Projev J. Gyöngyösiho na pařížské mírové konferenci 14. srpna 1946
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Projev ministra zahraničí Jánose Gyöngyösiho na plenárním zasedání pařížské mírové konference, 14. srpen 1946 |
| Autor: | CHYBA: {{Textinfo}} — Chybí hodnota parametru „AUTOR“ (autor díla) |
| Zdroj: | Irmanová Eva, Maďarsko a versailleský mírový systém |
| Vydáno: | Albis International, Praha 2002 |
| Licence: |  Bez licence |
Pane předsedo! Pánové delegáti!
Dovolte, abych vyjádřil především poděkování za to, že Maďarsko bylo vyzváno aby se dostavilo na konferenci a že tak maďarská vláda dostala příležitost vyjádří1 se k mírové smlouvě, která má ukončit druhou světovou válku.
Tato výzva a možnost svobodně se vyslovit v nás vzbuzuje naději, že zde jde o míro ve jednání jiného druhu než před více než čtvrtstoletím. Doufáme, že z nyní probíhá jících jednání se zrodí takové uspořádání, které vytvoří trvalý mír, zabezpečí zdraví vývoj podunajských zemí a tím největší měrou přispěje k usmíření celé Evropy, jako i dalších částí světa. Vždyť právě ve východní Evropě byly rozdmýchány jiskry, které požárem dvou světových válek přivodily lidem nezměrné utrpení. Jednou z největších záruk trvalosti nyní utvářeného uspořádání je to, že bude vznikat jinak, než tomu byle v roce 1919, za spolupráce a přispění Sovětského svazu a Spojených států.
Jako představitel poraženého národa, ale zároveň jako člověk strachující se o budoucnost lidstva bych nejprve rád učinil dvě poznámky. Mírová smlouva znamená ukončení války, má tedy nutně pro poraženého vážné důsledky. Zároveň je vsát i základem budoucnosti. Je to nový začátek a také prostředek k tomu, aby byly odstraněny situace způsobující napětí, aby mohly být znovu vybudovány zpustošené zemi a pozdviženy jejich tak zkoušené národy, aby byl obnoven rozvrácený mezinárodní život. Mírová smlouva je jasná hranice mezi minulostí a budoucností. V zájmu na: všech je tedy třeba vzít v potaz likvidací chyb minulosti a bezpodmínečnou nutnost položení základů lepší budoucnosti. Odvetné prvky mírové smlouvy tedy musí by v rovnováze se zabezpečením možností budovat.
Přeď mírovou konferenci dnes přistupuje nové, demokratické Maďarsko. Spojuje se v něm vzepětí boje za svobodu roku 1848 se silou demokracie roku 1918. Jako u; při těchto dvou příležitostech, tak i nyní maďarský lid vzal řízení svého osudu do svých rukou, ale tentokrát definitivně. O tomto úsilí prozatímní maďarské vlády se jménem sovětské vlády v diplomatické notě, uznávající maďarskou vládu, vyslovil i maršál Vorošilov, když konstatoval, že Maďarsko přispělo prostřednictvím Spojených národů k úspěchu boje, vedeného proti Německu. Ale vedle toho se maďarská demokracie může odvolat i na jiné pozitivní výsledky, navzdory mimořádným počátečním těžkostem. Prostřednictvím pozemkové reformy radikálně zlikvidovala feudální velkostatkářský systém a vynesla nemilosrdný soud nad válečnými zločinci předchozí ho režimu. Ze všech osvobozených zemí Maďarsko bylo první, které uspořádalo svobodni volby, na základě všeobecného a tajného hlasovacího práva. Dále vytvořilo podmínky pro existenci svobodného tisku, svobodné kritiky a pro čilý parlamentní život. Víme že budování parlamentní demokracie nemůže být rychlým úspěchem několika měsíců; nutně existují ještě nedostatky a vady, ale první výsledky jsou povzbudivé, a kdy; se maďarská demokracie, na rozdíl od situace v roce 1918, shledá s porozuměním a podporou, když mírová smlouva v individuální, společenské a národní rovině dá Maďarům, žijícím uvnitř i vně maďarského státu, možnost šťastného života, tak můžeme hledět do budoucnosti s důvěrou, a budeme mít příležitost stát se užitečnými konstruktivními členy rodiny demokratických národů.
Když bráníme budoucnost maďarské demokracie, ani zdaleka nechceme zapomenout nebo popřít, že v už ukončeném velkém zápase se Maďarsko kvůli chybám svého reakčního politického systému a přežitého společenského řádu, jakož i v důsledku zaslepenosti svých vůdců postavilo proti věci všeho lidu a tak i proti věci maďarského národa. Chování maďarského lidu však činnost vlády brzdilo, a události, ke kterým došlo v březnu 1944, německá okupace země, a dále nátlak činěný ze strany německých úřadů, to vše dokazuje, že maďarští představitelé starého režimu, v důsledku jednoznačného stanoviska maďarského lidu, nesloužili věci nacionálně socialistického Německa v té míře, jak by si to Německo přálo a jak to jednotlivé státy kvitovaly. Navíc, maďarští rolníci, manuální i duševní pracující organizovali hnutí odporu, sabotovali německé válečné úsilí a mnozí z nich se účastnili zahraničních osvobozeneckých bojů jiných národů. Do doby německé okupace našlo v Maďarsku azyl mnoho uprchlíků, které jsme navzdory všem a navzdory všemu nebezpečí vzali do ochrany.
Maďarsko beze všech pochybností vedlo válku na straně Německa, a proto nese odpovědnost. Avšak tato odpovědnost se nejen svou kvantitou, ale i kvalitou liší od odpovědnosti nacionálního socialismu a fašismu, už i jen proto, že svoboda rozhodování malého národa je v případě zápasu světových sil nutně omezená. Míra naší odpovědnosti by ostatně nemohla znamenat univerzální odpovědnost maďarského lidu ani tehdy, kdyby byl přijat tak sporný princip kolektivní odpovědnosti.
Demokratické Maďarsko odmítá agresivní politiku revizionismu, a maďarský lid, vyjadřuje svoje opravdové cítění, si přeje žít v míru a porozumění se všemi svými sousedy. Přijal tento princip i navzdory tomu, že mírová smlouva po první světové válce přinesla takové uspořádání, v jehož důsledku jedna čtvrtina maďarského národa zůstala mimo hranice maďarského státu. Tito Maďaří byli nuceni přijmout občanství sousedních států právě tehdy, kdy společnou snahou každé národnosti bylo sjednotit se v národním státě.
Toto přání, aby všichni Maďaři mohli žít uvnitř hranic jediného národního statuje třeba považovat za oprávněné, není vsak pochyb, že uskutečnění tohoto principu naráží na těžko odstranitelné zeměpisné a politické překážky. Proto se s neměnnou důležitostí představuje problém, že pokud není možno upravit hranice, pakje možno upravit význam hranic, a že pro Maďary žijící na území jiných statuje třeba zabezpečit všechna ta práva na svobodu, která jsou základními podmínkami demokracie, tj. právo na svobodný život zbavený bídy a strachu, a právo uchovat si svou národnost.
Bohužel musím konstatovat, že patřit v našich končinách k národnostní menšině znamená často nejen jiné státní občanství, ale i to, že národnostní menšina přichází o možnost uplatňování lidských práv a částečně i o záruky lidské důstojnosti. Uspořádání, které následovalo po první světové válce, obsahovalo jistá opatření, vztahu jící se na území obývaná menšinami. Ani tato opatření nezabezpečovala vždy lidské práva v jejich komplexnosti, ale protože realizace těchto opatření byla pod kontrolou Společnosti národů, bylo dodržováno alespoň právo na stížnost. Víme, že hitlerovské Německo, v zájmu své vlastní imperialistické politiky, smluv ně poskytnuté právo na ochranu menšin zneužilo. Toto zneužití však nezrušilo nutnost právní ochrany, jak to právě dokazují Í žádosti světové organizace židovstva Představitelé židovství, po strašných pronásledováních v uplynulých letech, jsou t nejkompetentnější pro předložení otázky ochrany menšin.
Maďarská vláda si je vědoma, že OSN usiluje o kodifikaci lidských práv. Tato práce s může vyžádat jistý čas. Na druhé straně Základní listi na Spojených národů, jakož i vyzvi principiálně obsažené v návrhu mírových smluv poukazují jen na jednu část lidských práv, a mimo pozornost ponechávají svobodnou volbu místa pobytu, svobodu vyučovacího jazyka a dále svobodu přijetí práce a zaměstnání. Tato práva je třeba zabezpečí právě v době vzedmutých vášní a národní intolerance, které následují po válečných otřesech. Bylo by tedy třeba, aby do zahájení odpovídajících právních předpisů Spojených národů státy střední a východní Evropy se smíšeným obyvatelstvem přijaly zvláštní závazky, pokud se týče uplatňování těchto práv na svobodu. Nechť mohu v této souvislosti poukázat na memorandum, které jsme podali k Radě ministrů zahraničí. Na základě zkušeností získaných od konce války Maďarsko za zvláště zneklidňují čí považuje postavení maďarství jednak v Rumunsku, kde žije více než půldruhého milionu Maďarů, jednak v Československu, kde i podle československých statistik počet Maďarů převyšuje 650 000. Jde tedy o osud mnoha stovek tisíc lidí, jako i o vzájemné vztahy více států a tím i o trvalý mír v jedné z důležitých částí Evropy.
Dříve než bych přistoupil k vyjádření toho, jakým způsobem považujeme problém maďarsko-rumunských hranic za řešitelný, musím poukázat na slova předsedy rumunské delegace, která k této situaci zazněla. Předseda rumunské delegace povážu je, jak se zdá, diskusi o maďarsko-rumunských hranicích za vyřízenou na základe stanoviska Čtyř ministrů zahraničí. Maďarský národ tuto otázku nikdy nemůže považovat za definitivně vyřešenou. Rada ministrů zahraničí anulovala vídeňskou arbitra; jako dílo fašistického Německa, a tím byly automaticky obnoveny hranice Rumunska z roku 1938. To však ani zdaleka neřeší problém, který mezi oběma zeměmi existuje Hlavní pan rumunský delegát zde laskavě vyzdvihl fakt, že jeho země zabezpečí rovnoprávnost i pro občany maďarské národnosti. Toto prohlášení bereme s radost na vědomí, ale bohužel musím říci, že zajisté vynikající instituce rumunské vlády utrpěly nezdar kvůli šovinismu úřadů a kvůli nacionalistickým vášním organizovaných nacionalistických mas. Postavení maďarství je zneklidňující nejen z hlediska lidských práv, nýbrž je ohroženo i z hlediska hospodářské rovnoprávnosti, což už vedlo k významné pauperizaci maďarství.
Přátelskou ruku, kterou rumunská vláda nabízí naší straně, s radostí přijímáme vždyť je naší dávnou touhou, abychom mohli žít se svými východními sousedy v dobrém vztahu. Nejdříve však musíme vyřešit nepopiratelný rozpor, který mezi námi existuje. My jsme k tomu už dávno byli ochotní a navrhovali jsme bezprostřední jednání ještě předtím, než bychom se obrátili k Radě ministrů zahraničí, ale byli jsme odmítnuti. I dnes jsme připraveni přijmout každé takové řešení, které je racionální, přichází s relativně nejmenšími oběťmi pro oba dva národy a je vhodné k tomu, aby mezi námi vytvořilo předpoklady trvalého míru a přátelství. Prosíme tedy konferenci, aby vyzvala Rumunsko k tomu, aby jeho delegáti s námi zasedli k jednacímu stolu. Pokusíme se vyřešit problémy společně. Když tato bezprostřední jednání nepovedou k úspěchu, konference nechť vyšle komisi s pověřením prozkoumat problém a předložit jí svoje návrhy. Naše stanovisko je známé z poskytnutých not. Intence vítězných mocností jsme mohli vyčíst z textu rumunské smlouvy o příměří. Podle článku 19 této smlouvy Sedmihradsko, „respektive jeho větší část“, náleží Rumunsku. Berouce tento text jako základ, vystoupili jsme se svými skromnými požadavky. Ze 103 000 čtverečných kilometrů, které před první světovou válkou patřilo k Uhrám, požadujeme navrácení 22 000 kilometrů Čtverečných v naději, že toto je řešení, které nejspíše zaručí porozumění mezi oběma národy. Tak by uvnitř hranic Rumunska zůstalo asi tolik Maďarů, kolik Rumunů by se dostalo na maďarské území. Tím by oba dva národy vázaly totožné zájmy na uspokojivé vyřešení národnostního problému, což by úspěšně mohla zabezpečit i široká územní autonomie pro menšiny žijící podél hranic.
Vůdce rumunské delegace ve zde předneseném projevu viděl jako nezbytné požadovat od Maďarska reparace, což my nemůžeme připustit ani na základě morálních, ani na základě právních důvodů. K meritu této otázku se budu moci vyjádřit až tehdy, až bude mít maďarská vláda k dispozici memorandum vztahující se na reparační požadavky vůči Rumunsku.
Druhou důležitou zahraničně politickou otázkou pro Maďarsko je uspořádání maďarsko-československého vztahu. Musím říci, že demokratické Maďarsko, jehož snahou je preferovat dobrý vztah se sousedy, dokonce přátelskou spolupráci, pohlíželo s největší nadějí směrem k Československé republice, kterou považovalo za ochranitelku ušlechtilých myšlenek Tomáše Masaryka. Je pro nás bolestným zklamáním, a není to naše chyba, že vytváření dobrých vztahů se stalo nemožné. Upřímně lituji, že se v důsledku toho před vámi musím zabývat rozpory, které se mezi Maďarskem a Československem vynořily. Maďarská demokracie, která se pozvedla z válečného zmatku, nejprve s překvapením a poté s hořkostí zjistila, že Československo, popírajíc principy lidskosti, vysídlilo tisíce Maďarů za hranice, častokrát jen během několika hodin a s malým tučním zavazadlem. 650 000 Maďarů, žijících na Slovensku, ztratilo občanství, dokonce i ta nejelementárnější lidská práva. Byla nařízena konfiskace majetku lidí maďarské národnosti. Maďarský člověk nemůže podle zákona vykonávat ani duševní, ani fyzickou prácí. Na právní ochraně se nepodílí, nemůže být členem odborů, nemůže uplatňovat svoje politická práva. Užívání maďarského jazyka v úřadech, na mnoha místech v kostelech a vůbec na veřejných místech je zakázané a trestné. V Československu nemohou vycházet tiskoviny v maďarském jazyce. Maďarsky není možno telegrafovat, telefonovat. Žádné maďarské vyučování neexistuje, dokonce je trestné i soukromé vyučování maďarského jazyka. Československé úřady nařídily propuštění veřejných i soukromých zaměstnanců maďarské národnosti bez náhrady škody, vyplácení penzí bylo zastaveno, a ani váleční invalidé, válečné vdovy a sirotci nedostávají pomoc která jim náleží.
Maďarská vláda navzdory těmto politováníhodným opatřením provedla vše pro zlepšení maďarsko-československého vztahu. V zájmu tohoto cíle maďarská vláda, v rozporu s vlastním přesvědčením, po řadě bezprostředních jednání, doporučených i velmocemi, uzavřela takovou smlouvu o výměně obyvatelstva, podle níž v Maďarsku žijící Slováci a Češi se mohou dobrovolně přestěhovat do Československa, československá vláda naopak má právo Maďary v počtu odpovídajícímu dobrovolně přestěhovaným Slovákům a Čechům násilně přesídlit z Československa do Maďarska. Ve smyslu této dohody maďarská vláda svolila, aby v Maďarsku po šest týdnů vyvíjela přemlouvací činnost československá komise s československým vojenským doprovodem, a Slováky povzbuzovala k dobrovolnému přihlášení se k výměně. V zajmi toho působilo na maďarském území 700 československých emisarů za využití všeď prostředků propagandy, a svobodně mohlo používat maďarský rozhlas, nemluvě o vlastních tiskovinách a plakátech. Kromě toho pořádali veřejná shromáždění a divadelní a filmová představení.
Po takové bezpříkladné propagandistické činnosti činil počet maďarských Slováků, kteří se přihlásili na výměnu, nanejvýš 1/8 slovenských Maďarů, takže ještě i po realizaci výměny obyvatelstva by na Slovensku zůstalo alespoň půl milionu Maďarů. Tento významný počet maďarského obyvatelstva chce Československá vláda dílem vystěhovat do Maďarska, dílem jednoduše nechat zmizet tak, že je nutí k asimilaci. Všechna tato opatření se československá vláda pokouší odůvodnit tím že menšinové maďarství v době mnichovské krize zradilo Československo. Pokud se týče tohoto obvinění maďarství, budiž mi dovoleno poukázat na německý tajný dokument, zveřejněný nedávno prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí Spojených států. Podle něj si 16. 9, 1938 Göring pozval maďarského vyslance v Berlíně a vyčítal mu, že v době tehdejší mezinárodní krize se maďarství projevovalo pasivně „Maďarský tisk všeobecně mlčel. Na československém území s maďarským obyvatelstvem byla situace naprosto klidná, na rozdíl od toho stavu, který vlád v sudetoněmeckých oblastech.“ (Department of State Bulletin, June, 9,1946. P. 984)
Z naší strany zdůrazňujeme, a bude-li třeba, i dokážeme, že při rozbití československého státu, k němuž došlo v roce 1938, maďarství ani zdaleka nemělo rozhodující nebo vedoucí úlohu, a vzhledem k poměru jejich počtu ani nemohlo mít, vždyť tamější maďarství tvořilo jen malé procento všeho obyvatelstva. Tamější maďarství ať už uvnitř rámců slovenského, nebo československého státu, požadovalo autonomii, a když se později vytvořilo samostatné Slovensko, se souhlasem velké většiny slovenského lidu a pod německým protektorátem, slovenské maďarství bylo jediné, které se nepodílelo na slovensko-německé spolupráci, a bylo samo pronásledováno. Otevřeně vystupovalo proti zavedenému fašistickému režimu jak v parlamentu, tak v tisku, bráníc tak principy demokracie a lidskosti.
Násilné vypuzení slovenského maďarství postrádá nejen mravní a politické důvody, ale stavělo by Maďarsko také v hospodářském, společenském a politickém ohledu před neřešitelný problém. Není možno zapomenout, že jde o vypuzení rolnických mas z jejich domovů a z jejich půdy zděděné po předcích, a o jejich nové umístění.
Pánové!
Jakkoli vážná a jakkoli zoufalá budiž naše situace, je nemožné poraženým upřít právo, aby tento požadavek neshledali v rozporu s mravností a lidskostí. Kdyby vláda podlehla a v důsledku vnějšího nátlaku by toto rozhodnutí přijala, vykopala by tím hrob jak sama sobě, tak maďarské demokracii. Půda a lid, který ji po staletí obdělával a podílel se na lidské civilizaci, k sobě neoddělitelně patří. Přerušit tento vztah násilím je možno jen porušením základních zákonů lidského života. Když chce Československo mít to území, kde žijí Maďaři, nechť je má i s nimi a poskytne jim všechna lidská a občanská práva. Kdyby to však Československo z nějakých důvodů nemohlo přijmout a v každém případě by se chtělo od maďarské menšiny osvobodit, pak by maďarská vláda musela trvat na tom principu, že lid má právo na půdu, na které žije.
Vyřešení maďarského a československého problému ztěžuje, že existuje podstatná odlišnost mezi maďarským a československým stanoviskem, pokud se týče výše uvedených faktických údajů. Proto maďarská vláda žádá mírovou konferenci, aby vyslala na přezkoumání celého komplexu otázek odbornou komisi, která by mohla podle potřeby provést řízení na místě.
Než přejdu k hospodářským otázkám, dovolte mi, pánové, abych obrátil vaši pozornost na nebezpečí, které znamená smlouva, ustavující v zemi bídu. Demokratický a mírový vývoj je jen těžko představitelný v takové hospodářské situaci, která masám zajišťuje právě jen tolik, aby nezemřely hlady.
Hospodářská opatření v návrhu mírové smlouvy se už na první pohled zdají tíživější, než už i samy o sobě vážné podmínky, které obsahuje smlouva o příměří. Návrh potvrzuje základní principy předchozí smlouvy, dokonce je v jednotlivostech ještě zhoršuje, a obsahuje i různá nová opatření, která těžkostí, s nimiž Maďarsko už zápasí, jen zvyšují, a ohrožují tak jeho vnitřní obnovu, která je nezbytná pro plnění jeho mezinárodních závazků. Nechci poukázat na nic jiného než na ty články, které nařizují likvidaci maďarského majetku existujícího na území Spojených národů, nebo ty Články, které odepisují požadavky vůči Německu a jeho bývalým spojencům, a požadavky o náhradu Škod.
V době, kdy maďarská vláda podepisovala smlouvu o příměří, ještě neexistoval přesný obraz hospodářské situace země. Vláda mohla velikost škod přesněji vyčíslit až poté, když byl vypuzen společný nepřítel a vláda mohla přistoupit k práci na rekonstrukci země.
Tehdy se ukázalo, že ztráty v oblasti výrobních sil a národního majetku jsou mnohem vážnější, než s jakými bylo možno počítat v době uzavírání smlouvy o příměří. Z toho plyne, že úkoly týkající se obnovy země byly mnohem vážnější. Před válkou činila hodnota našeho národního majetku cca 52 miliard pengő, tj. 10 miliard dolarů. V důsledku války vedené na území země se národní majetek zmenšil o 35-40%. Ztratili jsme 35% kapitálu vloženého do zemědělství a více než polovinu stavu hospodářských zvířat 1/3 průmyslového fixního kapitálu byla zničena, 1/3 pak tak vážně poškozena, že pro výrobu se stal přechodně nepoužitelným. A nakonec co bylo jednou z nejvážnějších příčin naší poválečné bídy: 2/3 našeho zemědělského strojového parku bylo dílem zničeno, dílem odvlekli Němci.
Takže toto jsou okolnosti, za kterých začínáme svůj hospodářský život. S ohledem nato, že jsme v každém případě chtěli plnit svoje reparační povinnosti, k nimž jsme se zavázali podepsáním smlouvy o příměří, začali jsme v těchto skromných rámcích s nadlidským úsilím obnovování našeho výrobního aparátu. Tíha smlouvy, jakož i reparace, které jsme kvůli zhroucení země mohli plnit jen částečně, učinily nutným mobilizaci takových hospodářských sil, které při naprostém nedostatku kapitálu nebylo možno vytvořit jinak než cestou inflace, která v dějinách ekonomiky téměř nemá obdobu. Tato inflace, jejíž základní příčinou je téměř naprostý nedostatek majetku a zaostávání nutných státních příjmů, zničila i ty nepatrné rezervy, které se našemu lidu doposud podařilo uchránit.
Inflace v naší zemi dosáhla takové míry, že maďarská vláda byla nucena se za jakoukoli cenu pokusit o finanční stabilizaci. To přirozeně vyžadovalo od lidu velké oběti, Reálné mzdy skutečně nepředstavovaly více než 25% mezd před válkou, které i tak byly velmi nízké a stěží dosáhly desetiny mzdy amerického dělníka.
V roce 1946-1947 příjem na hlavu nebude větší než 350 předválečných pengő, tj. 70 dolarů, z čehož asi 25% budou tvořit veřejné náklady. Příděly té části obyvatelstva, která se nepodílí na přídavcích zvláštní kategorie dělníků, poskytují denně jen 1100 kalorií, a z toho téměř polovinu musíme pokrýt z pomoci UNRA.
Stabilizační náklady znamenají horní hranici našeho úsilí. Náklady předepsané na reparace, na vydržování Spojenecké dozorčí komise a okupační armády dosahují 40% našich rozpočtových příjmů, a jednu třetinu našich výdajů. Za takových okolnost je předepsaná výše reparací vyhovující i proto, že dobrá vůle Sovětského svazu umožnila progresivní splácení, a do splátek prvních dvou let byla započtena zahraniční část maďarského majetku. Toto vznešené gesto, jakož i vděk, kterým jsme zaváván osvoboditelům naší země, nás zavazuje k tomu, abychom zvýšeným úsilím a ze všech svých sil dostáli našim závazkům.
Přesto čísla, která jsem výše citoval, dokazují, že ve stabilizačním rozpočtu nejsou zdroje ani na splácení předválečných dluhů, ani na plnění těch, které budou vytvořeny kvůli obnově, předepsané v návrhu mírové smlouvy.
Obracíme se tedy na ctěnou konferenci, nechť nám poskytne možnost, abychom učinili zadost našim povinnostem týkajícím se našich předválečných dluhů, které tímto slavnostně uznáváme, jakož i našim ostatním mezinárodním závazkům, aniž bychom tím vyvolali další hospodářský otřes země.
Nechť je nám dovoleno, abychom spolu s našimi argumenty předložili dotyčné komisi naše podrobné návrhy, vztahující se na všechny tyto otázky. V každém případě už teď mohu konstatovat: je třeba udržet rovnováhu mezi zatížením země závazky a její schopnosti je plnit, s ohledem na skromnou životní úroveň lidu a na minimum omezenou hospodářskou obnovu. V každém případě tyto požadavky, jakkoli by byly skromné, nemohou být splněny bez vaší pomoci a porozumění. Žádáme tedy pro tolik zkoušený maďarský lid podporu Spojených národů, aby naše úsilí zaměřené na obnovu země a na plnění našich mezinárodních závazků bylo úspěšné.
Pánové! Nechci dál zneužívat vaši trpělivost, a proto svůj projev shrnu. Maďarská republika, která mě pověřila, abych se stal před vámi jejím mluvčím, svěřila do mé péče i všechny své naděje, vkládané do budoucnosti. Maďarský lid, který se vlastní silou pokusil osvobodit z pout minulosti a z těžkostí přítomnosti, svoje naděje skládá v principy demokracie. Obrovská většina našeho národa si přála triumf Spojených národů, protože od něj očekávala, že bude následovat doba pravdy a bude zlomena nadvláda násilí jak v mezinárodní oblasti, tak uvnitř jednotlivých národů.
Víme, že Spojenci si vytyčili jako cíl nejen formulování textu mírových smluv, nýbrž především a nadevše vytvoření míru. Tento cíl je však dosažitelný jen tehdy, když duch základní listiny Spojených národů pronikne i smlouvami zabezpečujícími trvalý mír. S radostí jsme se dozvěděli, že uzavření míru pro nás otevírá brány OSN. Budeme žádat o přijetí, a už nyní můžeme oznámit, že všemi možnými způsoby si přejeme sloužit loajální spolupráci. Přítomnost Sovětského svazu a Spojených států v této nové mezinárodní organizaci je pro nás zárukou toho, že tato organizace národů bude mít skutečně univerzální charakter.
Maďarský lid s důvěrou očekává vaše rozhodnutí. Ví, že jsou před ním těžké dny, ale je odhodlán k tomu, aby směle přistoupil k budování své budoucnosti. Zklamání by pro nás znamenalo takové důsledky, které ani nechci líčit. Nerad bych, kdyby z tohoto místa zazněla taková slova, která by bylo možno vykládat tak, jako bych chtěl zklamání lidu využít jako prostředek. Něco takového se nesrovnává s důstojností tolikrát zkoušeného starobylého národa, takového národa, který o sobě právem může říci, že prokázal lidstvu a kultuře jisté služby. Nemám pochybnosti o tom, že si budete přát pečlivě vážit ty podmínky, které pro nás byly vymezeny, aby zabezpečily pro tak nešťastný národ mír a občanská práva v novém světe, jakož i možnost toho, abychom se mohli vrátit do rodiny svobodných národů.