Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově/X. Nové leknutí
| Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově Gustav Adolf Gräbner | ||
| IX. Následky nespokojenosti | X. Nové leknutí | XI. Robinson vystaví sobě chrám |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | X. Nové leknutí |
| Autor: | Gustav Adolf Gräbner podle Daniela Defoea |
| Zdroj: | GRÄBNER, Gustav Adolf. Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově. Překlad Václav Leopold Moser. Praha : Mikuláš a Knapp, 1874. s. 123–127. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 100 |
| Překlad: | Václav Leopold Moser |
| Licence překlad: | PD old 100 |
| Související: | Robinson Crusoe |
Slunce stálo příštího dne již vysoko nad obzorem, když se Robinson probudil. První jeho myšlénkou bylo, jak by lodici dostal v poblíží svého příbytku; neboť přivázána byla na protějším konci ostrova, odkud až k sídlu Robinsonovu bylo as tři míle cesty. Mohl se sice nadíti, že pod stromy člun jest dostatečně chráněn a uschován; avšak lepší jest hrsť jistoty nežli pytel naděje. Na druhé straně nikterak nechtěl se se nanovo vydati v taková nebezpečí, z jakýchž právě vyváznul. V takových rozpacích vystoupil na jeden vyšší pahorek, s něhož měl volnější rozhled na severní a západní břeh ostrova. Jakož se domníval, tak i skutečně se přesvědčil: na západě ostrova taktéž panoval stálý proud mořský, jenž daleko na severu sbíhal se s proudem východním. Jelikož ale proud západní přece od břehu vzdálenější býti se zdál, domníval se Robinson, že na této straně ostrova lze mu bude s lodicí plaviti se na jih, až by nalezl příhodné zátoky k uschování jí. Přece vše otálel však dlouho, nevěda co by měl činiti, neboť přestálé hrůzy předešlé plavby byly mu výstrahou, aby se lehkovážně nevydával na nespolehlivé moře. Konečně přece v něm obdrželo vrch vřelé přání, aby měl člun v poblíží svém, a protož přeplavil se na něm co možná nejblíže k svému sídlu, drže se při plavbě těsně břehu západního.
K polednímu objevil na jihozápadním cípu ostrova chobot, končící se v ústí potoka. Chobot ten byl pro jeho lodici takřka zvlášť utvořen. Když byl tedy na tomto místě uvázal člun, nastala mu nová otázka, jak by totiž po nejkratší cestě dostal se k svému domovu. Konečně vzav ze svého nářadí pouze zbroj, síť a deštník, ubíral se přímo na východ.
Na cestě této poprvé spatřil množství stromů, v husté skupenině stojících a našim třešním se podobajících. Nicméně hojné žluté plody na těchto stromech záhy poučily jej, že má před sebou něco jiného. Plody tyto byly as 5—6 palců dlouhé, podobajíce se tvarem našim okurkám. Pod měkkou korou uložena byla bělavá, velmi jemná dřeň chuti velmi lahodné; ve dřeni ale skrývalo se dvacet i více ořechů, zvící velikých růžobledých bobů, chutnajících přihořkle, nikoli však odporně. — Kdyby byl měl Robinson vědomosti kupecké nebo cukrářské, byl by ihned poznal, že má před sebou pecky kakaové, z nichž se dělá čokoláda. Robinsonovi postačovalo prozatím, že dřeň plodů jest jedlá, pročež jí také požil do sytosti.
Avšak podivno! Zrovna jakoby pro dnešek bylo mu určeno, naučiti se přípravě čokolády, nalezl nedaleko odtud vanilku, jížto se jako lahodného koření užívá k přípravě čokolády, přimísením jí k upraženým a rozmělněným ořechům kakaovým. Na způsob věncových pletenců pnula se totiž po vysokém stromu rostlina, na níž mimo veliké množství krásných bílých květů viselo mnoho plodů luskovitých. Lusky ty byly skoro na stopu dlouhé, a zaváněly jako květy velmi líbezně. Vůní tou přiváben utrhl Robinson několik lusek, v nichž nalezl hnědou, velmi voňavou dřeň a v té zase množství malých jadérek. Nevěda však, k čemu by jich užiti mohl, zahodil opět lusky.
Cestovav takto několik hodin, přišel konečně v místa, jež se mu čím dále tím více zdála býti povědoma, a vskutku brzy shledal, že jest v poblíží své villy. Jak žízní trápenému poutníku na poušti živý pramen, tak skvělo se unavenému Robinsonovi vstříc jeho letní sídlo, vyzývající k odpočinku. Dusivým parnem a namáhavou cestou byl také skutečně tak utrmácen, že velmi se zaradoval, moha utrýzněné údy opět natáhnouti na měkkém loži.
Záhy také pevně usnul. Tu však najednou slyší volati své jméno. Vzchopiv se ihned chtěl se přesvědčiti, kdož naň volá. Již se domníval, že byl klamán pouhým snem a již chtěl se nanovo oddati spánku, když opět zaslechl provolávání svého jména. Velmi jsa tím poděsen vyskočil rychle s lože, chopil se zbraní a chtěl se dáti na útěk. Ohlížeje se ale pln úžasu v tu stranu, kde zazníval k němu hlas, poznal brzy příčinu svého leknutí: bylť to jeho papouš. Tomuto zastesklo se snad dlouhou chvílí v jeskyni, slovem vyprostil se nějakým způsobem z klece a odletěl na letohrádek, aby vyhledal svého pána. Právě jakoby chtěl projeviti svou radost, že konečně jej nalezl, čtverák bez ustání štěbetal: „Robinsone, kde jsi? Robinsone, kdes byl?“ Tato žalobná slova mu totiž Robinson často předříkával a pták nápodobil je téměř k nerozeznání; ovšem cvičil se ve vyslovování velmi pilně, ježto sedě na prstu Robinsonovu nikdy nepřestával žvatlati.
Ale i když byl Robinson již seznal, že původem jeho leknutí byl papoušek, přece ještě dlouho nemohl se zúplna upokojiti. Za jedno nemohl pochopiti, jakým způsobem pták mohl se dostati ven z klece, jelikož tato, jak se domníval, při odchodu jeho z domova byla dobře uzavřena. Mimo to ale ještě více se divil, jak zvíře mohlo nalézti cestu k letohrádku. — Buď si však tomu jakkoli, papoušek osvědčil svým jednáním nežnou přítulnost a nevšední vděčnost za své vychování, a Robinson mohl tím býti jen potěšen.
Všecko další rozumování zakončil Robinson tím, že zavolal, papouška k sobě. A tu ihned usedl věrný soudruh osamělosti na palec pána svého nepřestávaje se tázati: „Ubohý Robinsone, kdes byl? Robinsone, jak jsi sem přišel?“ A jako na výraz své radosti, že se opět shledal s pánem, tulil se k němu, položiv zoban na jeho tvář.
Ale ani kozy nechtěly zastati pozadu při uvítání svého velitele. Přivítaly jej svým zvláštním způsobem. Sotva že se totiž přiblížil k ohradě, mečíce shlukly se k němu. V té příčině vyznačily se hlavně tři, tak zvané domácí kozy Robinsonovy, jež byl při svém odchodu taktéž v oboře uzavřel.
Mezitím naklonil se den, tak že bylo Robinsonovi spěchati, aby s papouškem a domácími kozami dostal se domů ještě za světla. Robinsonova touha po plavbě na moři byla nyní na nějaký čas utlumena.