Pomněnky ze slavných dob národa českého/Dějepisec Kosmas

Pomněnky ze slavných dob národa českého Karel Vilém Tuček
Opat Božetěch	Dějepisec Kosmas	Křesťanská vzdělanosť

Údaje o textu
Titulek:	Dějepisec Kosmas
Autor:	Karel Vilém Tuček
Zdroj:	TUČEK, Karel Vilém. Pomněnky ze slavných dob národa českého. Praha: Alojs Hynek, 1889. s. 101–104. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kosmas

Jak drahým jest nám obrázek, jejž v modlitebních knížkách nosívala naše babička, jak vážíme si růžence, jejž nám zůstavila — s jakým zalíbením vzpomínáme pohádek jejích, jimiž nás drobné děti bavívala, jak blaží nás již ta vzpomínka na zesnulou!

A což sirotek ubohý, nemá-li na světě nikoho, než růvek na hřbitově, růvek, pod nímž odpočívá pečlivý otec, milá máť! — Jak váží si toho místa, kam se pomodliti chodívá, kde si časem popláče a postýská! Drahá, předrahá to upomínka na milé rodiče. Zachová ji věru v paměti po všechen život. A tak zajisté každý z nás v blahé paměti chová toho, kdo mu kdysi prospěl, dobře poradil, kdo ho poučil, kdo mu posloužil.

Jako dítku, rovněž i dospělým každá zpráva milá jest, jestliže se týká rodičů, dobrodinců jejich, a ještě i po časech a po létech rádi slýcháme o těch, kdož zde před námi žili, kdo chrámy, školy, domy, hrady a zámky stavěli, stromy sázeli a blahodárné ústavy zřizovali. Ty, kdož jsou s to, aby nám o našich předchůdcích bezpečné a zajímavé zprávy podali, rádi posloucháme. Ale což by prospělo pouhé vypravování? Zaniklo by s vypravujícím, jakmile by nám s tohoto světa sešel. Kdo vypočte, o kolik bychom byli zkráceni! Avšak bohudík lze zajímavá ta vypravování ještě po staletích slýchati, jimi se poučovati a v dobrém síliti. Je k tomu písmo. Písmem zachovány nám drahé upomínky věků minulých. Ti, kdož dávné ty události napsali, ovšem již nežijí, ale jména jejich s úctou se vyslovují — s úctou nepomíjející…

Kdo z vás, milé dítky, navštívíte chrám svatovítský, pomněte, že všechna téměř knížata i králové čeští před námi v tom chrámě bývali, a těla mnohých tam odpočívají, pomněte, že i mužové slavní, o kterých čítáte v kronikách, v chrámě tom Bohu své prosby přednášeli, pomněte zvláště a pamatujte, že při tom chrámě děkanem býval muž, kterýž nám nejspolehlivější zprávy z minulosti podati dovedl, kněz, jehož jméno Kosmas.

Ten kroniku napsal o dávných dobách země české, o osudech vlasti naší drahé, o knížatech a pánech českých a o českém bodrém, statečném a věrném lidu. Napsal vše, jak sám byl shledal, napsal i to, cožkoli od jiných byl slýchal a čemuž bylo lze uvěřiti.

Tak zachoval nám písmem svým, kronikou to, což každému národu nejdražším — dějiny.

Perlou nazvali znalci kroniku Kosmovu — zlatem váženo péro jeho.

Zasluhujeť Kosmas, aby jméno jeho i budoucím věkům zachováno zůstalo. Vždyť si dějepisce toho Čechové, naši předkové, tak velice vážili, že smrť jeho v celé zemi oplakávali.

Zemřeltě Kosmas jakožto stařeček osmdesátiletý. Narodilť se za časů knížete Břetislava i přežil několik českých knížat i jednoho krále. Předkové jeho s Břetislavem přišli sem z Polska.

Po smrti Kosmově mnozí uznali, že by dobré bylo, aby pokračovali v díle, kteréž Kosmas byl počal. I jali se potom psáti mnozí o důležitých událostech, jež se sběhly ve vlasti české. A takto Kosmas položil vlastně základ ku kronice české. Na tom základě budovali potom jiní a budují až po dnes, aby ve ztrátu nepřišlo, cožkoli od dávných staletí chováno nejpečlivěji.