mají k hlasování v pořádku abecedním. Každý, kdo jest přítomen, povinen jest hlasovati. Vůbec hlasováno buď nahlas, a jen tehda tajně, když jest to výslovně nařízeno, a zakládá se na tom platnost usnešení.

6. Jsouli hlasové počtem sobě rovní, rozhoduje los, vyjímajíc případnosti, přivedené v §§ 111., 118. a 123.

7. To, jak hlasování vypadlo, prohlásí předsedící za usnešení synodální.

§ 121

Dle hlavních směrů, jimiž se činnost synody podle § 100. jeví, vedou se také protokoly zvláštní o jednání synodálním.

§ 122

Protokoly, vedené o věcech, dotčených v § 100. postávce 1, 3 a 4, mají v sobě obsahovati:

a) všeliká předložení v krátkém výtahu;

b) všeliké návrhy i s důvody;

c) otázky, o kterých se hlasovalo;

d) všechny hlasující jménem, připomenouc, zdali hlasovali „ano“ nebo „ne“;

e) usnešení většiny s příčinami toho zevrubně rozloženými.

Mínění zvláštní mají se hned, když se usnešení vyhlásí, oznámiti, a buď ihned, anebo v sedění nejprvé příštím podati; nemají však žádného účinku a mají ve své váze zůstati.

Ke každému protokolu přidán buď svazek příloh, kterýž obsahovati má všeliké předložení, návrhy a zprávy výboru kromě příloh citovaných v takové úplnosti, aby se zcela s originály srovnávaly; při spisech těchto má se vždy ukazovati k protokolu a mají se klásti v témž pořádku, v kterém jdou v protokolu.

§ 123

Protokoly o rokování, ježto se dle § 100. postávky 2 vztahují k učení církevnímu, obřadu, liturgii a k ustanovení dnů svátečních, obsahovati mají:

a) všeliká předložení v krátkém výtahu;

b) všeliké návrhy s důvody;

c) otázky, o kterých se hlasovalo;

d) to, jak hlasování vypadlo, nejmenujíc hlasujících jménem;

e) usnešení většiny s příčinami toho zevrubně vyloženými.

Nepřidajíli se dvě třetiny hlasujících k návrhu, zůstane věc ve své váze a rokování o ní odloží se, až se opět synoda nejdříve sejde.

Mínění zvláštních není dovoleno ani čísti ani do protokolu zapisovati ani jinak k aktám přikládati.

Svazek příloh zařízen buď tak, jak předepsáno v § 122.

§ 124

Protokol o jednání, ježto se týká stížností na vrchní radu církevní dle § 100. post. 5, má v sobě zavírati:

a) Návrh k tomu se vztahující (§ 118.);

b) otázky, o kterých se hlasovalo;

c) to, jak hlasování vypadlo (§ 118.), nepřivádějíc hlasujících jménem.

Rozhodneli se nadpoloviční většinou hlasů, že se má vésti stížnost na vrchní radě církevní, připojen buď k protokolu úplný, s originálem se srovnávající opis předložení, kteréž se dle § 114. podati a zevrubné příčiny stížnosti obsahovati má. Když se pak na takovou stížnost slyšeti bude vrchní rada církevní, povolí se jí, do protokolu nahlédnouti.

§ 125

Protokoly v § 122. šíře popsané předloží se i se svazky příloh prostředkem vrchní rady církevní k ministerium, aby v ně nahlédlo. Shledáli ministerium, že synoda obecná z moci své nevykročila, tedy zmocní vrchní radu církevní, aby rokování synodální ve spůsobně úplných protokolů všem superintendencím toho vyznání, jehož se týče, v známost uvedla.

§ 126

V protokolích, ve svazcích příloh a ve všelikých jiných spisech, které synoda od sebe vydá, má se předsedící a jeden zapisovatel svou rukou podepsati a tím tyto spisy věrou opatřiti.

§ 127

Údové synody obecné, vyjímajíc ty, kteří řádně bydlejí v tom místě, kde synoda se drží (§ 97.), dostanou z obecného fondu církevního (§ 193.) náhradu úhrnkovou za útraty zdržování se tam a cesty sem a tam vykonané.

Částka pátá.
O záležitostech školních a vyučovacích.

§ 128

Obecné školy evangelické postaveny jsou v příčině věcí církevních pod dohledem a řízením nejprvé farářů a presbyterií, pak seniorů jakožto okresních dozorcův a superintendentů jakožto vrchních dozorcův ke školám.

§ 129

Každá kniha vyučovací, prvé než se uvede, má zapotřebí schválení, a to vyučovací knihy náboženské schválení vrchní rady církevní, jiné knihy vyučovací schválení ministerium, kteréž sobě o nich v příčině konfesí vyžádá dobrého zdání na vrchní radě církevní.

§ 130

Když se zachová vše to, čeho se zákonem vyhledává, aby škola nabyla práv školy z prostředků státních nadané a od vlády řízené, zvláště také když se dosti učiní plánu vyučovacímu ve školách toho spůsobu nařízeného, může se v příčině každé školy evangelické žádati, aby jí byla přiřknuta práva školy od státu nadané.

§ 131

Jaké vnitřní i zevnitřní zřízení by evangelické semináře učitelské čili preparandie obdržeti měly, o tom má evangelická vrchní rada církevní ministerium náležitý návrh učiniti.

Pokud takové preparandie zřízeny nebudou, nechať vrchní rada církevní, obdrževši k tomu povolení od ministerium, sestaví na místech příhodných komise zkoušecí z mužů k tomu spůsobilých toho i onoho evangelického vyznání.

Takové komise, při jichž seděních krom zvláštních případností pro vykonávání nejvyššího práva dohlédacího přítomen býti má vyslanec vládní, mají míti moc, kandidáty, kteří náležitými vysvědčeními prokáží, že mají přípravné vzdělání, za učitele zkoušeti, a když při zkoušce dostatečně na jevo dají, že jsou spůsobni, úřad učitelský samostatně vykonávati, platná vysvědčení na úřad učitelský jim vydávati.

§ 132

Vysvědčení ze studií, jež evangelíci obdrží na evangelických školách v cizích zemích (čl. 11. patentu předcház.), mají touž platnost jako vysvědčení ze studií v zemích zdejších.

§ 133

Pokud se zákony synodálními nevydá nějakého obecně platného nařízení, jak vzdělaní mají býti žáci z gymnásií vystupující, kteří se službě církevní za kazatele oddati chtějí, může vrchní rada církevní v příčině té ustanoviti, čeho se jí zapotřebí vidí. Ona může přes to, čeho vláda k dostatečnému vzdělání žáků takových žádá, ustanoviti předměty jiné, z nichž má žák zkoušku s dobrým prospěchem podniknouti, aby byl úplně spůsobilý, fakultu evangelicko-theologickou navštěvovati. Též může výkazů periodických žádati, jak posluchači theologie ve studiích prospívají.

§ 134

Ke službě školní a církevní mohou se s přivolením ministerium povolati také cizozemci, zvláště ze zemí ke spolku německému náležitých, kteří spůsobilost ke službě takové náležitě prokáží (§ 11. patentu předcház.).

Částka šestá.
O volení farářů, jich právích a povinnostech.

§ 135

Pro vzdělávání života evangelicko-křesťanského zřízen jest v církvi evangelický úřad farní, jehož správce od obce k tomu povolaný slove farář a jeho spolupracovník pomocník farní (kazatel pomocný, vikář). Všichni správcové úřadů duchovních (kazatelé pomocní, faráři, seniorové a superintendenti) jsou sobě podlé své ordinace jakožto duchovní vespolek rovni a vykonávají úřad svůj zvláštní jménem a z uložení církve, každý v té míře, jak mu dle zákona zvláště přísluší.

§ 136

Církev žádá na duchovním, aby učení písma svatého v srovnalosti s vyznáním církevním hlásal, aby veda vzorný život křesťanský, obci jemu svěřené příkladem předcházel a všude vážnost a důstojnost úřadu svého zachoval, vůbec pak, aby dávaje Bohu, co jest Božího, a císaři, co jest císařovo (Mat. 22. 21), i v tom osadníky své slovem i skutkem stvrzoval.

§ 137

Farář jest duchovním správcem obce a má v ní předkem a nejprvé řád církevní zachovávati. Jemu přísluší:

1. Služby Boží dle řádu církevního spravovati, slovo Boží kázati, svátosti udělovati, všeliké jiné práce úřadu duchovního vykonávati, konfirmandy vyučovati, mládež v kostele, a kde to podlé vokace ustanoveno, také ve škole v hodinách zvláštních v náboženství vzdělávati, správu církevní vésti, chudé spolu opatrovati, a osobně ke škole dohlížeti, zvláště k vyučování náboženství, tu kde by sám jemu nevyučoval.

2. Přísluší faráři vůbec v presbyterium a u větším zastupitelstvu obecním předsedati a když předsedá, práce a rokování říditi.

3. Náleží mu, knihy církevní vésti, a to knihy křtů, oddávků a úmrtí samostatně dle toho, jak v zákoně vůbec nařízeno; též mu přísluší, pod svým podpisem výtahy a listiny vydávati, kteréž mají plnou moc právní.

Ve výtazích z těchto kněh církevních a v opisech ze spisů archivních má se farář jménem svým podepsati a mimo to pečeť úřadu farního k nim přitisknouti.

§ 138

Farář jest duchovní zastupitel obce ve sboru seniorátním (§. 56. post. 2), a má v něm, jakož i všude jinde, dobré církve vždy na zřeteli míti, právo její hájiti a k tomu přičiňovati, aby se pokoj a svornost jak mezi spoluvyznavači víry, tak i s jinověrci (§ 16. post. 4) utvrzovaly.

§ 139

Farář jest církevní představený učitelů přímo nad nimi postavený, a zaroveň dozorce k nim, a chceli na učitele žalobu vésti, ježto by se týkala zběhlosti jeho v předmětech školních, methody u vyučování, pilnosti a mravního chování, obrátiti se má nejprvé k seniorovi, aneb kde by seniora nebylo, k superintendentovi, jemuž náleží, buď úřad konati aneb zprávu k úřadům náležitým učiniti.

§ 140

Kde jest v obci několik farářů, rozdělí se práce, pokud se v tomto nařízení jinak nevyměřuje, dle zvyklostí, dle obapolného umluvení a dle smluvení s presbyterium, aneb kdyby toho potřeby vyhledávala, dle toho, jak to představený úřad církevní zvláště nařídí.

§ 141

Farář může se sice v některých pracech a jednáních úředních skrze osoby k tomu spůsobilé dáti zastoupiti, jest však vždy práv z řádného vykonání prací a jednání takových.

§ 142

Chtělli by farář jíti na dovolenou, má to prvé presbyterium oznámiti a o to péči míti, aby po čas dovolené byl zastoupen. Roznemohlli by se aneb zemřelli by, má o to pečovati presbyterium, smluvivši se se seniorem, a kde by seniora nebylo, potahmo se superintendentem.

§ 143

Kromě toho, že farář má vykonávati práce úřadu farního, jest také povinen, vykonati vše to, co nařídí senior, potahmo superintendent v příčině dalšího vědeckého a praktického vzdělávání aneb v příčině duchovních prací úředních ve službě církevní neb školní, jmenovitě také, když jde o zastoupení jiných farářů.

§ 144

Zanášeti se pracemi vedlejšími, dovoleno jest faráři jen dotud, pokud se s důstojností úřadu jeho srovnávají, a nedává se jimi příčiny k zanedbávání úřadu aneb vytrhování z něho.

§ 145

Farář má právo, požívati nezkráceně příjmů jemu pojištěných a spravedlnosti jemu náležitých.

Ostatek se má plat farářský dle zvýšených potřeb nynější doby přiměřeně uspořádati, aby se zachovala důstojnost úřadu farářského a aby farář mohl bez starosti úřední povinnosti své konati.

Chtělli by některý osadník farní mimo obyčej křest neb oddávky od jiného duchovního dáti vykonati aneb kázání pohřební od jiného duchovního dáti držeti, nechť to prvé svému řádnému faráři oznámí a štolu za to zapraví. Duchovní, který takové funkce předsevzal, povinen jest, řádnému faráři náležité výkazy toho předložiti, aby se vložily do matrik.

§ 146

Stalli by se některý duchovní bez viny své ke službě neschopným, může dáti, když k tomu superintendent přivolí, úřad svůj spravovati vikářem, kterýž se po umluvení s obcí zvolí.

§ 147

Každý farář povinen jest, přistoupiti k fondu pro zaopatření vdov a sirotků po farářích pozůstalých.

§ 148

Farářové volí se na čas života.

§ 149

Právo, faráře voliti (§ 18.), vykonává obec farní ve sboru obecním skrze údy své, kteří mají právo hlasovati.

§ 150

K úřadu farnímu mohou voleni býti:

a) faráři téhož vyznání a pomocníci farní k samostatnému úřadu farnímu za spůsobilé prohlášení, kteří čtyři a dvadcátý rok věku svého dokonali a úřad svůj náležitě spravují, což, viděloli by se toho potřeba, vysvědčením představeného úřadu církevního stvrditi se má;

b) kandidati theologie téhož vyznání, kteří čtyři a dvadcátý rok věku svého dokonali, mezi kandidáty, jenž se k samostatnému úřadu farnímu voliti mohou, zapsáni jsou a nepřetrženě toho povolání hodnými se učinili, což, pokud se týče oné volitelnosti, potvrditi se má listinou, kterou na to obdrželi, pokud se ale týče této hodnosti, vysvědčením představeného úřadu církevního;

c) docenti a profesoři theologie.

Bylli k úřadu farnímu zvolen theolog, který nemá ještě rakouského občanství, potřebí, aby mohl býti za faráře ustaven, schválení ministerium (§ 134.).

§ 151

Uprázdníli se místo farářské, má to presbyterium ihned seniorovi oznámiti, aneb jestli obec přímo postavena pod superintendenturou, superintendentovi. Zaroveň má presbyterium za tou příčinou, aby se s strany správy farní prozatím opatření učinilo, seniora žádati, aby administrátora jmenoval aneb jiným příhodným spůsobem o spravování úřadu farního pečoval, kteréhožto administrátora má superintendent potvrditi.

Kromě toho má presbyterium přípravy k volení nového faráře učiniti a svědomitě k tomu přihlížeti, aby v obci žádných pletich při volbě nevzešlo. Staloli by se to, má presbyterium seniora nebo superintendenta za pomoc žádati.

§ 152

Bylli by tu jen jediný kandidát, který by úřad farní převzíti chtěl, ač se presbyterium mnohonásobně poptávalo u těch, kteří by v obci zvoleni býti mohli, má presbyterium sbor obecní pod předsedáním administrátorovým svolati a dáti mu rozhodnouti, zdali se s tím snáší, aby byl zvolen. Snášíli se sbor s tím, jest volba skončena. Pakli by se ale ještě nějaké jiné dotazy činily, má presbyterium, čeho dále potřebí, zaříditi. A však v nižádné případnosti nemá úřad farní zůstati dále prázdný, nežli půl léta.

§ 153

Jestli tu více kandidátů, aneb navrhneli se jich více ku zvolení, a pronesouli se kandidáti takoví, že by farní úřad přijali, má presbyterium třemi čtvrtinami hlasů rozhodnouti, máli se držeti kázání na průbu čili nic.

Rozhodneli se presbyterium, že se má držeti kázání na průbu, tedy se mají prvé všichni pozvaní, kteří jsou hotovi kázati, slyšeti, nežli se volba předse vezme. Máli ale presbyterium za to, že kázání na průbu netřeba, tedy se může ihned den k volení položiti.

§ 154

Den, kdy se bude voliti, ohlásí se s kazatelny po dvě neděle po sobě zběhlé, a kromě toho mohou se údové obce, kteří mají právo hlasovati, písemně ku volbě pozvati.

§ 155

Když presbyterium ohlašuje den k volení, má zaroveň dva neb tři kandidaty navrhnouti, z nichž by se jeden zvoliti měl, a však obec může sobě i jiného kandidáta zvoliti.

§ 156

Volení konati se má v kostele po odbytých slavných službách Božích pod správou administrátorovou, a bylli by administrátor mezi kandidáty od presbyterium navrženými, tedy dle potřeby pod správou seniorovou neb superintendentovou.

§ 157

Hlasováno buď tajně.

Hlasy dávány buďte, jak kde obyčejno, buď známkami, ježto se vloží do zvláštních skřínek, na nichž jsou jména kandidátů navržených napsána, aneb cedulkami, na něž se při volení jméno kandidátovo napíše a cedulka pak předsedícímu podá, aneb ústním pojmenováním kandidáta do protokolu.

§ 158

Nadpoloviční většina hlasů rozhoduje, t. j. kdo obdrží jeden hlas přes polovici voličů přítomných, jest zvolen. Neobdržíli žádný kandidát takové většiny, tedy se volí znovu z těchto kandidátů, vyjímajíc toho, který měl nejméně hlasů. Pakli by ani potom nadpoloviční většiny hlasů k místu se nepřivedlo, volí se zase, a to potud, až tu jest absolutní většina. Mělili by dva aneb více kandidátů stejně mnoho hlasů, rozhodne los buď o tom, který kandidát aneb kteří kandidáti nemají do nové volby bráni býti, aneb při posledním volení, který z nich má za zvoleného faráře prohlášen býti.

Kdo není přítomen, nemá práva hlasovati a nemůže ho také skrze jiné vykonávati.

§ 159

Hned po vykonané volbě čte se list povolání, zvolenému daný, v němž představení církve se podepíší.

V tomto listu má se stálý plat farářův a jiné příjmy jeho jasně a zevrubně uvésti, a nemá v něm pod neplatností býti nižádné úmluvy o nějaké menší příjmy nežli byly vyměřeny v listu předešlém.

§ 160

Presbyterium má zvolenému ihned dáti věděti, že jest zvolen, a má seniorovi, aneb nebyloli by tu seniora, superintendentovi list povolání předložiti.

§ 161

Presbyterium má o volení zevrubný protokol sepsati, kterýž má v sobě obsahovati den volby protokolem ustanovený, seznamenání voličů vůbec, seznamenání voličů, kteří skutečně volili, jména kandidátů k volení navržených, běh hlasování a jak hlasování vypadlo, jméno zvoleného faráře a zevrubné poznačení osoby jeho a konečně připomenutí, že list povolání jest řádně sepsán.

Částka sedmá.
O volení seniorů, jich právích a povinnostech.

§ 162

Kromě povinností, které má senior jako farář (§ 4.), má jakožto senior ještě tyto povinnosti zvláštní:

1. jakožto duchovní představený seniorátu jest povinen dohlížeti k řádu a životu církevnímu ve svých obcích farních a k tomu, jak faráři a pomocníci farní úřad svůj spravují a jaký život vedou, též jak kandidáti se chovají a dále se vzdělávají; mimo to povinen jest pečovati o to, když některý duchovní jde na dovolenou, jest nemocen neb zemře, aby fara mezi tím náležitě se spravovala; jemu přísluší duchovním na čtrnácte dní dovolenou udělovati, když chtějí někam v ně svého okršlku farního se odebrati; říditi konference pastorální pro bratrské přiblížení i pro vědecké a praktické další vzdělávání; spravovati bibliotéku theologickou a archiv seniorální; konati visitace v obcích farních alespoň vždy přes rok a superintendentovi zprávu o nich činiti; vyrovnávati bratrsky rozepře mezi duchovními, představenými církevními a osadníky; oznamovati náležitě a rychle vyšší nařízení farářům i obcím (§. 40. post. 5) a přihlížeti k tomu, aby byla vykonávána.

2. Jakožto duchovní zástupce okršlku svého má ve sboru superintendenciálním práv církve, též míru a svornosti hájiti, a bylali by některá obec farní nebo některý osadník ve svých právích skrácen, superintendentovi to oznámiti.

3. Jakožto okresnímu dozorci nad školami náleží mu přihlížeti k řádu školnímu, vyučování a vychovávání mládeže a k tomu, jak učitelové své povinnosti konají, jak jsou pilní a jaký život vedou. Též mu náleží pečovati o další vzdělávání a o zlepšení živobytí jejich, i o jejich vdovy a sirotky; konati visitace školní vždy přes rok a superintendentovi zprávu o nich podávati.

§ 163

V okresích církevních, potahmo v obcích farních, ježto postaveny jsou přímo pod superintendentem, má práce v § 162. jmenované vykonávati superintendent.

§ 164

Seniorové volí se na čtyři léta.

§ 165

Právo, voliti seniora, mají obce farní skrze svá presbyteria vykonávati.

§ 166

Za seniora mohou zvoleni býti všichni samostatní faráři toho okršlku, kteří požívají zvláště dobré pověsti pro svou theologickou učenost, nábožnost, věrnost v úřadě, pilnost u vykonávání povinností v kostele a ve škole, zběhlost v pracích a příkladný život.

§ 167

Superintendent má presbyteria k volení vyzvati a lhůtu nejdéle šestinedělní položiti, v které se mu má podati zpráva, že volení jest vykonáno. Bylali by zpráva podána později, nemá se k ní zřetele míti.

§ 168

Presbyterium každé obce farní má se v neděli nebo ve svátek po službách Božích k hlasování sejíti, v němž rozhoduje nadpoloviční většina. Nebyloli by tu takové většiny, má se předsejíti tak, jako při volení faráře (§ 158.).

Na adrese zprávy, která se učiní superintendenci, má se kromě obyčejného poznamenání: „Úřední záležitost náboženská“, zvláště ještě napsati: „Návrh k volení seniora.“

§ 169

Když projde lhůta k podání zprávy, má superintendent svolati výbor superintendenciální, aby se otevřely a zkoušely zaslané protokoly o volbě.

Máli některý farář absolutní většinu hlasů, jest za seniora zvolen, a superintendent má to vrchní církevní radě oznámiti, aby jej potvrdila. Nemáli nikdo absolutní většiny, buďtež ti tři farářové, kteří obdrželi nejvíce hlasů, každému presbyterium k tomu konci oznámeni, aby z nich budoucího seniora zvolili. Pakli by se ani potom nadpoloviční většiny hlasů nedocílilo, tedy má superintendent s výborem superintendenciálním z těch dvou farářů, kteří obdrželi nejvíce aneb stejně mnoho hlasů, seniora pojmenovati a vrchní rady církevní požádati, aby jej potvrdila.

Když jest senior potvrzen, má jej superintendent instalovati.

Částka osmá.
O volení superintendentů a vikářů superintendenciálních a jich právích a povinnostech.

§ 170

Kromě jiných práv, superintendentovi dle zákona příslušejících a povinností naň vzložených, má co superintendent tyto povinnosti vykonávati: A. Má co vrchní farář superintendence všude v diecési, kde se mu to prospěšné neb potřebné býti vidí, slovo Boží kázati, a ty funkce vykonávati, ježto dle řadu církve evangelické správci církevnímu konati náleží. Jaké účastenství má míti u hlásání slova Božího v úředním sídle svém a které zvláštní práce úřední výjimkou má konati, a to nechť se usnese s presbyterium obce farní, kteréž má v příčině toho, viděloli by se toho potřebí, větší zastupitelstvo obecní svolati.

B. Co církevní vrchní pastýř diecése své, má: 1. v obcích seniorátních vrchní dozor míti k seniorům, výborům a sborů seniorátním, k obcím farním, k farářům, pomocníkům farním, ke kandidátům a studujícím theologie, k presbyteriím a sborům obecním, konečně ku všelikým spolkům pro účely církevní v jeho diecési zřízeným; též má dávati své dobré zdání, kdyby se nějaký nový spolek takový zříditi měl; 2. má péči míti o život křesťanský a řád církevní vůbec, zvláště pak o to, aby veřejné služby Boží všude dle řádu církve evangelické vážně a ku vzdělávání věřících se konaly a mládež křesťanská v nábožnosti evangelické se vychovávala, a aby se také těm dostávalo opatrování duchovního, kteří jsou živi v diaspoře čili po různu; 3. má bratrsky srovnávati spory a rozepře vzešlé; 4. má vydávati, když jsou k tomu příčiny zvláště důležité, listy pastýřské neb psaní pastorální, a má vždy exemplář takových listů vrchní radě církevní pro vědomost poslati; 5. má ve všech svých obcích farních každý třetí rok visitaci odbývati a vrchní radě církevní zprávu o tom učiniti; 6. má nové kostely světiti; 7. má dávati dovolení kázati, má kandidáty úřadu kazatelského zkoušeti a ordinovati, a faráře i seniory v úřady usazovati; 8. jemu náleží udělovati duchovním dovolenou až do třidceti dní na cesty do cizích zemí, má to však vždy hned vrchní radě církevní oznámiti; 9. má se superintendent ke všem svým diecesánům šetrně a laskavě, zaroveň ale vážně a důstojně chovati, příkladem svým u víře a pokoře je předcházeti, zvláště však v duchovenstvu své diecése čilou horlivost pro náboženství a církev, pro všechny ctnosti křesťanské a pro vědecké i praktické další vzdělávání udržovati.

C. Co první duchovní zástupce své diecése má: 1. nařízení vyšší seniorátům a obcím důkladně a rychle oznamovati a k tomu přihlížeti, aby se tato nařízení vykonala; 2. má práv své církve, obcí farních a osadníků hájiti; 3. má archiv superintendenciální spravovati.

D. Co církevní vrchní dozorce školní má superintendent: 1. k seniorům co k okresním dozorcům školním, k farářům co místním dozorcům školním a ku světským představeným školním (presbyteriím), k učitelům a pomocníkům učitelským přihlížeti; 2. má při visitacích obcí farních také školy ohledati; 3. má si dáti pilně záležeti, aby se školství vůbec zvelebovalo; 4. má se k tomu přičiňovati, aby škol přibývalo a aby se opravy v nich činily; 5. má hleděti učitelům vážné postavení zjednati, práva jim zachovati, zaroveň má ale také o to usilovati, aby povinnosti své věrně konali.

§ 171

Superintendentové mají se voliti na čas života.

§ 172

Právo, voliti superintendenta, mají veškeré farní obce diecesánské skrze svá presbyteria vykonávati.

§ 173

Za superintendenta mohou voleni býti seniorové a faráři, kteří požívají velmi dobré pověsti pro svou učenost theologickou, pro nábožnost, věrnost v úřadu, pilnost a vykonávání povinnosti v církvi a ve škole, zběhlost v úřadě a jiných pracech, jakož i pro příkladný život.

Taktéž mohou za superintendenta voleni býti profesorové theologie, kteří tyto vlastnosti mají.

Voliči mají toho vůli, zvoliti superintendenta z které koli diecése a z které koli země korunní.

§ 174

Vrchní rada církevní má skrze náměstka superintendentova seniory, a skrze seniory presbyteria k volení vyzvati, a příhodnou, nejdéle šedesátidenní lhůtu vyměřiti, v které mají presbyteria k superintendenci zprávu podati, že superintendent jest zvolen.

Bylali by zpráva podána později, nemá se k ní zřetel míti.

§ 175

Presbyterium každé obce farní má se v neděli nebo ve svátek po službách Božích, s důležitostí volby takové se srovnávajících, sejíti a volení, v němž rozhoduje většina hlasů, předsevzíti. Nebyloli by tu takové většiny hlasů, má se předsejíti tak, jako když se volí farář (§ 158.).

Na adrese zprávy, která se podá superintendenci, má se kromě obyčejného poznamenání, že jest to „úřední záležitost náboženská“, zvláště ještě napsati. „Návrh k volení superintendenta.“

§ 176

Po projití lhůty k podání zpráv sejde se výbor superintendenciální, aby zprávy o volení superintendenta, od obcí došlé, nerozpečetiv jich, vrchní radě církevní zaslal, by o nich úřad konala.

Výbor tento má ku zprávě své, kterou resultát volby předkládá, přiložiti seznamenání obcí, ježto zprávy podaly a poznamenati při každé obci den, kteréhož zpráva o volbě od ní došla.

§ 177

Neníli tu nadpoloviční většiny hlasů, přísluší vrchní radě církevní rozhodnouti tím spůsobem, jak s strany volení seniora nařízeno (§ 169.).

§ 178

Prvé než se zvolený superintendent v úřad uvede, potřebí, aby byl od Jeho Veličenství stvrzen.

Po stvrzení, jehož náležité ministerium vyžádá, vyzve se vrchní rada církevní, aby superintendent slavně byl inštalován.

§ 179

Náměstkové superintendentů (vikáři superintendenciální) volí se svobodně skrze presbyteria ze seniorů a farářů, kteří v té superintendenci správu církevní vedou.

Volení koná se týmž spůsobem, jako když se volí superintendent.

Prvé než náměstkové superintendentů v úřad se uváží, potřebí, aby byli potvrzeni od ministerium.

Částka devátá.
O pomoci peněžité, která se každého roku obcím, seniorátům a superintendencím z pokladu státního dávati bude.

§ 180

Superintendence obojího vyznání obdrží každého roku úhrnkem jistou sumu peněžitou z pokladu státního (§ 20. patentu předcház.).

§ 181

Tato pomocná suma úhrnková vydávati se bude dle Nejvyššího nařízení skrze ministerium k tomu konci, aby se z ní:

a) dával roční plat superintendentům;

b) aby se z ní vyplácel roční příplatek na funkce seniorům, a

c) aby se z ní dávala pomoc chudobným farám a školám obecným.

Žádosti za takovou pomoc buďtež prostředkem seniora superintendentovi dodány a od superintendenta skrze vrchní radu církevní k ministerium poslány.

§ 182

Interkaláře, které by z platů superintendentských a funkčních přídavků seniorských vzešly, obráceny buďte k obecnému dobrému škol a církví evangelických.

Jmenovitě má třetina ročního interkaláře, bylli by tu jaký, jíti do obecného fondu církevního (§ 193.).

Co zbude, obráceno buď na pomoc kandidátům služby školní a církevní, kteří pro vyšší vzdělání vědecké navštěvují cizozemské vysoké školy a semináře. Přednost v tom mají míti kandidáti, kteří studia na evangelicko-theologické fakultě ve Vídni již škončili.

§ 183

Vrchní radě církevní má volno býti, jak do prelimináře úhrnkové pomoci peněžité, tak i do výročních počtů závěrečných, jak se s touto pomocí peněžitou hospodařilo, nahlédati a příhodná připomenutá činiti.

Částka desátá.
O vrchní radě církevní.

§ 184

Posavadní evangelické konsistoře obojího vyznání ve Vídni, ježto dle Nejvyššího rozhodnutí, jehož datum dne 1. září 1859, mají společného předsedícího toho neb onoho vyznání míti, jmenovati se mají budoucně: „C. k. evangelická vrchní rada církevní“ (§ 8. patentu předcház.).

§ 185

Moc a působnost evangelické vrchní rady církevní spravovati se má vůbec dle toho, jakou moc úřední měly posud evangelické konsistoře vyznání augšpurského a helvetského a dle toho, co v tomto nařízení zevrubněji vyměřeno.

§ 186

Evangelická vrchní rada církevní jest zřízena tak, že bude všeliké záležitosti pouze konfesionální jednoho každého vyznání zvlášť o sobě spravovati. Kdykoli však by činiti bylo o nějaká společná hlavní pravidla, nebo o vyhledání konfesionálních prospěchů aneb o záležitostí, fundací a sbírek se týkající, jednati bude vrchní rada církevní obojího vyznání evangelického společně, jako činila posud.

§ 187

U věcech školních a církevních bude vrchní rada církevní s ministerium i se řízeními zemskými přímo jednati, a to s oním prostředkem zpráv, s těmito prostředkem dopisů.

§ 188

Vrchní rada církevní skládá se z předsedícího a z radních obojího vyznání evangelického. Nemohlli by president předsedati, má jeho místo co místopředsedící zastupovati některý z radních toho vyznání, kteréhož není předsedící.

Předsedící má býti stavu světského.

V případnostech zvláště důležitých žádati může vrchní rada církevní spůsobem, kterýž se mu příhodným býti vidí, aby se mu výbor obecné synody radou svou propůjčil.

§ 189

Údové vrchní rady církevní na čas života se jmenují, budou dostávati plat z důchodů státních a požívati práv, ježto se s úřadem jim propůjčeným ve státu a v církvi srovnávají.

§ 190

Veškeré úřednictvo a služebnictvo kanceláře k vrchní radě církevní náležející, bude plat z důchodů státních dostávati a práv služebníkův státních požívati.

§ 191

Vrchní rada církevní má záležitosti své kolegiálně spravovati a v příčině jich většinou hlasů rozhodovati.

Žádný úd této rady nemá se hlasování zdržovati nebo se z něho vytahovati.

Nesnášíli se některý úd rady církevním s usnešením většiny, nechať dá mínění své zvláštní do akt zapsati, a vedlali by se nějaká stížnost (§ 100. post. 5 a § 114.), budiž takové mínění zvláštní připomenuto.

Jak se mají práce rozděliti, a v kterém pořádku mají práce a jednání předsejíti, ustanoví presidium.

Vyřízení a jiná rozhodnutí, ježto vrchní rada církevní od sebe vydá, vycházeti mají:

a) když je vydá společnost, pod tímto jménem: „Od c. k. evangelické vrchní rady církevní vyznání augšpurského a helvetského“;

b) vydáli je ale, byvši dle vyznání rozdělena, pod tímto jménem: a) „Od c. k. evangelické vrchní rady církevní vyznání augšpurského“, a b) „Od c. k. evangelické vrchní rady církevní vyznání helvetského.“

§ 192

Povinnosti a práva evangelické vrchní rady církevní jsou kromě toho, co jí v tomto nařízení zvláště uloženo, tyto:

1. Má míti dohled církevní: a) k čistotě učení a ke službám Božím, k evangelické bázní Boží, ke kázni a řádu; b) ke zkoušení kandidátů úřadu farního, jich dalšímu vzdělávání a mravnému chování; c) k ordinaci a inštalování evangelických správců duchovních v úřad jejich duchovní; d) k úřadování veškerých evangelických správců duchovních, duchovních farních, seniorů a superintendentů, též k jich dalšímu vzdělávání vědeckému a spůsobu života; e) k činnosti seniorátů a superintendencí; f) k visitacím církevním a školním; g) k archivům superintendenciálním; h) ku spravování majetnosti obcí farních, seniorátů a superintendencí; z příčiny této může vrchní rada církevní seniorům a superintendentům naříditi, aby počty výroční zkoušeli, a shledalili by, že fondům nějaké nebezpečenství nastává, aby zavedli, čeho k pojištění jich a nahražení škody potřebí.

2. Mimo to jest vrchní rada církevní povinna u veškerém okršlku svém: a) zachovávati věrnost k Jeho Veličenství a poslušenství k zákonu a zjednávati pokoj a mír mezi evangelíky; b) udržovati v moci zákony zřízení církevního a řád církevní, a zákony tyto a řád církevní vykonávati; c) hájiti a chrániti práv církve evangelické vyznání Augšpurského a helvetského, co se týče obcí církevních, jednotlivých osadníků a úředníků a služebníků u správy církevní zřízených, pokud se práva tato vztahují k vyznání; též náleží vrchní radě církevní, pořádati postavení vyznavačů víry evangelické jedněch k druhým, přidávati je k faře sem neb onam, jak toho okolnosti místní vyhledávají, ustanovovati, jak se správcové duchovní vzájemně mají zastupovati a jakým spůsobem se mají záležitosti jejich společně říditi; d) přísluší vrchní radě církevní chovati v dobrém spůsobu a rozmnožovati fondy církevní, školní i fondy ústavů dobročinných; e) pečovati o rozmnožení dělníků ve správě duchovní a o duchovní opatrování těch, kteří jsou v diaspoře čili po různu; f) stavěti nové církve, fary a školy; g) zlepšovati platy duchovním a učitelům; h) zakládati, rozšiřovati a zdokonalovati církevní ústavy pro duchovní a učitele na pensi dané, jich vdovy a sirotky, jakož vůbec ústavy na vychovávání sirotků evangelických; co se týče zdokonalování ústavů řečených pro pensionisty, jich vdovy a sirotky, bude vrchní rada církevní povinna k tomu hleděti, aby veškeré církevní fondy toho spůsobu prostředkem zákonů synodálních spojeny byly v jediný společný fond centrální, kterýž by se vztahoval k veškerému okršlku; i) náleží jí sprostředkovati, aby příspěvky a dobročinné dary církvím a školám zdejším ze zemí německého spolku a jiných zemí cizích se dostaly; k) též jí přísluší zavésti spojení a obcování evangelické církve Rakouské s církví evangelickou a s církevními spolky v zemích německého spolku a jiných zemích cizích, kteréžto spojení církvi zdejší bez závady dovoleno jest; l) náleží vrchní radě církevní zkoušeti statuta spolků k účelům církevním zřízených, a přihlížeti ke spolkům církevním vůbec: m) konečně jí přísluší dávati dovolenou, farářům na dle než na třidcet dní, a seniorům i superintendentům vůbec.

3. Kromě toho náleží vrchní radě církevní: a) nařizovati volení do synody obecné, předkládati zevrubnou zprávu synodě obecné o tom, jak vypadly visitace, v jakém spůsobu jsou církev a školstvo vůbec a jedna každá obec zvláště, a co nejdůležitějšího se v tom od poslední synody generální přihodilo; též jí náleží předkládati návrhy k zákonům, ježto se v obcích, seniorátech a superintendencích již v poradu byly vzaly; b) byloli by toho z příčin pilných potřebí, aby se učinilo opatření nějaké, k němuž se vůbec přivolení synody obecné vyhledává, a nebyloli by lze, prvé mimořádné synody obecné svolati, tedy má vrchní rada církevní toho moc, obdrževši k tomu povolení od ministerium, společně s výborem synody obecné, opatření takové učiniti, kteréž má platnost míti; v každé takové případnosti však jest vrchní rada církevní povinna, v nejprvé příští obecné synodě pilné příčiny i příhodnost opatření učiněného rozložiti; c) náleží vrchní radě církevní vykonávati v nejvyšší instanci církevní moc soudní, šetříc zákona od synody obecné navrženého. Pokud tento zákon nebude vydán, má apelace, vzatá z rozhodnutí 1. výboru seniorálního, 2. výboru superintendenciálního, účinek odkladací míti jen tehda, když 1. rozsudek zní, že má někdo odstraněn a na jiné místo úřední přeložen býti, že se mu má příjem zastaviti aneb že má zcela úřadu zbaven býti; 2. když se rozhodne, že má někdo jinému náhradu učiniti. d) Vrchní rada církevní má k vyzvání ministerium o záležitostech církve evangelické dobrá zdání dávati.

§ 193

Vrchní rada církevní má o to péči míti, aby se založil obecný fond církevní (§ 127.), ku kterémuž konci má na den slavnosti reformace, neb k jinému některému dni, který by se jí příhodným býti viděl, obecnou sbírku rozepsati.

§ 194

Veškeré korporace církevní a všichni správcové úřadu, jichž toto nařízení se dotýče, jsou povinni, zprávy a dobrá zdání, jichž vrchní rada církevní na nich požádá, ve lhůtě položené bez odmluvy podávati. Neučinilili by toho, může jim vrchní rada církevní uložiti pokutu pořádečnou, kteráž má jíti do obecného fondu církevního (§ 193.).

§ 195

Kdykoli některá korporace církevní v úředním okršlku vrchní rady církevní vydá nějaký spis tiskem, má radě této ihned po vyjití exemplář poslati.

§ 196

Vrchní rada církevní může tiskem vydávati nařízení, k veškerým superintendencím vydaná aneb obecně důležitá, a to buď půlletně neb celoročně, a vůbec tak, jak se jí nejpříhodněji viděti bude.

Týmž spůsobem má vrchní rada církevní každého roku vydávati církevní knihu příruční (šematismus), jejíž užitek do obecného fondu církevního jíti a náležitě zúčtovati se má (§ 117.).

§ 197

Evangelická vrchní rada církevní obdrží z pokladu státního náležitou úhrnkovou sumu na funkce, aby úřadu svému uvnitř církve dosti činiti mohla.

Závěrek.

§ 198

Synodě nejprvé příští a synodám potom jdoucím za úkol položeno jest, aby učinily návrhy příhodné, jak by se evangelický řád církevní na jisto postaviti, doplňovati, dále vyvinovati a zdokonalovati měl a mohl.

Schmerling m. p.