Politická abeceda pro Čechy/V
| Politická abeceda pro Čechy Václav Řezníček | ||
| U | V | Z |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | V |
| Autor: | Václav Řezníček |
| Zdroj: | ŘEZNÍČEK, Václav. Politická abeceda pro Čechy. Praha : A. Storch syn, 1891. s. 63–71. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Vašatý Jan, JUDr., narozen 1836 ve Skrovnici u Kostelce nad Orlicí, advokát v Praze, zemský a říšský poslanec, jest nejrozhodnější zastance práv a zájmů českých a myšlénky slovanské, tak že jest postrachem a metlou všech protivníků a nepřátel českého lidu.
Weitlof Mořic, Dr., od r. 1880 předseda šulfrajnu. Narodil se r. 1835 v Praze a jest advokátem ve Vídni.
Verifikace voleb jest vyšetřování jejich správnosti a tedy platnosti. Verifikačním výborům, kteří platnosť tuto vyšetřují, přísluší zkoumati veškeré spisy a záležitosti voleb se týkající.
Věda a učení vědecké jsou svobodné. Každý občan státní má právo, ústavy vyučovací a vychovávací zřizovati a na nich vyučovati, když dle zákona prokáže, že jest k tomu spůsobilým.
Většina při volbách znamená větší počet odevzdaných hlasů. Při volbách počítají se jen ti voličové, kteří se volby účastnili. Absolutní většiny jest dosaženo tehdy, když se více než-li polovička všech odevzdaných hlasů na jednoho kandidáta soustředí, relativní většina pak jest tehdy, když jeden kandidát sice více hlasů než-li ostatní obdrží, avšak počet hlasů těch není více nežli polovička hlasů odevzdaných. Ze 100 odevzdaných hlasů jest absolutní většina nejméně 51. Při volbách do sněmoven jest absolutní většiny třeba; pak-li této nebylo dosaženo, jest nutnou užší volba.
Vojenská povinnosť znamená povinnosť ke službě ve všech částech ozbrojené moci. Vojenská povinnosť jest všeobecná a musí býti vykonána od každého státního občana osobně. Zastoupení v její plnění jest nepřípustným. Vojenská povinnosť v Rakousku dělí se na povinnosť ve vojště a na povinnosť v domobraně. Pravidelná vojenská povinnosť trvá: ve vojště 3 léta v řadovém vojště a 7 let v záloze, a 10 let v náhradní záloze pro ty, kdo sem byli přímo zařaděni; v námořnictvu 4 léta v řadě, 5 let v záloze a 3 léta v námořní obraně; v zemské obraně nebo její doplňovací záloze 2 léta těm, kdo po vykonané služebné povinnosti ve vojště do zemské obrany byli přeloženi, a 12 let těm, kdo bezprostředně do zemské obrany byli odvedeni. Vojenská povinnosť trvá celkem 12 let. O domovině viz na svém místě.
Vojsko jest veškerá ozbrojená moc státu na zemi i na moři, jejíž účelem jest, aby vlastní území proti každému vnějšímu nepříteli hájila a uvnitř pořádek i veřejnou bezpečnosť udržovala. Nejvyšším velitelem veškerého vojska státu bývá obyčejně zeměpán. Ústřední správu vojska vede vojenský ministr čili ministr války, jemuž k ruce bývá rozsáhlý aparát nejrozličnějších úřadův a výpomocných organův.
Volební okres jest zeměpisné území, v jehož nitru voličové jisté zájmové skupiny spojeni jsou v jednotu tím, aby volebním řádem předepsaný počet buď svých volitelů anebo přímo zástupců označili nebo-li zvolili.
Volební sbor jest soubor voličů, kteří společně jednoho nebo více zástupců do zastupitelského sboru vysýlají. Tak v obcích bývají obyčejně tři sbory volební do obecního zastupitelstva. Aby tento systém byl odstraněn, to jest snahou všech přátel obecného pokroku.
Voliti v obci právo mají ti, kdo ze svého majetku nebo živnosti či důchodu nejméně rok přímé daně platí, příslušníky obce a rakouskými občany jsou; dále příslušníci obce bez ohledu na daně a sice v duchovní správě ustanovení křesťanští knězi a židovští kazatelé; dvorní, státní, zemští úředníci a úředníci veřejných fondů; na definitivním odpočinku se nacházející anebo s důstojnickou hodností kvidovavší důstojníci a vojenští úředníci s důstojnickým titulem; sloužící a pensionovaní vojenští úředníci, pokud ve stav některého vojenského sboru nenáleží; doktoři, kteří svou akademickou hodnosť na některé tuzemské universitě dosáhli; správcové a řídící v obci nacházejících se škol obecných a na vyšších učilištích ustanovení řiditelé, professoři a učitelé a pak měšťané a čestní občané. Tuzemské spolky, korporace, závody a ústavy vykonávají volební právo jako členové obce jako skutečné osoby. Voliti nemohou činně sloužící vojenské osoby, kridatáři po čas trvání konkursu a osoby, které mají obci účet skládati nebo obecní dávky dluhují.
Vyhlašování zákonů děje se jménem císařovým a to tak, že se v nich připomene přivolení zastupitelstev ústavních a že jsou podepsány od některého odpovědného ministra.
Vypovězení z obce může se jen státi z důvodů v zákoně výslovně pojmenovaných.
Vyrovnání česko-německé. Roku 1890 dne 4. ledna pozváni byli hrabětem Taaffem někteří členové politických stran na sněmu království českého — Mladočechy vyjímaje — do budovy ministerské rady ku poradám, které měly národnostní příkrosti v Čechách zmírniti a Němcům návrat do sněmu umožniti. Porady ty „vídeňské konference“ trvaly čtrnáct dní a účastnili se jich jako zástupcové vlády předseda ministerstva hrabě Taaffe a ministři Falkenbayn, Pražák, Schönborn, Gautsch a Bacquehem. Ze strany české bez schválení poslaneckého klubu účastnili se dr. Rieger, dr. Mattuš a Zeithammer. Německý klub pak na ně vyslal dra. Plenera, dra. Schmeykala, dra. Hallwicha a prof. dra. Schlesingra. Velkostatek zastupovali kníže Jiří Lobkovic, hrabě Richard Clam-Martinic a hrabě Karel Kinský z jedné strany a kníže Schönburg, hrabě Osvald Thun a baron Scharschmied. Dohodnutí pak bylo prostřednictvím určitých návrhů dne 26. ledna 1890 v Praze shromážděným zde stranám předloženo. Strany, mimo Mladočechů, návrhy ty schválily. Mladočeši, jimž dr. Mattuš usnešení sdělil, vyhradili si pronešení rozhodnutí po zralém uvážení. Nejdůležitější ustanovení „vídeňských konferencí“ byla:
1. přetvoření zemské školní rady dle zásady národnostního rozdělení, se zachováním některých záležitostí jako společných;
2. reorganisace zemědělské rady na tomže základě;
3. zřizování a vydržování škol pro národní minority na základě nejmenšího počtu 40—80 školou povinných dětí, když rodiče jejich pět nebo tři léta v místě bydlili;
4. národnostní ohraničení okresních a krajských soudů;
5. volební oprava, zejména utvoření territoriálních volebních sborů uvnitř velkostatku a tří kurií: české, německé a velkostatkářské kurie s právem veta v záležitostech týkajících se otázek národnostních a volebního a zemského řádu;
6. zřízení nové obchodní komory ve východních Čechách.
Mimo to zavázala se vláda zříditi vlastní působností u pražského vrchního soudu zemského dva oddělené senáty pro záležitosti osobní a disciplinární a pak dle možnosti provésti národnostní ohraničení. Ve příčině jazykových požadavků, jakými se při obsazování soudcovských míst nižších instancí říditi třeba, nebylo určeno žádné ustanovení, vláda měla jen s ohledem na poměry svobodně rozhodovati. Revise jazykového nařízení z dubna 1880 měla se po vykonaném ohraničení soudních okresů provésti. Vláda pak co nejrychleji učinila opatření, aby učiněným svým závazkům na konferenci vyhověla a sice nařízením ministra spravedlnosti ze dne 3. února 1890, kterým především nové sestavení vrchního zemského soudu bylo upraveno.
Mladočeši pak po zralém uvažování a svědomitém přihlédnutí k obsahu vídeňských úmluv prohlásili se proti nim a zahájili proti nim rozhodný boj. V květnu sešel se opět sněm království českého, v němž Mladočeši s drem Jul. Grégrem, drem J. Kučerou, drem J. Heroldem a drem J. Vašatým v čele postavili se proti vyrovnávacím předlohám, tak, že v památném květnovém sezení vyřízena byla proti hlasům mladočeským předloha týkající se rozdělení zemské školní rady. Odpor Mladočechů proti vyrovnání navrhovaného vídeňskými konferencemi došel schválení a souhlasu celého českého národa a ze sněmovny přešel po celé zemi, kde pořádáno bylo na 1000 veřejných schůzí, ve kterých se český lid proti vyrovnání tomuto, jež dr. Rieger vytrvale s drem Mattušem hájili, rozhodně vyslovil. Odpor ten byl národním pozdvižením celého národa, tak, že v listopadovém zasedání sněmu Mladočeši, posíleni lidem, opřeli se dalším pokusům vyrovnávací předlohy vyříditi, tak, že promrskána byla ještě jen předloha o zemědělské radě. Předlohy o zemské školní a zemědělské radě jsou již sankcionovány. Strana staročeská, pokud vyrovnání toto hájila, byla při volbách do říšské rady 2., 4. a 6. března úplně poražena a od zastupování národa zamítnuta. Návrh tohoto z vídeňských konferencí navrhovaného vyrovnání nazývá se také „punktace“.
Vyrovnání s Uhry jest soubor zákonů, které se k vzájemnému poměru říšských polovicí, t. j. Před- a Zalitavska vztahují. Zákony tyto týkají se přispívání obou polovicí říše na společné náklady, jež společné celní příjmy nekryjí (zákon o kvótě), dále týkají se celních a obchodních svazků, splácení dluhu původně 80,000.000 zl. čítajícího rakousko-uherské bance a konečně týkají se výsady privilegia rakousko-uherské banky. Vyrovnání toto obnovuje se každých 10 let. První uzavřeno bylo r. 1867, druhé 1878 a třetí 1887. Platnost posledního trvá do 31. prosince 1897.