Pohádky z naší vesnice (Hálek)/Bouře

Pohádky z naší vesnice Vítězslav Hálek
Náš písničkář	Bouře	Cikánská večeře

Údaje o textu
Titulek:	Bouře
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice. Praha : Edv. Grégr, 1874. s. 82–84. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1874
Licence:	PD old 70

Ve vsi ticho. Tu se hluku
jednou za rok natropí,
když hoch dívce podá ruku,
neb jí rakev přiklopí.

Ve vsi klidno. V šeru tenkém
klidu ještě přibude,
leda že hoch pod okénkem
dívce píseň zahude.

A tak mírno, jako k svátku,
zvonek spouští klekání — — —
v tom jak vichr kolem statků
letí čtyři huláni.

Zastaví se u hospody:
„Hejda, pivo, šenkýři!“
Šenkýř smeká v dobré hody —
nesa piva pro čtyři.

Pán bůh s vámi, co ten čtvrtý?
Na kůň svázán provazy,
ran má, jak kdy uštván chrty
jelen k hrobu dorazí.

Hlava k prsům jako svadlá,
ruce v provaz zavity,
prsa jako bez dychadla
a rty rudě podlity.

„Jenom krůpěj podejte mi!“ —
Šenkýř znova načepí,
hulán džbánek srazí k zemi,
až se rozlít’ na střepy.

Sousedé se tlačí mnozí —
„Co to, probůh, znamená?“
„Ani slova!“ hulán hrozí,
a sňal píku s ramena.

Jeden soused šedovlasý:
„Račte, páni, dovolit —“
„Koním chceš-li na ocasy,
dám tě ve dví rozpolit!“

Hurá! Zas už větrem letí —
„Co as čeká vinníka!
Zachraň, bože, našich dětí,
až to kosti proniká!“

A zas ve vsi ticho, k svátku,
zvonek skončí klekání,
a tam hoch jde přes zahrádku
na nejsladší číhání.