Prostonárodní české písně a říkadla/Nedověra
Prostonárodní české písně a říkadla Karel Jaromír Erben | ||
Tužba | Nedověra | Rakev neupřímného |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Nedověra |
Autor: | zapsal Karel Jaromír Erben |
Zdroj: | Online na Internet Archive
|
Vydáno: | BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 414. |
Licence: | PD traditional |
Červená růžičko,
co se nerozvíjíš?
Co k nám, můj Jeníčku,
co k nám už nechodíš?
„Kdybych já k vám chodil,
ty bysi plakala,
červeným šátečkem
oči utírala.“
Proč bych já plakala,
když mne nic nebolí?
Milovali jsme se
jako dva holubi.
Jako dva holubi,
jako dvě hrdličky:
já jsem ti dávala
upřímné hubičky.
Upřímné hubičky —
falešná tvá láska:
Nebudu ti věřit,
až bude ohláška.
Až bude ohláška
na té naší faře,
tehdy budu říkat
bratru tvému šva’ře.
Bratru tvému šva’ře,
matce panímámo,
budu jí líbávat
ruce každé ráno.
Ruce každé ráno,
nohy každý večír,
a to všecko proto,
že jsi ty můj přeci.
Z Hradecka. — Srov. Suš. 221; Kol. I, 143, 229; Ilić. 205.