Politika vědou a uměním/Politická činnost mezistátní

Pokud o politiku zahraniční jde, nutno míti na mysli, že na nynějším kulturním stupni civilisovaní národové bez ohledu na národnost a na státní hranice tvoří pospolu jediný sociální celek mnohými, jednak hospodářskými, jednak čistě kulturními vlákny tu více, tu méně spjatý.

Tento nejširší sociální celek liší se podstatně od státního společenství tím, že nevytvořil ještě, až na některé poměrně nepatrné zárodky, orgánu ke tvorbě společné vůle a ke společné činnosti. Následek toho jest, že křížící se zájmy v největším počtu případů jen individuelně vyrovnávány býti mohou. Přes to, že zvlášť v posledním století mezinárodní právo mezi kulturními národy ohromné učinilo pokroky, jest přece vyřizování mezinárodních rozporů podle právních zásad výjimkou, a pravidlem zůstává jejich vyřizování podle zásad politických.

Platí tedy pro činnost zahraniční v podstatě tytéž zásady, které jsme svrchu z pojmu politiky vyvodili. Především nutno i tu lišiti politické vědomosti od politického umění. V tom směru ovšem velmi často v zahraniční politice se setkáváme ještě se závažnějšími nedostatky, než v politice vnitřní. Přehlížíť se, že, jako ve vnitřní politice zájmy dynastické a zájmy jistých sociálních vrstev přestaly býti jedině rozhodnými, tak také v zahraniční politice. Jest tedy nutno, aby i v zahraniční politice k tomu bylo hleděno, aby jí tytéž zájmy k platnosti byly přiváděny, které pro vnitřní politiku jsou rozhodné. K tomu ovšem třeba tyto zájmy znáti, a míti dosti přehledu potřebného k jejich vzájemnému cenění. Jako vnitřní politika se již nerozhoduje v předsíních panovníků a ministrů, tak ani zahraniční politiku nelze nadále pěstovati jako pouhou společenskou záležitost určitých exklusivních společenských kruhů.