Prosté motivy/Jarní VI

Prosté motivy Jan Neruda
Jarní V	Jarní VI	Jarní VII

Údaje o textu
Titulek:	Jarní VI
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Prosté motivy. Praha : Mladá fronta.   Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kde jsem se to octnul! Veřejné ve zahradě:
ženských tu naseto valné jak ku poradě,
vedlé nich, kolem nich hemží se děti -
jak vřeští, jak piští to lidské smetí -
a já tu prostřed sedím!

Ach - hlava jde kolem, sluch můj je rozechvělý,
zrak můj už znaven a mozek už zmámen celý -
vše točí se, běhá a tančí a skáče,
vzduch plný výskotu, smíchu, pláče -
protivné, děsné hlasy!

A teď - je to drzost! Dvouleté asi robě
chytlo mou nohu a opřelo ručky obě -
ne, namísto kloubů mu důlky v nich sedí -
a pitomě, tázavě na mne hledí
veliké, modré oči.

Mám trestat je rukou? Houknutím zahnat robě?
Rozpaky rostou, já nevím, co počít sobě -
a pojednou - pravím vám znenadání,
jak stalo se, neví snad pánbůh ani -
držím to dítě v klíně.

A tisknu je k sobě - měkké mu hladím vlásky,
hlasem pak kdysi jak za doby první lásky,
když panence vyznání činil jsem štkavě,
teď tážu se plaše a zajikavě:
„Děťátko, máš mne rádo?“