Politická abeceda pro Čechy/P
| Politická abeceda pro Čechy Václav Řezníček | ||
| O | P | R |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | P |
| Autor: | Václav Řezníček |
| Zdroj: | ŘEZNÍČEK, Václav. Politická abeceda pro Čechy. Praha : A. Storch syn, 1891. s. 35–44. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Panovníci čeští. V době nejstarší mluví se o Samovi, pak o Krokovi, Libuši, Přemyslu, Nezamyslu, Mnatovi, Vojenovi, Křesomyslu, Neklanu a Hostivítovi. Dále panoval v Čechách Bořivoj asi 871—894, Spytihněv asi 895—912, Vratislav asi 912—926, Václav Svatý asi 928 do 935, Boleslav I. Ukrutný 935—967, Boleslav II. Pobožný 967—999, Boleslav III. Ryšavý 999—1003, Vladivoj 1002—1003, Jaromír 1003—1012, Oldřich 1012—1037, Břetislav I. 1037—1055, Spytihněv II. 1055—1061, Vratislav }od r. 1086 král) 1061—1092, Kunrad I. 1092 (od 14. ledna do 6. září), Břetislav II. 1092—1100, Bořivoj II. 1100—1107 (1107 byl sesazen, po druhé vládl zase od 1117 a 1120 byl podruhé sesazen), Svatopluk 1107—1109, Vladislav I. 1110—1125, Soběslav I. 1125—1140, Vladislav II. 1140—1173 (od 1158 co král), Fridrich 1173 a podruhé 1178/9, Soběslav II. 1174 jsa vypuzen 1180, Kunrad Otto 1189—1191, Václav II. od října 1191 do ledna 1192, Břetislav Jindřich 1193—1197, Vladislav III. 1197 od června do prosince. Od této doby vládli v Čechách králové a sice Přemysl (Otakar) I. 1192—1230 (korunován byl 15. srpna 1198, Václav I. 1230—1253, Přemysl Otakar II. 1253—1278, mezivládí braniborské, Václav II. 1283—1305, Václav III. 1305—1306, jímž vymřel rod Přemyslovský. Od 1306—1307 vládl zde Rudolf I. z rodu habsburského, od 1307—1310 Jindřich Korutanský, po němž nadešla vláda rodu lucemburského a sice Jan 1310—1346, Karel I. (v Němcích IV.) 1346—1378, Václav IV. 1378—1419 a Zikmund 1419—1437. Pak panovali Habsburkovci Albrecht 1438—1439, za nedospělosti syna jeho Ladislava byl zemským správcem Jiří z Poděbrad, Ladislav 1453—1457. Potom vládl Jiří 1458—1471. Po Jiřím panovali Jagailovci a sice Vladislav 1471—1516 a Ludvík 1516—1526. Od té doby panují v Čechách Habsburkovci a sice Ferdinand I. 1526—1564, Maxmilian přijat za krále 1549—1576, Rudolf II. 1576—1612, Matyáš 1611—1619, (Fridrich Falcký 1619 do 1620), Ferdinand II. 1619—1637, Ferdinand III. 1637—1657, Ferdinand IV. korunován 1646—1654, Leopold 1657—1705, Josef I. 1705—1711 nebyl korunován, Karel II. (v Němcích VI.) 1711—1740, Marie Terezie 1740 do 1780, Josef II. 1780—1790 nebyl korunován, Leopold II. 1790—1792, František I. 1792 do 1835, Ferdinand V. 1835—1848 a František Josef I. od r. 1848.
Panská sněmovna říšské rady. Členy panské sněmovny jsou rodem zletilí princové císařského domu. Dědičnými údy sněmovny panské jsou zletilé hlavy rodů šlechtických, které v královstvích a zemích v radě říšské zastoupených rozsáhlými statky vynikají a kterým císař důstojenství to dědičně propůjčí. Dále členy panské sněmovny jsou arcibiskupové a ti biskupové, kterým přísluší hodnosť knížecí. Dále císaři zůstaveno povolati z království a zemí v říšské radě zastoupených za doživotní členy panské sněmovny muže výtečné, kteří si o stát nebo církev, vědy nebo umění zásluh zjednali.
Parlamentární jest to, co zřízením a jednacímu řádu parlamentu odpovídá. Výrazu tohoto užívá se ve přeneseném slova smyslu i v životě spolkovém a obecném. Neparlamentárními slovou takové výrazy, které důstojnosti sněmovny neodpovídají a ve slušné společnosti přípustnými nejsou.
Petiční právo znamená možnost k vladaři, zemskému sněmu a říšské radě předkládati žádosti o vyhovění takovým zájmům, které jsou jednotlivým společenským vrstvám nebo celému národu společnými. Žádost ta může směřovati k vydání zákonů, k organisaci ústavů, na odstranění stávajících zlořádů atd. Petiční právo v zákonité podobě přísluší každému.
Plener Arnošt, šlechtic, JUDr. a legační rada m. s. Od r. 1873. jest říšským poslancem za chebskou obchodní komoru a jest poslancem na sněmu království českého. Jest jedním z nejpřednějších vůdců německé strany liberální. Narodil se 18. října 1841 v Chebu a jeho otec byl ministrem financí a obchodu.
Podlipný Jan, JUDr., jeden z nejoblíbenějších českých obhajců v trestních záležitostech v Praze, přední stoupenec strany mladočeské, v jejíž zájmu přes 10 let stojí v čele oposice proti dosavadní správě obce pražské. Podlipný jest zemským poslancem a dle svého politického smýšlení stojí pevně na státním právu českém a na důsledcích ve všech směrech z něho plynoucích, ze kteréžto příčiny také do říšské rady nekandidoval. Jest členem městské rady pražské a prvním starostou „české obce sokolské“, a místostarostou Sokola pražského. Advokátem jest od r. 1880. Podlipný jest jeden ze zakladatelů klubů politických. Narodil se dne 24. srpna 1848 v Hněvčevsi na Hořicku.
Politická práva státních občanů jsou oprávnění účastniti se výkonů, které mají na státní život vliv. Výkony ty jsou: právo voliti zástupce do říšské rady, do zemského sněmu a do obecního neb okresního zastupitelství, anebo zástupcem tím zvolenu býti a pak právo jako porotce při soudu zasedati.
Poměrné zastoupení neponechává při volbě do zastupitelských sborů rozhodování většině, ale připouští také i menšině přiměřený počet zástupců. Poměrné zastoupení není ještě pevně zavedeno, nýbrž jest dosud přáním.
Porota (soud porotní) slove soud, při kterém vedle soudu práv znalých účastní se mužové z lidu volení, porotci, kteří nemusí býti právníky, spůsobem takovým, že výrok jejich po vyslyšeném ústním přelíčení učiněný jest základem nálezu, jejž vynášejí soudcové. Soud porotní má původ svůj z Anglie. V Rakousku zavedena byla porota dne 17. ledna 1850 císařským patentem. V ohledu politickém uznána jest důležitost poroty pro státy ústavní, když ona rozhoduje ve případech politických, kde vláda jest stranou.
Poslanec (také deputovaný) jest vůbec každý, kdo k vyřízení nějaké záležitosti někam poslán jest. V užším pak smyslu slovo u nás poslancem úd některé sněmovny, vyšlý z volby. Pro své hlasování ve sněmovně není poslanec nikomu zodpovědný a za výroky během debatty učiněné zodpovědným jest jenom sněmovně, jejíž předseda může ho volati k pořádku, nebo odejmouti mu slovo. Členové zemského sněmu mají denně 5 zl. a členové říšské rady 10 zl. diet.
Poslanecká sněmovna jest ze zvolených zástupců obyvatelstva utvořená druhá komora říšské rady. Poslanecká sněmovna má representovati jednotu státních občanů. Do r. 1873. byli členové poslanecké sněmovny říšské rady vysýláni zemskými sněmy; nyní se volby konají obyvatelstvem samým. Volba není omezena na osobu bydlící v království nebo zemi, jež na říšské radě zastupuje. Poslanecká sněmovna čítá 353 členů a sice království české vysýlá 92, Morava 36, Slezsko 10, Bukovina 9, Dalmacie 9, Halič 63, Gorice a Hradišťsko 4, Istrie 4, Korutany 9, Krajina 10, Rakousy Dolní 37, Rakousy Horní 17, Solnohrady 4, Štýrsko 23, Tyroly 18, Terst 4 a Vorarlbersko 3 poslance.
Potravní daň hledí pouze ku předmětům hodícím se ku potravě lidské v technickém významu. Daň tu neplatí pravidelně konsument, nýbrž již vyraběč nebo prodavač předmětu toho. V našich zemích datuje se teprve od r. 1829, kdy zaveden v její vybírání jistý systém. U nás uložena jest hlavně na maso, víno, pivo, lihoviny atd.
Pragmatická sankce prohlašuje království a země, které nynější mocnářství rakouské tvoří, poprve za nedílný celek, v němž panuje nejstarší z rodu habsburského dle řádu prvorozenstva a to i pokud se týče pohlaví ženského. Zásada tato vyhlášena byla 19. dubna 1713 a nazvána později pragmatickou sankcí, kteráž obdržela později schválení sněmů příslušných zemí a uznání států jiných. Sněmem království českého přijata byla 16. října 1720.
Praha, král. hlavní město, skládá se ze sedmi měst, jež jsou: Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Hradčany, Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Praha má vlastní statut. Záležitosti její spravuje sbor obecních starších, městská rada a magistrát. Zastupitelstvo obecní skládá se z 90 členů sboru obecních starších, jež volí občanstvo ve tři volící sbory rozdělené dle volebních okrsků uvedených sedmi měst. Sbor obecních starších volí ze sebe městskou radu, skládající se ze čtyřiadvacíti členů. Magistrát skládá se, maje v čele starostu, z potřebného počtu radních, kteří musí býti práv povědomi, jakož i z osob pomocných, co jich je zapotřebí.
Pražák Alois, baron, JUDr., ministr ve Vídni, druhdy vůdce moravských Čechů, zemský poslanec moravský a říšský poslanec. Moravští vlastenci stojí proti němu jako poslanci. Narodil se r. 1820.
Proletariatem nazývá se bezmajetková massa oproti kapitalistům. Dělníci užívají zúmyslně tohoto názvu k označení své třídy. Vzdělaný proletariát slovou oni lidé, kteří na vyšších školách byli a pak vzdělání svému přiměřeného postavení a příjmu nedosáhli.
Prosincové zákony jsou nejdůležitější ústavní zákony vydané dne 21. prosince 1867. Zákony tyto obsahují ustanovení ve příčině říšského zastoupení, kterýmž se mění základní zákon o zastupitelstvu říšském, daný dne 26. února 1861, dále základní zákon státní o obecných právech občanů státních v královstvích a zemích v říšské radě zastoupených, pak o zřízení soudu říšského, dále o moci soudcovské, pak o užívání moci vládní a vykonávací a zákon týkající se záležitostí všem zemím mocnářství společných a toho, jak se mají vyřizovati.
Protekce a protektionismus jest poskytování výhod a nadržování jednotlivým osobám anebo třídám obyvatelstva bez ohledu a zřetele na třídy druhé.
Průmysl jest každé duchem lidským, přemýšlením nebo promýšlením vymáhané rozmnožování hmotného majetku a tím i blahobytu pozemského. Předmětem jeho jest tudíž jakýkoli druh lidské činnosti směřující k účeli tomu a proto ku průmyslu náleží stejně dobře orba, hornictví, lesnictví a p. jako řemesla, továrny atd. Dle rozměru pak každý sám si již roztřídí průmysl ve velkoprůmysl a v maloprůmysl.
Přenesená působnosť obcí. Pak-li obec ještě četné záležitosti, které vlastní státní úlohy znamenají, obstarává, mluví se o přenesené působnosti obce oproti její působnosti přirozené. Sem spadají vybírání daní, spolupůsobení při některých záležitostech policejních, spolupůsobení při zdravotnictví, při volbách atd. V poslední době pozvedají se hlasové, aby stát obcím dával za přenesenou působnosť náhradu.
Příslušníci obce jsou ty osoby, které mají v obci domovské právo čili příslušnost. Ve městech a městysech jsou také městští občané čili měšťané, kteří tohoto měšťanského práva dle bývalých obecních řádů anebo později propůjčením nabyli. Čestní měšťané jsou ti, jimž za jejich zásluhy práva obecních příslušníků byla udělena, aniž by však povinností těchto přejímati musili.
Punktace viz vyrovnání českoněmecké.