Pozdě k ránu/V ustrašení
Pozdě k ránu Karel Hlaváček | ||
Smutný večer | V ustrašení | Pršelo v noci |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | V ustrašení |
Autor: | Karel Hlaváček |
Zdroj: | HLAVÁČEK, Karel. Pozdě k ránu. 3. samostatné vyd. Nakladatelství Kentaur, Praha 1993, s. 25 |
Licence: | PD old 70 |
My ustrašeně šli tím sešeřelým územím,
jež v léno své jsme kdys tak pyšně přijali;
vše chvělo se před naším zjevem bázlivým,
i zvony vzdálené, jež dlouho plakaly.
Třpyt chorých hvězd nám nad hlavami zvolna vybledal,
a mlha padala v kraj tichý, zpozdilý –
sbor hlasů neznámých v tmách kdesi bědoval,
sbor cizích poutníků, již v skalách zbloudili.
• • • • • • • •
Až k ránu na cestu nám svítil už jen Jižní Kříž
nad městy mrtvými, kde vše se stmívalo,
a krajina v tmu s námi padala vždy hloub a níž,
až všecko v bojácnu náladu splývalo.
Jen v dálce kdes a nahoře ve vlažných přívalech,
jichž teplo mateřské nás jalo, Spřízněná,
byl den, a vítr v tempu volném nad vysoký břeh
tam mlýnů větrných pozvedal ramena.
Ty's řekla cos jak dětskou paralelu Života
s tou obcí zasmušilých mlýnů větrných –
já k tomu důvěrně připojil glosu z Quijota,
a tmou zněl bázlivě náš ironický smích…