Poesie (nová řada)/Serenada

Poesie (nová řada)
Nejkrásnější písně	Serenada	Mladost

Údaje o textu
Titulek:	Serenada
Autor:	Adam Asnyk
Zdroj:	ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 67–69. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Kvapil
Licence překlad:	PD old 70

Hleď! vesna, plná krás,
sny již ti nejsladčí nese,
kol tvého čela již pne se
šeříků zkvetlých pás:
zdaž duch tvůj v nadšení cítí
vděk nový, nové to žití?
    Rci, drahá, zas!

Zdaž tušíš touhy máj sladký,
dech žáru svěží, jak zpátky
snů rajských volá hlas?
Znáš vůni, blankyt co kryje,
jíž srdce rychleji bije?
    Rci, drahá, zas!

Ó, slyšíš lásky zpěv?
Jak větřík šelestí v trávě,
jak líbá květy, tam právě
si k stromům zaletěv?
Ó, slyšíš v tiché té chvíli
ten souzvuk, v srdce jenž pílí
s nadzemských cev,
a lidské bolesti koje
z pověstí nese on zdroje
nám tklivých citů zjev?
Ó, slyšíš, v jasmín se taje
jak slavík klokotá v háje
    ten lásky zpěv?

Zříš světla chorovod,
jenž v tůni blankytu mocí
lem nebes rumění v noci,
zvěstuje slunce vzchod?
Ó zříš, ó zříš-li, tam v dáli
jak měsíc na vlnách králí
    pokojných vod?
Zda vidíš v paprsků klínu,
v hře světel, záře i stínu
té věčné krásy plod?
Zdaš v srdce nevzplá ti vroucí
ten věnec koralů žhoucí,
    jitřenky vzchod?

A jestli v srdci svém
vše slyšíš, cítíš jak v letu
a rozkoš znáš-li, jež světu
jest žití pramenem,
a tvé-li růžové rety
pak spějí v tužby a vzněty
    za luzným snem,
a v nebe hledíš-li svaté
a líbáš květy pak zlaté,
zápasíc s dojmů stem,
ó ke mně sejdi, mé dítě,
sny jarní skončiti skrytě
    na srdci mém