Poesie (nová řada)/Dívka
Poesie (nová řada) | ||
V stín věčný | Dívka | Nebylo nic na počátku |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dívka |
Autor: | Adam Asnyk |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie (nová řada). Praha: J. Otto, 1892. s. 55–56. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Děvuška jak růže zkvetlá
zlatý česá vlas,
píseň luzná na rty slétla,
sladký pěje hlas:
„Tiše spí už lilje bílé,
v stín se halí v snech;
nad zemí je houpá čile
větru jemný dech.
Noc jim kalich uzavřela,
střežíc roucha sníh,
nevinnost vlá na jich čela,
v sny jim dýchá jih.
Dí: Jen spěte klidně v stínu,
spěte, dokud čas —
jak jen vyjde, v žhavém klínu
slunce spálí vás.
Nevzdychejte, by spěl zpátky
parný den a žár,
vysněný máj štěstí vratký
záhy klesá v zmar!
Lilje však, ač noří skráně
v noci stín a chlad,
k sluneční již hledí straně,
kam svit jitra pad’.
Teskně čekají tu chvíli,
jemně, ze spánku
až jim otevře stvol bílý
pablesk červánků.
Marně noc jim zádumčivá
radí, volá zpět,
o lásce jen děvče snívá,
o slunci jen květ.“